Přímou stezkou do podvědomí IV

rubrika: Filosofický koutek


Čas dozrál, abych zde dokončil tuto duchovně podnětnou sérii. Podotýkám, že jsem ve zdroji, z něhož čerpám, nalezl místa, myšlenky a názory, s nimiž bych se nemohl až tak zcela ztotožnit. To však není důležité. Důležité je, proč jsem vám tuto knížku, a obzvláště pak tuto sérii zprostředkoval. Nejdříve se vám dostane zhruba popis, jak se dostat do hlubokého stavu autohypnózy, a na závěr pak naleznete odpověď na ono „proč“.

 

Lucifer


Hlubší stavy hypnózy lze dosáhnout v autohypnóze – tedy svépomocí tím, že zařadíme po sobě všechny tři metody (Moře, Barvy, Počítání pozpátku – viz druhá část) nebo jednu neustále opakujeme. Důležité je si po každé jednotlivé proceduře říct: „Jsem hluboko a jdu (padám) ještě hlouběji.“ A pak se dostanete do bodu, že dál již nemůžete postoupit, protože byste usnuli. Existuje jediná možnost, jak tento problém vyřešit – a to je nahrávka afirmací (viz perex třetí části), která by měla trvat zhruba třicet minut. Afirmace je třeba přehrávat vždy na hranici slyšitelnosti, aby vás nerušily a neprobudily, ale zároveň abyste jim rozuměli. Jako pozadí nepoužívejte oblíbené melodie, ale raději ticho nebo něco uklidňujícího, např. šum moře.

 

Jako první větu každého bloku nahrávky, který se opakuje nebo jede ve smyčce, použijte tento výrok: „Jsem v hluboké hypnóze.“ A dál následují věty o otevřené duši, protože nebudete ve stavu, kdybyste si je mohli v mysli přeříkat. Tedy: „Má duše je otevřená. Cokoliv teď bude řečeno, zůstane hluboko v mém podvědomí. Vše z toho má duše přijme a zrealizuje. Veškerá moje činnost povede k mým cílům.“ Pak následují vlastní afirmace a celý blok je uzavřen větou: „Až se probudím, budu již v bdělém stavu a bude mi moc dobře.“

 

Dejme tomu, že jste po autogenní relaxaci nebo jóga nidře (viz třetí část) a máte za sebou i jednu ze tří metod autohypnózy, která je vám nejbližší. Jste ve středním stupni a počítáním pozpátku od sedmi k jedné tento stav dále prohlubujete, až se dostanete na pokraj spánku a zachování vědomí je těžší a těžší. V tomto okamžiku pustíte nahrávku, která trvá minimálně třicet minut, a dál se o nic nestarejte. Neznamená to však, že se otočíte na bok a usnete jako nemluvně. Zůstaňte ležet na zádech a pokuste se udržet pohled očí jakoby na střed čela anebo se dívejte za zvukem, který by měl přicházet z míst za vaší hlavou. Můžete pociťovat brnění těla, levitaci atd. To, že nakonec usnete, je nevyhnutelné a nedá se to ovlivnit.

 

Ráno budete jak vyměnění a ve vašem životě se začnou dít různé zvláštní věci, které jste tam předtím neměli. Z ničeho nic vás může přepadnout silný pocit intuice, že máte něco udělat, někam jít. Vyslechněte ji. Rozlišit intuici od plané a falešné předtuchy ega nebo tušení je velice nesnadné, ale hluboká hypnóza vám otevře a zapojí do vašich cílů i ty nejskrytější komůrky vašeho podvědomí, takže získáte rozlišovací schopnosti a dokážete se ve změti nejrůznějších nápadů citem orientovat.

 

Vážený a seriózní hypnotizér prof. Tepperwein uvedl sedmnáctiletou dívku do hlubokého stavu hypnózy a vsugeroval jí, že je jí dvacet pět let. Vyprávěla mu, že se v osmnácti letech seznámila s budoucím manželem a po čtyřech letech se za něj vdala. Koupili si pozemek, kde stavějí domek, a majíročního syna Jochena. Tepperwein si dal tu práci a po osmi letech ji kontaktoval a byl velice překvapen, že všechno, co mu tenkrát vyprávěla, se také tak uskutečnilo. Rozhodli se tedy v pokračování v tomto experimentu, ale nikdy se jim to již nepovedlo. Všechny další předpovědi její budoucnosti už byly liché. Co tento případ dokazuje?

