Princip diference

rubrika: Filosofický koutek


Dynamika lidských společností je mimořádně složitá, ale je rozumné předpokládat, že spravedlivé společnosti jsou obecně stabilnější a mají delší trvání než ty nespravedlivé: příslušníci společnosti musí věřit, že požadavek, aby dodržovali pravidla držící společnost pohromadě a zachovávali její ustanovení, je v zásadě poctivý. Jak by se tedy měla ve společnosti rozdělit břemena a výhody mezi její příslušníky, aby se tím zajistila její spravedlnost?

 

Lucifer


Mohli bychom si myslet, že jediným skutečně poctivým rozdělením dobra skýtaného společností je podělit každého rovným dílem. Rovnost nicméně může znamenat různé věci. Máme na mysli rovnost výnosů, totiž že každý získá rovný díl bohatství a zisku, které společnost nabízí, a vezme na svá bedra rovný díl břímě nákladů? Někteří lidé ale mají širší a silnější bedra než jiní a společnost jako celek může mít prospěch z většího úsilí, které jsou někteří z jejích členů schopni vyvinout. A když jsou někteří lidé ochotni vyvinout větší úsilí, nebylo by rozumné, aby jim připadal i větší podíl na zisku? Jinak nebudou moci ti od přírody talentovanější rozvinout úplně své nadání a společnost jako celek na tom může tratit. Možná je tedy důležitá rovnost příležitostí, totiž aby všichni ve společnosti měli stejné příležitosti k úspěchu, i když někteří lidé z nich dokážou vytěžit více než jiní a připadne jim díky tomu větší zisk.

 

Velice vlivný příspěvek do diskuse o sociální spravedlnosti a rovnosti znamenala kniha amerického filosofa Johna Rawlse Teorie spravedlnosti z roku 1971. Jádrem Rawlsovy teorie je takzvaný „princip diference“, podle kterého jsou nerovnosti ve společnosti oprávněné jen tehdy, pokud se příslušná nerovnost těm, v jejichž neprospěch je, vyplácí více, než kdyby neexistovala. Rawlsův princip vyvolal velké množství kritických reakcí, pozitivních i negativních, a na svou podporu ho využívají (ne vždy způsobem, jaký by sám Rawls přivítal) ideologické pozice napříč celým politickým spektrem.

 

Dynamičnost Rawlsova pojetí spravedlnosti vychází z větší části z jeho opozice vůči utilitaristickému přístupu k této problematice (viz Utilitarismus, mnohem podrobněji v angličtině Utilitarianism, anebo opět česky Utilitarismus). Z hlediska utilitarismu lze ospravedlnit jakýkoli objem nespravedlnosti, pokud z ní plyne jako čistý zisk nějaký užitek (například štěstí). Tak mohou být třeba obětovány zájmy většiny ve prospěch obrovského zisku pro menšinu; nebo lze ospravedlnit obrovské ztráty na straně menšiny, pokud je výsledkem dostatečný zisk pro většinu. Obě tyto možnosti by vyloučil Rawlsův princip diference, který zabraňuje tomu, aby byly zájmy znevýhodněných takto obětovány.

 

Další významný rozdíl spočívá v tom, že utilitaristé posuzují zájmy každého člověka nestranně; každý musí vložit své zájmy do společného balíku s ostatními a naplňovat to směřování, jehož výsledkem je nejvyšší čistý zisk co do užitku. Na druhou stranu, ocitnou-li se v téže pozici Rawlsovi stoupenci, jednají s ohledem na sebe sama; právě ohled na vlastní zájem ve spojení s faktem, že člověk nezná své budoucí místo ve společnosti, vede k prozíravému příklonu k principu diference.

 

Jakékoli pojetí sociální spravedlnosti zahrnuje alespoň v implicitní podobě i pojem nestrannosti. Jakýkoli náznak toho, že principy a struktury, na kterých se zakládá společenský systém, jsou zatíženy ve prospěch konkrétní skupiny (například společenské třídy či kasty, anebo politické strany), automaticky znamená, že systém je nespravedlivý. Rawls chtěl tuto ideu nestrannosti ve své koncepci postihnout a založit své principy spravedlnosti na poctivosti, a tak přišel s myšlenkovým experimentem, jehož původ sahá až k teoriím společenské smlouvy u Hobbese a Rousseaua (viz Leviathan).

