Josef Hlávka – architekt, stavitel, politik, mecenáš (1831 Přeštice – 1908 Praha)

rubrika: Pel-mel


Místo plánovaného zamyšlení na téma mecenášství dávám přednost uvedení faktů o životě a práci největšího „sponzora“, jakého tato země kdy měla. Vedle podrobnější zmínky o metropolitním komplexu v Bukovině se zastavím u zajímavostí o Hlávkových kolejích. Jak Hlávka zajišťoval podmínky pro úspěšné studium – a jaký význam tedy budoucí inteligenci přikládal. Sám se ovšem domníval, že vzdělanci budou pro svůj národ pracovat do „roztrhání těla”, jako on sám.

 

Stella


Josef Hlávka vyšel z relativně skromných poměrů. Narodil se r. 1831 do rodiny státního úředníka, který často měnil zaměstnání. Proto také Hlávka začal studovat nejprve na latinském gymnáziu v Klatovech, pokračoval v Kolíně, až přešel na stavovskou reálku v Praze. Reálka v Dominikánské ulici byla připojena k polytechnickému ústavu. (Polytechnika zahájila činnost r. 1803 jako jediná technická škola v Rakousku.) Na pražské polytechnice Hlávka s výbornými výsledky absolvoval pozemní stavitelství. Studovat architekturu tehdy v Praze nebylo možné. Hlávkovi se ale podařilo vystudovat Vídeňskou akademii výtvarných umění, obor architektura. Za studijní výsledky obdržel Státní cenu. O prázdninách získával praxi na stavbách. Vyučil se zedníkem a stal se stavbyvedoucím u vídeňského stavitele Františka Šebka. Později vedl Šebkovu kancelář. (Při odchodu do penze Šebek Hlávkovi celý podnik přenechal.)

 

Tou dobou už měl Hlávka pověst vysoce výkonného a spolehlivého stavitele. Získal dvouleté státní stipendium – poznávací cestu po Evropě. Informace o architektuře, které ze svých cest zprostředkovával, byly natolik hodnotné, že mu bylo stipendium prodlouženo o další rok. Hlávkova stavební kancelář zaměstnávala 19 architektů a obvykle měla současně vyprojektovaných a rozestavěných přes 50 staveb. Hlávka všechny stavby osobně kontroloval. Snad i v důsledku pracovního vypětí ve 38 letech zkolaboval, téměř přišel o zrak a ochrnul na obě nohy. Po deseti letech se jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že mohl podávat téměř takový výkon, jako před onemocněním.

 

V průběhu léčby Hlávka pobýval v Lužanech u Přeštic na zámku, který koupil původně pro matku. Na svých pozemcích provedl melioraci luk, založil vinici, sady a zeleninové zahrady, skleníky pro exotické rostliny, dokonce vyráběl sýr. Zámek chtěl odkoupit sám císař, ale Hlávka prodej odmítl a uskutečnil náročnou architektonickou přestavbu. Lužanský zámek byl místem, kde se scházeli přední čeští umělci: Zeyer, Sládek, Vrchlický, Mařák, Suk, ale především zde pobýval Antonín Dvořák. Antonín Dvořák byl dlouholetým přítelem Hlávkovy druhé ženy, koncertní pěvkyně Zděnky. (První Hlávkova žena, studentská láska Marie, po několika letech bezdětného manželství zemřela. Hlávka prý na ni před druhou ženou často a nešetrně vzpomínal.)

 

R. 1882 se Josef Hlávka usadil v Praze. Věnoval se především poradenské a organizační činnosti. Byl členem komisí, které vybíraly projekty na stavbu ND, Národního muzea, AVU. Podílel se na plánech na dostavbu chrámu sv. Víta, na přestavbu a záchranu Karlštejna, chrámu sv. Barbory a Vlašského dvora v Kutné Hoře. Zasloužil se o to, že Karlův most byl po povodni 1890 rekonstruován do podoby ze 14. st.. Dal podnět k soutěži na jezdecký pomník sv. Václava před Národním muzeem. R. 1891 se stal prvním prezidentem České akademie pro vědy, slovesnost a umění (sídlila v budově muzea). Byl členem Archeologické komise, podporoval Národohospodářský ústav, právě tak, jako krajanské spolky ve Vídni. Zasloužil se také např. o překlad Shakespeara. Hlávka jako politik byl členem Národní (staročeské) strany, poslancem Říšské rady, později členem Panské sněmovny (horní komora parlamentu Rakouska – Uherska).

