Sobotěnka s cukrovím a ...

rubrika: Pel-mel


Sobota
má sobotěnka
ten sanitární den do vínku mi dán
kdy mohu zrekultivovat své vnitřní zdroje
a přitom být nikým nehlídán

Lucifer


Můj úvodní nesmělý a kostrbatý pokus o krátkou básničku neberte vážně. Co je však třeba brát vážně, je trestuhodný fakt, že už jsem zde delší dobu nepřihodil nějakou esej od biologa a filosofa Stanislava Komárka z jeho knížky Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech. Naposledy se tady někdy na jaře objevil Mravenec Ferdinand, a jak lze vyčíst z komentářů, vzbudil velký ohlas. Rozhodl jsem se tedy, že tuto neadekvátní proluku rázně ukončím, a tak přicházím s cukrovím a ... Možná si myslíte, že chci svou sanitární sobotěnku oblažit nějakým příjemným a poklidným rozjímáním, jenže každá mince má dvě strany. Tou druhou stranu k cukroví je bičík. Esej Stanislava Komárka Cukroví a bičík, z níž zde něco přetlumočím, se totiž zabývá sadomasochismem. Tak si to užijte:

Všeobecně převládá představa, že k většinovému navázání sadomasochismu na sexuální sféru v euroamerické kultuře došlo relativně nedávno, v podstatě v posledním půlstoletí. Starý Řím se svým skutečným otroctvím, tuhou vojenskou disciplínou, brutální justicí hýřící, alespoň pro neobčany, bičováním a křižováním a s krvavými štvanicemi v cirku na divou zvěř, náboženské minority a gladiátory navzájem zajisté nebyl potřebný SM salonů. Pokud lze z písemných a výtvarných památek soudit, byl starořímský sex spíše něžný a decentní. Situace se táhla v podobné formě v zásadě až do pozdních c. a k. dob: muži si užili, chtě nechtě, SM radovánek během povinné tříleté vojenské služby (obzvláště predisponovaný jedinec mohl zůstat jako délesloužící frajtr i déle), většina žen zažila, chtě nechtě, podobných věcí doma od manželů. I pedagogické metody, domácí i školní, byly oproti dnešním bohaté na pruhy a modřiny.

Zapomínat by se nemělo ani na vazbu SM potenciálů na náboženský život mnoha kultur. Nejsou to jen Aztékové, autoři něžně existenciálních básní o květinách a motýlcích, kteří k poctě bohů obětovali vlastní krev, bodajíce se agávovými trny, a masově pro svá božstva zabíjeli zajatce i dobrovolníky vyříznutím srdce za živa. I v naší vlastní kultuře býval velmi silný kult křesťanských mučedníků a martyrologia, sbírky jejich životopisů, byla po staletí předchozí verzí dnešních sadomasochistických povídek. Příběh sv. Šebestiána či panny a mučednice sv. Doroty a stovky dalších se zájmem hltaly celé generace. A nejedná se jen o věc středověkou; kupříkladu bičování hříšného těla klášterním spolubratrem či nošení opasku s ocelovými ostny na rubu nejsou tak minulé, jak by se někomu mohlo zdát.

Zajímavou otázkou je také, proč jsou některé kultury výrazněji sadomasochistní než jiné - týká se to již zmíněné aztécké, ale třeba také indiánů prérijního okruhu či Japonska: tam stačí nahlédnout do prvního komiksu. Současná euroamerická kultura se svou v dějinách neobyčejnou mírností a šetrností v zacházení s jinými vyvolává zřejmě v jistém procentu predisponovaných jedinců touhu po bolesti či ponížení (či také přivozování toho druhým - to, že fenomén často "překlapuje" z jednoho pólu do druhého, nemusí překvapovat, většina lidských činností je podvojné povahy: jiné zkoušet a sám být zkoušen, intriky splétat a intrikám padat za oběť, články sepisovat a články číst atd.). S tím, jak klesá frekvence povolání typu katův pacholek, zřízenec v polepšovně, poháněč volů, poddůstojník, lokaj, komorná atd., je nutno navozovat kýžené stavy uměle, ba téměř institucionálně. Ve slabé míře jsou tyto potenciály přítomné univerzálně: drtivá většina dětí bez naléhavého důvodu "zlobí" a "provokuje" rodiče tak dlouho, až dostanou naplácáno.

