Květinářka (Téměř ti samí)

rubrika: Povídání


Ve svém příspěvku Volný pád jsem vám nastínil cestu z Nových Butovic do Cholupic na okraji Modřan, kterou už pár měsíců absolvuji. Ta cesta mi zpočátku připadala poněkud otupující. Postupně jsem ale začal objevovat zajímavé věci, z nichž se časem složil takový kaleidoskop, jenž se každým dnem opakuje téměř tím samým způsobem.

 

Lucifer


Vstávám krátce po páté hodině ráno a vyrážím asi deset minut před sedmou na metro. Na Smíchovském nádraží pak přestoupím na autobus číslo 190, který mě zaveze na konečnou Na Beránku, odkud je to do Cholupic coby kamenem dohodil. Proč vstávám tak brzy a vlastně už od začátku za tmy? Protože mi trvá tak dlouho, než se na tu cestu připravím, aniž bych musel sebou mrskat jako ryba na suchu. V poslední době to vypadá tak, že ještě v sedm je skoro tma a Na Beránku se stále ještě rozednívá. Má to poněkud tísnivou atmosféru, která ale začala postupně ožívat téměř těmi samými a velmi specifickými herci, kteří vstupují na prkna onoho zvláštního divadla v předem definovaných okamžicích a místech.

 

Začíná to hned na první zastávce za Smíchovským nádražím, která se jmenuje Lihovar. Tam zpravidla vstoupí do autobusu dveřmi, v jejichž blízkosti posedávám, mládenec pozdního školního věku, který se výrazně liší od svých vrstevníků. Rozhlíží se, postává, a až někde v druhé polovině cesty usedne na uvolněnou sedačku. Vypadá prakticky pořád stejně, včetně téměř stejného a poměrně lehkého oblečení bez ohledu na počasí. Na jeho kamenné tváři jsem nikdy neviděl ani náznak úsměvu a tak trochu mi připomíná Bustera Keatona. Vždycky mě napadne, že to v životě asi nebude mít lehké.

 

Na každé další zastávce nastupují téměř ty samé postavy tohoto kolovrátkového příběhu, jenž umrzl v časové smyčce…

 

Někde v půli panelových Modřan přichází na scénu má nejoblíbenější herečka. Autobus ještě za šera zastaví u květinářství. Na tenhle moment nedočkavě čekám už od Lihovaru. V době, když kolem projíždím, se totiž před květinářstvím promenuje Květinářka a aranžuje svůj květinový artikl. Je úžasné po tu krátkou chvíli, než se autobus s pocestným divadelním souborem odlepí od zastávky, sledovat, s jakou starostlivou ženskostí či ženskou starostlivostí koná svoji práci. Vždycky mě napadne, že jednoho dne z autobusu vystoupím a koupím si od ní nějakou květinu. Anebo celé květinářství i s Květinářkou. Jenže tolik peněz nemám a jsou věci, které se koupit nedají.

 

Za květinářstvím začíná v autobusu narůstat počet dětí. Blíží se osmá hodina a začátek školního představení. Asi tři či čtyři zastávky před konečnou do autobusu nastoupí chlapec s tlustými brýlemi a koloběžkou. Doprovází ho starostlivá máma. Kluk se vždycky postaví u stěny autobusu oproti dveřím, zaparkuje koloběžku, a pak se neustále rozhlíží na všechny strany. Jakoby pořád něco hledal. Nejspíš ale hledá téměř to samé.

 

A je tu poslední zastávka před konečným Beránkem.

 

Z autobusu se vyvalí všechny děti a pár dospělých, které na nedaleké křižovatce dirigují dopravní pomocníci. Všichni mi náhle zmizí z očí do někam, kde jsem ještě nikdy nebyl, a autobus s hrstkou ztroskotanců včetně mě zamíří k nedalekému Beránkovi. Někdy tam dojedu pouze sám. To je konečná. Ne úplná, protože je třeba pokračovat ještě dál, alespoň o kousek dál. Nastává asi osmiminutová přestávka, kdy si začínám uvědomovat, že už se skoro úplně rozednilo. Skoro, ne ještě úplně. A tak tam postávám a čekám, až přijede poslední autobus. Čeká mě jenom jedna zastávka, pak ještě asi osm minut pěšky.