 

R. 1904 Josef Hlávka založil Nadání Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových. Tato nadace se stala univerzálním dědicem veškerého Hlávkova majetku. 58.5 % z každoročního výnosu mělo připadnout na vědeckou, literární a uměleckou činnost. 21.5 % bylo určeno pro „snaživé a způsobilé studenty“ vysokých škol pražských, 20% pro národohospodářskou činnost. Nadání přežilo všechny režimy a působí dosud. S Hlávkou nadací souvisí i založení Hlávkových kolejí.

 

Příklady významných Hlávkových staveb: Rezidence pravoslavného biskupa v Černovicích, Vídeňská opera (řídil stavbu), Zemská porodnice v Praze (moderní pavilonová stavba – slouží svému účelu dosud), Akademické gymnázium ve Vídni, vídeňské Dvorní muzeum, synagoga, vojenský areál ve Vídni, několik kostelů, paláců, desítky činžovních domů ve Vídni i v Praze, studentská kolej…

 

Rezidence metropolity v Černovicích

 

Za nejvýznamnější Hlávkovo dílo se považuje rezidence řecko - pravoslavného biskupa v Černovicích (původně Černovcích), dnes komplex Černovické národní univerzity Juryje Feďkoviče. (Juryj – ukrajinský pravopis. Černovice jsou město v Bukovině – dnes Ukrajina, dříve Rumunsko, poté habsburská monarchie. Říká se jim malá Vídeň nebo malá Paříž.) Na tento projekt získal Josef Hlávka státní zakázku r. 1860.

 

Dva roky Hlávka pracoval na projektu a poté byl pověřen i technicko – uměleckým řízením stavby. Osobně procestoval celou oblast, především navštěvoval kláštery. V projektu se mu podařilo spojit prvky orientální, pravoslavné, gotické a romantické. Toto pojetí mělo takový úspěch, že Hlávka dostal za úkol vybudovat jak rezidenci, tak synodní budovy se zasedacím sálem, kněžské ubytovny, kancelář a kostel arménské církve. Základní kámen byl položen r. 1864, stavba byla dokončena r. 1870. Hlávka se osvědčil jako schopný organizátor. Dal postavit několik cihelen, otevřel několik kamenolomů a dopravu vyřešil pomocí vlečné dráhy na základě vlastního projektu. Dovezl z Vídně řemeslníky – kameníky, zedníky.

 

Rezidence metropolity, seminář a kněžský dům jsou samostatnými paláci. V jejich středu je velký park. Stavby tvoří cihlový komplex s jasnými barevnými obklady, s mozaikami a obrazci geometrických tvarů. Dále k výzdobě patří komíny a věžičky. Hlávkovi se podařil jeho záměr – vytvořit pompézní architekturu v orientálním duchu. Sám navrhl veškerou vnitřní výzdobu. Obložení stěn, kování dveří, kliky, zábradlí, osvětlovací těles. Jeho dílem jsou i liturgické předměty, jako svícny, kříže, roucha, biskupská berla.

 

Na světové výstavě v Paříži r. 1867 za metropolitní komplex Hlávka získal 2. cenu v oboru architektura. Od r. 2011 je černovická univerzita zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Oficiální stránky ukrajinského města Černovce uvádějí, že ten, kdo neviděl univerzitu, neviděl drahokam hlavního města Bukoviny a nemůže říci, že vůbec v Bukovině byl. Univerzitní komplex (jako univerzita rezidence slouží od r. 1956) bývá také srovnáván se španělskou Alhambrou (viz Granada a Andaluský pes, Krátká zpráva z výletu do Alhambry, Granadské postřehy).

 

Zde jsou tři obrázky Rezidence metropolity v Černovicích: první, druhý, třetí.

 

Hlávkova kolej

 

Po dlouhých peripetiích se podařilo dosáhnout toho, že císař r. 1888 povolil zřízení České akademie v Praze. Za tím účelem Hlávka věnoval sněmu království českého základní fond 200 000 zlatých (platil v hotovosti).  Akademie byla otevřena r. 1891. Aby Hlávka zajistil kvalitní vědecký a umělecký dorost, založil Studentské koleje. Jejich budova byla otevřena r. 1904 v Jenštejnské ulici. Protože ještě začátkem 20. století byli nemajetní studenti odkázáni na podpůrné spolky, osobně Hlávka poskytoval pravidelnou podporu stovkám mladých lidí. Podmínkou bylo, aby student vykazoval vynikající prospěch. Podpora sloužila českým studentům, bez rozdílu náboženského vyznání. Koleje získaly právní postavení spolku a do budoucna počítaly s podporou veřejnosti. Plán budovy vypracoval Josef Fanta. Hlávka se zabýval účty a schvalováním plánů. Sám stavbu financoval.

