Individualisté a specialisté bez kompetence

rubrika: Filosofický koutek


Vracím se k předchozímu článku (Planeta bez kompetence - Individualismus a parazitismus), ve kterém jsem reprodukoval některé myšlenky filosofa Milana Machovce, jež se týkají úlohy individualismu a jeho extrémní formě parazitismu. Pokud Milan Machovec brojí proti individualismu, nemá tím na mysli svéráznou, vyhraněnou a nenapodobitelnou osobnost, jíž bezpochyby sám také byl, ale jakkoli vyhraněnou osobnost, která se na úkor čehokoli a kohokoli zabývá pouze ukojením svých potřeb. S některými jeho úvahami bych mohl tak trochu polemizovat, přesto si myslím, že v sobě skrývají velký potenciál k zamyšlení. Dnes zde nejdříve zreprodukuji jeho závěrečné shrnutí předchozího pojednání a potom přidám pár poznámek, ve kterých se poněkud naváží do oblasti, v níž se pohybuji:

Lucifer


S největší pravděpodobností vymřeme relativně brzy, a to především nikoliv kvůli nějaké nezvládnutelné vnější příčině jako třeba globální oteplování apod., ale z příčin vnitřních, tj. že jsme se za méně než sto tisíc let zformovali tak, že v nás není vůle vzdorovat. Chyby v sklonech k přelidnění, či naopak k vraždění lidských zárodků, chyby v lékařském sklonu zachraňovat životy i individua geneticky vadná - podobné chyby by zajisté ještě šlo napravit... Ale jak napravit to, aby člověk vůbec měl vůli o všechno toto se rozumně snažit? Většině lidí je už osud pravnuků absolutně lhostejný. Vyhyneme tedy ne z nějakých vnějších příčin, ale proto, že jsme během rozvoje intelektu nedokázali sebe sama, svou situaci ve vesmíru.

Těch "chyb" se udělalo zajisté více, ale tu základní lze redukovat na jedinou: lidé si už zhruba tři tisíce let zvykli v pojmu "člověk" vidět jen a jen individuum (resp. prodloužení o několik individuí jiných, dětí, ale jakožto prodloužení "svého" individua). Zapomnělo se na rod, na člověka jakožto rod, jenž koneckonců jediný může přežít, zatímco jedinec vždy hyne. Lidstvo si převážně tabuizovalo právě tu skutečnost, že je lidstvem, rodem, a považuje se za pět miliard individuí, z nichž každé tragikomicky myslí na pár let svého individuálního prodloužení života neskonale víc než na osud lidstva.

Poznámka: Možná to na vás působí příliš tvrdě, ale faktem je, že pokud nechceme vyhynout, musíme se podívat pravdě do tváře. Ještě bych se vrátil ke komentáři od Axiny u předchozího článku. Jak je to s individualismem, to už jsem zmínil v perexu, teď ještě k chorobnému stavu individualisty v podobě parazita. Parazitní individualisté se už od nepaměti dokázali slučovat do kolektivů, organizací (náboženských, politických, nadnárodních korporací apod.). Je to totiž daleko lepší forma parazitismu než parazitovat sólově. I když se tyto entity shromažďují v houfu, každá z nich sleduje pouze své vlastní parazitní individualistické cíle. A nyní se přenesu na horkou vědeckou půdu:

Věda se zformovala dalekosáhle specializovaně, zejména v posledních dvou stoletích zavádí pohled jednotlivého člověka vždy k užšímu a užšímu výseku objektivní skutečnosti. Celý styl specializované práce vědců brání většímu rozhledu jak do široka v prostoru, tak také do daleka v čase. Ale i kdyby všichni vědci o tom, že "odpadem" své práce planetu ničí, již věděli, velice těžko by proti tomu něco účinného podnikli. Každý vědec hodný toho jména je ve své studovně či laboratoři osobně bytostí zcela nevinnou, svou prací nikoho přímo neohrožuje, zabývá se něčím důstojným a pravdivým, odhaluje jisté přírodní či společenské jevy a souvislosti a píše o nich tak, že je to - abstraktně vzato - vždy použitelné pro pozitivní poučení lidí a jejich blaho.

Celá tisíciletí tradice speciálních věd naučila vědce pracovat tak, aby své vědomosti a objevy prostě poskytovali lidské společnosti k použití. Protože po staletí převažovalo použití v dobrém, pro lidstvo v pozitivním smyslu, navykli vědci předpokladu, že případy "zneužití" jsou netypické, spíše výjimečné, a že není přímo jejich věcí se těmito případy zabývat. Ale i když v posledních dvou stoletích stoupl - od Nobela k Oppenheimerovi a dalším - počet významných vědeckých osobností, které si celou dalekosáhlou drastičnost tohoto "zneužití" začaly uvědomovat a které začaly před tím varovat resp. i pokoušet se o jakási ochranná opatření, i když v posledních dvou generacích stoupl počet vědeckých pracovníků, kteří o tom vědí, i když tedy vědci z nemalé části nejsou takoví "Fachidioten", jak vypadají, co mohou dělat? Tradice jejich práce jim nevytvořila žádnou účinnou zbraň proti zmíněnému antihumanistickému zneužívání výsledků vědy. Vědec-specialista nanejvýš podepíše nějaký humanistický manifest, vcelku platonicky bezmocný, ale on přece nemůže např. stávkovat, aby jeho práce nebylo zneužíváno. Vždyť celý ráz a způsob začlenění vědy do společenských procesů brání vědci v jiné aktivitě než ryze odbornické...

