mefi 
04.02.2021, 06:07:30.
Tož, i když asi bude poznání mé osobnosti limitně blížit nule tehdy, když si přečte níže uvedené řádky, nezatracujte a nezříkejte se mne, a přijměte mne takového jaký jsem, ďábel mefi plným bez-titulem @mefi@mefisto@mefistofeles@CS@ či cigán peter, povalující se u brány ráje.
Naše rody, matčin (šprincovi) otcův (slavíkovi) mají kořeny v podhůří orlických hor. Mezi prapraprarodiči lze nalézt nejenom čechy, ale i němce, a též zřejmě i židy, a v mém případě asi ale i taky cikány a cikánky. Můj života běh lze charakterizovat jako tanec s vlkodlaky a ussurijskými tygry na břitvy ostří, které vede nad očistcem na pouti ovcí do ráje (nebo nebe či pekla, jak je libo, proti vašemu gustu nemám žádný dišputát). Část nejenom mých pokrevních předků byla po druhé světové vlkodlakoválce vyhnána z české republiky, připravena nejen o majetek, ale i o čest, a někteří dokonce i o život.
Nikdo z mých příbuzných nikdy nebyl denunciant a donašeč (tedy pokud vím, neboť vyšší moc potažmo Vyšší Inteligence miluje všechno kvítí, a proto miluje návraty marnotratných dcer a synů) a to přesto, že mám v rodokmenu i starostu obce. Nedonášíme, nekrademe (tedy někdy jo, ale jedná se většinou o adopci krásných nápadů, či poslech muziky, či zahrání hereckých etud [ i světlonoš mi naletěl ], ale to je jiná pohádka, o té někdy příště. Dokonce i jméno zimrová či zimr (česky cimrfrau a cimrman) lze nalézt při studiu mé genetického kořenu v matrikách v okolí Pěčína či Pěčíně samotném.
A proto se tedy vracím ke svému už nepoznatelnému osudu!
Narodil jsem se 17. února 1961 v Rychnovské nemocnici tak, abych stihl úplnou záměnu srdcí (karibská krize) a též i úplného zatmění sluníčka: "Sluníčko, sluníčko, stojíš tu cesty, stane se neštěstí, něco tě zajede, Elce Pelce, do krmelce, strýček šimrá koupil šimla," mi zní od těch časů (ó tempóres ó m´´ores) v kočkopsích či netopýřích ušičkách [mám absolutní hudební sluch, nekecám, ale občas přeci jenom ano a to strašně moc, též nelžu, někdy ale hrozně, s příměsí faktoidů, ale tomu se říká mystifikace, která je mé druhé já a to v mé druhé osobnosti malého dítěte, reinkarnovaného Jaroslava Haška (1883-1923)].
Nejranější dětství jsem prožil v Pěčíně, poblíž Rokytnice v Orlických horách. Neboť už jako malé dítě jsem byl útěkář a byl obdarován chorobnou toulavostí, byla má prvotní výchova svěřena mému našemu nejlepšímu příteli, pejsánku Míšovi. Do školky jsem nechodil a to, přesto že byl učiněn mými rodiči pokus, o mou resocializaci dobrmana a pitbula.
.