Tak v Lidových novinách 26. dubna tohoto roku vyšel velice zajímavý rozhovor s Lawrencem Kraussem, vědcem, jehož oborem je fyzika atomárních částic a fyzikální teorie vesmíru. V tomto interview se Krauss představil jako velice fundovaný, jednoznačně formulující přírodovědec, jenž nezná žádnou pochybnost a považuje všechna náboženství a filozofii za snůšku pověr a zbytných teorií. Skoro to vypadá, že jiný názor nebo přístup ke světu prostě nemíní respektovat a nebude ty hlouposti poslouchat. Stojí si na svém a zdá se, že by ze svého bytelného zabetonovaného podstavce neuhnul, ani kdyby mu Pán Bůh zaťukal na čelo: Kraussi, Kraussi, vidíš mě? Poslouchej! Prostě by ho Krauss změřil, zvážil a pak by zkonstatoval, že něco takového nemůže existovat. Na jednu stranu jeho sebejistota působí sympaticky suverénně, protože ono je příjemné, když je vedle nás někdo nepochybující, na druhou stranu, jako by tady promlouval sebejistý nezralý mladík, který ví svoje a pokora mu nic neříká. Třeba z toho ještě vyroste?
Stella
A rozproudila se moc pěkná polemika. V dalším vydání sobotních LN 10. května v příloze Orientace reaguje na rozhovor biolog a filozof Jiří Vácha, v sobotu 17. května, opět v Orientaci, autor interview, filozof Tomáš Hříbek, a kulturolog Václav Cimbál. Vybírám z jejich polemických článků.
JIŘÍ VÁCHA připomíná Kraussovu knihu Vesmír z ničeho. Krauss patří spolu s evolučním biologem Dawkinsem k ateistům, kteří propagují „správnou fyzikalistickou víru“. Jakékoli organizované náboženství tento fyzik považuje za směs pověr a mocichtivosti. Zarážející je forma, jakou Krauss volí. Podle Váchy působí „bohorovně, agresivně až hulvátsky“. Podstatnější ale je, že Krauss zapomíná, že fyzika nemůže o světě říci všechno. Jako přírodověda čerpá z vnější, smyslové, zkušenosti a spočívá na předpokladech a na předběžných metodologických rozhodnutích. Ale tyto předpoklady sama nemůže zdůvodňovat. To je úkolem filozofie. Filozofie není věda, ale má být odpovědným myšlením. Podle Krausse je veškeré poznání pouze záležitost empirie. Smysl filozofie odmítá.
V části svého textu nazvané Ateistova svatá trojice profesor Vácha shrnuje 3 body Kraussova vystoupení:
První. Jsou tři oblasti myšlení. Věda, filozofie, teologie. Úkolem filozofie je, aby kladla správné otázky. Když je položí, stává se zbytečnou. Etapu otázek má fyzika za sebou. Filozofie je lešení, které je dnes potřebné ještě pro biologii. Jinak je věda při hledání pravdy o světě soběstačná.
Druhý bod. Teologie je směšná a zbytečná. Klade pseudootázky.
Třetí bod. Věda je úplná a reálná, náš svět je svět vědy a cesta vědy je pro poznání světa jediná a univerzální. Ateismus je přirozený výsledek vědeckého pokroku. Tady Jiří Vácha cituje slova filozofa Miroslava Petříčka o tom, že věda mlčí tam, kde jde o poslední, existenciální pravdy. Matematicky formulovaná věda se nemůže vyslovit k otázce smyslu lidské existence a k hodnotě života.
My všichni žijeme ve zvláštní „schizofrenii“ intelektuálního života. Došlo k ní začátkem novověku, po opuštění aristotelovské filozofie. Descartes rozdělil všechna jsoucna na „rozlehlá“ a na „myslící“. („Myslící“ jsoucno je pouze lidský duch.) Každou oblastí se měla zabývat vlastní věda. Duchu – věda o duchu, tj., o vnitřním životě, smyslových prožitcích, citech, hodnotách, morálce. Vše ostatní připadlo přírodním vědám. Tak se stalo, že žijeme ve světě, jemuž rozumíme, v němž se umíme pohybovat a tvořit. Ale potom je zde ostře oddělený svět vědy, který je nám vzdálený. Svět matematicky formulovaných entit a jejich vztahů. Pro ducha, vůli, svobodu nezbylo místo. Ač Descartes očekával, že se věda o duchu rozvine. Podobné pokusy se děly za použití přírodovědných metod. S vyloučením „subjektivity“, s využitím experimentu… Darwinova teorie přinesla představu, že je možné vměstnat člověka do „fyzikálního kadlubu náhodných mutací a přírodního výběru“.