 

Když druhý autobus přijede, nastupuji obvykle jako první. Stalo se to už jakýmsi rituálem, jemuž se automaticky podvolují téměř ti samí, kteří tam se mnou čekají. Nastupuje i jedna maminka s chlapečkem. My tři pak vystupujeme spolu na Cholupickém vrchu. Někdy se k nám přidá i někdo čtvrtý, ale to je opravdu zřídkavé. Kam toho evidentně ještě předškolního chlapce maminka v tak brzkou hodinu v této pustině vleče, netuším. Asi po sto metrech se naše cesty rozdělí, oni zmizí někam k lesu a já k téměř samému konci své ranní cesty.

 

Květiny v Modřanech

 

Téměř ti samí

 


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
12
Lucifer * 21.12.2019, 00:00:20
Jo, a učinili tak i dnes. V autobusu mi chyběl "Buster Keaton", Květinářka však byla na správném místě. Jinak bylo nádherné počasí, svítilo sluníčko, takže kdybych nemusel makat, mohl jsem se opalovat v podvlíkačkách

https://www.youtube.com/watch?v=sGF9k1SRRBI

Lucifer
10
Lucifer * 20.12.2019, 18:18:17
[9] Správná trefa. Ulice K Ladům je přesně ta, kam se ti dva ode mne odpojují Úžasný

9
xxx (neregistrovaný) 20.12.2019, 12:39:27
Ano, Lesíček

http://www.soukrome-skolky-praha.cz/detsky-lesni-klub-lesicek

Marky
8
Marky * 20.12.2019, 09:19:25
Lucifere, to je TO květinářství? Nerozhodný Snad ne!

Není třeba u Cholupického vrchu lesní školka? Nemyslím taková ta se stromečky, ale pro děti...


Stella
6
Stella 19.12.2019, 15:20:05
Marianno (kde je tvá čapka),

pokud to je Karkulák, pak maminka nové doby pochopila, že posílat synka samotného do lesa nelze!
Dobře dělá. Ačkoli: pokud by přinesl nějaký perník...

5
xxx (neregistrovaný) 19.12.2019, 15:16:32
Klikla jsem na odkaz pod fotografií.
Skoro deset let!

Jsme ti samí, ale ani trochu nejsme!
Blížíme se té jediné podstatě, jednotě...

Lucifer
4
Lucifer * 19.12.2019, 11:32:59
Marianno (Astro), dnes mám jednací den, ne však v Modřanech. První jednání mám za sebou a řekl bych, že bylo úspěšné, ovšem finální výsledek je stále ještě malounko otevřený.

Přidám pod text obrázek na ono květinářství, který není až tak ostrý, jelikož jsem to převzal z Google Street View. Nic lepšího jsem momentálně nenašel. A pak ještě odkaz na květinářství do textu.

Úžasný

3
Marianna (neregistrovaný) 19.12.2019, 10:29:48
Stello, co třeba že to byl Červenej Karkulka v obrácené podobě... Smějící se

2
Marianna (neregistrovaný) 19.12.2019, 10:27:29
A to si představ, Čerte, až bude jaro!

Dnes to asi bylo dost krušný, všude mlha, i na blatech. Snad jsi to zdárně přežil i prožil. Člověk sbírá zkušenosti až do smrti! Ahoj S vyplazeným jazykem

Stella
1
Stella 19.12.2019, 09:24:35
To je milé, to je milé povídání.
Pozorovat svět jako z hlediště je dobrý způsob, jak všední povinnost přetvořit v zážitek. A je to neustálé objevování nového, chvála detailů...

Mimochodem. Oni mizí k lesu - zajímavý námět pro fantazii. Možná chlapeček míří do hájovny k babičce, která ho hlídá? Možná si ho matka bere s sebou do práce na farmě, ve firmě?


«     1     »