Pozornost vyvolávají až extrémy: kupříkladu v západní i střední Evropě jsou jedinci, kteří žijí se svým partnerem ("pánem") po léta ve stavu dobrovolného otroctví, včetně takových atributů, jako je přivazování na noc, nošení obojku a dovolování se, zda smějí promluvit. Je ostatně obecně známo, že při náhlém zrušení otroctví řada otroků odmítala své pány opustit (ponechme teď stranou, že u slušného otrokáře může být lépe než u ničemného zaměstnavatele a že zvyk je druhá přirozenost).

Vcelku nepřekvapí, že při různých šetřeních bylo opakovaně zjištěno, že jedinci se zvýšenými SM sklony mívají většinou vyšší vzdělání, socioekonomický status a zejména postavení v hierarchicky strukturovaných organizacích. I univerzita má některé sublimní SM rysy: dnes sedíš ty v komisi na mne, zítra tomu bude naopak, je třeba být obzvlášť bedlivý, přísný a důsledný ... diplomant má bezpodmínečně poslouchat pokyny školitele... Armáda předvádí totéž v drsné a řepácké formě mazáckého terorismu i vzájemného dušení se velících kádrů navzájem: je ostatně známé plazení se blátem v boji tak časté a důležité, aby se muselo zvlášť nacvičovat?

Něco erotogenního ale na sepětí bolesti a vášně je, a to i u zvířat: hlemýždi se vzájemně bodají aragonitovými "šípy" za extatického pěnění, po řadě savčích kopulací zůstávají kousnutí a šrámy. Nemusí tomu tak být ale vždycky - "hry" kočkovitých šelem či lišek s kořistí připomínají spíše dětský sadismus, jev příliš univerzální, než aby se označil za patologický a z "biologizujícího" i "moralizujícího" hlediska příliš podivný, než aby nebyl znepokojivý. Jsou fyziologické laboratoře něčeho podobného "legitimizovanou" formou? Jak souvisí invazivní formy medicíny se SM naladěním? Proč jsou v těchto kruzích tak oblíbené simulace klinik, gynekologických ordinací atd.? Nesouvisí vůbec manipulativní vědotechnika nějak podvědomě s úplným ovládáním a potřebou "poslušnosti jako hodinky"?

Tím končí tato cukrovím a bičíkem oblažena esej Stanislava Komárka a já se jdu věnovat své sanitárně sadomasochistické rekultivaci devil


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

h
10
h 01.10.2012, 16:46:16
Anna - Kopecký: K sadomasu: Rodič může bezbranné dítě řezat jak žito a většinová společnost jej neoznačí za úchyláka, ba považuje to za výchovný prvek, zatímco když se dva dospělí po vzájemném souhlasu poplácaj, jsou úchyláci. Pokud se tak neděje proti vůli jednoho z nich a v naprostém souhlasu, ať si promězamě čtou při sexu třeba Marxův Kapitál. Jedna z teorií říká, že dospělí, libující si v rozdávání a přijímání ran, si \\\"sexualizují\\\" dětský stud a ponížení.

k tomu druhému asi tolik .... Anna ví o tom prd neb nepatří ke 4% menšině, která v tom jede ... (lidstvo se dělí na 25 4% menšin) .... upřímně ... jde o mnohem prozaičtější záležitost ... drogová závislost ... deformace těla, násilí, bolest ... způsobí zvýšenou hladinku stresových hormonů ..... stejně jako když si Anna dá nějaký kopec na kole .... závislost se dostaví doooost rychle a ... pak se to opakuje každý den .... endorfiny a adrenalin jsou sviňa ...

