Starý kocour (neregistrovaný) 28.01.2018, 23:30:00- je to přesný popis. Ale jenom částečný, skutečnost je barevnější. A taky - píšeme už rok 2018.
===
Při těchhle úvahách vždy vzpomenu na tátu, který se přátelsky bavil se sudetskými Němci, sousedy. Němci, kteří ho šoupli do koncentráku. Protože \"Ti to nebyli!\" Jistěže, k sabotáži ho donutili čeští komunisté. Naši. Koncentrák byl jen nutný důsledek.
Nebo vzpomenu i na sebe, jak nesu malé Rusce ve osamocené ve velkém činžáku vánoční cukroví - i když jsem zažil \"přátelskou výpomoc\". Protože ona to přece taky nebyla. Byl to její táta? A může za to ona?
Nesnáším něco jako dědičnou vinu. Nebo vinu, která se dá vykoupit jen smrtí a zahrabáním viníka za hřbitovní zdí. Vina není věc bezrozměrná. Má svou velikost neboli váhu.
===
Na druhé straně: Něco jako národní povaha existuje. S ruskou korepetitorkou jsem se dohodl, že mi bude psát maily s požadavky rusky. Abych si procvičil školní znalosti. Když jsem jednou nerozuměl jedné větě a požádal o českou formulaci, tak se divila. Musel jsem jí zřetelně říct, že nejsem Rus a Ostrava není Petrohrad. Ale pochopila a omluvila se. Její děti poznáte už jen podle příjmení, jsou to už Češi - křestním jménem i povahou. Nicméně mají velmi dobré znalosti ruském kultury.
===
Když tak čtu, co říká Herr Juncker, Macron nebo Schutlz, najednou mi z toho ční lehké pohrdání těmi ubohými vidláky z východu. Slovanská verbež. Je na ně třeba zvýšit hlas, aby si moc nevyskakovali. My na západ od Aše jsme přece ta \"echt kultura\". Kulturtrégři.
===
Nemám o obyvatelích Kotlinky, já, podivná středoevropská směska ani iluze, ani jimi nepohrdám.
Když byla možnost zmizet ven, tak jsem to propásl s myšlenkou, že to nebude trvat dlouho. Pak už nebyla dost dobrá příležitost.
Ale nenapadlo by mě nikomu emigraci vytýkat. Že utekl. Na druhé straně - když tu nežijí, tak ať neradí, nesoudí, nejsou žádní \"lepšolidi\" -
vlastních máme dost.
(Nenarážím tím na Zuzanu!)
Je to trapné a omšelé konstatování, ale všechno souvisí se vším.