Ale: byla vynechána vnitřní zkušenost člověka! Subjektivní vědomí, zkušenosti, prožitky se nedají vysvětlit nikomu jinému. Nedají se převést na fyzické procesy. Přitom jde o náš nejvlastnější projev. Jiří Vácha uznává, že některé otázky psychologie se daří řešit neurofyziologii, ale není jasné, proč jsou duševní pochody provázeny právě vědomím. Vědomí není přístupné smyslové zkušenosti a je vyhrazeno filozofii. Vztah mysli a těla není úplně řešitelný přírodovědeckou metodou. Nedá se vysvětlit ani evolucí.
S vědomím si nedělá Krauss těžkou hlavu. Podle něj věda filozofii v žádném případě nepotřebuje. Jeho věda si vystačí a je neomylná. Profesor Vácha upozorňuje, že sám Krauss ve své knize sice konstatuje, že fyzikální kosmologie dosud udělala malý krok ke zjištění, že elementární částice mohou vznikat z ničeho, ale podle Jiřího Váchy se druhý krok už nemusí podařit. Protože není možné ignorovat, že je ve vesmíru něco, co se fyzikou nedá vysvětlit. Vědomý lidský život. Věda nemůže dokázat Boha, říká Krauss, ale navíc: vědci o něm prý nemluví, ani jim nestojí za popírání. Není prostě důležitý. Kraussovi uniká dvoutisíciletá tradice myšlení a nic z toho, co je mimo laboratoř, pro něj nemá cenu. Podle Krausse je Bůh nejen zbytečný, ale nadbytečný. Jak říká Vácha, Bůh mu překáží, proto ho vyžene.
17. května reagoval na Váchovu polemiku filozof TOMÁŠ HŘÍBEK. Nejdřív uvádí, že je mu trapno za literárního redaktora a editora Martina Machovce (Od vědeckého světonázoru k svaté nabubřelosti, LN, 6. května 2014), který připomněl, že už před Kraussem s teorií vzniku vesmíru z ničeho přišel básník a filozof Egon Bondy. Jde o srovnávání nesrovnatelného – spekulaci filozofa staví vedle fyzikální teorie vyjadřující se matematickým jazykem. Této chyby se nedopouští profesor Vácha. Ví, že „… pokud je neustále proměnlivé kvantové vakuum přijatelným substitutem nicoty, pak máme k dispozici empirickou hypotézu o vzniku všeho bez stvořitelského aktu.“ (T. Hříbek.) Ale Váchovi vadí hulvátský přístup při argumentaci. K tomu T. Hříbek uvádí, že tolerance vůči náboženství neznamená pokorné mlčení, pokud máme pocit, že je urážena naše inteligence. Krauss chce ponechat náboženství mimo hru, alespoň jako alternativní způsob vysvětlení existence světa.
Přesto se profesor Vácha dopouští obvyklého nedobrého postupu – argumentace takzvaným Bohem mezer. Když přišel Darwin se svou teorií, ukázalo se, že se dá život vysvětlit i bez zásahu Stvořitele. Zhruba před dvaceti lety přišli američtí evangelikálové s „hypotézou“ inteligentního plánu. Kreacionisté nevytvořili vědeckou hypotézu, jen dosazovali Boha do mezer, jež věda dosud nezaplnila. Ale tyto mezery byly v posledních deseti letech zaplněny. Jiří Vácha propagoval kreacionismus, dnes pro změnu místo mezer v biologii nachází mezery v psychologii. Vypadá to, že fyzika neumí vysvětlit kvalitativní zkušenostní povahu vědomí.
K tomu Tomáš Hříbek doporučuje zhlédnout na YouTube Kraussovu besedu s profesorem Dennettem na téma filozofie vědomí – Krauss uznává, že jde o příliš těžký problém. Ale, podle T. Hříbka, v posledním půlstoletí bylo dosaženo v empirické sféře, v neurovědách, takového pokroku, že nemůže souhlasit s J. Váchou v názoru, že problém vědomí není řešitelný přírodovědeckou metodou. Hříbek vyčítá Váchovi, že se nepřiklání k hledání přirozeného vysvětlení, ale že má potřebu vyhledávat meze poznání. A to je u vědce špatný motiv. Není vyloučeno, že „přírodovědecky“ vědomí nepoznáme. Ale to bude znamenat jen to, že náš mozek, mozek savců, si nedokáže poradit se všemi problémy.
