Dnes se zúčastním odpolední konferenční výpravy do Alhambry. Včerejší den byl dost vyčerpávající, kolem posteru se mi sesypalo několik zájemců, docela jsem se vyzpovídal, takže pro dnešek vás ušetřím svých konferenčních zážitků. Místo toho jsem připravil krátký výňatek z knížky Davida Richo o jevu, jenž je pravým opakem synchronicity. Jestli napíšu něco o výpravě do Alhambry, to se ještě uvidí.
Lucifer
Opakem synchronicity je asynchronie, kdy je načasování událostí či příležitostí neslučitelné s bezpečím, kreativitou či pozitivními výsledky. Věci se nedaří, protože vhodná chvíle ještě nepřišla. Skrze sérii negativních koincidencí si uvědomíme, že pro naše dílo dosud nenastal příznivý okamžik. Nedaří se vůbec nic, dveře zůstávají zavřené, překážky se hromadí, nevybízejí k akci, znemožňují pokračovat. Pokud bychom přesto vytrvali, poslušni pravidel, vyčerpávali bychom svoje síly, aniž bychom z toho získali užitek.
Na konci „Krále Leara“ od Shakespeara to výstižně vyjadřuje Kent a vévoda Albanský:
Kent: Já, kníže, na cestu se vydám v krátce. Můj pán mě volá. Nesmím omeškat se.
Vévoda Albanský: Krutosti chvíle uposlechnout dlužno, říkat, co cítíme, a ne, co slušno…
Když přijmeme danost změny a konce, uvědomíme si, že náš čas se nachýlil a že se musíme připravit na novou nabídku jinde. Abychom rozlišili zvonění budíku od zvonění u dveří, musíme nastražit uši. Pokud z fíkovníku očešeme plody na začátku léta, dočkáme se fádní chuti. V tom, že fíky nejsou sladké, je obsaženo poselství: „Ne teď, až později!“ Ke konci léta a počátkem podzimu lze fíky očesat snadno, stačí za ně mírně zatáhnout, z čehož také plyne, že budou synchronně sladké.
Asynchronie rovněž představuje výzvu pro „mohlo by se podařit“ či pro „každý nosí ve svojí tornistře maršálskou hůl“, tedy pro mentalitu inflačního ega, kterou jsme zdědili ze základní školy. Nebezpečí spočívá v tom, že bychom všechna tato poselství mohli chápat jednostranně. Mohli bychom uvěřit, že jediným přijatelným plánem je nepřetržitá dřina. Někdy je sice pravda, že se úsilí vyplatí, jenže tu a tam je nesporně nezbytné na chvíli vypustit či se v zájmu dobré věci vzdát. Nejsme určeni k tomu, abychom stále vítězili; ze ztrát se učíme také, a tak bychom měli využít i tuto příležitost. Pokud se sladíme s vesmírem, poselství se dostaví v synchronicitě, snu a niterních symbolech; odhalí nám, kterou cestou se ubírat. Řešení se nebude zakládat na pravidlech jednání a myšlení, ale na nejdelší sérii poselství, jež bude odkazovat na konkrétní stezku naší životní pouti.
V mezilidských vztazích se asynchronie projevuje nejrůznějším způsobem, například neshodami a nesouladem mezi partnery, při nichž dochází k frustrujícím hrátkám důvěrné blízkosti a odstupu: jeden se přiblíží, druhý couvne – a naopak. Vytrvale můžeme dělat něco, co nepřináší ovoce, ať se snažíme jakkoli. S veškerým úsilím se můžeme snažit udržet nefunkční vztah. Asynchronie se může projevit ve vztahu dvou lidí, z nichž jeden se tak bojí opuštění, že si druhého začne natolik hlídat, až v něm vyvolá tak silný pocit nesvobody, že se druhý bude snažit ze vztahu vycouvat o to víc.
Někdy se synchronicity a asynchronie kombinují v různých směrech. V závěru „Romea a Julie“ si uvědomíme, že asynchronie mladého páru představuje pro jejich rodiny synchronicitu – smutný osud Romea a Julie vede k usmíření mezi ostatními členy obou rodin. Podobné okamžiky se vyskytují i v našich životních příbězích, zvláště v mezilidských vztazích. Snášíme bolest bez šance na změnu, a když si náhle začneme myslet, že konečně máme právo na štěstí a učiníme první krok, bolest se promění ve stezku k osobnímu růstu.
První podmínkou pro odhalení asynchronie je mít se na pozoru. Druhou podmínkou je zbavit se přesvědčení inflačního ega, že „právě touhle cestou se musím vydat“, či víry, že „je to jediná možná cesta“. Motýla nedonutíte vynořit se z kukly, když ještě čas proměny nenadešel. Lístek růžového poupěte nerozevřete tak, aby vypadalo jako rozkvetlá růže.
Zdroj: David Richo, Synchronicita – Skrytá moc zvláštní série náhod
17.07.2013, 00:01:35 Publikoval Luciferkomentářů: 11