Neviditelný čert

Člověk je sám sobě tím největším nepřítelem. Nikdo a nic mu nedokáže napáchat tolik zla v životě jako on sám. Pokud si nepřizná, že za vše zlé, co ho kdy potkalo, si od jistého věku může sám, bude to dělat dál. Přitom kdyby si to sám před sebou přiznal, ohromně by se mu ulevilo, protože by pochopil, že si svůj život řídí sám a nemusí se ničeho a nikoho bát.

Lucifer

Každé naše jednání, o kterém víme, že je špatné, nám v životě něco způsobí. A nemusí se to nutně týkat předmětu onoho jednání nebo času, kdy jsme něco zlého učinili. Říkejme tomu trestný bumerang – jakmile ho jednou hodíte, někdy a někde se vrátí a zasáhne vás. Celý život máte možnost takové bumerangy sledovat v praxi jak u sebe, tak u lidí ve svém okolí.

Zřejmě namítnete, že znáte ze svého okolí (ale třeba i z politiky) lidi, kteří kradou a prochází jim to, mají se dobře a užívají si. Ano, prochází jim to v naší společnosti tím, že nejsou přistiženi a potrestáni, ale bumerang letí a zasáhne je. Je to jak s našimi cíli, kdy nevíte jak, kdy a kde se splní. Tito lidé mohou být nemocní, mít problémy v rodině, havárie, bumerang může dolétnout i za několik let. Vždy neplatí oko a oko, zub za zub, jisté je, že tomu viníci neujdou, pokud jsou si vědomi, že někomu ublížili. Někdy viník skutečně ujde trestu, ale jen zdánlivě. Copak mi víme, co pro něj bylo připraveno? Jaká příležitost ho čekala, co mu mohlo spadnout do klína, kam se mohl jeho život posunout, kdyby to či ono neučinil? A o to vše přišel…

Nejjednodušším řešením, jak se vyhnout bumerangu, je ho neházet. Nedělejte nic špatného a tím se ani ničeho špatného nemusíte obávat. Každý člověk ví, jak se má chovat, od toho máme zákony, společenské normy, etiku, smysl pro férové jednání a hlavně všichni víme, co druhému ublíží podle toho, že si to představíme sami na sobě. Než podniknete jakoukoliv akci, postavte si před sebe imaginární zrcadlo a položte si otázku, jak by se to asi líbilo vám, kdybyste byli na druhé straně. Pokud někomu nadáte, ponížíte ho nebo ho zbijete, zdá se vám, že se nic neděje. Ublížili jste vědomě člověku a čekejte bumerang. Není lepší mu jen domluvit nebo ho prostě nechat být? Každý člověk ví, co udělat, aby se druhý člověk cítil špatně, nepříjemně, měl pocit viny nebo ponížení atd. Nedělejte to, ubližujete mu a spolehlivě se vám to dříve nebo později v nějaké formě vrátí.

Co ale dělat při napadení… Slovní napadení nechte být a použijte techniku Zeď nebo Zvíře. V prvním případě si přestavte, že je mezi vámi silná skleněná zeď, od níž se slova vašeho protějšku odrážejí jako tenisové míčky a z celého jeho projevu zaznamenávejte jen to, co chcete, vše ostatní se k němu vrátí. Ve druhém případě si dotyčného představte s hlavou nějakého zvířete tak, aby vám to v duchu vyvolalo úsměv, a nějaké jeho slovní výpady pak nemají šanci zkazit vám náladu. S fyzickým útokem je to už složitější. Máte tyto možnosti – boj, útěk nebo diplomacie. Jako první pokus vždy volte diplomacii. S její pomocí vždy můžete napadení předejít nebo ho zastavit v samotném začátku. Za útěk se rozhodně nemusíte stydět, je lepší utéct než potom strávit měsíc v nemocnici. Boj je ta poslední možnost, kdy vám již nic jiného nezbývá. Každá taková situace však může být návratem vámi někdy vrženého bumerangu.

Pokud budete myslet a díky tomu i žít pozitivně, nebudete muset takové situace řešit. Neplatí to však tak doslovně, protože některé bumerangy vržené před lety se mohou vrátit i do časů, kdy už žijete úplně jinak. Pravdou ovšem je, že pozitivním stylem života a dobrými skutky je můžete zastavit nebo alespoň jejich úder značně oslabit. Neznamená to ale, abyste páchali zlo a pak se to pokusili nějak odčinit. Takto to nefunguje, protože prvotní úmysl je špatný a dobrý skutek následuje po zlém skutku a vlastně jen díky němu a pro něj. Žijí tak například mafiáni. Dávají obrovské částky na dobročinné účely, ale přesto je bumerang dříve či později vyhledá. Nelze mu utéct.

Je však třeba si ještě říct něco o obrácené straně mince – o altruismu. Britský sociolog a filosof H. Spencer dokázal, že altruismus ad absurdum je latentní egoismus. Člověku je rozdávání toho, co má, nebo obětování se cizí. Vždy tam je nějaký skrytý důvod – buď vlastní prospěch, nebo právě ono odčinění toho, co kdy spáchal. Upřímný a čistý altruismus je jen v příbuzenstvu a omezeně v přátelství. Obětovat svůj život pro své dítě, toho jste povětšinou schopni, ale už ne tak pro někoho cizího. Pud sebezáchovy je silný a jen tak ho nic nezlomí. Nic si nevyčítejte, netrapte se tím, máte jiné možnosti. Existují však lidé, a to zejména ženy, kteří obětují svůj život pro jiné. V raném věku se stanou jeptiškami nebo ošetřovatelkami, v dospělém věku pak lékařkami a vydají se do nehostinných oblastí, válek, katastrof, aby v padesáti letech zjistily, že vlastně svůj život promrhaly ve prospěch jiných a samy nežily. A to úplně zbytečně! Druhou kategorií pak jsou ženy, které po porodu přiberou, manžel odejde a ony zasvětí svůj život dětem. Na sebe nedbají, svůj vlastní život ignorují, a když pak za pár let mají děti svůj vlastní život, najednou nevědí, co dělat a jak dál žít.

Když si člověk svůj egoismus, jenž je součástí každé osobnosti, přizná a uvědomí, pak teprve může vykonávat něco prospěšného bez vnitřního boje. Pak teprve dává srdcem a nikoliv svědomím nebo z donucení. Jakýkoliv dar nebo pomoc potřebným, která nezasáhne váš život, je pozitivní energie. Buďte hodní, dobrosrdeční, soucitní a co máte navíc, to klidně rozdejte. Kde můžete pomoct, tam pomozte, ale nesmí to zhoršovat vaší životní situaci, protože byste pak řešili vnitřní konflikt. Dobré skutky se rozhodně vyplácejí a nějak se vám do života vrátí znásobené.

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky

12.05.2013, 00:03:18   Publikoval Luciferkomentářů: 2