Víra hory přenáší

rubrika: Pel-mel


V závěrečné části Přímou stezkou do podvědomí IV jsem naznačil, že se k Indigovému světu Simona Loyda ještě v nějakém post scriptu vrátím. Ten okamžik právě nastal. Pro dnešek jsem z toho pozoruhodného spisku vybral pár postřehů, které se týkají víry. Není tím myšleno jenom nějaké náboženství, ale obecně víra v něco, co vás povznáší, ochraňuje, inspiruje, vede vás za ruku do končin, kam byste se bez víry jinak neodvážili, víra, o kterou se můžete opřít, která vás nezklame. Předávám slovo Simonu Loydovi.

 

Lucifer


Víra hory přenáší, říká se, a vskutku tomu tak je. Proč myslíte, že nejhloupější sedlák měl vždy největší brambory? Protože je zasadil s vírou, že mu takové vyrostou. Ve své nevědomosti neřešil nemoci, škůdce, plísně, sucho nebo naopak přehnané vlhko, prostě na jaře věřil, že za pár měsíců bude mít velké zdravé brambory, a vskutku je pak na podzim sklidil. „Chytří“ sedláci pak mohli puknout závistí a lámali si hlavy, jak je to možné.

 

Čemu věříte, co vnitřně přijmete, to se stane a tak to bude. Největší potíže s vírou mají striktní realisté. Takoví lidé vidí svět jen úzkou štěrbinou svého obzoru a z toho určují, co je a co není možné. Takový člověk by nemohl být vědcem (ale přesto jsou takoví!), protože by si nepřipustil nějakou novou, nekonvenční a revoluční myšlenku nebo nápad. Okamžitě vše zavrhuje a má tisíce důvodů, proč to není možné. Je to vlastně handicap, který ho svazuje a omezuje.

 

Typickým příkladem jsou tvrzení: „Člověk nikdy nebude moci létat.“ Po vynálezu balónu: „Dobře, nic těžšího než vzduch však vzlétnout nemůže“ (podobné závěry byly pronášeny i o kovových lodích). Po letadle bratrů Wrightových: „Inu, do vesmíru se ale člověk nikdy nedostane.“ A tak dále. Není to dávno, co jeden světoznámý anatom tvrdil, že člověk vzdálenost sto metrů pod deset sekund z fyziologického hlediska nezaběhne. Podívejte se na časy současných sprintérů… A tak bychom mohli pokračovat, o nevěřících Tomáších by bylo možné napsat nepřebernou řadu knih. Nejabsurdnější a nejznámější je případ jednoho úředníka, který chtěl zrušit patentový úřad, protože podle jeho přesvědčení už vše bylo objeveno a vynalezeno a nikdo již s ničím novým nepřijde. Striktní realista postaven před nepopiratelné důkazy, že něco nového a nekonvenčního opravdu u ostatních funguje, začne vymýšlet odůvodnění, aby to mohl zavrhnout: „U mě to fungovat nebude. Mně se to nepovede. Já jsem v tomhle jiný,“ protože je pro něj lepší nic nezkoušet než měnit názory.

 

I křesťané říkají, že věřit je těžší než nevěřit. Ego nemá rádo konkurenta. Chcete-li něčeho dosáhnout, věřte a toho přísného realistu v mozku přesvědčte, že toho reálného je na tomhle světě mnohem více, než je ochoten si ve své zaslepenosti připustit. Není to těžké, v podobném stavu jste už přeci v životě byli jako děti. Dítě je optimistické, pozitivní, všemu věří a všechno je pro něj možné. Ano, nemá informace, rozhled atd., zatímco vy ano – tak si je upravte tak, aby vám víru dodaly. Vše se přece dá vysvětlit tak i onak.

 

Víra je velmi závislá na vašem duševním stavu. V dobré náladě nás ovládne optimismus, elán, všechno je možné a věříme takřka čemukoliv, co je jen trochu reálné. Máme totiž sebedůvěru, věříme sami sobě – svým možnostem a schopnostem. Svět vidíme kladně, věříme v příznivé okolnosti, které se utvoří a v našem díle nám pomohou. Naproti tomu v depresích jsme pesimisté bez sebedůvěry a vše vidíme černě. Proto je tak důležité se cítit dobře a mít, pokud možno, neustále dobrou náladu (nebo alespoň neutrální). Víra je rovněž otázkou času. To, co dnes pokládáme za nemožné, se nám za pár dní bude jevit jako pravděpodobné a za několik týdnů již reálné…

 

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky

 


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

11 SOLARIS
Starý kocour (neregistrovaný) 14.08.2013, 21:15:21
Ano milý Světlonoši, znám oba konce. Ten film USA je pro mě o dost plytší. (Nemám na mysli "Solaris" od Tarkovského, tomu filmu jsem, přiznávám bez mučení, neporozuměl).

