Svět u nohou

rubrika: Povídání


Automobil trochu poskočil a Mary si uvědomila, že na malou chvilku usnula. Cítila se k smrti unavená, ale spát déle se jí nedařilo. Zadívala se na mladého muže vedle sebe. Poznala ho teprve včera, ale přesto mu důvěřovala. Po očku sledovala, jak mladík soustředěně sleduje silnici před sebou. Jedou už téměř osm hodin a cesta ještě stále není u konce. Možná jeho měděné vlasy v ní budily důvěru, možná jeho měkký hlas a přátelské chování.

 

Marky


Uvědomila si, že má ještě stále trochu mokré šaty a boty a roztřásla jí zima.

„Nechcete si podat deku?“ zeptal se. „Mám ji vzadu, dosáhnete tam.“

Zavrtěla hlavou, už tak je zabalená do jeho kabátu. Těšila se do hotelu na sprchu a suché oblečení, které si ale musí napřed někde koupit. Skládala si v hlavě seznam věcí, které bude nutně potřebovat v nejbližších dnech. Vzpomněla si na Lindu. Ta jediná jí bude opravdu chybět, moc chybět. Sevřelo se jí srdce. „Holčička moje“. Ne, nemohla se už vrátit. Pomyšlení na to, co chtěla udělat jí, ale vnitřnosti svíralo ještě víc. Bylo to jako pohled do děsivé, nekonečné hlubiny.

 

Znovu se zadívala na mladíka za volantem. Co jí to včera říkal? „Vím, že už se o to nikdy nepokusíte.“ Znělo to od něj teatrálně, ale věděla, že má pravdu. Už to neudělá. Rozhodla se. Odcestuje do Ameriky. Sama. Rodinu už stejně opustila. I když vlastně jaká rodina? Po smrti matky jí zbyla už jen Linda a i té bude bez ní líp. Manžela si udržet nedokázala. V uších jí ještě stále zní jeho chladná slova: „Nebuď hysterická. Vždyť ty mě vlastně nepotřebuješ. Jsi tak úžasně samostatná, necítím se s tebou ani jako chlap. To, že jsem se zamiloval do Nan, je i tvoje vina.“ Snažila se, aby se nerozplakala.

I ten malý andílek se na ni zlobí: „Křičela jsi na tátu a on odjel, kvůli tobě, jen kvůli tobě!“

Nedokázala ani pomyslet na to, že by ho musela s Nancy vídat jako pár a Lindu s nimi. Už aby byla na lodi do Ameriky.

 

Opět ji zaplavil chlad. Zaostřila pohled na své mokré lodičky a vzpomněla si, jak včera večer stála v mokré trávě na samém okraji jezera. Nemohla odtrhnout oči od temné hladiny. Byla rozhodnutá, klidná, když pomalu vešla do studené vody. Ještě pohlédla na oblohu, chtěla naposledy spatřit hvězdy, ale viděla mezi korunami stromů jen měsíc, jinak byla obloha tmavá, stejně jako nehybná voda před ní.

 

Náhle ucítila, že jí někdo pevně chytil kolem pasu a za ruku a táhl ven z vody. Ani se nelekla, byla jako v transu. Neprotestovala.

 

„To nemůžete udělat.“ Hleděla do tváře asi třicetiletého muže.

„Já musím, mám důvod.“

„Ne, to tedy nemáte.“ Mladíkův hlas zněl měkce ale nekompromisně.

„Jak to můžete vědět? Neznáte mě.“

„Tomu vy nerozumíte. Bůh by vás mohl potřebovat“. Pokusil se vášnivě vyjádřit to, co měl tak živě na mysli. „Možná že jen tím, že někde budete – ne že nutně něco uděláte – jen tím, že budete v jistou dobu na jistém místě – ne, nedokážu vám přesně říct, jak to myslím, ale možná, že jen půjdete – půjdete jen jednoho dne po ulici, a už tím vykonáte něco hrozně důležitého – ani možná nebudete vědět co.“

 

Mary jen stála, stále si připadala trochu paralyzovaná. Mladík vzrušeně pokračoval. „Před lety, z nešťastné lásky, víte, já taky – neměl jsem pro co žít, nic mi nedávalo smysl, vzal jsem si nějaké prášky a nepovedlo se mi to, otec mě našel moc brzy. Jedna jeptiška v nemocnici mi tehdy řekla něco podobného, co teď já říkám vám. A ona měla pravdu, víte, měla pravdu. To, že jsem zahlédl vaše auto a běžel za vámi, to že tady teď s vámi mluvím, to dokazuje. To něco znamená.“