Axina
9 Takový vlahý večer... :-D

8
Anna Kopecký (neregistrovaný) 29.09.2012, 23:29:48
Stanislava Komárka čtu ráda. Mám od něj Listy v lahvích a Eseje o lidských duších a společnosti. Pole jeho témat je přímo lán, od psychologie přes cestopisy, přírodovědu, básničky, beletrii, estetiku, antropologii... po pozorování nejobyčejnějších lidských záležitostí. Kdysi jsem jeho text O hovnu, věnující se mu ze všech možných úhlů pohledu, použila k napsání úvodníku... zhruba v tom smyslu, že to slovo je vulgární, a tak např. v televizním zpravodajství ho neuslyšíte, ale shluky slov, jež tam často možno zaslechnout, jím jsou... anebo že už malé děti zjišťují, že pokakanou plínkou lze manipulovat svým okolím a získávat moc nad bližními, stát se středem pozornosti, a po vyprázdnění dostanou pochvalu, což zřejmě uvízne v paměti, kupříkladu politici jakoby se mnohými svými sděleními či konáním toliko vyprazdňovali a očekávají za to automaticky pochvalu atd
K sadomasu: Rodič může bezbranné dítě řezat jak žito a většinová společnost jej neoznačí za úchyláka, ba považuje to za výchovný prvek, zatímco když se dva dospělí po vzájemném souhlasu poplácaj, jsou úchyláci. Pokud se tak neděje proti vůli jednoho z nich a v naprostém souhlasu, ať si promězamě čtou při sexu třeba Marxův Kapitál. Jedna z teorií říká, že dospělí, libující si v rozdávání a přijímání ran, si "sexualizují" dětský stud a ponížení.
Zdravím;)

Lucifer
7
Lucifer * 29.09.2012, 21:44:45
EvoO, myslím, že "pohodových" témat se zde objevuje neustále dost. Kupříkladu zrovna před tímhle Ježura. I na básničkách jsem poslední dobou usilovně pracoval, přičemž babí léto a podzim se v nejméně dvou objevily. Tvoje reakce je evidentně dána jakýmsi neuchopitelným odporem ke Stanislavu Komárkovi, což se zcela proklamačně projevilo u Mravence Ferdinanda. Komárkova úvaha o cukroví a bičíku je dle mého názoru velmi zajímavá a jistě podnětná k zamyšelní nad tímto jevem, přičemž humorný nadhled v ní nelze přehlédnout. Ani tak ho nelze přehlédnout v mém úvodu, včetně mikrobásničky, a v mém zakončení Úžasný

Axina
6
Axina 29.09.2012, 20:17:19
Děkuji, EvoO Usmívající se Když jsem byla malá holka, tak mi tohle všechno vyprávěli naši. Babička, dědeček, rodiče. Zapsalo se mi to do paměti nesmazatelně.
Já zase čtu ráda tvoje příspěvky. Jsou ze života a jsou laskavé. Nezarmoutí. Někdy se dotýkají různých nešvarů a pak je vidět, že píšeš o tom, co máš dobře promyšlené, na co sis udělala poctivý, objektivní názor. Čiší z nich zdravý lidský rozum.

EvaO
5
EvaO * 29.09.2012, 19:35:55
Axino, tvoje povídání mám moc ráda. Tvůj pradědeček byl moudrý muž. Věděl, že na hrubý pytel patří i hrubá záplata. Mlátit neurvale děti je gaunerství (není-li to slabé slovo).

