Satori je v zenu vysvětlováno jako „oslepující záblesk očividného“. Často různým situacím a lidem přičítáme něco, co jsme si v naší fantazii zcela nesmyslně vyfabulovali. To, co víme, je to, co vidíme v daném okamžiku. Zbytek je jenom interpretace založená na filtru minulých zkušeností, které mohou, ale nemusejí mít pro současnou situaci žádný význam. To, co se v zenu nazývá „myslí začátečníka“ (původní myslí), znamená být si vědom toho, co se děje, v současném okamžiku, a nahlédnout to s postojem „no, nevím“ (viz Zenový přístup k překonání zlosti - Vážně?, třetí zenové podobenství).
Lucifer
Nepotřebujeme se se řídit naším osobnostním založením nebo konvenčním očekáváním. Můžeme ke každému okamžiku přistoupit se svěžím pohledem a bez předsudků. Naše těla by mohla reagovat na pouhý dojem uvolněním a přijetím kontaktu s cizími lidmi. Můžete si zvolit stejnou proměnu i ve svém životě tak, že se zastavíte a zeptáte se: „Hele, co se to tu vlastně děje?“
Větší uvědomění – prosté zaznamenání našich navyklých vzorců bez nějakých soudů – může zmírnit zlobu v našich životech, a tak se můžeme osvobodit a snáz přijímat různé životní situace a události a přichystat se na změnu. Samotnou podstatou buddhismu je uvědomování si, aktivní prožívání a bdělé bytí v přítomnosti. Mnohdy, když „přemýšlíme“, myslíme na to, co se stalo v minulosti nebo co se stane v budoucnosti, ale nikoliv již tolik na to, co zakoušíme právě teď. Manipulujeme abstraktními pojmy, píšeme si svůj seznam úkolů, nebo kalkulujeme, jak dosáhnout dalšího cíle. A to, co se děje teď, nám protéká mezi prsty.
V jednom klasickém experimentu byly pokusné dospělé osoby vyzvány ke sledování videa, na němž si několik lidí házelo míčem, přičemž měly počítat, kolik hodů konkrétní lidé uskutečnili. Uprostřed videa začal skupinou hráčů procházet kdosi v gorilím převleku. Překvapivé množství subjektů bylo k vlastnímu úžasu tak ponořeno do svého úkolu, že si nečekaného výskytu gorily vůbec nevšimlo.
Alison Gopniková z Kalifornské univerzity v Berkeley ve své stati o inteligenci dětí vysvětlila slepotu dospělých vůči gorile skutečností, že vyrůstáme a vyvíjíme se, učíme se zaměřovat na cíl, a proto se soustředíme pouze na to, co je pro nás z pragmatického hlediska užitečné. Děti na druhé straně ty nejneočekávanější události fascinují, jsou přitahovány něčím novým a neobvyklým, z čeho se mohou poučit. „Děti objevují, dospělí těží“, shrnuje Gopniková. Z buddhistického pohledu dospělí ztratili to, co Sunrju Suzuki nazývá „původní mysl“. V knize Zenová mysl, mysl začátečníka píše:
Naše „původní mysl“ obsahuje všechno sama v sobě. Je vždy bohatá a soběstačná. Měli byste si soběstačný stav své mysli udržet. Tím se nemíní mysl uzavřená, ale spíš mysl prázdná a připravená. Je-li vaše mysl prázdná, je vždy připravená na cokoli; je otevřená všemu… V mysli začátečníka je mnoho možností, v mysli zkušeného jich je jenom pár.
Když jsme přišli o „původní mysl“ a náš mozek se naplnil kategoriemi, klasifikacemi, předsudky a podmíněnými odpověďmi, naše reakce na rozličné události nebo na střet s ostatními nebudou pravděpodobně spontánní. Vztekáme se automaticky a ani vlastně nevnímáme, co se nám děje, a proto nejsme schopni naučit se něco nového nebo neotřele reagovat na aktuální okamžik.
Zoketsu Norman Fischer, básník a dříve jeden ze dvou opatů Sanfranciského zenového centra, píše ve své eseji Zatímní:
Většina z nás neví, jaký je to pocit opravdu žít. Známe své problémy, touhy, cíle a úspěchy, ale o svém životě nevíme skoro nic. Obecně naší mysl dokáže pro daný okamžik probudit k životu pouze významná událost, rovná zrození či smrti – okamžik, který je doslova „zatímní“, protože jak přijde, tak odejde… Opravdu žít znamená přijmout, že žijete „prozatím“, a daný okamžik prožít naplno. To je žití, nikoliv budování identity nebo utváření úspěchů či vztahů, ačkoliv i to samozřejmě také děláme. Ale žít v prvé řadě, ve své podstatě, znamená využít každého okamžiku, jako kdyby to byl první, poslední a vůbec jakýkoliv okamžik času.
V buddhismu jsou jednou z hlavních praktik pro překonání našeho založení vzestupným uvědomováním si, neboli „správnou bdělostí“, dlouhá období meditace vsedě, tedy zazenu. Americký buddhistický mnich Bikkhu Bodhi vysvětluje tento proces následovně:
Mysl je záměrně držena na úrovni holé pozornosti, odděleného pozorování toho, co se děje v nás a kolem nás v přítomném okamžiku. V praxi správného uvědomění se mysl trénuje, aby zůstala v přítomnosti, otevřená, tichá a bdělá, a aby rozjímala nad přítomným okamžikem. Všechny úsudky a interpretace se musejí potlačit, anebo pokud nastanou, jenom zaregistrovat a potom odvrhnout.
Zdroj: Leonard Scheff a Susan Edmistonová, Kráva na parkovišti - Zenový přístup k překonání zlosti
09.10.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 12