mefi 
31.01.2021, 02:57:31.
Poutník se ubíral světem se svým koněm a psem. Když míjeli rozložitý strom, uhodil do stromu blesk, zasáhl je a všechny tři zabil.
Poutník ale nepochopil, že opustil tento svět. Putoval dál s oběma druhy. Mrtvým to někdy nějaký čas trvá, než si uvědomí svůj nový úděl!
Cesta do kopce byla velmi útrpná, slunce pražilo, zmírali žízní. V zákrutu náhle spatřili nádhernou safírovou fontánu. Okolo ní se rozkládalo náměstí vydlážděné kousky zlata a drahým kamením. Uprostřed tryskala křišťálově čistá voda.
Pocestný zamířil ke zjevení, které hlídalo fontánu.
"Dobrý den".
"Dobrý den", odpověděla vidina.
"Kde to jsem? Je to tu tak krásné!"
"Jste v nebi!"
"To je dobře, že jsme v nebi. Máme příšernou žízeň!"
"Můžete vejít a napít se vody dle libosti", pokynul přízrak k fontáně.
"Můj kůň a pes mají také žízeň!"
"Lituji", zabědoval duch, "ale zvířata k fontáně nesmí!"
Poutník byl velmi zklamán, neboť žízeň jej sužovala a on nechtěl pít sám. Poděkoval tedy přeludu a šel dál.
A zas a znova šplhali do strání, až vyčerpáni se dovlekli k úbočí, kde stála stará, polorozbořená brána. Za ní se vinula pěšinka lemovaná stromy. Ve stínu jednoho stromu ležel muž. Zarostlý obličej měl zakryt ošuntělým kloboukem a zjevně spal.
"Dobrý den", oslovil muže poutník.
Muž se mu ospale podíval do očí.
"Máme hroznou žízeň! Já, můj kůň a můj pes."
"Tam mezi těmi stromy je pramen", odvětil muž a rukou ukázal směrem ke studánce, "Můžete se napít jak je třeba."
Poutník, kůň i pes sešli ke studánce a uhasili žízeň. Poutník muži opakovaně vyjadřoval svoji vděčnost.
"Přijďte, kdykoliv se vám zachce", zval je muž.
"A jak se to tady vlastně jmenuje?"
"Nebe!"
"Nebe? Ale strážce u safírové fontány mi říkal, že nebe je u nich!"
"To nebylo nebe, to bylo peklo, pane!"
Poutník byl lehce zmaten:
"Neměli byste trpět, aby v pekle zneužívali Vašeho jména! Ta potměšilá zvěst určitě činí ve světě hrozný zmatek!"
"Ale vůbec ne. Ve skutečnosti nám prokazují velkou laskavost, protože u nich zůstanou všichni ti, kteří jsou ochotni opustit své nejlepší přátele!"
.
