Velká vánoční

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


V posledních dnech jsem si všiml, že každou chvíli někdo někomu přeje něco k Vánocům. Zpravidla něco hezkého, na výjimku potvrzující pravidlo jsem zatím nenarazil, a jak to tak zpoza buku pozoruji, tak se jí už asi nedočkám. Ne že bych po ní nějak lačnil, ale pravidlo, které nemá výjimku, působí poněkud podezřele. Čert to vem, nebudu se do toho montovat, takže pokažení vaší vánoční nálady ode mne nehrozí, ačkoli se tak mohlo v posledních dnech zdát. Moje vánoční přání naleznete na konci (nezapomeňte si na něho kliknout devil), předem bych pouze vysvětlil, proč jsem ten vánoční elaborát nazval Velká vánoční. Je to velmi jednoduché. Před Vánoci jsem napsal Malou předvánoční, takže mne nenapadlo nic jiného, než o Vánocích napsat Velkou vánoční. Věci jsou někdy opravdu velmi prosté.

 

Lucifer


Možná některé trochu zklamu, anebo naopak, o Ježíšovi nazaretském či jiných biblických i nebiblických postavách, jež se jakýmsi způsobem vážou k Vánocům, dnes nic přemílat nebudu. Ještě někdy před sedmým stoletím našeho letopočtu se Vánoce, křesťanské svátky narození Ježíše Krista, neslavily. Toto období bylo obvykle zasvěceno Svátkům slunovratu. Zimní slunovrat nastává jen krátce před údajným datem Kristova narození, takže se obojí dá promísit. Někteří slaví to nebo ono, nebo obojí, anebo vůbec nic. Já jsem se už po několikáté připojil k Svátkům slunovratu, Ježíška vám však rozhodně brát nechci.

 

Každý kyvadlový pohyb se zastaví ve své maximální výchylce. Zakotví v tiché nehybnosti a pak se, zprvu velmi nenápadně, vydá opačným směrem. V těch nejkrásnějších okamžicích jede na plný výkon a kolem buď pučí květy, nebo dozrávají plody. A po čase se opět zastaví ve své maximální výchylce, avšak na úplně opačné straně. A pak zase zpět a pořád dokola. Tímto způsobem se dá promítnout roční pohyb Slunce po obloze. Maximální výchylku nazýváme slunovrat, zimní či letní, plný výkon pak jarní či podzimní rovnodennost. V přeneseném slova smyslu se to dá promítnout i do lidského života.

 

Když zdroj energie, která popohání kyvadlo, začne vysychat, kyvadlový pohyb začne uvadat, maximální výchylky se začnou zmenšovat, a kyvadlo se nakonec zastaví tam, kde prožívalo ten nejrychlejší rozpuk či dozrávání, ty nejkrásnější okamžiky, a už se nepohne. Kyvadlový pohyb se ukončil.

 

Kyvadlový pohyb však ve skutečnosti nezmizí v nenávratnu. Kyvadlo ho mezitím předalo jiným kyvadlům, a tak se to opakuje. Ledaže by už žádné jiné kyvadlo nebylo nablízku.

 

Všem čertím kyvadlům přeji co možná nejpříjemnější prožití Vánoc. devil

 


komentářů: 21         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »


Stella
5
Stella 24.12.2014, 22:33:05
Astro, doba se mění, vztah k obřadům apod. také. V zimě je ta potíž, že když se pracuje od tmy do tmy, už nikdo na hřbitov nepůjde. Otázka je, zda by nebylo na místě vzít si den dovolené a věnovat ho záležitostem nepomíjivým... Já jdu na hřbitov vždycky mimo svátky, ale já mám čas.
Okázalost je samozřejmě velké zlo. Jakoby povinná tím víc.
Ale - už jsme tu o tom psali: někteří rozhodně chceme být rozptýleni. Těžko někoho soudit. A něco soudit...
Škoda, že právě dnes jsi získala tak nedobrý zážitek. Mezi lidmi, a přece mimo nich.
Ať se zítřek vydaří líp! Zamilovaný

Lucifer
4 Kyrie eleison

astra2
3 Snad neuškodí
astra2 24.12.2014, 14:01:07
malé zamyšlení o hrobech a pocitech nad nimi.

Dopoledene za strašidelného vichru jsme se vybrali s vnuky zapřemýšlet si nad hrobem jejich maminky.Pražské Olšany byly v obležení davů. Ani na Václaváku nevidět tolik lidí. Obvykle chodím na hřbitov v týdnu a jsem v tom odlehlém cípu tam tak sama, že se až bojím. Ne těch mrtvých, ale živých.

Poprvé v životě jsem se setkala s procesím lidí, kteří ve chvatu, aby to všechno doma stihli, spěchali - honemhonem položit kytku, zapálit svíčku, utřít zaprášenou fotku maminky.. Aby všichni viděli, že je pečováno.

Ve všední dny jsou hroby jakoby poválené, kytky zvadlé, rozfoukané, svíčky dávno vyhaslé - dnes co hrob, to nevěsta. Ozdobená, vyšňořená. A tak mě to nutí k úvaze na téma - mravy a zvyklosti, oslavy a povinnosti. A nějak se z toho nemůžu vzpamatovat. Myslím, že až tam zase přijdu a všude bude klid a ticho, vánoce dávno za námi, bude na hřbitově daleko líp, i když tam není nikdy veselo.

Přeju tomuto příjemnému koutku a lidem v něm laskavost, shovívavost, toleranci, radost ze života a další požitky, které život nese. Netrvá tak dlouho, aby mělo smysl nemít se rádi. Zamilovaný


Stella
2

Stella
1
Stella 24.12.2014, 10:14:43
http://en.wikipedia.org/wiki/Solitude

Lucifere?

díky za přání! Všem krásné svátky!

«   1    2     »