 

Chce se po nás, abychom si představili sami sebe v „původním stavu“, jak to nazývá, ve stavu, v němž jsou zapomenuty veškeré osobní zájmy a závazky: „Nikdo nezná své místo ve společnosti, své třídní postavení nebo sociální status; nikdo ani neví, kolik štěstí měl při rozdělování přirozených vloh a schopností, nezná svou inteligenci, sílu apod.“ Mohli bychom se snažit sledovat své vlastní zájmy, jenže nevíme, v čem tyto zájmy spočívají, takže je vyloučeno stranění konkrétní věci. Protože nevíme, jaká úloha nám ve společnosti připadne, jsme nuceni hrát na jistotu a zajistit, že žádná ze skupin nebude znevýhodněna kvůli poskytnutí výhody jiné skupině.

 

Nestrannost je tedy podle tohoto zdánlivého paradoxu rozumnou a nevyhnutelnou volbou aktérů v původním stavu, sledujících vlastní zájem. Sociální a ekonomické struktury a uspořádání lze podle Rawlse prohlásit za evidentně spravedlivé jen tehdy, pokud byly sjednány smlouvou zpoza tohoto pomyslného „závoje nevědomosti“. A navíc, pouze shoda sjednaná za takových okolností bude shodou jedinců jednajících racionálně a prozíravě. A tou nejlepší a nejprozíravější věcí, jakou může racionálně se rozhodující člověk ve svém vlastním budoucím (neznámém) zájmu udělat, je přijmout princip diference.

 

Důsledkem principu diference – myšlenky, že nerovnost je přijatelná, jen pokud z ní plyne zisk znevýhodněných – je to, že za jakýchkoli jiných podmínek je nerovnost nepřijatelná. Jinými slovy, měly by platit podmínky rovnosti, ledaže lze připustit určitou nerovnost v souladu s principem diference. Tak například ekonomické uspořádání, které podstatně zlepšuje postavení zvýhodněných, zatímco postavení znevýhodněných ponechává beze změny, by za spravedlivé neplatilo. Někteří lidé mají náhodou vrozené větší přirozené nadání než druzí, ale měla by jim z toho plynout sociální a ekonomická výhoda jen tehdy, pokud by to vedlo i ke zlepšení postavení znevýhodněných. Zkrátka, nerovnost je spravedlivá, jen když z ní plyne prospěch všem; jinak by měla panovat rovnost.

 

Zdroj: Ben Dupré, Filosofie – 50 myšlenek, které musíte znát


komentářů: 20         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Eva
20 2. časť
Eva 10.01.2014, 11:29:18
A obdobne by som mohla pokračovať....

Ale myslím si, že na ilustráciu toho, prečo nerada teoreticky filozofujem (špeciálne k téme sociálna spravodlovosť, čo bolo hl. témou Princípu diferencie) som snáď týmto komentárom dostatočnejšie objasnila, ako v tom predchádzajúcom.
A to som sa dotkla len špičky ľadovca.....
Toto je ale tak široká téma, na ktorú by mohol byť pokojne zameraný samostatný blog. Ja by som ale určite nebola jeho priaznivcom....

no dosť som sa rozkecala takže záverom: pravdepodobne som nesprávne pochopila princíp Filozofického kútika. Do budúcna sa pokúsim komentovať len tie príspevky, kotré ma tak emočne nerozhodia...



Eva
19 1. časť
Eva 10.01.2014, 11:24:56
moje pracovisko sa nachádza v bízkosti Úradu vlády a tak keď sa koná nejaká protestná akcia, stačí si otvoriť okno a ste takmer priamymi účastníkmi.