 

Automobil se pomalu blížil klikatou silnicí k Harrogate a Mary si ještě víc přitáhla k tělu půjčený kabát. Po tvářích jí tekly slzy. Příští týden už bude na lodi, čeká ji nový život… bez Lindy. Znovu pohlédla na své chladem ztuhlé nohy. Netušila, že její plán nevyjde a nikam neodpluje, že si rozvod bude muset protrpět až do konce. Netušila, že za pár let bude ležet u jejích nohou celá Anglie a jen o trochu později celý svět. Že jí Královna Alžběta II udělí titul Dáma britského impéria a jejích knih se prodá více než miliarda výtisků. Budou přeloženy do více jazyků než samotný Shakespeare.

 

 

PS: V povídce jsem použila odstavec z detektivního románu Nultá hodina, snad by mi to Agatha Mary Clarissa Christie Mallowan dovolila.

 


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

10
ZE (neregistrovaný) 19.01.2020, 20:33:32
Sahula mezi nami je. Mezi zivejme a to jeste jakejma zivejma. Úžasný
Vsichni jsou, byli a budou mezi nami. Ospalý

9
ZE (neregistrovaný) 19.01.2020, 20:31:02
Ja piau uchvatove. Lodicky mne sebevrazdu priblizily, rozesmaly. V depresi to prijimam s povdiikem. Mrkající

Lucifer
8
Lucifer * 19.01.2020, 18:18:30
Automaticky mě teď napadla jedna píseň od Františka Sahuly, který už mezi námi není. Dával jsem ji tady v podobě hudebního videa z YouTube pod nějaký svůj článek, ale je tady toho tolik, že už se v tom přestávám orientovat. Takže tady je, i když zřejmě jiná videová verze:

https://www.youtube.com/watch?v=hrEmcu3hYZo

Lucifer
6
Lucifer * 19.01.2020, 17:50:54
Ještě ne, Marky, stále leží na stole v kuchyni. Dám si ho zítra ráno než vyrazím dobývat Pražský hrad Úžasný

Říkáš, že píšeš záchvatově. To je mi velice blízké:

http://www.neviditelnycert.cz/blog/filosoficky-koutek/1450-intuice-a-automaticke-psani.html

Marky
5
Marky * 19.01.2020, 17:44:14
Moc doufám Lucifere, že je Ti líp. Už sis připravil rakytníkový pečený čaj? Nevinný

Ta zmiňovaná slova jsou od Agathy, jsou zrovna z toho půjčeného odstavečku z její knihy.

Marky
4
Marky * 19.01.2020, 17:39:27
ad3 )Píšu záchvatově a když jsem popisovala situaci u jezera, viděla jsem na jejích nohách secesní lodičky. Úžasný

Agatha Mary opouštěla domov ve spěchu večer, řídila automobil, nepřemýšlela o správné obuvi na procházku kolem vody....navíc prosincové teploty v Londýně se drží mezi šesti až jedenácti stupni, proč by si měla obouvat něco jiného?


3
ZE (neregistrovaný) 19.01.2020, 16:14:57
"Zaostřila pohled na své mokré lodičky"

Mne je taky hodne blbe (deprese), ( nobody cares) Nerozhodný, ale presto mne zaujalo, ze sla do ty vody pachat sebevrazdu v lodickach. Úžasný

Autorku mam rada a taky Millera (viz 1 - link na clanek).


Lucifer
2 Synchronicita?
Lucifer * 19.01.2020, 13:45:31
Asi před týdnem na mě padla dost těžká deprese, což je u mě velmi neobvyklé. Stává se mi to tak maximálně jednou do roka. Napadla mě myšlenka, že bych svůj život předčasně ukončil. A pak se mi v hlavě ozval hlas, který říkal zhruba totéž, jak se píše v povídce od Marky:"Bůh by tě mohl ještě potřebovat." Nevinný

Marky
1
Marky * 19.01.2020, 11:25:34
Dnes jsem zjistila, že přesně před týdnem (kdy mě tato povídka začala strašit v hlavě a rozhodla jsem se, že ji napíšu) to bylo přesně 44 let, co Agatha Christie opustila tuto vědecky prozkoumanou část reality.

Třeba jsem dostala povolení odtajnit její tolik diskutované zmizení z roku 1926 Mrkající

https://www.idnes.cz/xman/styl/zmizeni-slavnych-agatha-christie-glenn-miller.A190424_105841_xman-styl_fro

«     1     »