 

Dívka měla v sedmnácti letech vizi vysněného života, v hypnóze ji přesně formulovala a vize se splnila. Žila tak, že si svůj život sama tvořila. V pětadvaceti letech jistě měla další cíle, věděla jak a kam by se měl její život ubírat, jenže jako vdané ženě s ročním dítětem již její myšlení bylo řízeno autopilotem, nechala se ovlivňovat a vláčet manželem, okolnostmi, situacemi, atak se nikdy její nové vize nemohly splnit. Svůj život tak již netvořila. Tento příklad nám však ukazuje i jednu podstatnou pravdu. Nevěřte cizím předpovědím vaší budoucnosti, tvořte a naplňujte si je sami. Horoskopy, věštění, karty, koule atd. vás mohou odvést od vašich cílů. Tvořte svůj život sami, nepotřebujete věštce, kteří se tímto byznysem skvěle živí.

 

Obzvláště otřesné jsou případy, kdy je někomu předpovězena smrt. Pokud tomu člověk uvěří a propadne, jediným východiskem je odstranění tohoto naprogramovaného úmrtí hypnózou. Některé případy jsou i zdokumentované. Rozlícená věštkyně jednomu muži určila i datum smrti, on si to vzal osobně a začal chřadnout. Veškerá moderní lékařská vyšetření však nic neukazovala! Nakonec si jeho ošetřující lékař vzpomněl na kolegu hypnotizéra, který onoho vystrašeného nešťastníka uvedl do hluboké hypnózy den před jeho domnělou smrtí. Izoloval jej do hermeticky uzavřeného pokoje a probral až den po tomto datu.

 

Další případ, tentokrát však se smutným koncem, popisuje jednoho Angličana, kterému na dovolené v Bulharsku nějaká cikánka řekla, že do roka zemře na problém s játry. Tento muž se vrátil domů, zpravil o své smrti veškeré příbuzenstvo, sepsal závěť a začal doslova umírat před očima zděšených členů rodiny. Několik vyšetření jater, která podstoupil, samozřejmě nic závadného neukázalo. Smutnou pravdou ovšem je, že skutečně zemřel na kolaps jater, který si takto sám přivolal. Jeho synovci se pak dostal do ruky lístek, kde bylo v bulharštině od překladatele napsáno, co mu tehdy ona cikánka přesně řekla. S hrůzou tehdy zjistil, že tlumočník přeložil nesprávně ledviny jako játra!

 

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky

 

Poznámky:

 

A to je konec celé této série o přímé stezce do podvědomí prostřednictvím hypnózy. Konec některých výňatků z této velmi pozoruhodné knížky to však, s velkou pravděpodobností, ještě není. Našel jsem v ní další zajímavé postřehy, myšlenky a úvahy, jež jsem zde ještě nezmínil. Knížka je nicméně už prakticky uzavřená, tím nejdůležitější jejím závěrem, mohou se objevit pouze nějaká post scripta.

 

K výše popsanému způsobu, kterak se dostat do hlubokého stavu autohypnózy, bych měl ještě dodat, že v knížce je naznačeno, co dělat, pokud se vám tento postup nepodaří uskutečnit. V případě, že skutečně projevíte zájem o tento úderný způsob, jak proniknout, naprogramovat či přeprogramovat a vytěžit hluboké zdroje svého podvědomí, vám nezbyde, než se po této knížce či jiných zdrojích poohlédnout. Podotýkám, což jsem již dříve naznačil, že jsem v tomto oboru naprostý laik, ačkoli jsem přesvědčen, že mnohé z toho jsem již dávno zcela laicky objevil a svým způsobem aplikoval. Hlubokou autohypnózu, jak je zde popisována, samozřejmě ne.

 

Předpokládám, že drtivá většina z vás se tímto směrem nevydá, že to pro vás bude příliš náročný a riskantní experiment. Ani já nic takového neplánuji. Důležité poselství této série je, že je třeba občas nahlédnout do svého nitra. Nemusíte zrovna perfektně ovládat autogenní relaxaci, jógu nidra, natožpak samospád do hluboké hypnózy. Je třeba, abyste se naučili ovládat svůj život ze svých vlastních nepřeberných zdrojů. Ne ze zdrojů, které to do vás v dnešní konzumně manipulativní době hustí ze všech možných stran. Nenechte se zmanipulovat tím úděsným šumem odevšad burácejících sdělovacích prostředků všeho druhu. Je třeba, abyste si našli dostatečný prostor a čas ke svému vlastnímu a ničím nezmanipulovanému zamyšlení. Najděte si dostatek času k naprostému odstínění od tohoto šíleného šumu a nahlédněte do své mysli, abyste tam našli zase svoji podstatu, svoje cíle atd., a očistěte svoji duši od toho špinavého nánosu konzumní přiboudliny.