Pred pár mesiacmi sa tiež konala obdobná akcia, ale nevedela som, za akým účelom. Bola som práve u kolegov, keď táto akcia začala a oni mi poskytli
informáciu, že to organizuje nejaké občianske združenie ako protest proti súčasnej politicko - ekonomickej situácii na Slovensku. Opýtala som sa,že tak prečo sedíme tu a nie sme tam vonku. Chvíľu bolo ticho, ktoré prelomila jedinou vetou kolegyňa: "lebo sa bojíme".... nik z nás nereagoval. A nie preto, že by sme s ňou nesúhlasili [15,16].

Môj prvý komentár dostal rôzne prívlastky, teraz z nich použijem "pohádka". Ja si tiež pripadám, že žijem v pohádke, ale zlej pohádke..

Nie je problém vyhľadať zo štatistických údajov priemerný plat Slovenka, mieru chudoby a pod.
Mohla by som vytiahnuť rôzne údaje zo štatistiky, ale mám k nim dosť rezervovaný postoj. V rôznych analytických, koncepčných, strategických atď materiálov sa pekne vynímajú, najmä keď sa vyberú pre danú tému tie "správne" údaje.
Ale realita a teda prax (nie teória - narážam na svoj K[7]) je o niečom úplne inom.

Napr. priemerná mesačná mzda v hospodárstve SR je cca 800 € (http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=67073). Celkom slušné, však? Myslím, že nemusím rozvádzať, čo znamená teoretická (aj keď reálna) PRIEMERNA mzda a aká je mzda tých, kotrí žijú na/pod hranicou chudoby. (informatívne - miera nezamestnanosti na SLovensku je v rozpätí cca 6 - 20% podľa krajov - bratilsavksý kraj má najnižšiu a prešovský kraj najvyššiu. Navyše, podľa Eurostatu má Slovensko prvenstvo v EÚ s dlhodobo nezamestnanými, t.j. sú bez práce viac ako 12 mesiacov).

A už sme len krôčik od blahobytu.... no a zasekla som sa.... áno, niektorí žijú v blahobyte - aj keď každý z nás si predstavuje niečo úplne iné pod tým slovom.
A zasekla som sa jednoducho preto, lebo sa mi vybavili napr. dôchodcovia (a nie je ich málo, kotrí majú dôchodok cca 300 €) - či už tí, kotrí sú ešte aktívni ale ledva vyžijú zo svojich dôchodkov, či takí, kotrí potebujú už permanentú starostlivosť, ale náš úžasný sociálny systém im neumožňuje "dôstojného dožitia sa". Lepšie sociálne zariadenia stoja mesačne okolo 1000 €.

18
linda (neregistrovaný) 10.01.2014, 06:59:00
Upozorňuji na moc zajímavý článek v posledním Respektu.."Den kdy dojdou prachy".Pesimistická a vcelku asi reálná předpověď.Líp už bylo.O blahobytu tam nebylo ani slovo. Nerozhodný
Měly jsme filosofické úvahy s kamarádkou,ona se přiklání k tezi,že dobro je třeba posilovat pozitivním myšlením.Já tvrdím,že na to sere pták.
Jsou třeba činy.Já to řeším tak,že chodím říkat, co si myslím našim představitelům.Zatím se mi to povedlo u Paroubka a Klause.Ovšem obojí bylo také celkem k prdu.A včil mudruj. Křičící

Lucifer
17
Lucifer * 09.01.2014, 22:11:50
Salve ze Satori.

16
Anna Kopecký (neregistrovaný) 09.01.2014, 21:34:11
No, v blahobytu, co si asi pod tím blahobytem (hojností) představuje? Pravda je, že doba je šílená okázalou spotřebou nepotřebného zboží, nakupováním přebytečných sajrajtů a produkováním odpadků z nich, tedy u těch lidí, co na to mají peníze a žaludek resp. mozek. Představuju si pod blahobytem něco jinýho... takové ty obyč věci, takřka fráze... hojnost spokojenosti, zdraví, přátel, volného času, smysluplné činnosti, přírody atak. No já vim, je to takové jak z památníčku v šestý třídě Úžasný , ale takhle jsem k tomu ošoupaná lety dospěla. Takového blahobytu se lidem, myslim si, nedostává. Naopak je dost stresu, poruch chování, alkoholismu...

