Vysvětlete se!

rubrika: Pel-mel


Po středečním pozdně nočním tragikomickém zážitku jsem ve čtvrtek, v době vyjíti tohoto trochu zmateného příspěvku tedy včera, v zoufalství sáhl po knížce Martina Cohena Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku. Naposledy jsem tady z ní přeformuloval něco na téma síla modlitby. Jako bych už tehdy předvídal svoji nedalekou budoucnost, protože ta síla modlitby by se mi teď náramně hodila. V názvu tohoto článku je výzva, abychom se vysvětlili, k čemuž se snad s pomocí Cohena nějak dopídím. Nejdříve však vysvětlím, co ten můj tragikomický zážitek obnášel.

Lucifer


Ve středu jsem se v pozdních nočních hodinách dostal ke svému domácímu notebooku, abych vypustil včerejší článek s výrazně harmonickým kontextem. Zapnul jsem notebook a odešel směrem k ledničce, abych si přinesl láhev piva k doplnění svých jak tělesných, tak duševních životodárných tekutin. Jak jsem tak disharmonicky nad notebookem manipuloval s pivní lahví, abych její obsah přesunul do příslušné sklenice, tak se stalo něco zcela neuchopitelného, co nedokážu popsat, už jenom proto, že si to nedokážu ani vybavit, a na klávesnici notebooku se objevila pivní louže.

Zareagoval jsem okamžitě, podvědomě, naprogramovaně, avšak zcela iracionálně, protože můj naprogramovaný reflex se týkal zcela jiných situací. Podstata těch situací se týká předmětu politým červeným vínem a moje naprogramovaná reakce spočívá v tom, že na onen flek okamžitě aplikuji peroxid vodíku. Ten peroxid vodíku do klávesnice evidentně nepatřil, což jsem si želkrišna uvědomil až s křížkem po funusu, který jsem možná vystrojil svému notebooku. Po mé iracionální aplikaci peroxidu vodíku notebook svoji aktivitu zcela přerušil a možná i navždy ukončil. Včerejší článek tedy vyšel až někdy skoro v poledne a notebook se nachází v péči jednoho počítačového odborníka. Jak to dopadne, netuším, ale ta síla modlitby, ta by se skutečně hodila. Mám teď půjčený institucionální notebook, a pokud ten můj nebude vzkříšen, budu si muset obstarat nový, což venkoncem není až tak tragické, protože ten starý je už skutečně dost starý.

A teď se do toho pokusím nějak naroubovat Cohenovu výzvu, abychom se vysvětlili:

Představte si ženu, jak ráno odchází z domova o minutu později, potká starého známého, který jí nabídne místo sekretářky, o rok dva později je viděna v kanceláři slavného filmového režiséra, stane se filmovou hvězdou - a cestou do Los Angeles na předávání Oscarů ji přejede nákladní auto. Tomu matematici říkají "citlivá závislost na výchozích podmínkách". A kvůli tomu je také život so značné míry nepředvídatelný. Většina věcí v životě se nepředvídatelně mění, a to nelineárně. I přesto my lidé máme v povaze za vším hledat nějaké vzorce, vědci stejně jako investoři.

Podíváme-li se na tuto záležitost zpětně, měla by ona žena, jednající jako "racionální agent", odmítnout nabídku na místo sekretářky - anebo pouze příležitost stát se filmovou hvězdou?

Ekonomové tvrdí, že zatímco z krátkodobého hlediska neustále dochází k nějakým náhodným změnám, dlouhodobé trendy jsou určovány postihnutelnými makroekonomickými faktory, jako jsou vývoj technologie či produktivity, války nebo nové vynálezy. Obvykle vycházejí z předpokladu - který si vypůjčili z fyziky pohybu -, že ceny se mění plynule, a ne v náhlých skocích. Ceny ale ve skutečnosti na zprávy či zvěsti reagují spíše skokově. Zase hledáme vzorce někde, kde žádné nejsou.

Biologie, počasí, burzy - filosofové se už dlouho snaží vysvětlit jejich chování pomocí jedné jediné soustavy pravidel. Herakleitos řekl, že "vše plyne", Thales, že všechno je voda. Pro Pythagora je zase všechno matematika. Dnešní zastánci této tradice se odvolávají na vědecký pokrok a jeho údajnou snahu nalézt teorii velkého sjednocení. Spousta lidí vlastně mluví o tom, že různé otevřené konce vědomostí jsou dnes "téměř" všechny posvazované dohromady. Takoví lidé se vysmívají těm, kdo mluví o "záhadách" a nevysvětlitelném. I přesto to jeden velmi strohý matematik a informatik, John von Neumann, vidí naopak. To záhady jsou prvořadé a trvalé, zatímco vysvětlení jsou spekulativní a dočasná. Věda se nesnaží vysvětlovat, dokonce ani pořádně interpretovat, pouze vytváří modely.

Tolik k tomuto trochu pomotanému tématu Martin Cohen.

Co říká Cohen o vědě, je poněkud přitvrzené, ale jisté zrnko pravdy, možná i několik zrnek by se tam našlo. Je třeba si uvědomit, že matematické konstrukce vědeckých teorií nejsou skutečně ničím jiným než matematickým modelem fyzikální reality. Tyto modely dosáhly už nesporně pěknou řádků skvělých úspěchů, jež nám umožnily se s tou realitou nějak zharmonizovat. Chybou však je z těchto modelů chaoticky vytrhávat nejrůznější matematické stavební kameny a každý z nich automaticky spojovat s realitou, o čemž jsem tady už několikrát psal.

A jak s tím souvisí můj tragikomický zážitek s notebookem, pivem a peroxidem vodíku? Inu tak, že pokud bych pivem nepolil notebook a nepokusil se tento náhodný jev potlačit svojí peroxidovou konstrukcí, tak... Uvidíme.devil


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_