 

Koleje poskytly bydlení 211 nemajetným studentům a měly 93 dvoulůžkových a 29 jednolůžkových pokojů s ústředním topením. Studenti měli k dispozici čítárnu, knihovnu, 4 hudební místnosti, hernu, fotografický ateliér, tělocvičnu, lékařskou ordinaci. Dále zde byla zřízena pražírna kávy, kuchyň, pekárna, pivní sklípek, prádelna se sušárnou a mandlem. Hlávka osobně zajistil nejlepší matrace, ložní a stolní prádlo, nádobí, potahy, závěsy. Jeho rodina i četní přátelé si stěžovali, jak je terorizuje přípravou kolejního vybavení – museli se celé dny podílet na značkování tisíců kusů prádla atd. V jídelně se ráno prostíraly kávové ubrusy, v poledne bílé. Příbory byly z čínského stříbra. Oběd se v mísách donášel na stoly. Každý student měl ubrousek s osobním číslem. V pokoji byl pro každého studenta stůl s kalamářem a s popelníčkem, židle, železná postel se zvláštní přikrývkou na léto a zvláštní přikrývkou na zimu, dále jedna sklenička na pití, jedna k čištění zubů. Skříň byla pro dva studenty společná.

 

Stravování. K snídani dostávali 2 housky a nápoje, k obědu bylo každý den maso. Jídelníček schvaloval lékař. Protože peněz bylo zprvu málo, podával se k večeři chléb z vlastní pekárny. Denně se na osobu spotřebovalo přes půl kila chleba. Každý si bral, kolik chtěl, takže “kolejáci“ zásobovali i mimokolejní studenty. Toto Hlávka mlčky toleroval. Studenti přispívali 12 korunami měsíčně na stravu a praní prádla. Prostředky získávali z kondic, které zajišťovala jejich kolej.

 

Kdo nesplnil podmínku výborného prospěchu, byť jen jednou za pololetí, byl z kolejí vyloučen. Podmínkou pobytu byla také účast v jazykových kursech a na šermířském výcviku. Jazyky vyučovali nejlepší univerzitní profesoři a šerm trénoval italský mistr. Na kolejích se pořádaly debatní a čajové večírky. Diskutovalo se na odborná témata a konala se vystoupení významných osobností kultury. V herně probíhaly šachové a kulečníkové turnaje.

 

Studenti měli na kolejích samosprávu. Hlávkovy koleje byly považovány za nestranický, nepolitický ústav, za naprosto demokratické zařízení, v němž vládl duch bezpečí a domova. Od r. 1904 do 1939 prošlo Hlávkovými kolejemi 3 500 studentů. 28. 10. 1939 byl při demonstraci zraněn Jan Opletal, student z Hlávkovy koleje. Po 17. 11. 1939 byly koleje uzavřeny. Otevřeny byly r. 1945 a svému účelu slouží dodnes.

 

Zdroj: Lodr, Alois: Josef Hlávka, Melantrich, Praha 1988


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

8 A ještě k portrétu Hlávky
Pavel P. Ries (neregistrovaný) 08.02.2014, 11:39:09
Jedná se o portrét od Brožíka. Originál visí v sídle Akademie věd ČR a kopie v sále Českého kvarteta na zámku v Lužanech.