„To neni jednoduchej proces, ta přestavba, neni. To je proces, abych tak řek, v kerým se ne každej vyzná. Proces, do kerýho můžou vstoupit nepřátelé a vypadaj jako přátelé, po jistou dobu,“ povídal Milouš v září 89. Současná politická "elita" hovoří sice trochu sofistikovaněji, ale v zásadě melou podobné hovadiny. O nic se, lidé, nestarejte, všechno je to strašně složité, stejně byste se v tom nevyznali, užívejte si nákupních vozíků, od toho máte své zastupitele a politické strany, aby všechno zařídily za vás. Čím víc budete k politice a veřejnému životu lhostejnější, tím se nám bude lépe "hospodařit".

Čeho se bojí? Nemyslím, že se bojí. Je to prostě většina zvyklá mlčet. A když se situace přehoupne jinam, zase se přidají k většině a v zásadě je jí jedno, která ideologie, který ismus je zrovna na forhontě.

Jdu péct, salve!

Lucifer
15
Lucifer * 09.01.2014, 20:37:49
Želkrišna, Anno, ta balkanizace, či ještě něco mnohem horšího, zatím pokračuje mílovými kroky. Nenasytní paraziti v hávu jakýchsi z bolševických končin transformovaných oligarchů (civiliků, siloviků atd.) si nadýmání svých panděr nezadají s onou věrchuškou, odkud pocházejí. To je tady na Východě - ačkoli jsme v EU, tak jsme ještě pořád na tom Východě, dokonce čím dál, tím ještě více. Na Západě to však není o nic moc lepší, a navíc se to promíchává.

H napsal, že žijeme v blahobytu. Ano, vědeckotechnická revoluce zajistila, že máme k dispozici prostředky mnohonásobně výkonnější než naší předkové ještě třeba před sto padesáti lety. Jenže… V prackách je mají stupidní bastardi, kteří už ani nepotřebují být dostatečně a chytře vyčůraní. Mají prachy, a ty vládnou světem. Všechno, kromě rekultivace svého mozku, si za ně mohou koupit. I vědce, techniky, poradce… nepotřebují vědět skoro nic, jen umět s těmi balíky peněz vhodně žonglovat.

Co s tím? Davy lidí se téhle stupidní deprivaci podvolují až s neuvěřitelně absurdní ochotou. I přesto je tady ještě stále dost lidí, kteří si zachovali zdravý a přirozený rozum, ale vesměs strkají hlavu do písku. Bojí se čeho?...

14
Anna Kopecký (neregistrovaný) 09.01.2014, 20:15:02
Evo, čili na úvahu o spravedlivé resp. spravedlivější společnosti jste frkla pohádku o červené karkůlce v očekávání, co se z toho vyvrbí? Aha. Úžasný Ještě mi řekněte, kdyby ji všichni jásavě odkývali, vymlouvala byste nám naši naivitu? ad "môj"... to jste vysvětlovat nemusela, to je přece jasné. Váš je v tom smyslu, že jste ho tu zveřejnila.

ad Luciferovo "kam naše společnost spěje"... zatím se furt propadá do nejistoty... mám za to, že celá devadesátá léta byla prošustrovanými roky a že už bychom mohli mít za sebou (přála bych si to) sobecká desetiletí s přeludy rychlého zisku, pohrdáním veřejností, iluzí nekonečného růstu, samospasitelného trhu, privatizací státu, brakováním Země....... atd..... kam nakonec dospěje, to záleží... jisté je, že státy, které budou mít stabilní ekonomiku a relativně spravedlivou distribuci statků mezi své občany a které budou schopné účinně spravovat své území i obyvatele, nebudou tak náchylné k vnitřním konfliktům jako státy chudé se slabými a zkorumpovanými vládami a s vysokou mírou nerovnosti ve společnosti, v takových státech bude nebezpečí konfliktů naopak narůstat.

