Původně jsem měl v plánu Milana Machovce na nějaký čas opustit a vrátit se k pozoruhodnému líčení cesty ke kvantovému vesmíru od Marcelo Gleisera anebo ještě k něčemu úplně jinému. Pod předchozím článkem jsem však byl vyzván, abych uvedl konkrétní příklady "konzumních hraček", s jejichž pomocí jsou lidé manipulováni a odpojováni od reality. Zkusím se k tomu několika větami vyjádřit, a potom zreprodukuji jednou úvahu od Milana Machovce, která se nazývá Tisíce knih... A analfabetismus moderních lidí. Lucifer
Ve své poznámce, v níž jsem zmínil vědeckotechnické výdobytky v podobě konzumních hraček, jsem navazoval na předchozí Machovcovy závěry ohledně výdobytků moderní vědy a jejich antihumanistickému zneužívání. Milan Machovec se soustředil především na globální sebezničení naší civilizace a celé planety, čemuž dopomáhá dekadentní forma individualismu jak u etablovaných kruhů či podobných lidských uskupení, jež v tomto procesu vidí pouze své stupidní obohacení na úkor čehokoli, tak u jejich konzumentů, kterým je tato vlastnost vtloukána do hlavy pomocí reklam a všech možných dalších prostředků. Jde tedy o zneužití vědeckotechnických výdobytků v podobě "konzumních hraček", ne o jejich využití v zájmu pozitivního obohacení všech lidí. Třeba takový mobil. V podstatě na tom není nic špatného. je to velice efektivní a užitečné zařízení, které nám umožňuje spojit se s kýmkoli na této planetě, aniž bychom museli hledat nějakou telefonní budku či psát dopis, zanést ho na poštu a několik dní čekat na odpověď. Mobil je určitě skvělý vynález, který nám neobyčejně zkvalitňuje určitou část našich společenských projevů. A výsledek? Valná část populace nedělá nic jiného, než s ním od rána do večera žongluje za účelem nesmyslného blábolení, hraní her apod. Tito jedinci začínají být odpojování od reality, protože svůj mozek už skoro k žádnému zamyšlení nepoužívají, jen mačkají čudlíky, popřípadě klevetí se svým protějškem o ptákovinách. Oni ten mobil bezpochyby tu a tam použijí k důležitému kontaktu, jehož by bez mobilu tak snadno a rychle nedosáhli, ale místo aby pak tento užitečný nástroj odložili, často ho ani na pár minut nepustí z ruky. Mobil však neslouží pouze k praktické komunikaci, jsou v něm zabudovány a další nástroje. Kupříkladu takový, který vás sleduje, kde se nacházíte, co vás zajímá atd., což je pak použito k nejrůznějším způsobům manipulace vašich konzumních potřeb a nejen tomu. Nechme však mobil stranou. Řadím ho mezi příklady vědeckotechnických vymožeností, které lidi odpojují od reality především proto, že na tak urychlený technický rozvoj není drtivá většina lidských jedinců připravena, protože jejich geny byly po staletí až tisíciletí naprogramovány na něco úplně jiného. Jsou tady ještě mnohem horší nástroje. Protiargument, že tady odjakživa existovalo jakési nezanedbatelné procento lidských jedinců s nízkou inteligencí či vzděláním, neobstojí. Už jednou jsem tady psal, že zhruba před třiceti lety, za totalitního času, jsem se běžně setkával s prostými lidmi, kteří však od reality odpojení evidentně nebyli. Žili prostě, o fyzice třeba neměli ani páru, zároveň však neměli žádný problém vypořádat se s běžnými lidskými záležitostmi, o nichž dokázali sice prostě, ale přirozeně a logicky přemýšlet. V dávnějších dobách by bez téhle elementární adaptace na okolní svět moc dlouho nepřežili. V současné populaci