VÁCLAV CIMBÁL, kulturolog, ve stati Ten pán není ani trochu originální upozorňuje, že Krauss se řadí mezi tzv. „nové ateisty“. Noví ateisté se vyznačují zásadními neznalostmi víry a teologie. Krauss zcela ignoruje, že teologie je činnost rozumu ve světle víry. Považuje ji za iracionální. Nesmyslnost náboženství odvozuje z teoretické neznalosti nevěřících. Potom by ovšem i kvantová mechanika, evoluce… byly nesmyslné, protože je nechápe laická veřejnost. Krauss je především natolik skeptický, že mu Halíkovy nebo Ratzingerovy knihy nestojí za přečtení. (V původním rozhovoru např. tvrdí, že dobří fyzikové věří v Boha, protože se nevyrovnali s výchovou. Stella) Krauss nakonec přiznává smysl lidskému životu v nesmyslném vesmíru. Sám neunikne metafyzickým pojmům… Ač jimi jen následuje tradici humanistického ateismu. Jako fyzik je výborný, ale měl by ponechat stranou oblast filozofickou, antropologickou a teologickou.
Ve stejném vydání LN, 17. května, volá biogeochemik a mykolog JAN BOROVIČKA po tom, aby se českých ateistů konečně taky někdo na něco zeptal. („Ateismus po česku“). Ateistická veřejnost na Západě se aktivizuje a u nás vzniklo Občanské sdružení ateistů české republiky. Borovička připomíná, že Lawrence Krauss uvedl na festivalu populárně - vědeckých filmů v Olomouci dokument Nevěřící (Unbelievers). Je nutné znovu zdůrazňovat význam kritického myšlení.
Je radost číst polemiky, když jsou smysluplné a srozumitelné. Zdá se, že tisíciletý „spor duše s tělem“ je věčný. Myslím, že otevření podobné diskuze je u nás dáno mimo jiné příklonem k iracionálnu po změně společenského zřízení. Unaveni materialismem sáhli jsme po osvěžujícím „duchovnu“ všeho druhu. Unaveni vědeckým „rozumem“, zdravým rozumem i mystikou, chopíme se – čeho? (Hostina smyslů by nebyla k zahození.) Jedna věc mi zde chybí, a to pohled na humanitní vědy. Jsou – vědy? Nebo nestojí za zmínku?
Milan Machovec v zamyšlení o filozofické obnově píše: „Filosofie sama o sobě a jen svými prostředky zajisté nemůže lidstvo zachránit – vždyť filosofie sama ani nevládne energetickými zdroji ani nevyčistí vzduch či vodstva. Nicméně sotva se lidstvo na naší planetě může zachránit bez filosofické renesance (a z ní vyplývající mravní obrody) - prostě proto, že v tomto případě k tomu nebude mít ani sílu, ani odhodlání - a vlastně ani žádný rozumný důvod. Spoléhat na pouhý instinkt, na pud sebezáchovy a udržení rodu nestačí jednak proto, že u člověka je většina instinktů již velmi oslabena (a zejména tento), jednak proto, že instinkt sám nemůže řešit zápletky vzniklé rozmachem vědy a techniky. Je-li základním nesporným posláním filosofie dát lidem racionálním způsobem jasné vědomí o smyslu jejich života, potom se případná snaha zachránit existenci lidstva bez filosofie podobá snaze dostat se z rozbouřeného oceánu bez jakékoliv prostorové orientace. …
…i kdyby se lidstvo podařilo zachránit bez filosofické a mravní obrody, bez radikální změny způsobu života, bez hlubšího přilnutí k duchovním hodnotám a k něčemu přesažnému, osmyslujícímu úsilí lidských jedinců i lidského rodu, k čemu by taková záchrana byla? …
Planeta, jejíž lidstvo by nic nevědělo o smyslu své existence, nemělo cíl, poslání, program, naději a žilo pouze konsumem statků své planety, by vlastně ve vesmíru byla stejně k ničemu….
... Není snad ve filosofii samé nějaká utkvělá chyba, která už po tři tisíce let znemožňuje prapůvodní poslání být moudrostí pro všechny lidi?“
Zdroje:
Poznámka: Pravopis „s“, „z“ v cizích slovech u Milana Machovce ponechán v souladu s originálem.
Luciferova poznámka:
Lawrence M. Krauss se zde již objevil v těchto příspěvcích:
20.05.2014, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 19