 

Je smutné sledovat, jak narůstající počet lidí už není schopen najít svoji duši. Ti tvorové nedělají nic jiného, než že od rána do večera mačkají čudlíky na nejrůznějších krabičkách, konzumně masturbují při poslechu onoho mozek vymývajícího šumu, a nenajdou si už ani okamžik, aby si alespoň na chvíli popovídali se se svou duší. Zatímco oni nejsou schopni si programovat své nitro, své podvědomí, svůj život, někdo programuje jejich otupělé ego. Tento efekt jsem už kdysi zcela spontánně označil za odpojení od reality.

 

Vraťte se zpět ke svým pramenům.


komentářů: 20         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

rezy
20
rezy 12.08.2013, 10:00:51
Kocoure, s těmi počty programů je to různé. Někdo skutečně celý život dělá na jednom jediném což musí být děsná nuda, namátkou lidi co makají u Gatese na excellu a začínaly s multicalcem budou mít asi až do smrti dost práce a furt bude co vylepšovat. Běžná skutečnost je dnes ale trochu lepší a zábavnější. Vzhledem k silným vývojovým nástrojům se dají psát programy vcelku rychle efektivně. Dnešní doba je spíš o velkém množství krátkých kodů k čemuž nás vede objektové programovaní jako takové. Situace se oproti letům osmdesátým hodně změnila. Nepíšou se dlouhé nudle, ale kratoučké metody tříd. Platí pravidlo, jak je to delší než výška obrazovky, tak to zkrat, nebo se v tom nikdo po tobě nevyzná. Hlavní změna s přichodem OOP je opětovná využitelnost kodu. Je to na dlouhé povídání, ale tím že jiní napsali chytré třídy může rezy psát jednoduché programy které dělají složite věci, aniž by to dalo tolik práce jako dřív.

Stella
19
Stella 10.08.2013, 17:07:55
Pobavila jsem se.
Fakt je, že vykonávání x věcí současně s myšlenkami na x věcí následujících plus představa prince (bez ní by se ty věci zvládat nedaly - to je zdroj energie - Lucifer se trefil) je naprosto běžná a každodenní záležitost...Jinak bychom, byste uhynuli.

Lucifer
18
Lucifer * 09.08.2013, 21:14:50
Přesně tak, St.Kocoure. U žen je to "multitasking" a u muže "multi ask King". V prvním případě stačí obvykle jedna otázka a vysype se nepřeberné množství odpovědí. V opačném gardu obvykle nestačí nepřeberné množství otázek, aby se vysypala alespoň jedna odpověď. Mrkající

17 Multitasking
St.Kocour (neregistrovaný) 09.08.2013, 20:53:22
Ovšem na druhé straně
- i muži dokáží pomoci handsfree s někým o něčem rozprávět a přitom řídit auto a pokukovat po hezkých holkách kolem nebo platit u kasy v hypermarketu a flirtyovat s šumnou pokladní.
Otázkou je, zda nenarazí: v prvním případě do auta před sebou a v druhém doma, když donesou úplně jiný nákup, než ten, pro který byli vysláni. Úžasný

Mimo jiné slyšíte v tom slovíčku to ...KING? Ahoj

Lucifer
16
Lucifer * 09.08.2013, 19:13:50
[15]

Ano, zhruba takhle nějak to funguje. Smějící se Smějící se Smějící se


Lucifer
14
Lucifer * 09.08.2013, 18:20:28
Multiprocesorové systémy? I v tomto případě lidé vkládali do počítačového stroje svoji schopnost. Tahle je však pouze ženského původu. Muži, až na výjimky, ale to jsou nejspíš transvestité, jedou vždy jen na jeden procesor. Nevím jak ty dnešní mladistvé ženy, ale dříve bývalo běžné, že žena jednou rukou míchala na sporáku polívku, druhou přidržovala u svého prsu kojence, svého muže peskovala, proč ještě nespravil tu žehličku, nohama šlapala zelí a přitom si představovala, jak ji na bílém koni přijede z toho všeho vysvobodit bohatý, nádherný, avšak dostatečně tvárný princ. S vyplazeným jazykem

13
StK (neregistrovaný) 09.08.2013, 18:14:38
Ono se taky mezi ajťáky traduje rézy, že člověk za život napíše nanejvýš dva-tři programy. Nebo jeden pořádný. Ten zbytek, to jsou jenom klony a úpravy třeba pro jiná prostředí. Ale to neznám z praxe, jsem jenom uživatel.

