Co je to morálka? Na Wikipedii je napsáno, že „Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, že se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce (tresty).“, zbytek si tam můžete dočíst. Co si o morálce myslí dnešní lidé? Tak tahle otázka zřejmě vyvolá celé spektrum reakcí.
Lucifer
Na jednom konci toho spektra budou fundamentalisti nějakého náboženství či ideologie, na druhém konci pak konzumně deprivovaní pragmatici. Ti první budou hájit svoji předepsanou „morálku“ zuby nehty, včetně použití drastických prostředků k likvidaci zástupců jiné „morálky“, těm druhým bude slovo morálka připadat jako nějaký balast s tím, že život je boj nejen o přežití, ale především o uchopení moci, přičemž jakákoli morálka je v cestě k dosažení tohoto cíle jenom zbytečnou překážkou.
Na jednom konci onoho „morálního spektra“ se srocují armády fanatiků, na druhém konci skupiny zcela amorálních manipulantů všeho druhu, a dějiny píšou vítězové. Co si myslíte o morálce vy, pravidelní i náhodní návštěvníci Neviditelného čerta? V které části onoho spektra se nachází váš přístup k morálce? Jako takový předkrm k onomu zamyšlení předkládám mikroesej od Františka Koukolíka ze zde již několikráte použitého zdroje:
Představte si železniční trať ve tvaru písmene „Y“. Na jednom rameni pracuje jeden dělník, na rameni druhém pět dělníků. Dělníci nic netuší. Po rovné části trati se blíží neovladatelná drezína. A v odvětvení trati je výhybka. Otázka na vás zní: Jak se rozhodnete, musíte-li se rozhodnout? Kam ji přehodíte? Většina lidí řekne, že výhybku přehodí tak, že drezína zabije jednoho člověka, a tím zachrání pět dalších životů. A teď si představte stejný případ v jiném uspořádání. Opět železniční trať – je rovná, opět na ní pracuje pět nic netušících dělníků, na trati je můstek a na můstku zády k vám stojí statný člověk. Shodíte-li ho dolů, jeho tělo zastaví drezínu. Zahyne, pět lidí přežije. Na přímý dotaz většina lidí odpoví, že by neměli sílu toho člověka přímo shodit dolů, což je paradoxní, protože v obou případech je výsledek stejný – oběť jednoho života za pět životů. Proč tomu tak může být?
Výzkum zjišťuje, že máme dva systémy morálního rozhodování. Jeden je rychlý, automatický, nepotřebuje velké úsilí, něco někde tady nám řekne, co je správné a co správné není. Tenhle systém jsme zřejmě podědili po svých vývojových předcích. U nich se nedá mluvit o žádném morálním rozhodování, nicméně jsou činy, které by ve volné přírodě žádný sociální primát neudělal. Zato druhý systém morálního rozhodování pracuje pomaleji, namáhavěji, vědomě, s bolestným úsilím. Vyžaduje dlouhé přemýšlení. Je výsledkem kulturního vývoje. Při morálním rozhodování se dá sledovat činnost mozku funkčními zobrazovacími metodami. A ty ukazují, že rozhodnutí prvního typu řeší úplně jiné mozkové systémy než rozhodnutí typu druhého.
Žádná primátí samička ve volné přírodě nedokáže zabít své mládě ve jménu záchrany skupiny. Lidské matky to se svými dětmi dokázaly. Například je udusily ve sklepě obsazované vesnice, když slyšely, že se blíží nepřátelští vojáci. Bály se, že by pláč dítěte skupinu prozradil. O vojácích je známo, že zabíjejí všechno živé. Základy morálního rozhodování o tom, co je dobré a špatné, se u dětí objevují kolem čtvrtého roku věku zhruba v té době, kdy začínají bezpečně rozlišovat sebe od druhých lidí. Jedna z nových hypotéz říká, že by se morální rozhodování u dětí mohlo podobat vývoji jazyka. Ten vzniká z vrozeného základu, jemuž se říká univerzální gramatika. Je tedy možné, aby existovala i morální univerzální vrozená gramatika? Pro to svědčí, že ve všech kulturních okruzích existují morální příkazy a zákazy, které vlastně známe z křesťanského desatera. Zejména pak zákaz incestu (krvesmilstva). Jenže tato pravidla platí pro příslušníky vlastní skupiny, jakmile dojde ke střetu třeba o zdroje, platí opak. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Nezabiješ-li je, jsi zrádce a zemřeš. Překonat tohle vývojové dědictví bude opravdu těžké. Do jaké míry je v nás zakořeněn i altruismus (viz Altruismus, klacek do ruky a pomsta)?
Zdroj: František Koukolík, Martin Dokoupil - Otázky současné vědy (Soubor mikroesejí)
02.08.2013, 00:00:54 Publikoval Luciferkomentářů: 14