To je ovšem jasné

rubrika: Populárně naučný koutek


Věčně plynout s proudem dál -
zlatý třpyt by srdce hřál -
že by život se jen zdál?

Lewis Carroll, Ve světě za zrcadlem

Lucifer


flatland_abbott_edwin.jpg"Našemu světu budu říkat Rovina (Plochozem), ne proto, že bychom mu tak říkali, ale proto, abys lépe chápal jeho povahu ty, šťastný čtenáři, který máš tu výsadu žít v Prostoru." Tak začíná Rovina, asi nejslavnější matematický román, který byl kdy napsán. Pod pseudonymem "A. Square" (A. Čtverec) jej sepsal duchovní a shakespearovský badatel Edwin A. Abbott.

Stejně jako život může napodobovat umění, může i umění napodobovat život. Napadne nás, zda zveřejnění Abbottovy Roviny deset let po Maxwellově objevu podstaty neviditelného elektrického a magnetického pole a necelých deset let před Michelsonovými a Morleyho pokusy, neúspěšně se pokoušející zjistit pohyb vzhledem k éteru, a Lorentzovými pionýrskými úvahami o povaze prostoru a času nebyla pouze náhoda. Bylo snad v intelektuálním ovzduší té doby něco předznamenávajícího nastupující revoluci v našem chápání přírody?

Z jednoho hlediska se odpověď zdá být záporná. Vždyť ještě v roce 1900 utrousil lord Kelvin svou slavnou poznámku, že všechny zákony fyziky jsou už objeveny a zbývá už jen přesnější měření. Nehledě na takový z pozdějšího hlediska arogantní přístup některých vědců inspirovaly matematické a fyzikální hádanky spojené s povahou prostoru a času literární imaginaci už dobře o sto let dříve, než napsal Abbott svůj román.

Představa, že čas lze v jistém smyslu pokládat za čtvrtý rozměr, se objevila tiskem v roce 1754 v heslu "Dimenze" od Jeana le Ronda d'Alemberta v jím vydávané Encyklopedii. (Podle d'Alemberta byl však autorem myšlenky jeho přítel, jímž byl pravděpodobně francouzský matematik Joseph-Louis Lagrange.) O sto let později napsal německý psycholog a spiritista Gustav Fechner satirické dílo, v němž vystupoval muž-stín, stínová projekce trojrozměrného objektu. Zajímavé je, že podle Fechnera by stínové bytosti interpretovaly efekty pohybu kolmo k rovině jejich existence (které samozřejmě nemohly vnímat jako pohyb v prostoru) jako čas. Fechnerova kombinace zájmu o extradimenze a o spiritismus předznamenávala události, k nimž došlo o padesát let později.

time-machine.jpgNakonec představu času jako čtvrté dimenze nezpopularizoval nikdo jiný než Herbert George Wells ve svém klasickém sci-fi románu Stroj času, který vyšel v roce 1895, deset let před Einsteinovou speciální teorií relativity a třináct let předtím, než Minkowski vyjasnil vztah mezi prostorem a časem. Hned na začátku románu vede Wellsův hrdina - Poutník v čase - následující rozhovor ve společnosti sezvané pro tuto příležitost:

"Je nutné, abyste mě pozorně sledovali. Budu muset vyvrátit jednu nebo dvě všeobecně platné představy. Například geometrie, jakou jste se učili ve škole, je založena na zcela mylném základě."

"Není to pro nás na začátek moc velké sousto?" ozval se pochybovačně Filby, hašteřivý člověk s rezavými vlasy.

"Já od vás přece nežádám, abyste věřili něčemu, co nemá rozumné opodstatnění. Zanedlouho budete nuceni přiznat, co potřebuji. Zajisté je vám známo, že přímka, čára, jejíž tloušťka se v matematice rovná nule, reálně neexistuje. To jste se učili, že ano? Stejně tak nemá z matematického hlediska vůbec žádnou plochu. Existuje pouze jako abstrakce."

"Ano, je to tak," souhlasil psycholog.

"Rovněž tak krychle, která má jen délku, šířku a výšku, nemůže skutečně existovat."

"Vyloučeno!" vyskočil Filby. "Pevné těleso samosebou může existovat. Všechny skutečné předměty..."

"To se domnívá řada lidí. Ale přemýšlejte chvíli. Může existovat okamžitá krychle?"

"Nerozumím vám," zavrčel Filby.

"Může reálně existovat krychle, jejíž doba trvání se rovná nule?"

Filby se zamyslel.

"Je to jasné," pokračoval Poutník v čase. "Každé skutečné těleso musí mít čtyři rozměry - délku, šířku, výšku a trvání. Hned vám vysvětlím, z jakého důvodu většinou přehlížíme tento fakt. Ve skutečnosti máme co do činění se čtyřmi dimenzemi. Tři z nich vymezují prostor, čtvrtá je čas. Máme však tendenci nečinit podstatný rozdíl mezi oněmi třemi dimenzemi a mezi dimenzí čtvrtou, protože se stává, že naše vědomí se v ní občas pohybuje jen jedním směrem - od počátku do konce našeho života."

"To je...," vmísil se do debaty mladý člověk, který se urputně snažil zapálit si nad lampou doutník, "to je ovšem jasné."

Zdroj: Lawrence M. Krauss, Skryté za zrcadlem


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_