Nikdy není pozdě - Free falling

rubrika: Pel-mel


Existují situace, kdy nabydete pocitu, že už je všechno za vámi, nic už není před vámi, jen nějaké mrzké dožívání, nic zajímavého vás už nečeká, že už je zkrátka na všechno pozdě. Hodíte prostě flintu do žita, jenže zcela zbytečně, protože nikdy není pozdě. Nikdy na nic není pozdě. Musíte se pouze osvobodit z onoho krunýře, který vás svírá v rozletu, a vzlétnout, abyste si mohli užívat svých nových volných pádů do bezbřehého oceánu života. Simon Loyd ve své knížce Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky o tom píše:

 

Lucifer


Staří lidé jakoby unaveni životem mají tendenci říkat, že na nich už nezáleží, že svůj život si už prožili a nějak ho v důchodu dožijí. S oblibou také pronášejí, že už tomuhle světu nerozumí, že jejich doba je pryč, a tak už neví, proč by se do toho ještě měli plést. Důchod však není čekání na smrt, důchod je nový život, nekonečné možnosti a spousta příležitostí. Pozitivní přístup k životu vám nalije krev do žil, energii, nevědomě změníte svou životosprávu a čeká vás dlouhověkost.

 

Podívejte se na typický den takového důchodce. Ráno nemůže dospat, a jakmile se otevře místní obchod, letí tam pro čerstvé pečivo. Tam se setká se svými vrstevníky a ponoří se neplodných řečí, jejichž náplní je především zdražování, co špatného se kde stalo, nemoci a jak dříve bývalo lépe. Úplně se v tom vyžívají a libují si v tom. Vskutku impozantní vstup do nového dne! Pak nastupují nekonečné televizní seriály o nikom a o ničem. Nikdo si na ně ovšem nestěžuje, vyplňují čas a spolehlivě zabíjí nudu. Odpolední nebo večerní procházka může trvat i několik hodin, ale s chůzí jako pohybem má pramálo společného, protože 90 % času se zastavují kvůli drbům a pomluvám.

 

Tyhle slety důchodců, jak by se to dalo trefně nazvat, začínají tím, že se na kus řeči zastaví dva jedinci, a než se ohlédnete, je jich tam celá skupina. Náplň rozhovoru je totožná s tou ranní v obchodě. Milují: „A představte si, ta A, co je těhotná s tím B – no jak pije, mu zahýbá s tím C, co prý krade, tak si to asi nechá vzít. A viděli jste syna E? No jak ten chodí oblíkaný! Nezdá se vám, že F je nemocná? V každém případě vypadá nějak divně.“ Pikantní je, že když někdo tuto skupinu opustí, bývá okamžitě náležitě proprán včetně jeho celého blízkého i vzdáleného příbuzenstva. Opustit tento slet nebo se mu vyhnout je jako jít dobrovolně na pranýř. A po nocích pak vyhlížejí z okna, aby druhý den měli svým vrstevníkům co říct – např. kdo šel v kolik hodin opilý kolem, s kým a v jakém byli stavu. Dny, týdny, měsíce a roky jakoby splynou do jednoho bodu a zbytek života jim propluje mezi prsty.

 

Zejména důchodci z panelákových domů jsou více senilní, protože nepoužívají svůj mozek. A věřte, že to s nimi jde z kopce bleskově. Na drby a televizi jim totiž stačí mozková kapacita slepice. Je do očí bijící rozdíl mezi duševně zlenivělým důchodcem a důchodcem, který se věnuje jen hodinu denně něčemu smysluplnému. Stačí se jen učit cizímu jazyku, chodit do knihovny a číst, něco studovat, a když televize, tak vyměnit mrtvé seriály za dokumentární a naučné filmy.

 

Odchodem do důchodu může život člověka začít – má moře času, protože nemusí chodit do práce, má celoživotní zkušenosti a moudrost, které může využívat, a na základní životní potřeby mu jistě důchodové dávky postačí. Je snad ideálnější stav pro podnikání? Nebo pro realizaci svého talentu v umění? Můžete psát knihy, malovat obrazy, prostě dělat cokoli v čem jste dobří, a ještě přitom přijít k nějakým dalším penězům. Vhodná aktivita přijde sama a s tím i zdraví a energie, protože váš životní styl se tomu přizpůsobí. Pak nebudete odkázáni na částku, kterou vám každý měsíc poskytuje stát, budete sami vytvářet hodnoty a vydělávat peníze a užívat si jich.