Novodobé technické vymoženosti, umožňující mj. společenský život dokonale proorganizovat, mohou dopomoci despocii a etablovaným kruhům potlačovat myšlenkové hledačství, skrytě, nenápadně, a proto velmi účinně. Typický postoj speciálních vědců, sebespokojených v domnělé samozřejmosti "užitečnosti" a humánnosti jejich práce, vrhajících prostě nesčetné objevy na trh, sebevědomě odmítající starat se o širší dějinný a kosmický nadhled, se ukazuje být jedním z nejvážnějších nebezpečí pro lidstvo - a tím je nejen naše civilizace, ale celá naše planeta na pokraji sebezničení.

Poznámka: Domnívám se, že Milan Machovec se těmito úvahami trefuje do něčeho velmi důležitého, do něčeho, co může základy naší kultury a existencí naší civilizace velmi zacloumat. Na dramatické dopady novodobých vědeckotechnických výdobytků, které jsou zneužívány jednak k mocenským cílům, jednak k hromadné výrobě konzumních hraček, jež lidi odpojují od reality, jež jimi manipulují, jsem tady už několikrát upozorňoval. Jeden z vědeckých pracovníků, jenž díky svému náboženskému založení vyjadřoval apriorní odpor k mému nicku, se za tyto mé "bludy" do mě navážel...

Na závěr bych tu ocitoval úryvek z románu Karla Čapka Krakatit, v němž hlavní hrdina inženýr Prokop, který vynalezl nesmírně účinnou třaskavinu Krakatit, debatuje s jedním stařečkem:

„Koukej, načpak je ten tvůj – jak říkáš tomu vynálezu?“
Prokop zvedl hlavu. „Já… jsem už zapomněl.“
„To je jedno,“ těšil ho starý, „Přijdeš zas na jiné věci. Počkej, co jsem chtěl říci? Aha. Načpak takový velký výbuch? Ještě tím někomu ublížíš. Ale hledej a zkoumej; třeba najdeš …no třeba takové pf pf pf,“ ukazoval dědeček pšukaje měkkými tvářemi, „víš? Aby to dělalo jenom puf puf … a pohánělo nějakou věc, aby se lidem líp pracovalo. Rozumíš?“
„Vy myslíte,“ mručel Prokop, „nějaký laciný pohon, ne?“
„Laciný, laciný,“ souhlasil starý radostně. „Aby to dalo hodně užitku. A aby to taky svítilo, a hřálo, víš?“
„Počkejte,“ přemýšlel Prokop, „já nevím – To by se muselo zkusit … z jiného konce.“
„No právě. Zkusit to z jiného konce, a je to. Nu tak vidíš, hned máš co dělat. Ale teď toho nech, zítra je taky den. Já ti ustelu.“


Zdroj: Milan Machovec, Filosofie tváří v tvář zániku


komentářů: 4         



Komentáře (4)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
4
Lucifer * 18.10.2012, 13:57:30
[3] Nejdříve jsem si myslel, že tyhle dotazy klade nějaký nový návštěvník, protože jsem na ně tady již nesčetněkrát odpovídal v celé řadě nejrůznějších příspěvků i komentářích. Tahle tématika se Neviditelným čertem od samého zrodu vine jako červená nit.
Není zač.
Úžasný

Axina
3
Axina * 18.10.2012, 13:33:01
Lucifere
1. Uveď prosím konkrétní příklady "konzumních hraček, jež lidi odpojují od reality a jež jimi manipulují".
2. Řekni, podle čeho poznáš člověka, který je "odpojen od reality" v důsledku hraní si s konzumní hračkou.
3. Řekni, jak s takovým člověkem ta hračka manipuluje, tj. co je cílem té manipulace, potažmo jejích původců-manipulátorů.
Děkuji předem.

Lucifer
2
Lucifer * 18.10.2012, 12:47:11
Jan Hnízdil na svém blogu zařadil politiky do čeledi parazitujícího hmyzu. Dotyčné přírodovědné pojednání s názvem "Proč je nutné malovat politikům tykadla" vyšlo včera pětatřicet minut před půlnocí, kdy vyšel tenhle článek, v němž jsem politiky také zařadil mezi parazitní druh a který již byl někdy večer kolem deváté hodiny připravený. Rozhodně jsme tedy od sebe neopisovali, jen jsme zvláštním způsobem rezonovali v morfogenetickém poli. Úžasný

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=17848

Lucifer
1
Lucifer * 18.10.2012, 00:25:50
Jen tak mimochodem: Právě jsem se dočetl, že v Polsku roste počet lidí posedlých ďáblem

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/183657/v-polsku-roste-pocet-lidi-posedlych-dablem-arcibiskup-povolal-vymitace.html

Nejdříve bych rád podotkl, že ďábel nemá s Luciferem, tzv. padlým andělem, nic společného, ba právě naopak. No a teď k věci: Nejen v Polsku, ale i všude kolem začínají být lidé čím dál tím více posedlí svým absurdně stupidním odpojením od reality. Dotyční vymítači "ďábla" tomu nepomohou, spíše celou tu tragikomickou parodii urychlí.

«     1     »