Do schránky mé elektronické pošty doputoval text, který se už zřejmě nějakou dobu šíří internetem a týká se nám blahosklonně naordinovaného pitného režimu. To "blaho" se dá skloňovat nejrůznějším způsobem, třeba tak, že i dobrými úmysly může být cesta vydlážděna do pekel, anebo jako dobrácky maskovaná manipulace konzumentů za účelem dobrého zisku. Lucifer
O pitném režimu jsem už tady několikrát psal, kupříkladu v příspěvku Odvrat od přirozeného člověka. Dovolím si z něho ocitovat jeden odstavec: Když se pitný režim donesl až k mému uchu, konečně jsem pochopil, proč někteří jedinci sebou městem vláčí jeden a půl litrovou plastikovou láhev zpravidla čiré tekutiny a v pravidelných intervalech z ní upíjí. Někteří z nich, kteří se zřejmě vydali na celodenní výlet, mají v tlumoku na zádech přibalenou ještě jednu láhev. Tito jedinci jsou poslušnými vyznavači pitného režimu, jednoho z mnoha postmoderních kultů. Skutečně přírodní, a tedy vlastně obstarožný či zaostalý člověk pitný režim nedodržuje, protože naslouchá svému tělu a pije, když má žízeň. Nepotřebuje, aby mu někdo diktoval, kdy a v jakých dávkách má zásobovat svoje tělo tekutinou. Zřejmě nejsem jediný, kdo k těmto zpátečníkům patří, viz Pitný režim: Není 2,5 litru denně nesmysl? Myslím, že je to tam docela trefně popsáno. Dříve než zde přetlumočím zprávu, která včera doputovala do mé emailové schránky, pokusím se tuto problematiku poněkud zobecnit. Dnešní konzumní ovce je ze všech stran neuvěřitelným způsobem hýčkána. Skoro to vypadá, jako by nad ní nějací velcí dobráci drželi ochrannou ruku (zatímco své strážné anděly si konzumní ovce nechali zcela nepovšimnutě amputovat). Velcí dobráci nás ze všech stran bombardují jistě velmi dobře míněnými radami, co máme jíst, abychom si nějak zdravotně neuškodili, co si máme oblíkat, abychom se cítili jako skuteční frikulíni a zároveň svému zdraví a životní pohodě podstrojovali, co si máme myslet, abychom vypadali, že si skutečně něco myslíme atd. A tak se jako stádo ovcí dle kaskádové teorie ženeme od jedné pitomosti ke druhé - od jedné nastražené "laskominy" ke druhé. A vše se přitom točí dokola, takže co včera vypadalo out, dneska je in, a zítra zase bude out. Důležité je, aby se kolo konzumního průmyslu otáčelo co nejrychleji - aby se na tom dalo vyrejžovat co nejvíc prachů. Kupříkladu nedávno, v době hezkého a teplého babího léta, jsem v metru přisedl k jedné osobě opačného pohlaví, která měla kolem krku omotanou tlustou šálu. Zeptal jsem se jí, jaký že má ten prapodivný módní doplněk v tomto teplém dni smysl. Osoba mi odpověděla, že smyslem toho tlustého hadru kolem krku je, aby ji ochránil před zimou. Tož jsem jí popřál hezké Vánoce a podotknul, že zítra vyrážím lyžovat na hory. Někteří lidé, co seděli kolem a celý ten rozhovor sledovali, upřeli na mě zrak, asi tak jako když se díváte na blázna. Teď to obraťme. Představte si, že někdy v devadesátých letech, kdy šála byla považována za něco předpotopního a jen někteří konzervativci ji nosili nanejvýš uprostřed zimy, jsem koncem léta vyrazil do metra s tlustou šálou kolem krku, čistě z důvodu recese. Ke mně si přisedne lehce letně oděná žena a na mou šálu vykulí oči. Chvíli lapá po dechu a pak se mě zeptá, proč to mám na krku. Odpovím ji, že si svůj krk zkrátka chráním před zimou. Někteří lidé, co by seděli kolem a celý ten rozhovor by sledovali, by na jednoho z nás upřeli pohled s tím, že se dívají na blázna. Nebyla by to však ona, ale zase já. Tím uzavírám své drobné zobecnění nedobré problematiky, a nyní si již můžete vychutnat onen putovní text na téma pitného režimu: Dnes a denně nám sdělovací prostředky vtloukají do hlav, že je třeba pít a pít – tedy nealkoholické nápoje - v množství nejméně 2 a více litrů za den. A tak spousta lidiček nevychází na ulici bez lahve vody. A sosají a sosají, aby se náhodou nedehydrovali. A přitom už od konce 70. let minulého století je v lékařských kruzích dobře známým faktem, že lidské ledviny jsou ze své podstaty "projektovány" na cca 35 000 litrů přijaté tekutiny. Průměrně to tedy vychází na 1,36 litru tekutin denně. Cokoliv nad toto množství znamená zkrácení jejich životnosti. Není třeba hlubokých lékařských znalostí, aby nám to bylo jasné - člověk od prvopočátků své existence neměl neustále k dispozici hrnek s čajem na stole či sladkou limonádu v lednici. Pil, když měl příležitost. Tak se vyvinulo i jeho vodní hospodářství. Pijme, když máme žízeň. V posledních dekádách však lidstvo své ledviny soustavně přetěžuje, a tak jsme svědky rostoucího počtu obyvatel planety, kteří v pozdním věku řeší problém selhání tohoto životně důležitého orgánu. Ještě děsivější je však zamyšlení nad tím, proč nám nejsou tyto podstatné informace dostupné. Nápojový průmysl je totiž obrovský byznys. Denně jsou vypity tisíce hektolitrů slazených a přeslazených limonád, které jsou prodávány i s 300procentní marží. Pro velké štiky tohoto odvětví není žádný problém zaplatit si studie o prospěšnosti konzumace nápojů, naopak o riziku zubního kazu zarytě mlčí. Stejně tak se pod pokličkou udržuje informace o rizicích nadměrného pití. Nebuďme tedy jen stádem ovcí, které si nechá diktovat co pít a v jakém množství. Pijme tak, jak nám to příroda říká již po tisíce let. Zlatá střední cesta je prostě ve všem ta správná… Co k tomu ještě dodat? Snad jen to, že příroda nám skutečně velí jen to, že máme pít, když máme žízeň, a jíst, když máme hlad. A stará lidová moudrost praví, že pít máme do polopita a jíst do polosyta. A hlavně nenechte sebou manipulovat "dobrotivými" podvodníky. Příroda vás vybavila dostatečnými nástroji, abyste rozpoznali, co je pro vás skutečně dobré, a co skutečně špatné. Tak se to naučte znovu vnímat a všechny "dobrodince", kteří se do vás snaží narvat jakoukoli "drogu", pošlete někam... však víte kam
05.10.2012, 00:00:45 Publikoval Luciferkomentářů: 1