 

Tolik mnou lehce upravený a zredukovaný výtažek z Indigového světa Simona Loyda. A teď něco k tomu „Free fallin'“:

 

Na píseň Free Fallin', kterou naleznete na konci tohoto psaní, jsem poprvé narazil na přelomu století, kdy jsem byl na stáži na univerzitě v Sherbrooku, což je asi stotisícové město kanadského Québecu poblíž hranic s americkým Vermontem. Strávil jsem tam asi jeden a půl roku, nějaký ten měsíc po mém příletu jsem si obstaral skoro deset let starý ojetý Ford Tempo a prožíval jsem tam velmi zvláštní chvíle, jaké jsem dosud neznal. Občas jsem si vyjel na výlet a někdy jsem si přitom připadal, jako bych se pohyboval volným pádem prostorem a časem. Jel jsem volnou krajinou, z rádia mi znělo Free Fallin' a já měl pocit, že se mi chce létat, ale jenom proto, abych mohl zase padat někam do svých snů, imaginací, někam do svého všech omezujících krunýřů zbaveného života. Free fallin'…

 

Je mnoho způsobů, kterými můžete podpořit svůj nový rozlet. Můžete si říkat nějakou báseň, mantru, moudrá slova z nějaké knížky… nejpříjemnější a nejúčinnější, alespoň podle mne, je nechat si znít v hlavě nějakou hudbu, někdy stačí i základní motiv. Je úplně jedno, jaká to bude skladba. Nemusí to být výtažek z náročného klasického hudebního dílka, může to být třeba prostá lidová píseň. Není důležité, jaké bylo původní poslání onoho hudebního výtvoru. Důležité je, jak vás to momentálně oslovuje, co vám tato hudební „mantra“ přináší, k čemu vás inspiruje, k čemu vás povznáší…

 

Free Fallin' od Toma Pettyho je vcelku prostá píseň víceméně popového charakteru. Možná si řeknete, proč s něčím takovým při svém náročném hudebním zaměření tady přicházím. Inu proto, že když si ji pustím, inspiruje mne k tomu, abych zase znovu vzlétl ke svým volným pádům. Skoro celou sobotu včetně tohoto psaní jsem si ji pouštěl pořád dokola, a co jsem od ní chtěl, to jsem od ní dostal. Free fallin'…

 


komentářů: 44         



Komentáře (44)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

rezy
48
rezy 31.07.2013, 17:10:00
já to tak Astro beru,( myslí/nemyslí//nemocný/zdravý) ale tím jak se oddaluje odchod je jasné, že pravděpodobnost toho bolí v okamžiku odchodu je větší a uplně blbě je, když to máte natuty a ještě oddálené. Sic mám furt šanci, že se před důchodem dám do cajku, ale moc tomu nevěřím, takové pokroky v horizontu deseti let medicína zase nedělá.

Astra
47
Astra 31.07.2013, 16:33:46
(45)
Rezy, člověk se do důchodu dostane buď tak, že ho tělo nebolí, ale mozek málo myslí, nebo tak, že mozek myslí dobře, ale tělo bolí. Mimořádně se to sejde OK - hlava myslí a tělo nebolí, ale to je vzácnost. Člověk si to bohužel sám nevybere, musí to vzít, jak to přijde. Fakt je ten, že čím víc se protahuje nástup do důchodu, tím míň si ho člověk užije. Optimálně to vyjde jenom málokomu. Co dodat? Ať jdou zákonodárci do pryč, život je krátký a jeho zbytek ještě víc. Čím později člověk odejde do důchodu, tím líp se mají ti, kdo to dovedli zařídit. Pracujeme na ně. Bodejť by se jim to nelíbilo. Heslo - hamty hamty hamty - by si měli nechat vyšít na bryndáčky. Jsou to nenažranci. Nerozhodný

Astra
46
Astra 31.07.2013, 08:39:26
Samozřejmě vím, od koho byl komentář č.41, který je už vymazaný. Dovedu si též představit jeho obsah a měla bych nezdvořilou chuť napsat odpověď. Neudělám to ale, protože k nemocným se máme chovat slušně. Takže pouze posílám shovívavý pozdrav do daleka a nezištnou radu - na nervy úžasně působí hluboké nádechy a výdechy. Organismus se prokrví, srdce a plíce okřejí a tím se zrepetá vlastně i celý ubohý nemocný. Přeju mnoho úspěchů Ahoj

rezy
45 Důchd je pořád neděle
rezy 30.07.2013, 22:16:01
23, to jsem rád,že se aspon někomu v důchodu líbí. Taky se na něj těším. Tedy ne, že bych nechtěl pracovat, ale poslední tři roky mám problémy s páteří a dělá mi starosti cestování. Ćili bral bych, kdyby odchod do důchodu zůstal na těch šedesáti i kdyby mi dávali proporcionálně méně. To oddalování není nic pro mě. Nějak pro tenhle přístup nemůžu nikoho najít. To vážně nechápu.

