4660 Astra
10.07.2012, 13:19:21Evo, poředem tuším, že tě moje zpráva nepotěší, ba co dím, že ti to bude fuk. Ale.
Před mnoha lety jsem bydlela poblíž železničního tunelu,kterým jezdí vlaky od jihu směrem k Hlavnímu, nyní a dříve Wilsonovu nádraží v Praze. Tunel byl jeden. Byl tam i kousek druhého, který začali stavět Němci, když tady s námi jeden dlouhý čas bydleli. Ale nedostavěli, odtáhli.
Někdy v osmdesátých letech rozhodla tehdejší strana a vláda, že tunel dostaví. Vzdušnou čarou asi 15 metrů od našich oken byly vybudovány obrovské kovové násypky a začala apokalypsa. Denně 24 hodin, na tři směny, přijížděly k násypkám obrovské hunty (což jsou vozíky, podobné těm, do kterých se hází narubané uhlí v dolech). Ten obsah byla břidlice a obrovské šutry, ze kterých je složen kopec mezi Vinohrady a Vršovicemi. Hunty s šíleným rachotem vyjížděly po kolejničkách nahoru k násypkám a zvracely tam svůj obsah. Když byla násypka plná, příjížděly obrovské Tatry, aby z násypky znovu vyčerpaly kamení, které odvážely neznámo kam. 24 HODIN DENNĚ. Nesmírný rámus, nesmírných prach. - Musím to zkrátit. Trval ten stres CELÉ DLOUHATÁNSKÉ TŘI ROKY. Ještě teď při vzpomínce mě zoplavuje vlna bezmocného vzteku.
Tím ti, milá Evo, chci jenom říct, že jsou v životě chvíle, a někdy i roky, kdy ti něco či někdo dokáže dokonale otrávit čas. Vydržet to musíš, tři roky to jistě trvat nebude.