V časoprostorovém vakuu - Kroky do nicoty

rubrika: Pel-mel


Vracím se ke knížce od Grazyny Fosarové a Franze Bludorfa, která se zabývá chybami v matrix (naposledy tady z ní byla Boží mapa II). Dnešní ukázka chyb v matrix bude navazovat na závěr Zvuky ticha a brány jinam IV, kde jsem slíbil, že se k tomu vrátím někdy příště. To "někdy příště", po více jak půl roce, konečně nastalo.

Lucifer


Nejdříve bych zde zreprodukoval některé v knížce uvedené příběhy, v nichž se udála velmi podivuhodná věc, kdy hlavní hrdina zcela náhle někde zmizel, a pak se zase a stejně podivně vynořil někde jinde. Můžete si o nich myslet, co chcete, třeba že jde o podvrhy někoho, kdo chtěl vypadat zajímavým, nebo o jakousi psychickou poruchu, anebo zkrátka cokoli jiného. A příště k tomu přidám pár fyzikálně podložených argumentů (tedy aspoň podle autorů), které by měly celý tento proces vysvětlit.

První příběh se týká jisté Evy B., praktické moderní ženy, která chodí do práce a nemá nejmenší sklon k tomu, aby se utápěla v denním snění. Eva žije v malém městečku a jednou se vypravila do sousedního většího města, které zná velmi dobře už od dětství, na nákupy. Před nevelkým nákupním střediskem chtěla přejít ulici. Postavila se na okraj chodníku, udělala krok do vozovky - a náhle ucítila v mozku něco jako cvaknutí či impuls, zmocnil se jí pocit že "neexistuje", a potom se ocitla někde úplně jinde. Zmocnila se jí panika, zoufale pobíhala sem a tam, až zahlédla ženu, která právě vycházela z nedalekého domu. Žena ji uklidnila a dovedla zpět k ulici, v níž se nacházelo obchodní středisko. Teprve potom si Eva uvědomila, že se jedním krokem přenesla v prostoru asi o dva kilometry a zároveň to vypadalo, jako by se přenesla i tak trochu v čase.

Eva si vzpomíná, že než k tomu došlo, právě o něčem přemýšlela, ale tím cvaknutím se vymazala informace, o čem to konkrétně bylo. Když přišla na cílovém místě zase k sobě, rozbolela ji hlava, ale bolest za chvíli pominula. V ulici, v níž se ocitla, nebyl žádný provoz ani hluk a jejím prvním vjemem byly domy, několik hezkých vilek stojících mezi stromy. Ty však vytvářely spíše kulisu, jakési pozadí, které na ni působilo dojmem, jako by bylo dvojrozměrné. Teprve postupně nabývalo nové prostředí plastičnosti a objemu, vynořovaly se detaily. Vnímání Evy se od té doby poněkud změnilo. Někdy pociťuje vůně a zápachy, které ostatní lidé neregistrují, a z její domácnosti občas nevysvětlitelně "zmizí" malé předměty a pak se zase objeví.

Autoři se domnívají, že její "cesta" byla ve skutečnosti diskontinuitním prostorovým skokem, jímž se bezprostředně přenesla na místo vzdálené asi dva kilometry. Podle Einsteinovy teorie relativity však muselo dojít také k časovému posunu, který byl v tomto případě velmi malý. Vůbec nejzajímavější je asi vylíčení toho, jak se kolem Evy B. v místě, kde se znovu vynořila, začala jen postupně vytvářet plastická trojrozměrná realita. Jako by se matrix pozvolna, krok za krokem stabilizoval po nějakém "výpadku".

Druhý příběh se odehrál v New Yorku na Times Square, 15. června 1950 někdy kolem jedenácté hodiny v noci. Právě skončilo poslední představení, diváci vycházejí z divadla a mísí se s kolemjdoucími. Je příjemný, teplý večer.

Najednou se ozve hlasitý skřípot brzd, který doprovází zděšený výkřik. Došlo k nehodě, někoho srazilo auto. Řidič, ještě zděšením celý bez sebe, líčí třesoucím se hlasem, že mu do jízdní dráhy náhle vstoupil nějaký "chlápek", a to tak nečekaně, že už se vůz nedal zastavit. Na vozovce skutečně leží mrtvý muž. Jeho oblečení je velmi neobvyklé. Má na sobě staromódní kalhoty, lakované boty s vysokými podpatky a velkými třpytivými přezkami. Jeho košile je ozdobená jabotem, sako je nezvyklé dlouhé. Vedle jeho hlavy leží klobouk s širokou krempou. Vše v nejlepší kvalitě a nové, neobnošené. To bylo velmi zvláštní, neboť v tomto stylu se oblékali muži naposled v 19. století!