Axina
44
Axina 30.07.2013, 20:22:54
Zapomněla jsem podotknout v souladu s názvem článku: Nikdy není pozdě! Mrkající

Axina
43
Axina 30.07.2013, 19:47:51
Tak konečně! Několikrát jsem Astru vyzývala k napsání článku. Nebo k tomu, aby aspoň napsala pár vět k prezentacím. Marně, prostě nebyl vhodný čas. Jsem ráda, že teď nastává Usmívající se

Lucifer
42
Lucifer * 30.07.2013, 19:15:32
Tak na to jsem fakt zvědavej - to myslím bez jakékoli ironie. Usmívající se

Astra
40
Astra 30.07.2013, 19:12:35
Jo, je to o tom, jen tam nemusí být slovo - moderní S vyplazeným jazykem

Astra
39
Astra 30.07.2013, 19:09:34
Tak jsem to přece jen našla - je to Europian Article Numbering...

Lucifer
38
Lucifer * 30.07.2013, 19:07:57
Tak "Čárový kód", ehmmm... dobrý no... Mrkající

Mám pocit, že tu cedulku má na sobě nejen zboží, ale i každý moderní člověk... Není náhodou o tom ten román? Úžasný

Astra
37
Astra 30.07.2013, 18:57:10
No, už jsem málem mačkala slzu já.... Zatím tedy prozradím jen pracovní název - "Čárový kód", kdo by nevěděl, jedná se o EAN (je to jistě anglická zkratka, ale jsem líná to hledat) - je o taková ta cedulka, která po sejmutí přístrojem prozradí cenu zboží. S vyplazeným jazykem

Stran miliontého kliknutí - už jsem na to koukala tuhle... je to síla! Někdo se proslovu jistě dopustí! Překvapený

Lucifer
36
Lucifer * 30.07.2013, 18:43:30
Zapomněl jsem ještě zareagovat na Astřin komentář číslo [23]. Astro, výňatky z tvého posledního románu zde jistě a bezpochyby přivítám.

Astra
35
Astra 29.07.2013, 21:32:09
(34) To je smutný, starý kocourku, taky jsem měla psího Ferdu a bylo to podobně...už je to moc let a pořád ho mám v hlavě. Už tam zůstane! ...
Ale po dnešní bouřce jako by se moje starý kořeny probudily a tu holku v černým plášti bych k sobě nepustila. Ještě ne. Pořád jsem se nenabažila bouřek a dešťů a ..... dosaďte si sám, co máte taky rád. Ahoj

34 Penze
Starý kocour (neregistrovaný) 29.07.2013, 21:07:46
Důchod...
To jsou jenom peníze, které vám umožňují dělat to, na co nebyl čas. Ale obávám se, že ani tahle definice není moc dobrá. Ne dost dobrá. Mám pořád tolik (možná hloupých) nápadů, že je v žádném případě nebudu moct všechny uskutečnit. Takže jsem raději PRDŮCH s možností dělat to, co umím a dělat toho jen tolik, kolik se mi líbí. Nedělat to, co mě nebaví. A doufat, že tělo ještě chvíli vydrží.

A až se jednou ta (asi) krásná holka v černém plášti s kapucí trefí kosou správně, podle seznamu, do mě a ne do některého mého chlupatého kamaráda? Tak bych byl rád, aby se trefila na první rozmach.
Tak, jak se trefila do mého chlupatého kamaráda Bédi. Nepřišel jedno ráno ke své snídani. Ležel na svém křesle, přední packy přes sebe, krásné oči zavřené. Zosobnění klidu. A už pomalinku chladl.

Tak je to, Astro. Mrkající

Lucifer
33
Lucifer * 29.07.2013, 16:32:42
Podle FORECA to v Praze začne někdy kolem šesté večer.

http://www.foreca.cz/Czech_Republic/Praha?details=20130729

«     1    2  3   »