Axina
4
Axina * 29.09.2012, 18:27:36
Můj pradědeček Josef (otec mého dědečka z maminčiny strany) byl zednický mistr. Chlap jako hora, do 2 metrů mu moc nechybělo. Měl velké a dobré srdce. Vzal si moji prababičku Aničku, která byla o pár let starší a která měla za svobodna holčičku. Josef měl s Aničkou jediné dítě - syna Františka. Když nastala první světová válka, pradědeček byl povolán do zbraně. Všechno šťastně přežil a po skončení války šel domů pěšky z ciziny. Týdny a týdny.
Když došel do vesničky, kde měl domek a rodinu, šel nejdřív do obecné školy. Františkovi bylo tehdy 11 let. Neviděli se několik let. Pradědeček počkal na přestávku a pak se konečně mohl se synkem přivítat. Po chvíli viděl, že František má přes ruce bolestivá "jelita" od rákosky pana učitele. Za trest, že něco neuměl. Zapomněla jsem říct, že František byl často sám doma a musel se o sebe i o domací zvířata sám postarat. Otec byl na frontě, matka byla porodní asistentka. Často pro ni poslali bryčku z jiné vesnice a ona musela k porodu. Vracela se až další den.
Josef neváhal ani chvíli. Našel si kantora, který tak miloval fyzické tresty malých kluků, v kabinetě. Profackoval ho důkladně. Přitom prý křičel něco jako "Ty darebáku! Tak takhle ty se chováš k našim dětem zatímco my bojujeme na frontě!" Pak sebral synka a šli domů.
Prababička se bála, že jí muže zavřou. Ale nic z toho nebylo. Kantor se pár dní ve škole neukázal. A trestání malých kluků rákoskou přes prsty prý ho nějak úplně přešlo.

Axina
3
Axina * 29.09.2012, 18:25:59
Můj pradědeček Josef (otec mého dědečka z maminčiny strany) byl zednický mistr. Chlap jako hora, do 2 metrů mu moc nechybělo. Měl velké a dobré srdce. Vzal si moji prababičku Aničku, která byla o pár let starší a která měla za svobodna holčičku. Josef měl s Aničkou jediné dítě - syna Františka. Když nastala první světová válka, pradědeček byl povolán do zbraně. Všechno šťastně přežil a po skončení války šel domů pěšky z ciziny. Týdny a týdny.
Když došel do vesničky, kde měl domek a rodinu, šel nejdřív do obecné školy. Františkovi bylo tehdy 11 let. Neviděli se několik let. Pradědeček počkal na přestávku a pak se konečně mohl se synkem přivítat. Po chvíli viděl, že František má přes ruce bolestivá "jelita" od rákosky pana učitele. Za trest, že něco neuměl. Zapomněla jsem říct, že František byl často sám doma a musel se o sebe i o domací zvířata sám postarat. Otec byl na frontě, matka byla porodní asistentka. Často pro ni poslali bryčku z jiné vesnice a ona musela k porodu. Vracela se až další den.
Josef neváhal ani chvíli. Našel si kantora, který tak miloval fyzické tresty malých kluků, v kabinetě. Profackoval ho důkladně. Přitom prý křičel něco jako "Ty darebáku! Tak takhle ty se chováš k našim dětem zatímco my bojujeme na frontě!" Pak sebral synka a šli domů.
Prababička se bála, že jí muže zavřou. Ale nic z toho nebylo. Kantor se pár dní ve škole neukázal. A trestání malých kluků rákoskou přes prsty prý ho nějak úplně přešlo.






EvaO
2
EvaO * 29.09.2012, 09:13:11
Opravdu sanitární téma. Na sobotěnku "jak dělané". Lucifere, myslíš, že pohodová témata neexistují ?
Konec září, něco poezie babího léta... V poslední době jsou lajny tvé mysli nějak moc trudné.
Jen dovětek: nejde sice o SM, ale nedávno mě štípla sviňa vosa do malíčku. Takový malý hajzlík, ale bolí to furt, i když je to už pár dní. Nedovedu si představit, kdyby těch vos bylo víc. To by pak opravdu bylo SM, ale hodně kruté. Tak hezkou sobotu ...

Lucifer
1
Lucifer * 29.09.2012, 00:46:54
A pokud vám sanitární sado-maso nestačilo, opepřete si ho Rokem ďábla. Je to sice z poněkud jiného soudku, ale vem to ďas

http://www.youtube.com/watch?v=bPsoUR8_1L0

S vyplazeným jazykem

«     1     »