...čas krutých zázraků. Zázraků v nás samých. V našich hlavách, duších...

(Tak Lemovi rozumím já.) Nevinný

Axina
10
Axina * 14.08.2013, 18:03:49
[9] Tak to jsem neznala. Moc krásný...

Lucifer
9
Lucifer * 14.08.2013, 17:52:57
[8] Zrovna vpravo vedle toho jsem našel tohle

http://www.youtube.com/watch?v=R6dhr2KrZ4g

Axina
8
Axina * 14.08.2013, 17:46:10
Znám Solaris. Poprvé jsem ji četla už během studií. Je to skvělá, výjimečná sci-fi. Na všechny lidi, kteří ztratili někoho blízkého, musí silně zapůsobit. Osobně jsem se však oklikou vrátila k přesvědčení: Omnia vincit amor.

http://www.youtube.com/watch?v=xj_f8Soafrc

rezy
7
rezy 14.08.2013, 17:07:21
tak nějak mi při té debatě o životním náhledu přišla na mysl závěrečná scéna z Briana
http://www.youtube.com/watch?v=jHPOzQzk9Qo

Lucifer
6
Lucifer * 14.08.2013, 17:02:37
St. Kocoure, konec románu Solaris vypadá takto:

Celý následující týden jsem se choval tak rozumně, že mě nakonec přestaly pronásledovat nedůvěřivé záblesky ve Snautových očích. Navenek jsem byl klidný, ale v nitru, aniž jsem si to jasně uvědomoval, jsem na něco čekal. Nač? Na její návrat? Copak to bylo možné? Každý z nás ví, že je hmotnou bytostí, která je podřízena fyziologickým a fyzikálním zákonům, a že síla třeba všech našich citů dohromady se proti těmto zákonům nemůže postavit, může je nanejvýš nenávidět. Odvěká víra zamilovaných a básníků v sílu lásky, která je silnější než smrt, ono „finis vitae sed non amoris“, které nás pronásleduje už celé věky – je lež. Ale ta lež je jenom zbytečná, nikoli směšná. Být místo toho jen hodinami odměřujícími čas, hodinami střídavě rozbíjenými a znovu opravovanými, v jejich mechanismu – jakmile hodinář popostrčí ozubená kolečka – se spolu s nimi rozběhne i zoufalství a láska, vědět, že jsme jen pendlovkami utrpení, které je o to hlubší, čím komičtější se stává svým nesčetným opakováním? Opakovat lidskou existenci? Ano. Ale opakovat ji tak, jak opakuje opilec ohranou melodii, házeje do orchestrionu nové a nové měďáky? Ani na chvíli jsem nevěřil, že ten obrovský kolos, který stovkám lidí uchystal v sobě smrt, s nímž se celá má rasa desítky let marně pokoušela navázat aspoň nitku porozumění a který mě unáší jako zrnko písku, aniž o tom ví, dojme tragédie dvou lidí. Ale jeho činnost směřovala k nějakému cíli. Pravda, ani to jsem nevěděl určitě. Odejít však znamenalo definitivně přeškrtnout naději, snad mizivou, snad jen v naší představivosti existující, ale přece jen naději skrytou v budoucnosti. A tedy celá léta mezi tím nábytkem, mezi těmi věcmi, kterých jsme se dotýkali společně, v tom vzduchu, který si ještě pamatuje její dech? Ve jménu čeho? Naděje na její návrat? Nebyla ve mně naděje. Ale žilo ve mně očekávání, poslední věc, která mi po ní zůstala. Jakých stvoření, jakých výsměchů, jakých utrpení se ještě dočkám? Nevěděl jsem, setrvávaje v neochvějné víře, že ještě neminul čas krutých zázraků.

Konec amerického filmu podle tohoto románu z roku 2002 vypadá jinak.

