21592 xyz (neregistrovaný) 02.10.2021, 21:42:41
Mne se po domove, tedy miste, kde jsem se narodila avyrostla, tak moc nestyska. Kdyby tu byl clovek, ktery pro hodne znamenal, ani bych tam nijak nespechala a ani ted moc nespecham.
Pro mne osobne je to spis nutnost nez stesk - styska se mi velmi, ale o tzv. domove ne. Ten mam docela i tady.
Zaprve utekla jsem z totality, prostredi, ktere se mi protivilo. Pro mne tedy zmena znamenala ulevu. Co a koho jsem postradala byla moje blizka rodina, kterou jsem vsak kazdorocne zvala sem, takze jsme se uzili dostatecne stejne. Taky nekteri pratele - s temi jsem v kontaktu doted. Pro mne vzdycky nejdulezitejsi byli lidi. Je to taky mym jedinackovstvim, vzdy jsem si hrozne prala mit bratricka nebo sestricku.
Dalsi vec, vlastne ta je prvni, je jazyk. Tim jsem se naucila cist a psat uz v predkoslnim veku, sla jem do skoly jeste mi nebylo sest a uz jsem to dobre umela. Knihy, ktermi mne rodice obdarovavali kazde vanoce.Muj otec, jenz mi pred spanim cetl Anderenovy pohadky, ty jsem milovala a nebyly ceske, byly prelozeny do cestiny. Verne, London, to byly knihy, ktere mne muj otec cetl a daval.
Kde umru je mi taky celkem fuk. Protoze uz jsem v tomto zivote octla na jejim pokraji, temer tam, vim, ze se nemusim niceho bat. A ze v tomto mi neni nic platna ceska nemocnice, nebo lidi, co by se o mne jakoby starali tzv. doma. V tomto ohledu jsem svoji svobodu nasla a tu si cenim nejvic..