Biologie víry - Epilog

rubrika: Filosofický koutek


V předzávěrečné části z knížky Bruce H. Liptona jsem naznačil, že brzké době zde přijdu s hlavní myšlenkou jejího epilogu. Jak se ukázalo, tak ta brzká doba se naplnila ihned. Všechny předchozí části z této knížky, jež pokryly všechny její kapitoly, jsem zde přeformuloval a komprimoval bez zásahu do podstaty jejich sdělení, a tu a tam doplnil svými poznámkami. Z Epilogu jsem na samotný závěr vybral jednu pasáž, která mi přišla být tím nejlepším závěrem, a předávám ji zde bez jakéhokoli svého zásahu. Následující text je tedy psán v první osobě Bruce H. Liptona:

 

Lucifer


Představme si lidské tělo jako televizní přijímač. Vy jste obraz na obrazovce. Ale váš obraz nevychází z nitra televizoru. Vaše identita je vysílání prostředí, které bylo přijato prostřednictvím antény. Jednoho dne zapnete televizor a obrazovka zhasne. Vaše první reakce bude nejspíš: „Sakra, co se děje? Je po televizi.“ Ale nezmizel obraz spolu s koncem televizního přijímače? Abyste si odpověděli na tuto otázku, vezmete další televizor, zapojíte ho do zásuvky, zapnete ho a naladíte si tu stanici, kterou jste sledovali předtím, než obrazovka zhasla. To prokáže, že obraz se stále vysílá, i když váš původní televizor „zemřel“. Konec televizoru jako přijímače v žádném případě naznamená konec vysílání identity, které přichází z prostředí.

 

V tomto přirovnání představuje hmotný televizor buňku. Televizní anténa, která stahuje vysílání, představuje naši úplnou množinu identifikačních receptorů a vysílání signál z prostředí. Protože chápeme svět jako materiální newtonovský svět, můžeme si nejprve myslet, že buněčné proteinové receptory jsou oním „já“. Je to stejné jako předpokládat, že televizní anténa je zdrojem vysílání. Buněčné receptory nejsou zdrojem identity dané buňky, ale médiem prostřednictvím kterého je „já“ stahováno z prostředí.

 

Když jsem plně pochopil tento vztah, uvědomil jsem si, že moje identita, moje „já“, existuje v prostředí, ať už s mým tělem, nebo bez něho. Tak jako v příkladu s televizorem, když moje tělo zemře a v budoucnosti se narodí nový jedinec (biologický „televizní přijímač“), který bude mít přesně stejnou množinu identifikačních receptorů, tento nový jedinec si stáhne „mne“. Budu na tomto světě znovu přítomen. Když zemře moje fyzické tělo, vysílání existuje stále. Moje identita je složitý znak obsažený v ohromném množství informací, jež dohromady tvoří prostředí.

 

Mé přesvědčení, že vysílání jedince je tu stále, dokonce i po smrti, podporují svědectví pacientů s transplantovanými orgány, kteří udávají, že spolu s novými orgány přišly i změny v jejich chování a psychice. Jedna konzervativní žena z Nové Anglie, která se zajímá o zdravý životní styl, Claire Sylvia, byla šokovaná, když se u ní po transplantaci srdce projevila chuť na pivo, smažené kuře a zájem o motorky. Sylvia se setkala s rodinou svého dárce a zjistila, že má srdce osmnáctiletého motocyklového nadšence, který miloval pivo a kuřecí nugety. V knize A Change of Heart Sylvia popisuje své osobní transformační zkušenosti spolu s podobnými zkušenostmi dalších pacientů z její podpůrné terapeutické skupiny pro lidi po transplantaci. Vzpomínky těchto lidí nelze považovat za náhodu či shodu okolností. Jednu dívku začala po transplantaci pronásledovat noční můra, ve které se jí zdálo o vraždě. Její sny byly tak živé, že nakonec vedly k zadržení vraha, který zabil jejího dárce.

 

Jednou z teoretických možností, jak se tato nová chování dostala do příjemce transplantátu společně s orgánem, je „buněčná paměť“, tj. názor, že vzpomínky jsou nějakým způsobem zabudovány v buňkách. Ano, buňky si „pamatují“, že jsou svalovými nebo jaterními buňkami, ale jejich inteligence má své meze. Nevěřím tomu, že jsou buňky fyzicky nadány mechanismy vnímání, které jsou schopny rozpoznat a zapamatovat si chuť na smažené kuřecí nugety.

 

Psychologická a behaviorální paměť dává ovšem smysl, když si uvědomíme, že transplantované orgány na sobě stále nesou původní identifikační receptory dárce a očividně stále přijímají stejné informace z prostředí. I když tělo dárce orgánů zemřelo, jejich vysílání pokračuje. Jsou – jak jsem si v tom záblesku osvícení, když jsem dlouho rozmýšlel o mechanismu buněčné membrány – nesmrtelné, tak jako věřím tomu, že my všichni jsme nesmrtelní. Buňky a transplantáty poskytují předlohu nejen pro nesmrtelnost, ale také pro reinkarnaci. Zamyslete se nad možností, že v budoucnu bude mít nějaké embryo stejnou množinu identifikačních receptorů, jakou mám já dnes. Toto embryo bude naladěno na moje „já“. Moje identita bude zpět, ale v jiném těle.

 

Zdroj: Bruce H. Lipton, Biologie víry - Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků

 

Epilogová poznámka:

 

Myslíte si, že Bruce H. Lipton překročil hranice vědy a zamířil někam do končin pseudovědy, pavědy či nějakého okultismu? Já si to až tak úplně nemyslím, ale přesto jsem tenhle závěr jeho knížky přesunul do Filosofického koutku. Už jsem se v životě setkal s nejrůznějšími náznaky, že by na tom něco mohlo být. Obzvláště pak v posledním roce, kdy jsem přišel o jednu velmi blízkou bytost. Nebudu se s tím tady svěřovat, protože to považuji za stále ještě velmi citlivou, soukromou a intimní záležitost. Díky Epilogu Bruce H. Liptona se však ve mně znovu rozhořelo světlo, které jsem před tím tak rád nosil.


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer * 28.05.2013, 00:55:10
Hezké, mefistofele, hned vedle toho jsem nalezl Requiem

http://www.youtube.com/watch?v=aPxHEN9lXCU

A teď už fakt dobrou.

mefistofeles
4 Hospodin jest můj pastýř

Lucifer
3
Lucifer * 28.05.2013, 00:42:28
Ano, Jupiter, Venuše a Merkur...

mefistofeles
2 Dnes je vzácná konjukce
mefistofeles * 28.05.2013, 00:38:32
Tak jsem si říkal co bych měl já , mefistofeles pro svoji další a další inkarnaci udělat.

A tudíž jsem ukryl tajnou recepturu na Elixír mládí a Kámen mudrců v hlubinách tak, aby kdokoliv, který nás bude následovat měl snažší úděl, než my, zplozenci Pekla.

A dnes už vím i to, že Strom poznání nenesl žádné takové plody, které by obyčejný smrtelník mohl pozřít.

Vítejte v očistci, přátelé pekelných mocností.

Lucifer
1
Lucifer * 28.05.2013, 00:25:06
Dobrou noc a vězte, že pokud budete chtít, nezmiznete, i když váš televizor zhasne...

http://www.youtube.com/watch?v=CGt-rTDkMcM

Nevinný

«     1     »