.:: Neviditelný čert ::.

Vánoční monstrance

rubrika: Slovo Neviditelného čerta

Vánoce jsou nadohled, zdatný junák by k nim dohodil šutr, neméně zdatná junačka kabelku plnou všeobjímajících nezbytností ženského kalibru, a já jsem v úvodu prasince slíbil, že se zde budou odehrávat jen ty nepodivuhodnější věci – žádné populárně naučné či filosofické obohacování s pomocí sebe sama či jiných autorů atd. Když jsem to slíbil, tak mi nezbývá, než abych ten slib splnil – nejsem přece jenom tak nějaká neviditelná slibotechna. Abychom si však nalili čistého vína: Nejsem též perfekcionista, takže vám svoji slibotechnu zaručuji na sto procent pouze do Vánoc. Ten zbytek – no, uvidíme.

Dnes, patnáctého prosince roku 2015, přicházím s jednou lehounce aktualizovanou vánoční básničkou, kterou jsem napsal šestnáctého prosince roku 1998. Je to tak těžký kalibr obojetného pohlaví, že jsem se rozhodl vypustit ji s takovým předstihem, abych samotné Vánoce až tak úplně neznehodnotil. Mám k nim totiž docela dobrý vztah, stejně jaký jsem poměrně nedávno pocítil k olomouckým tvarůžkům. Vážně si na mou čest nedělám legraci. Díky polistopadovým návštěvám Francie jsem si velmi oblíbil tamní špičkové sýry, a k tomu samozřejmě tamní špičkové vína. Už jsem se z toho vyléčil. Kam se celá ta sýrová Francie hrabe na olomoucké tvarůžky, které se vyrábějí v Lošticích. Bez nich se někdy nedokážu dohrabat ani do postele.

Ještě před vypuštěním Vánoční monstrance tohle: Nezařadil jsem ji do Poetického koutku, jelikož si myslím, že má o kapku blíže olomouckým tvarůžkům. Taková rubrika tady není, pročež ji umisťuji do Slova Neviditelného čerta.

Lucifer

Když podvečerní procházkou

ve vánočním tom čase

brouzdal jsem sněhem

v hlubokém zadumání

a po obvyklé trase

na nebi měsíc v úplňku

vůkol šumící byl les

Nad obzorem plála

ta nejjasnější z hvězd

v mé duši jako v kostele

Jan Jakub Ryba s Bachem v chóru