8 xyz (neregistrovaný) 29.04.2022, 01:18:19
Citila jsem se v tomto mizernem svete ztracena uz tehdy, kdyz odesel Pavel. Citim jsem tu ztracena i ted, kdyz uz je dva a pul roku v panu. A kdyz tedy denne, kdyz prijdu do pokoje a venku treba i sviti slunko, vidim jeho urnu. Jeho popek, ktery ceka, az ho odvezu tam, kde si pral naveky odpocivat.
Snazila jsem s timto bohovat cele ty roky.
Videt to jako doospoely clovek, ktery spolehlive vi, ze jsme smrtelni a budem jeden po druhem kapat. Ze nezalezi pry na tom, jetli nekoho milejeme a jestli si z nekym rozumime.
Zalezi pry na nasi dospelosti a schopnoti vnimat 'realitu.
A tak jsem po rom r. 1019 zacala ztracet vsechno a vsechny.
Ztratila jsem to, cemu se povzbudive rika support droupe. Zemreli postupne vsichni, ktere jsem mela rada, na nichz mi zaleelo.
Odpoutali se ode mne i ti, v ktere jsem doufala, ze tomu budou rozumet. Protoze i ja jsem se jim leta letouci snazila rozumet a udelat vse proto, aby i oni byli spokojeni.
A nahle mi rekla tzv. kamaradka, kazdy si svoji karu tahneme zivotem sam, citat z jeji oblibene pisne. Ta kamaradka, co to rekla, ma za sebou celou rodinnou mafii, jak to jinak rict.
Ma deti, ma vnuky, ma svoje kamarady, ma svoji prizen.Vzdycky se nan ekoho z nich muze obratit.
A rekla to mne, o niz vi, ze mam jen sama sebe.
A to samo sebe. Co tomu samo sebe jeste zustalo byla jeho duse, jeho telo, ktera jeste aspon nejak fungovalo, jeho civy, sluch, oci, ruce, nohy.
No, ted uz nemam ani to.
Nahle, behem prakticky tydne, jsem zjistila, ze jsem prestala slyset jako jsem vzdycky slysela. Proc se to stalo? Mozna proto, ze v poslednich letech moc neslysim nikoho, protoze mi nic, cemu je slyset,nefunguje, nebo protoze mi to nikdo uz nikdy neprujde opravit.
Protoze jsem tu sama jako na opustenym ostrove. Protoze volam do prazdna.
Cekala jsem dnes v prizemi na svoje leky, ktere pry potrebuju. A najednou jakovy nekdo ke mne septal, jakovych slysela vzaleny sumot, nejaky zvuk.
Opakovalo se to podruhe, tak jsem se podivala od koho ten sumot pochazi a byla to moje sousedka, v ruce psicka, ktera se zrejme dozadovala toho, abych ji mezi temi dvermi nechala projit.
Trhla jsem sebou, omluvila se a pochopila, ze jsem to devce proste neslyela. Mezitim mi privezli to, na co jsem mezi temi dvermi cekala a uveodomila jsem si zaroven, ze jsem zazila dalsi horor sveho zivota. Proste ja,ktere zustal ne svete jen sluch a cast zraku, jsem prestala slyset.