5
St. Kocour (neregistrovaný) 14.08.2013, 15:29:48
Pro Axinu:
Jistě, stačí si jenom uvědomit, po čem někdy toužíme. Možná jen pár vteřin, pak přijde ke slovu rozum, výchova a ztlumíme. Někdy na úkor zvýšeného TK. O zhmotnělých přáních je právě román Stanislawa Lema: Solaris. Jako každá dobrá SF literatura je tvrdě antropocentrický. Doufám, že si ji Lucifer jednou dočte. Pak o ní bude několik dní přemýšlet.
Víra, víra v nějakého Boha ale opravdu člověku ulehčuje život: jednak mu dává mantinely, co je dobré a co ne, jednak rozhřešení, když říká, že člověk je slabý a hříšný. Vím o čem mluvím - mě, bezvěrce vychovala hluboce věřící polská babička a děda byl liberální bezvěrec. I já jsem bezvěrec, či spíše agnostik. Nepopírám Boha, ale naprosto nespoléhám na jeho existenci. Podle mě si Ho každý věřící nosí v hlavě. Pro zajímavost - můj zcela dospělý syn je věřící. A to byl vychováván v prakticky zcela ateistické rodině. Jsou to věci... Mrkající

Axina
4
Axina 14.08.2013, 11:51:19
St.Kocoure, ohledně splněných přání a konce světa souhlasím. Jak já teď třeba nenávidím sousedku o patro výš! Je doma s mimčem a kouří na lodžii jednu cigaretu za druhou. Chudák dítě i chudák pes. Byla jsem ji zdvořile požádat, jestli by to kouření nemohla omezit (když už ne zanechat, což by i jí a její rodině prospělo). Třeba kouřit u okna na opačné straně bytu. Nebo jen venku při procházce. Zhruba 4x za hodinu otvírám a zavírám plná vzteku okno, u kterého mám pracovní stůl s PC. Během roku to není tak strašné, i když mne to samozřejmě omezuje. Ale teď v létě, ve vedrech, co byla, není možné mít stále zavřená okna. Vysmála se mi. Toužila jsem disponovat uměním woo-doo a zprovodit ji ze světa! Usmívající se
Co se týče víry v Boha, obecně v nějakou vyšší spravedlnost, nemyslím, že by to byla jen otázka slabých. Je to pokračování pohádek z dětství, kdy nakonec všechno dobře dopadlo a dobro zvítězilo nad zlem. Je to způsob, jak vyjádřit své životní krédo, touhu po spravedlnosti, touhu po smyslu života. Církve mne odpuzují, víra (nejsou-li její součástí nepřijatelná dogmata) většinou ne. Pro komentář k článku na blogu je to příliš složité téma.

rezy
3
rezy 14.08.2013, 10:19:43
tak jistě, smrt je součástí každého života, ale ty omezené možnosti člověka jako druhu bych odmítl akceptovat StK.Ty jsou opravdu neomezené,resp. hranic možností nedohlédnout, vždycky jde o to, najít nějakou fintu a posunout je.

2
St. Kocour (neregistrovaný) 14.08.2013, 09:58:29
Myslím, že zase zkazím téma. Kdyby "chtění" (můžeme tomu klidně říkat i víra) vždy fungovalo, tak jak si každý přeje, svět by za několik minut vyhynul. Té animozity je mezi lidmi tolik, že by se lidé vyhubili navzájem - jen tím, že by se realiziovala jejich rozličná "chtění".
Naštěstí (pro lidi, ne pro svět) to tak nefunguje. Představte si, že začne fungovat "okamžité splnění každého přání". Ale napřed si přečtěte aspoň dvoje noviny a nějakou tu diskuzi na internetu. Příšerná představa. Hrozný konec světa. Nerozhodný
A víra v Boha? Ta je dobrá hlavně pro ty, kteří nemají dost síly se smířit: s neodvratným koncem života, s omezenými možnostmi člověka, s nepřátelským světem kolem nich. To ne já, to ON. ON tomu tak chtěl. Mrkající

Axina
1
Axina 14.08.2013, 07:43:08
Říká se: Věř a víra tvá tě uzdraví. Je úžasné, co mnohdy tělo dokáže, když mu to mysl dovolí. Ale všechno má své meze. Je znám příběh matky, která v zoufalé snaze zachránit život svému dítěti dokázala pohnout trezorovou skříní.
Když jsem ještě bydlela na venkově, sousedili jsme s rodinou známé české reprezentantky ve sportovní gymnastice, Hanky Vorlíčkové. Její kolegyní a přítelkyní byla Věra Čáslavská. Hanka onemocněla leukémií. Do poslední chvíle věřila, že nemoc překoná. Plánovala stavbu domu. Pečovala o svůj vzhled. Chtěla vidět dospívat své děti. Nebylo jí to dopřáno.

«     1     »