Jestli naše země bude nadále pokračovat v balkanizaci... až dopiju kafe, zkusim to vypozorovat z lógru ;)

Lucifer
13
Lucifer * 09.01.2014, 19:26:01
Evo, přesně tak, jak píšete, jsem to pochopil. Původně jsem na to neměl v úmyslu reagovat, rozhodně ne s takovým předstihem, poněvadž jsem ten text, který jste zde zkopírovala ze svého mailboxu, chápal jen jako drobnou ilustraci. Vynesení té drobné ilustrace nad hlavu pojednání Bena Duprého mě však nakoplo k urychlené reakci.

Zdravím do slovenských končin. Úžasný

Lucifer
12 Shrnutí
Lucifer * 09.01.2014, 17:36:41
Ještě k tomu triviálnímu příkladu. Jsou velmi nadaní jedinci, kteří budou tvořit bez ohledu na odměnu, pokud ta odměna k zabezpečení tvorby bude alespoň trochu stačit. Těm sice může občas vadit, že někdo, kdo je nadaný pouze parazitismem a nic skutečného a obecně přínosného netvoří, má za svoji činnost několikanásobně vyšší odměnu, ale na jeho tvorbu to nebude mít vliv. Nízkost odměny bude mít vliv pouze do té míry, do jaké mu to bude v tvorbě překážet. Kdyby ten tvořivě nadaný jedinec dostal větší odměnu, mohl by tvořit více užitečných věcí; a kdyby ten parazit dostal za svoji neužitečnou činnost mnohem menší odměnu, nemohl by tolik obecnému užitku překážet.

Jenže i tenhle pohled je poněkud zjednodušený. Je třeba ještě vzít v úvahu to, že bohatý parazit může ve své firmě velmi dobře platit tvořivě nadaného jedince, jenže pouze za to, aby tvořil v zájmu zisku parazita, ne společnosti obecně. Technologie, které takto vzniknou, budou bezpochyby také nějakým způsobem užitečné ostatním, jenže zároveň budou přinášet i spoustu záporných či přímo destruktivních efektů. Konzumní stupiditu, kulturní dekadenci, ničení životního prostředí, totalitní manipulaci mas atd. Ono je to ještě trochu zašmodrchanější. Pod pojmem bohatý parazit nemám samozřejmě na mysli tvořivé podnikatele, k nimž patří, alespoň u nás, už téměř jenom poctiví živnostníci a majitelé menších firem.

Ten filosofický článek vybízí k zamyšlení nad tím, kam naše společnost spěje. Nabízí vcelku prostý princip diference, jenž je jeho autorem považován za nejefektivnější nástroj k dosažení nejspravedlivějšího a ekonomicky nejefektivnějšího stavu celé společnosti. Původní práci jsem nečetl, pouze její výklad v kostce od Bena Duprého. Těžko tedy mohu učinit nějaký finální závěr. Pokud ale vezmeme pouze tento výklad, pak zřejmě začneme narážet na různost interpretace některých pojmů. Otázkou kupříkladu je, koho všeho Dupré zařazuje do přihrádky nadaných jedinců. Za nadané jedince můžeme považovat třeba šikovné hráče na burze, anebo, pojďme rovnou ke kováři, vládnoucí kruhy nadnárodních korporací a v jejich stínu se skrývající finanční světovládné kruhy monetaristických uskupení.

Stále se množící výdobytky vědeckotechnické revoluce nám dávají netušené možnosti, že se zdá téměř nemožné, aby z toho neprofitovala celá společnost, i když se v jejích nejvyšších patrech usadí téměř čistokrevní paraziti. A přesto to možné je. Jenže to už by bylo na samostatný článek, k němuž se možná nechám časem dokopat, ačkoli je pravdou, že některé náznaky zde již byly v mých předchozích článcích.

