Neviditelný čert

Opět se vracím ke knížce Milana Machovce Filosofie tváří v tvář zániku. Nedávno zde byl Milan Machovec obviněn z tíhnutí k marxismu (viz debata pod Konzumerismus a analfabetismus moderních lidí). Zalistoval jsem tedy v oné knížce a narazil na pasáž, jež jeho tíhnutí k marxismu nějakým způsobem osvětluje.

Lucifer

Než předám slovo Milanu Machovcovi, chtěl bych říci, že k marxistické ideologii jsem v dobách raného mládí cítil značný odpor. Důvod byl vcelku zřejmý. Od základní až po vysokou školu jsem spolu se svými vrstevníky měl tuto ideologii, okořeněnou leninismem a dalšími bláboly, téměř denně na talíři. Můj odpor nebyl dán jenom apriorně, na základě zkušeností s ideologickým vymýváním mozků, ale na rozdíl od mnohých jiných souputníků jsem se do těch učebnic a související téměř povinné literatury skutečně začetl. Nejdříve je třeba říci, že tyto zdroje předkládaly Marxovu filosofii či ekonomii silně a účelově zkreslenou v ideologickém zájmu vládnoucí strany, jediné možné vládnoucí strany, která měla vládnout na věčné časy.

Přesto si myslím, že jsem do některých původních Marxových myšlenek pronikl, a i tak mi to přišlo jako něco, co s mými představami poněkud až skoro vůbec nesouznělo. Nebudu to dále rozebírat, především z toho důvodu, že už mi to dost vyšumělo z hlavy. Vzpomínám si pouze, jak jsem tužkou k některým pasážím či výrokům v oněch knížkách přidával poznámky, z nichž mnohé mohly působit až výsměšně. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že by tento můj zcela poctivě míněný počin mohl být politicky zneužit proti mně, což se naštěstí nestalo. A teď už to slovo Milanu Machovcovi předávám:

Už v přelidské fázi evoluce se vytvářela jakási hierarchie podřazenosti a nadřazenosti - zejména u šelem a primátů. Odtud přešla do úsvitu dějin člověka, a když se člověk naučil používat nástroje, jakkoli primitivní, vztahy se značně vyhrotily. Podobně jak se v dalších epochách rozvíjela specializace práce, bylo nutno, aby vztahy lidí, pracovně nyní tak odlišných, byly opět nějak stimulovány. Vznikly principy organizace, řízení a politiky. Lidská dovednost rychle postupovala, vznikaly vynálezy, dílny, továrny, podniky a mamutí koncerny, v nichž už jednotlivec často ani neví, pro koho co dělá, proč to dělá a k čemu to povede. Že v těchto tendencích Marx začal vidět velmi důležitý problém, bylo zajisté celkem oprávněné, ba správné. Jestliže však to vše posléze redukoval na "sociální" problém, na odstranění "vykořisťovatelů" sjednocením průmyslového proletariátu, tak to bylo nejen velkým zjednodušením, ale muselo se projevit spíš zmnožením než odstraněním sociálních problémů.

Z proletariátu se okamžitě začala odvíjet nová síť organizátorů, "sektářů" a byrokratů, nakonec celá nová "vládnoucí třída", pro nekvalifikovanost a iluze o mesianismu této "jediné cesty" většinou horší, než tomu bylo doposud. K této iluzi a dobojování třídního boje "vítězstvím dělnické třídy" se půl druhého století po jejím programování asi málokdo rozumný bude chtít vracet. Ale co horšího: tím, že se v "životním prostředí" stalo teď už jasně centrálním to, co na planetě člověk sám svou činností vytvořil, začaly lidská práce a její produkty v celku přírodního prostředí působit jako kukaččí mládě v cizím hnízdě - začaly ničit lesy, vodstva, flóru i faunu, ačkoliv je evidentní, že jejich dalším ničením musí zahynout i lidstvo samo.

Marx měl zajisté pravdu, že v životním prostředí naší planety centrální roli má právě to, co v něm vždy vlivněji přetváří a rozhojňuje člověk sám. Měl pravdu i v tom, že - spolu s tím, jak se zdokonaluje technika, způsob práce a výroby - to musí mít vliv i na změny v organizaci práce, na politiku a nepřímo na vše možné, včetně dobových změn a umění. Měl i právo zkoušet to jinak v oblasti etiky aj.: jestliže se po tolik staletí kázání "lásky k bližnímu" a později i humanistických ideálů ukázalo tak zoufale malomocným, musel se dříve nebo později někdo zeptat, zda podobné moralizování má vůbec nějakou cenu a zda by nebylo lépe hledat zlepšení mravních vztahů mezi lidmi jaksi "oklikou", přes změnu oněch sociálně-ekonomických a politických poměrů, které patrně působily na lidské nitro víc než jakékoli kazatelství. Jinak řečeno: chceme-li být lepší (resp. mít lepší budoucnost), změňme sociální poměry!

Bylo to jistě osvícenější, než když Hegelův "bůh" dělal všelijaké dějinné obraty jen za sebe a pro sebe. Až potud tedy Marx pokračoval v rozumné cestě osvícenců. Jestliže však začal tvrdit, že změny ve způsobu práce, a tím i to člověkem způsobené v přírodním prostředí jsou základem jakési "zákonitosti dějin", stejně nezvratné jako třeba ve fyzice, protože stejně determinované, že tedy "vítězství je jisté", a vůbec že ve výrobě tkví jakási fatální příčina, zaručující, že lidstvo půjde neustále vpřed (a to způsobem, který on ve svých úvahách předjal), tu už se mu do vědy připletli jednak Hegelův "bůh", jednak mesianismus jeho mládí. A tak do jeho hnutí začaly pronikat jakési krypto-religiózní a fatální prvky, jež musely posléze přivést toto hnutí do strašných zápletek. Tak třeba, že "strana má vždy pravdu" či že "o zásadních věcech se nediskutuje". Vznikla jakási ateistická církev...

Jestliže se Marx soustředil prakticky výlučně na ono "sociálně-ekonomické prostředí" jeho doby a na revoluční spojování proletariátu (mj. i proti tehdy počínajícímu běsnění nacionalismu a hloupého boje bohatých a mocných o nadvládu), lze to pochopit, ale bohužel to v jeho hnutí (ale většinou i u jeho odpůrců) vedlo pozornost nebezpečně jedním směrem. A zejména: jestliže namlouval sám sobě (a nepřímo všem milionům), že existuje jakýsi "odvěký pokrok", dějinnou zákonitostí garantovaná "cesta vpřed", k vždy krásnějším "světlým zítřkům", to už nemá s vědou nic společného, to je druh jakési temně mystické pověrčivosti, která se do jeho myšlení dostala z pokleslých a přetvořených, ale silně působících tradic židovsko-křesťanských. Akcent na rozvoj výroby způsobil - nejen v jeho hnutí -, že jsme půl druhého století po Marxovi na samém pokraji úplného sebezničení lidstva skrze hektický rozvoj techniky a výroby. "Hádanka dějin" dnes tkví někde docela jinde, než si myslil Marx, ale i než si myslí většina lidí dnes.

Zdroj: Milan Machovec, Filosofie tváří v tvář zániku

08.11.2012, 00:00:30   Publikoval Luciferkomentářů: 0