vídám čím dál tím víc jedinců, kteří, kdyby se náhle ocitli někde ve středověku či pravěku, nepřežili by zřejmě ani den. Narůstá počet lidí, kteří jsou na těchto "konzumních hračkách" závislí jako narkomani. Čas na normální přemýšlení, představy, duševní a citové rozpoložení atd. už skoro žádný nemají. A teď úvaha Milana Machovce o literatuře a analfabetismu, která s tím poněkud souvisí: Dovedou "moderní lidé" vůbec ještě číst v pravém slova smyslu, tj. z hodnotných knih si osvojovat hodnoty, z moudrých knih moudrost? Už sám styl života "moderních lidí" - a právě v zemích, jež představují typ dnešní civilizace - je takový, že k tomu u zdrcující většiny lidí prostě dojít nemůže, neboť tento "moderní člověk" už vůbec žádnou knihu opravdu prožívat neumí a nic takového od ní nečeká a nežádá. (Poznámka: Totéž platí o filmu, hudbě a jakýchkoliv jiných kulturních projevů.) Ve většině evropských zemí se sice čte velmi mnoho - a nejen v kruzích tzv. inteligence. Nicméně způsob, jak se zde čte, je dalekosáhle narušen postupující devastací duchovního života, ztrátou víry v pevné hodnoty, vždy více zející nesmyslností všeho. "Moderní člověk" čte ne proto, aby hledal respektive prohluboval smysl svého života, ale aby se opět na pár okamžiků odvrátil od doléhající nesmyslnosti. S nesmyslností se nebojuje, ale hraje se s ní jakási dětinská hra na schovávanou. Tím se před ní ovšem kapituluje. Proto kvantitativně i intenzitou zájmu v tomto lidstvu převažuje zcela a naprosto vše, co má ráz hry s jejím napětím a priori neškodným, a proto orgie sportovního fanouškovství, pasivní zmrtvění lidí u televizorů při pohledu na to, jak jiní žijí, proto kult pohybu a motorismu, dodávající životu lidí velmi lacino výplň pro celé plochy času, iluzi změny, ovšem zase změny povahy laciné, vcelku únikové a nenáročné. A na tento způsob je pak pojímána i role knihy v rámci "moderního stylu života". Tento člověk čte ne proto, aby se koncentroval, aby vnitřně a mravně rostl, aby zrál pro náročnější řešení problémů svého skutečného života, ale aby z toho života utekl, aby se rozptyloval, aby se bavil, aby zase nějak pohodlně zabil pár hodin. Nemyslící lidé běžně říkají, že "milují knihy", protože prý v nich "přijdou na jiné myšlenky" - jako by myšlení vůbec mohlo být jiné než o problémech života lidskému jedinci nejvlastnějších. Jako lidé dnes dovedou i nejvážnější, filosoficky hluboké hudební drama poslouchat na způsob vídeňské operety, dovedou se někteří i "bavit" virtuozitou Platonových dialogů. Ale tak se zajisté životní moudrost nerodí. V tzv. "civilizovaných", respektive "kulturních" zemích jsou denně vrhány na trh sta a sta nových knižních titulů, knihy se prodávají nejednou ve statisícových nákladech - a státníci těchto zemí se pak chlubí kulturností obyvatelstva... Ale výsledky jsou ubohé, i o bestselerech za pár let často již nikdo nic neví, i lidé, vlastníci knihovny o tisících svazcích a opravdu je čtoucích, zůstávají velkou většinou kulturně podvyvinutí a mravně nízcí - to vše proto, že i sám princip knihy a četby se v posledních desetiletích dalekosáhle odcizil svému původnímu poslání: formovat člověka, prohlubovat lidství... Ne náhodou obrat "o něčem mluvit" byl v posledních letech zatlačen výrazem "o něčem (se) bavit". Zdroj: Milan Machovec, Filosofie tváří v tvář zániku
19.10.2012, 00:00:40 Publikoval Luciferkomentářů: 22