Lucifer
11
Lucifer * 09.01.2014, 17:35:25
Už před obědem jsem měl napsáno jakési shrnutí tohoto tématu z mého pohledu, jenže pak jsem s jeho překlopením zde začal váhat, především proto, že v těchto věcech nejsem nijak zvlášť kovaný. Teď jsem se rozhodl, že to přece jenom zkusím. Berte to jako takový nástřel. Nejsem ekonomický teoretik, ani filosofický ekonom. Je to dost dlouhé, takže viz následující komentář. Doufám, že se tam ten text vejde. Úžasný

Lucifer
10
Lucifer * 09.01.2014, 17:31:20
rezy, v principu diference se hovoří pouze o zisku znevýhodněných, což nemusí nutně znamenat přerozdělování úspěchu. Ve spravedlivé podobě může princip diference vést k efektivnější produkci spotřebních statků a všeobecných ekonomických podmínek, což vede ke zlepšení životní úrovně i znevýhodněných, aniž by se s nimi museli zvýhodnění dělit o svůj zisk. Přerozdělování se ovšem nedá vyhnout v případě znevýhodněných, kteří jsou z pracovního procesu zcela vyloučeni, čili nezaměstnaných, tělesně postižených atd. Zvýšení přijmou obou činných skupin by se však mělo projevit i na zvýšení podpory oněch pracovně vyloučených.

rezy
9
rezy 09.01.2014, 17:22:11
no a co jsou daně? V podstatě to funguje obdobně. Takže míra zdanění něco okolo 50%, to tu už máme. Plačící

rezy
8
rezy 09.01.2014, 17:15:15
tak problém principu diference nevidím v myšlence samotné, ale v tom, jak moc se má uspěšný s ostatními dělit o uspěch. Stanovit to nelze, nerovnice bude platit i při malých děleních, takže kolik se má ze zisku oddělit pro ostatní? Desetina, pětina, polovina, dvě třetiny? To je oč tu běží.

Eva
7
Eva 09.01.2014, 16:04:49
Na jednej strane som rada, ze "môj" komentár vyvolal nejaké reakcie, dokonca ma niektoré aj pobavili, ale.....

Slovo "môj" som napísala zámerne v úvodzovkách, pretože moja veta je len prvá. A nikde som neuviedla, či s tou "neoliberálnou prupovidkou" súhlasím, alebo nesúhlasím S vyplazeným jazykem

Asi som mala niečo dodať, takže asi takto: filozofické debaty som svojho času dosť obľubovala, ale fakt platí, že čím viac sa človek učí, časom zistí, že koľko toho vlastne nevie...a ani nebude...jednoducho nie je možné vedieť všetko.

Keď som zistila, že na KAŽDÚ teoriu existuje niekoľko "antitéorii" (a nielen vo filozofii), začala som sa venovať viac praxi než teórii. btw už vidím, ako niektorí čítajúci neveriacky krútia očami Usmívající se Ubezpečujem ich, že dokonca aj ja viem, že prax bez teórie neexistuje Smějící se

A pretože tých teórii je kvantum - ktorá je správna? To nevie väšina z nás. A aj preto som opustila pole teórie.

Môj prvý komentár mal byť len takým jemným upozornením, že každá minca má dve strany, ba dokonca občas minca padne aj na "hranu".

A priznám sa, že vložila som ho aj preto, lebo vôbec sa mi nechcelo diskutovať na tému socilálnej spravodlivosti, obzvlášť nie v rámci pokryvenej a pokrytecky prekrútenej slovenskej sociálnej spravodlivosti.

A skromne sa priznávam, že nemám na to, aby som hodnotila, rsp. polemizovala nad teóriami takých osobností, ako Aristoteles, Rawls, Nozick, Hayek, MArx, MacIntyre .......

.... aj keď myšlienka "prírodnej lotérie" je vcelku zaujímavá Mrkající

h
6
h * 09.01.2014, 13:57:40
[1]toto je trivialita a jest dobře známa. Řešení není známo.
Vědeckotechnická revoluce a všeobecný blahobyt jsou zcela jednoznačně dány kapitalismem, lidskou přirozeností. Ovšem to, že se blahobyt koncentruje do čímdáltím méně rukou, spíše břich a zadků (nikoliv srdcí, je také dáno lidskou přirozeností.
Regulovat a přerozdělovat musí osvícený diktátor.
Máte nějakého?
Já ano, ale žije v Bostonu a je tam spokojen.
Lidé se spolu musí naučit žít, to je to celé.
Blahobyt již máme, většina základních potřeb by se mohla úplně oddělit od trhu a rozdávat zadarmo.

«     1    2   »