.:: Neviditelný čert ::.

Čtvrté narozeniny Neviditelného čerta

rubrika: Slovo Neviditelného čerta

Před čtyřmi lety se na internetu narodilo neviditelné dítě, které bylo sudičkami ihned v kolíbce obdařeno malými růžky a k tomu ještě křidélky, aby bylo jasno, že není jen tak nějakým čertem, nýbrž padlým andělem. Kromě toho mu sudičky daly do ručičky malou baterku a sborovým hlasem pronesly: „Budeš lidem svítit na cestu, staneš se Světlonošem. Tak to nezvorej!“

Lucifer

Ano, už je to tak, uplynuly přesně čtyři roky od založení Neviditelného čerta. První příspěvek nevyšel krátce po půlnoci, jak se časem stalo skoro zvykem, ale až skoro o půl osmé večer a jmenoval se Vítejte na Neviditelném čertovi. Když nepočítám některé slovní doprovody ve Vinárně U čerta a v počátcích Slova Neviditelného čerta, tak je nejen prvním, ale zároveň i nejkratším příspěvkem.

Začátky bývají někdy velmi krátké. Náhle se něco stane, někdo či něco vás postrčí někam úplně jinam, než jste ještě před chvíli očekávali, nebo se pod nějakým silným vlivem sami rozhodnete prudce změnit směr své plavby atd. Dojde zkrátka k nějaké okamžité změně, najednou se ocitnete na jiné, úplně nové lodi a v hlavě se vám vybaví první půlka výroku jistého římského vojevůdce: Navigare necesse est (Plouti jest nutno), druhou část: Vivere non necesse (Žití není nutno), si už buď nepamatujete, nebo ji z jistých důvodů ignorujete. V takových situacích není čas na nějaké sáhodlouhé slovní výlevy, je třeba se chopit kormidla a naučit se tu novou loď ovládat.

V případě Neviditelného čerta ten okamžik nastal ve dvou fázích. Na Neviditelném psovi, kam budoucí kormidelník Neviditelného čerta (moje maličkost) již několik let docházel k potlachům na Psím podrbání, se náhle objevilo oznámení, že se tam někdy na počátku roku 2010 zavede registrace, bez níž nebude možno k těm potlachům docházet. U registrace byl vyžadován nějaký ten osobní údaj, což se nezanedbatelnému množství psích diskutérů nelíbilo, a tak se začali rozprchávat po internetových končinách a hledat či zakládat si nová hnízda. Mne nic takového nenapadlo, a tak jsem se začínal smiřovat s tím, že psí potlachy končí, s jakousi mlhavou nadějí, že tu registraci na NP časem zruší, popřípadě zjednoduší. (Dnes se na NP už dá registrovat bez předložení nějakého osobního údaje.)

Druhá fáze, relativně krátce po započetí té první, byla vyprovokována jedním diskutérem na Psím podrbání (dnes se zde vyskytuje pod nickem h), který prohlásil, že kdybych si založil svůj blog, tak by tam určitě rád chodil. Zpočátku jsem to hecování nebral vážně, ale někdy pozdě odpoledne téhož dne mě to náhle vyburcovalo k tomu, že, spíše z žertu než zcela vážně, se po něčem takovém ohlédnu. Akce byla poměrně krátká. Započal jsem vyhledávat nějaký blogový portál a velice brzy jsem zakotvil na dnes již neexistujícím bloguje.cz. Velice rychle jsem se seznámil s procedurou, kterak si tam otevřít svůj blog, a stejně hbitě jsem si vybral jednu z nabízených šablon, která pak byla v létě roku 2012 s drobnými úpravami (nahoře vlevo například byla čertice) přenesena na současné stanoviště. Název blogu jsem stejně střelhbitě odvodil ze svého již tehdy používaného nicku a názvu NP a někdy před půl osmou jsem tam vypustil výše zmíněné uvítání. Poté jsem odkvačil na Psí podrbání a bijíc se v prsa jsem oznámil zhruba něco jako: Tak tady to máte!

Hned druhého dne jsem ke kolíbce čerstvě narozeného čertího dítěte přizval sudičky a dal jsem jim úkol, aby rozsoudily, který ze čtyř předložených scénářů dalšího života NČ bude uskutečněn (viz Den druhý: Jak dál?). U tohoto velmi důležitého příspěvku se objevil pouze jediný komentář, jehož autor (bezpochyby h) se převtělil do sudičky a předpověděl, že do roka a do dne se vyplní scénář číslo 4. Spletl se jen o jeden a půl roku. K dobru mu však budiž připsáno, že do onoho procesu se vloudil můj metrový pád, ačkoli se mi v hlavě vrtí myšlenka, že kdyby se tam ten pád nevloudil, tak by scénář číslo čtyři nebyl uskutečněn dodneška.

Takže tady to máte po čtyřech letech.