.:: Neviditelný čert ::.

Brouk - Hmyz nejhmyzovatější...

rubrika: Pel-mel

Na počátek tohoto mrazivého lednového týdne jsem se rozhodl vyhrabat ze zoologické zahrady Johna Lloyda a Johna Mitchinsona jednoho na první pohled nepříliš zajímavého hmyzího zástupce. První pohled však může být někdy velmi klamný. Možná si řeknete "obyčejný brouk", ale v následujících řádcích se dozvíte, že každý brouk je svým způsobem velmi neobyčejný.

Lucifer

Pokud jsou rozmanitost a přizpůsobivost měřítkem úspěchu, pak jsou brouci nejúspěšnějšími živočichy planety. Známe jich na 350 000 druhů a dalších 8 milionů zřejmě čeká na vědecký popis. Nové druhy se objevují průměrnou rychlostí jeden za hodinu. Kdybyste seřadili všechny živočišné a rostlinné druhy do řady, každý pátý druh by byl brouk. Právě teď po světě pobíhá na 750 000 000 000 000 000 brouků.

Proč je jich tolik? Jednoduchou odpovědí je zřejmě přítomnost vyšších rostlin. Pro brouky se od té doby, co se vyšší rostliny začaly před 120 miliony let rozrůzňovat, mnoho nezměnilo. Jejich rozmnožovací orgány - květy - se staly zdrojem potravy hmyzu, včetně brouků, a jak se rostliny šířily po planetě a přizpůsobovaly se novému prostředí, brouci je následovali. Během tohoto procesu dokonce hostitelské rostliny v lecčems předčili; brouci jsou schopni vyhrabat si díru, létat a plavat, a stali se z nich univerzální tvorové. Pokud je někde něco k jídlu, můžete si být jistí, že se poblíž najde brouk, který to sežere. Šunka, tabák, zázvor, kostní moučka, papír, koberec, vycpaná zvířata, strychnin, dřevo, to všechno může být soustem pro kusadla nějakého brouka. "Zkratový" brouk okusuje olověné pláště telegrafních panelů, aby se dostal k chutné izolační látce na měděných drátech. Specialista jménem Zonocopris gibbicolis se živí pouze trusem velkých hlemýžďů, kterým pro něj zalézá přímo do ulity.

Strategie páření jsou také různorodé. Potemníci si dokonce našli svérázný způsob kolektivní reprodukce. Pokud potemníka druhu Tribolium castaneum nenajdete v zásobách zrní a obilnin, obvykle ho přistihnete při kopulaci. Jsou velmi promiskuitní, a to i na hmyzí poměry. Sameček nejdřív ostrým penisem vymete nadílku spermatu předchozího nápadníka a pak se teprve pustí do páření. Jenže spermie soka má tendenci na údu nově příchozího ulpívat, takže příští samička má šanci přibližně jedna ku osmi, že bude oplodněna samečkem, kterého v životě neviděla.

Od brouků bychom se mohli mnohému přiučit. Brouci ovšem nejsou jen přehlídkou bizarností, jsou také živoucí laboratoří, kde si příroda ověřila téměř každý extrém a překonala nejednu překážku. Střevlíci, kteří ze zadečku střílí vroucí chemický postřik rychlostí 300 pulzů za vteřinu, by nám mohli pomoct znovu zapálit tryskové letadlo, kterému za letu vypoví turbína. Potemníci z vyprahlé Namibijské pouště, kteří dokáží nashromáždit ranní rosu do úst za použití mikroskopických hrbolků a drážek v zadní části úst, se používají při vývoji nové technologie srážení vlhkosti; a brouk druhu Melanophila acuminate je možná klíčem k varovnému systému při lesních požárech. Má pod jednou nožičkou infračervený senzor, který dokáže odhalit oheň vzdálený zhruba 80 kilometrů. Proč? Aby mohl zamířit k plamenům. Dobře ví, že doutnající kmeny stromů skýtají vzácnou příležitost, kdy v okolí nejsou predátoři a on se může bezstarostně pářit a naklást vajíčka.

Britský spisovatel a novinový sloupkař Adrian Anthony Gill se o broucích vyjádřil takto: "Brouci nejsou aristokratičtí marniví esoterici jako motýli, ani kolektivisté jako mravenci a včely. Nejsou špinaví a oportunističtí příživníci jako mouchy. Jsou profesionální a zruční. Neexistuje místo, které dříve nebo později nepřitáhne nějakého brouka, jenž si založí podnik a dá se do práce."

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech

Poznámka:

O broucích jsem tady někdy v počátcích Neviditelného čerta napsal takové krátké povídání, v němž jsem dospěl k závěru, že s brouky nelze manipulovat. Tohle povídání jsem, jak jinak, nazval O broucích.