Když se všechno hroutí (asynchronie)

rubrika: Filosofický koutek


Dnes se zúčastním odpolední konferenční výpravy do Alhambry. Včerejší den byl dost vyčerpávající, kolem posteru se mi sesypalo několik zájemců, docela jsem se vyzpovídal, takže pro dnešek vás ušetřím svých konferenčních zážitků. Místo toho jsem připravil krátký výňatek z knížky Davida Richo o jevu, jenž je pravým opakem synchronicity. Jestli napíšu něco o výpravě do Alhambry, to se ještě uvidí.  

 

Lucifer


Opakem synchronicity je asynchronie, kdy je načasování událostí či příležitostí neslučitelné s bezpečím, kreativitou či pozitivními výsledky. Věci se nedaří, protože vhodná chvíle ještě nepřišla. Skrze sérii negativních koincidencí si uvědomíme, že pro naše dílo dosud nenastal příznivý okamžik. Nedaří se vůbec nic, dveře zůstávají zavřené, překážky se hromadí, nevybízejí k akci, znemožňují pokračovat. Pokud bychom přesto vytrvali, poslušni pravidel, vyčerpávali bychom svoje síly, aniž bychom z toho získali užitek.

 

Na konci „Krále Leara“ od Shakespeara to výstižně vyjadřuje Kent a vévoda Albanský:

Kent: Já, kníže, na cestu se vydám v krátce. Můj pán mě volá. Nesmím omeškat se.

Vévoda Albanský: Krutosti chvíle uposlechnout dlužno, říkat, co cítíme, a ne, co slušno…

 

Když přijmeme danost změny a konce, uvědomíme si, že náš čas se nachýlil a že se musíme připravit na novou nabídku jinde. Abychom rozlišili zvonění budíku od zvonění u dveří, musíme nastražit uši. Pokud z fíkovníku očešeme plody na začátku léta, dočkáme se fádní chuti. V tom, že fíky nejsou sladké, je obsaženo poselství: „Ne teď, až později!“ Ke konci léta a počátkem podzimu lze fíky očesat snadno, stačí za ně mírně zatáhnout, z čehož také plyne, že budou synchronně sladké.

 

Asynchronie rovněž představuje výzvu pro „mohlo by se podařit“ či pro „každý nosí ve svojí tornistře maršálskou hůl“, tedy pro mentalitu inflačního ega, kterou jsme zdědili ze základní školy. Nebezpečí spočívá v tom, že bychom všechna tato poselství mohli chápat jednostranně. Mohli bychom uvěřit, že jediným přijatelným plánem je nepřetržitá dřina. Někdy je sice pravda, že se úsilí vyplatí, jenže tu a tam je nesporně nezbytné na chvíli vypustit či se v zájmu dobré věci vzdát. Nejsme určeni k tomu, abychom stále vítězili; ze ztrát se učíme také, a tak bychom měli využít i tuto příležitost. Pokud se sladíme s vesmírem, poselství se dostaví v synchronicitě, snu a niterních symbolech; odhalí nám, kterou cestou se ubírat. Řešení se nebude zakládat na pravidlech jednání a myšlení, ale na nejdelší sérii poselství, jež bude odkazovat na konkrétní stezku naší životní pouti.

 

V mezilidských vztazích se asynchronie projevuje nejrůznějším způsobem, například neshodami a nesouladem mezi partnery, při nichž dochází k frustrujícím hrátkám důvěrné blízkosti a odstupu: jeden se přiblíží, druhý couvne – a naopak. Vytrvale můžeme dělat něco, co nepřináší ovoce, ať se snažíme jakkoli. S veškerým úsilím se můžeme snažit udržet nefunkční vztah. Asynchronie se může projevit ve vztahu dvou lidí, z nichž jeden se tak bojí opuštění, že si druhého začne natolik hlídat, až v něm vyvolá tak silný pocit nesvobody, že se druhý bude snažit ze vztahu vycouvat o to víc.

 

Někdy se synchronicity a asynchronie kombinují v různých směrech. V závěru „Romea a Julie“ si uvědomíme, že asynchronie mladého páru představuje pro jejich rodiny synchronicitu – smutný osud Romea a Julie vede k usmíření mezi ostatními členy obou rodin. Podobné okamžiky se vyskytují i v našich životních příbězích, zvláště v mezilidských vztazích. Snášíme bolest bez šance na změnu, a když si náhle začneme myslet, že konečně máme právo na štěstí a učiníme první krok, bolest se promění ve stezku k osobnímu růstu.