Programovat život možné je. Otázkou zůstává, zda ten program opravdu poběží. Prostředí a podmínky se totiž mění někdy závratnou rychlostí. Třeba: Dneska jsem zdravý, za půl roku jsem rád, že žiju a že se dokážu pohybovat na vozíku. Variabilita programu \"ŽIVOT\" by musela být obrovská.

rezy
12
rezy 09.08.2013, 17:47:49
Stello, možná té zmínce o mystice rozumím jinak než bych měl, ale právě to, jak lidé vkládají svoje schopnosti, dovednosti, způsob přemýšlení do strojů, je otisk jich samých. Je to reflexe jejich způsobu přemýšelní, rozhodování a přináší sebou mnoho překvapení při tom samotném sebepoznání. Psaní programu je vlastně taková cesta do nitra Vás samých provázená jen abstraktními objekty a metodami. Jde jen o to, sledovat jak na co přicházíte, jak vás co napadá, a sem tam, zeptat se proč?? Mrkající

Stella
11
Stella 09.08.2013, 16:29:18
Lucifere, díky, prošla jsem si. Vidím, že snové pole je na NČ také dobře obděláváno. Nekonečné téma, těžko postižitelné,pokud bychom hledali vysvětlení.Proč bychom si čas od času nedopřáli aspoň fantazie.
Myslím, že se občas ve snu ukáže to,co jme viděli jako nemluvňata krátce po narození.

Solaris je dobrý film.

Rezy - všechno na hranici mystiky... I když to tak nevypadá.

m - Cayceova proroctví se myslím splnila všechna, někdy s rozdílem jednoho dvou desetiletí. Ještě nás čekají ty změny klimatu a zemského povrchu...

10
m (neregistrovaný) 09.08.2013, 14:10:29
ad hypnotická proroctví
https://www.google.cz/search?q=Edgar+Cayce


rezy
8
rezy 09.08.2013, 13:13:02
v dobách, kdy ještě procesory měly taktovací frekvenci 2MHz a moc toho nestihly se dělaly multiprocessorové systémy kde každej procesor měl svou desku, na ní pamět , periferní obvody a taky své určení, svou oddělenou funkci.(vypočty řízení jednotlivé části technologie) V podstatě mi tyhle systémy připomínají činnost mozku (zpracování obrazu, zvuku, chutí,etc) a nějaké to centrální řízení a zpracování všeho jako celku. Častá porucha na těhle systémech byla, že se některý processor "zatoulal" v podstatě vždy z nějakého HW důvodu - nejčastěji chybné čtení paměti. Processor se dostal třeba do oblasti dat a ty interpretoval jako instrukce. To byla dost nebezpečná situace, protože k procesoru byly přes periferie připojeny třeba tyristorové měniče SS motorů s výkonem cca 500kW. Aby se nenapáchaly škody, musel se každý processor hlásit speciálním programem každých 100ms a tím potvrdil, že je ok, jakmile se neohlásil šla celá technologie do havarijního stopu. Ten stav kdy processor běžel pamětí a vykonával cokoli co mu přišlo do cesty bych přirovnal ke spánku. Spánek není vypnutý stav, spánek je stav, kdy všechny procesory mají volno a dělají si co chtějí, či potřebují (profylaxe) Hypnoza je možná něco jiného, ale dle sdílených zkušeností bych řekl, že se mozek ocitá ve stavu, kdy přestane fungovat centrální řízení jednotlivých částí a hypnotizer hledá zadní vrátka do, říkejme tomu, monitoru (to byl program umožnující základní řízení a komunikaci s procesorovou deskou) Má možnost tam provést takové změny (tu přídá volání nějakého podprogramu tu něco umaže) které pak za normálního běhu po procitnutí dělá bud škodu nebo užitek. Ovšem to už je mimo kontrolu hlavního supervizora. Přiznám se, že současným vícejádrovým processorům nerozumím, neprogramuji na takové urovni abych to potřeboval znát, ale věřím, že tyhle modely jsou odvozeny od těch před třiceti lety stejně jako jsou odvozovány operační systémy realného času od starých HP RTE systémů.To že to funguje skoro stejně je jen důkaz toho, že člověk ještě dlouho nepřekročí svůj stín.

7
informace (neregistrovaný) 09.08.2013, 11:05:54
Dejte pozor, Kocoure, aby Vás pak z toho sloupku nemuseli sundávat hasiči. To se také někdy stává, když vylezou moc vysoko, že se pak bojí slézt.

Stella
6
Stella 09.08.2013, 09:56:17
No jo, Lucifere. A kolik lidí se bojí přiznat si, že by uvnitř vůbec něco měli. Nebo mají strach, že tam nenajdou nic. Víte, kolik lidí o podobných věcech vůbec nepřemýšlí? Proto ty výsledky všude okolo.

Trochu jinak. Nemusíte odpovědět. Jednou jste narazil na to, co jste prožíval v umělém spánku.
Byly to příběhy? Tahle vlastnost mozku mě fascinuje.
On si prostě něco spřádá bez dozoru, bez dohledu. V časovém sledu, v logickém sledu.
V. Havel o tom mluvil taky - že prožíval pozoruhodné věci. Zajímalo by mě, jestli něco z toho sepsal.
Trochu odbočení od hypnózy, trochu ne.

«     1    2   »