Neviditelný čert

Jedna z nejhorších věcí, která nás může potkat, je, když se ztratíte. Nemyslím někde na ulici, v lese či poušti, ale v sobě - když ztratíte sami sebe.

Lucifer

Procesů, které vedou k tomu, že se ztratíte sami sobě, je několik. Pro běžného člověka je dnes jeden z nejrozšířenějších konzumní mašinérie. Výplach mozků pomocí nejrůznějších sdělovacích prostředků, patologické reklamní masáže apod. Odhodíte vše, co vám příroda dala do vínku, co jste zdědili po svých předcích, a začnete idiotsky napodobovat to, co vaší hlavy vmasíroval konzumní byznys. A konzumní byznys si vám dnes troufne do hlavy vmasírovat prakticky všechno, i ty nejidiotštější nesmysly. Ruku v ruce s tím postupuje totální politická, a vlastně stejně jako za minulého režimu ideologická masáž, ovšem na ještě vyšší úrovni. Výsledkem toho všeho je, že z lidí se stávají stádní stupidoidi, kteří jsou schopni si na tělo, do těla a do duše narvat ty nejzhovadilejší zhovadilosti a ztrácí svoji přirozenou identitu.

Typickou ukázkou módní mašinérie, pseudomódního oblbování za účelem vmasírovat svým konzumentům přesvědčení, že pokud chtějí být "in" a zároveň zcela jedineční, tak si musí své tělo odít, upravit či zprznit něčím nesmyslným, nepraktickým a často i velmi nechutným. Kupříkladu notorické nošení kapuce, v dokonalejším provedení s kšiltovkou pod ní, za jakékoli situace, v jakémkoli prostranství, za jakéhokoli počasí a jakékoli roční době, zkrátka furt. Tito "jedineční" a "in" jedinci pak tvoří stádo téměř nerozlišitelných patvorů, kteří zcela ztratili svoji identitu. Těch stádních množin je více, v každé z nich se však nachází poměrně velká masa těchto téměř nerozlišitelných patvorů.

Je tragikomické sledovat tyto zoufalce, kteří si myslí, že si svoje ego tak úžasně vylepšili, zatímco ve skutečnosti se jejich identita rozplynula v konzumním bahně. Narodili se jako jedinečné lidské bytosti, a díky stupidní, avšak zřejmě velmi výhodně zpeněžené masáži svých mozků, se o svoji identitu nechali zcela nesmyslně připravit. Řekl bych, že v lidských dějinách se něco takového v tak rozsáhlé míře ještě nedělo.

Tohle téma by asi chtělo mnohem podrobnější a důkladnější zpracování, na což si však momentálně netroufám. Především proto, že jsem si k tomu zatím nevyhradil dostatečné množství času. K tomui, abych s tím začal alespoň takto zlomkovitě, mě přiměl úplně jiný proces, který způsobil totéž, tj. ztrátu identity. Ano, uvědomil jsem si, že, i přes veškerý odpor ke konzumní idiocii, ideologii a jakékoli jiné duševní masáže, jsem se začal sám v sobě ztrácet. Začal jsem tvořit a chovat se jinak, než jak mi bylo přírodou do vínku dáno, než jak jsem zdědil po svých předcích, než jak jsem nalezl v literatuře atd. Zkrátka mě ta všeobjímající mašinérie zřejmě také nějak semlela.

Jistěže ne až tak úplně, vlastně zatím docela málo, mám tuhý duševní kořínek, uvědomil jsem si však, že se sám před sebou či v sobě začínám ztrácet. Dovolím si tedy nyní prohlásit, že jsem se rozhodl učinit tomu přítrž.

Svou identitu si prostě vzít nenechám, protože je tím nejpodstatnějším a nejdůležitějším, co mi bylo shůry i z genů dáno.

Písničky z 60. let

02.08.2012, 17:50:53   Publikoval Luciferkomentářů: 0