 

První podmínkou pro odhalení asynchronie je mít se na pozoru. Druhou podmínkou je zbavit se přesvědčení inflačního ega, že „právě touhle cestou se musím vydat“, či víry, že „je to jediná možná cesta“. Motýla nedonutíte vynořit se z kukly, když ještě čas proměny nenadešel. Lístek růžového poupěte nerozevřete tak, aby vypadalo jako rozkvetlá růže.

 

Zdroj: David Richo, Synchronicita – Skrytá moc zvláštní série náhod


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
11
Lucifer * 19.07.2013, 23:30:48
Jo, jo, Starý Kocoure, tak nějak to asi je... o půlnoci to trošku osvětlím... Úžasný

10
St. Kococour (neregistrovaný) 19.07.2013, 23:27:59
Dovolím si něco dodat ke zpoždění: V každém regulačním/regulovaném systému záleží na rychlosti reakce na změnu. Není-li nulová, ale je silnější než 1, dojde k oscilaci. U studiového páskového magnetofonu (kdo z vás ještě ví, co to je?) to způsobí třeba škubání a přetržení odvíjeného pásku, u několikatunového otočného (přehledového) radiolokátoru to je jev, jako když útočí T-Rex. Člověk se snaží být maličkým nebo "někde jinde". A skáče po hlavním vypínači.

Poučení: Reakce na jakoukoliv změnu ustáleného stavu má být vždy o něco slabší, než změna sama. Jinak dojde vlivem zpoždění (nikdy není zcela nulové) k oscilaci (pokud je v systému dostatek energie) a k následnému zničení systému samého. Platí v technice (negativní zpětná vazba), mezilidských vztazích (manželství, rodiče a děti), společenských problémech (protiromské demonstrace) i v globální politice. Usmívající se

Axina
9 Osud
Axina * 17.07.2013, 21:49:28
V Bagdádu poslal obchodník svého služebníka na trh. Ale muž se brzo vrátil, tvář měl celou popelavě šedou a třásl se po celém těle: "Pane, dole na trhu na mne narazila žena a když jsem se otočil, zjistil jsem, že to byla smrt, která do mne vrazila. Podívala se na mne a pohrozila mi. Pane, prosím tě, půjč mi koně. Musím jí utéct. Pojedu do Samary a tam se skryji. Smrt si mne nenajde."

Obchodník se slitoval nad svým služebníkem a půjčil vyděšenému muži svého vlastního hřebce. Za chvíli služebník zmizel v oblaku zvířeného prachu pryč. Obchodník šel na trh sám a tam uviděl smrt stojící v zástupu. "Proč jsi dnes vyděsila mého služebníka? A proč jsi mu hrozila?" vyptával se obchodník smrti. "No," řekla smrt tiše, "to nebylo výhružné gesto, jenom jsem byla velmi překvapena. Překvapilo mě, že ho vidím zde v Bagdádu, protože s ním mám setkání dnes večer v Samaře."

8
informace (neregistrovaný) 17.07.2013, 19:01:21

To máte tak. Buď píšete tragedii a tak musí dopravní prostředky selhat, anebo zas komedii s happy endem, a tak všechno vyjde dobře.
Shakespeare psal tragedii na téma, které už bylo propracováno jeho předchůdci a tak mohl měnit jen detajly, dodávat nové scény, ale půdorys zůstával stejný.
Dneska by milencům buď vyplivl mobil nebo by jim vlezl do PC virus. To jsou jen dobové prkotiny.
Když se podíváte jen na holé schema, vidíte, že je to obdoba legendy o sv. Juliánu Hospitatorovi, o které jsme tu už hovořili. A která je přepracováním anticko řeckého mýtu o Edipovi.
Osud, nepřemožitelný a neúprosný, proti kterému nemohou nic ani lidé ani bohové, se jednoduše naplní, ať dělají lidé všechno možné, aby ho obešli nebo oklamali.
V tomto případě osud se představuje jako nesmiřitelná nenávist mezi dvěma rody.
Křesťanští autoři totiž motiv neúprosného osudu pomalu nahradili jinými elementy.

7
rezy (neregistrovaný) 17.07.2013, 12:41:07
s internetem by to dopadlo nastejno. Romeo by viděl že je Julie offline, probodl by se dýkou a jakmile by po procitnutí Julie viděla že Romeo je offline, tak by to vyřešila shodně s předlohou. Kdyby to řešili jstejně jako miliony lidí ve sprše, tak s každým rozhodnutím chvilku počkaj.