Když dorazili příslušníci policie, v jeho náprsní kapse našli několik vizitek se jménem Rudolf Fenz, účtenku za pronájem koňského spřežení, znějící rovněž na jméno Rudolf Fenz, a větší obnos - ovšem v bankovkách, které už dávno nebyly v oběhu. Nakonec objevili v kapse také dopis adresovaný muži stejného jména. Poštovní razítko na obálce obsahovalo i datum: červen 1876. Když se ani po několika dnech nepřihlásil žádný rodinný příslušník zemřelého, byla celá záležitost předána oddělení pro nezvěstné osoby. Dalším vyšetřováním případu byl pověřen inspektor Hubert V. Rihn.

Po mnoha pečlivých rešerších v archivech se jedinou stopou ukázal být telefonní seznam z roku 1939, který obsahoval jméno Rudolf Fenz ml. Ale i tento muž byl dávno mrtvý. Vdova po něm policii sdělila, že chodec sražený autem rozhodně nemohl být její manžel. Ani její tchán Rudolf Fenz senior nepřipadal v úvahu, protože v roce 1876 za nikdy neobjasněných okolností zmizel. Tenkrát, stalo se to jednoho jarního dne, vyšel pan Fenz před dům, aby si tam vykouřil oblíbené cigárko. Nechtěl kouřit v bytě, protože jeho paní nesnášela cigaretový kouř. Od té chvíle už ho nikdo nespatřil. Rudolf Fenz starší zmizel beze stopy.

Na rozdíl od případu Evy B. tady došlo i k výraznému přesunu v čase. Rudolf Fenz se ocitl v naprosto jiné době, v jiné epoše. Ale to se nepodaří pokaždé.

8. dubna 1980, Georgia (USA), silnice nedaleko Města Brunswick City: Charles a Catherine Romerovi jeli v noci v autě a zmizeli beze stopy. Nikdy nebyl nalezen ani jejich vůz.

Rok 1707, Pyreneje (severní Španělsko): Během španělské války zmizela čtyřtisícová armáda pod velením rakouského arcivévody v okamžiku, kdy vojáci překonávali horský potok.

12. prosince 1910, Manhattan (New York): Dorothy Arnoldová, zámožná mladá žena, se doslova vypařila v momentě, kdy vyšla před známý obchodní dům ve středu Manhattanu.

27. září 1920, Londýn: Londýnský Daily Chronicle z 29. 9. 1920 píše, že ve večerních hodinách 27. září prochází mladý muž jednou ulicí v jižní části Londýna. Náhle - je to kouzelnický trik, nebo mezera ve vnímání? - domy mizí a místo nich je kolem zelená louka. Muž stojí na venkovské silnici uprostřed polí! ...

A ještě jedna zajímavá příhoda, která se stala relativně nedávno, 19. srpna 2000 v Kolíně nad Rýnem:

V jednom knihkupectví v Kolíně si povídali manželé Susanne a Roland P. ve frontě před pokladnou s mladým, asi pětadvacetiletým mužem. Bylo to knihkupectví zaměřené na esoterickou literaturu a je celkem běžné, že tady navazují kontakty lidé se společnými duchovními zájmy. Bundu, kterou měl mladík na sobě, zdobil na zádech nápis "Cestovatel v čase". Když se Susanne zeptala, odkud ji má, odpověděl, že je členem klubu, kde se touto tématikou zabývají. Susanne a Roland tím byli nadšení a vyptávali se dál. Mladý muž se rozpačitě usmíval, odpovídal jim jen jednoslovně a neurčitě. Společně pak vyšli před prodejnu, která má pouze jen jeden vchod. Susanne šla první, její muž za ní a skupinku uzavřel mladý "cestovatel v čase". Když manželé vyšli na chodník, otočili se směrem k neznámému - ten však zmizel. Prostě se vypařil.

A tím bych tyhle kroky do nicoty zatím ukončil. Příště zde od autorů předložím, co jsem již naznačil hned v prvním odstavci.

Zdroj: Grazyna Fosarová, Franz Bludorf - Chyby v matrix


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_