Axina
6
Axina * 17.07.2013, 12:12:59
Julie vypila lektvar, po kterém vypadala jako mrtvá. Vavřinec sice poslal zprávu Romeovi, ale než ji sluha stačil vyřídit, Romeo se dozvěděl o Juliině smrti od jiného sluhy, který nevěděl nic o tajném plánu. Romeo se vydal okamžitě k hrobce Kapuletů. Když spatřil "mrtvou" Julii vypil jed a zemřel. Když se Julie probudila, spatřila mrtvého Romea a probodla se dýkou.
Já bych řekla, že Romeo a Julie dojeli mimojiné na to, že nebyl ani internet (a tudíž elektronická pošta) ani mobilní telefony! Mlčící


5
rezy (neregistrovaný) 17.07.2013, 11:54:05
dle mého soukromého průzkumu, tak nejnenáviděnější dopravní zpoždění je sprcha.

4
rezy (neregistrovaný) 17.07.2013, 11:30:33
je pravda, že když se do divadelní hry zaplete dopravní zpoždění, tak z toho je bud komedie nebo tragedie i když to na první pohled vypadá, že to je fatální záležitost.
Vinetou by o tom také mohl vyprávět, ty jejich hajtry prošvihly co mohly a jediné co ty problémy s velkými vzdálenostmi řešilo byly čmoudíky tečka čárka první WiFina http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/bezdrat/bezdrat.html . Usmívající se

3
informace (neregistrovaný) 17.07.2013, 10:56:07
Nezapomínejme, že se jedná o divadelní zápletku.
Toto téma pochází podle historiků literatury už z antického Řecka, Ephesiaka od Xenofonta. Jde o střetnutí neúprosného osudu s marným lidským snažením vyhnout se tomu, co bylo člověku přisouzeno. Téma dost často se vyskytující právě u anticko řeckých spisovatelů.
Téma bylo zpracováni ve středověké italské a francouzské literatuře.
Takže mám za to, že teprve moderní čtenář v něm může hledat asynchronicitu. Původní "poučení" bylo jiné.

Axina
2
Axina * 17.07.2013, 09:02:10
rezy, tvoje zdůvodnění smrti Romea a Julie "jest... jest velice svérázným" jak by řekl pan prof. Hrbolek z Marečku, podejte mi pero Mrkající
Pokud člověk zachová chladnou hlavu, často je velmi úspěšný v řešení nejrůznějších problémů. Obávám se ale, že v oblasti mezilidských vztahů člověk vždycky nedokáže chovat se racionálně, být "studený jak psí čumák". Lze si např. promyslet jak paralyzovat snahy intrikujícího kolegy na pracovišti. Ale dle mého mínění nejde dost dobře si promyslet strategii, jak jednat s blízkým člověkem, kterého máme rádi a kterým nám zrovna nějakým způsobem ubližuje...
(Přesto však po přečtení tohoto článku budu víc zvažovat, zda v některých případech "zbytečně nevyčerpávám své síly, aniž bych z toho měla nějaký užitek".)

1
rezy (neregistrovaný) 17.07.2013, 08:15:22
já bych tu zmínil něco co jsem vždycky nesnášel a to bylo dopravní zpoždění alias časová prodleva mezi akcí a reakcí. Například otevřete klapku nad pásovým dopravníkem (začne se víc sypat mouka) a na konci se zvýšený přísun projeví až po době dané délkou a rychlostí pasu toho dopravníku.
Kdykoli se objevilo, vždycky přineslo problémy. Romeo a Julie v podstatě odskákali dopravní zpoždění. Ta asynchronnost způsobená po určitou dobu působícím jedem či co to bylo, je prostě zabila. Dopravní zpoždění nikdo nemá rád, protože přináší do jednoduchého dynamického systému zmatek. Je jen ironií osudu, že jsem po ukončení školy nastoupil na válcovně a řešil řízení samotné stolice. Samozřejmě tam je dopravní zpoždění první na tapetě. Měřiče tloušťky pasu máte v bezpečné vzdálenosti od válcovací mezery a tak je velký problém vypočítat regulační zásahy přenastavení mezery tak, aby se tlouštka pasu stabilizovala na požadované hodnotě. Naštěstí v té době už existovaly A/D převodníky, paměti a tak se synchronicita řízení dosahla tak, že se do kruhového bufferu ukládaly vzorky vstupních odchylek a s vypočítaným předstihem se vybíraly k výpočtu. pak se tyto odchylky překrokovaly na výstupní stranu a porovnaly se se změřenou odchylkou, toto porovnání pak zpětně ovlivnilo přepočet parametrů řízení.
Proč to tu tak složitě vysvětluji? Zatímco někteří lidé hledají algoritmy řízení z běžného člověčího světa, já si často v životě připomenu zkušenosti, metody ze světa regulace a řízení a ono se to hodí pri rozhodování, řešení problémů etc. Myslím, že to je právě proto, že vznik těchto metod začal v běžném životě.

«     1     »