7 Omlouvám se
Pavel P. Ries (neregistrovaný) 08.02.2014, 11:09:44
- almužna vypadla do misky. Původně v textu byl peníz.

6 Snad mohu přijít s troškou
Pavel P. Ries (neregistrovaný) * 08.02.2014, 11:04:58
do mlýna coby autor monografie o Josefu Hlávkovi a životopisného TV dokumentu. Tedy předně mne tento článek velmi potěšil a děkuji za něj Stele. Jakákoliv zmínka o Josefu Hlávkovi je dobrá.
A nyní pár poznámek a doplnění.Dle mého názoru je zcela mimo nazývat Hlávku sponzorem i když v uvozovkách. Toto označení devalvuje jeho neuvěřitelné velké mecenášství. Sponzor dělá vše pro svoji reklamu. Mecenáš reklamu nepotřebuje a podporu dává pro věc samou.
O Hlávkově šetrnosti se tradovaly nejrůznější zkazky, které se dávaly ve společnosti k dobru - viz ony sebrané tři hrášky. Tady je jedna další:
„Pane vrchní rado, mám koupit jízdenky do druhé třídy?\" ptá se mladý inženýr Hlávky, jedoucího s ním a s dalšími kolegy z Prahy do Lužan. Hlávka si pročísne rukou svůj dlouhý vous a s úsměvem se zeptá:
„Budeme tam dřív?“
„Ne,“ zavrtí hlavou inženýr.
„Tak já pojedu do Lužan třetí třídou,“ usměje se Hlávka.
Ano, pravopis dělal Hlávkovi do konce života problémy (měl jen německé školy), ostatně komu z nás občas nedělá? Pro národ ale vykonal více, než o moc spisovněji mluvící a pravopisu dokonale znalý leckterý Čech. O tom, že by mluvil špatně česky jsem nikdy neslyšel a jistě se tato informace nezakládá na pravdě.
Dovolím si dále upřesnit informaci ohledně penězovodu. Ten je dodnes na zámku v Lužanech k vidění. Hlávka jej nechal zbudovat v době, kdy byl deset let na kolečkovém křesle. Když u vchodu zazvonil prosebník, stačilo Hlávkovi dojet k oknu nad vchodem v prvním patře, podíval se a když viděl prosebníka, vhodil almužnu do penězovodu, který vypadl do misky na zdi vedle vchodu. Jednou však došlo k trapnému omylu. Takovouto almužnou byl od Hlávky obdarován básník a člen akademie Vrchlický, který Hlávku často navštěvoval. Vrchlický s oblibou nosil značně obnošený plášť a klobouk, a tak si ho Hlávka, který v té době ještě dobře neviděl, spletl se žebrákem. Vrchlického to velmi pobavilo a rád tuto příhodu dával ve společnosti k dobru.

Stella
5
Stella 01.09.2013, 08:51:52
Tak na to jsem, St. Kocoure, nikde nenarazila. Možné je všechno! Ale zato jsem četla, že Hlávka počítal spadlé hrášky...Kolik se jich dá zachránit, aby z toho byla lžička hrachu.
U příběhů podobných osobností mě jako ženskou fascinuje, jak si dokázali - dokázaly vytvořit pro svou činnost prostor - aniž by se ptali - ptaly, jestli nejdou za svým posláním na úkor mnoha jiných. Ale to je námět pro jiný žánr. Přikláním se k tomu, že je to věc dohody, pak může nastat ideální stav.(Vařily mu dvě..)
Také se po otevření Hlávkových kolejí vyrojilo nečekané množství úplných sirotků, uchazečů bez bydliště apod..
Líbí se mi, jak Hlávka chtěl studentům umožnit, aby se věnovali opravdu jen studiu, bez starostí.

Hezkou neděli!

Lucifer
4
Lucifer * 31.08.2013, 22:28:09
Jo, jo, někdo jako Josef Hlávka nám tu dnes výrazně chybí, a to nejenom kvůli "penězovodu"... Nerozhodný

3 Penězovod?
St. Kococour (neregistrovaný) 31.08.2013, 22:23:56
Kdesi jsem četl, že arch. Hlávka byl mimo jiné vynálezcem tzv. "penězovodu*". Když přišel večer domů, všechny drobné mince z kapes vysypal do trychtýře, plechovou trubkou spojeného s jakousi násypku, umístěnou na stěně jeho domu, přímo na ulici. A tam si chudí mohli, měli-li štěstí a byli tam ve vhodnou dobu, ty drobáky nabrat.

Ale neptejte se mě, kde jsem to vzal. Ten Němec, kterého zná Stella taky a který mi doma schovává věci, to stejně neřekne. Usmívající se

*/ = Nyní velmi frekventované slovo. Kde kdo se prý stará, aby on k němu připojen byl, ale soused nikoliv. (A přitom Hlávka ho zřídil jako veřejný.) Mrkající

Stella
2
Stella 31.08.2013, 15:19:14
Ale absolvoval!

Jak tak šel pod našimi okny pan Alzheimer, tak jsem zapomněla, že Hlávka podporoval třeba i Českou filharmonii, České kvarteto atd.. Bude mít někdy následovníka? Aby někdo někoho sponzoroval jen proto, že chce?
Také prý nemluvil moc dobře česky, rozhodně špatně česky psal. S tím mluvením tomu moc nevěřím. Ostatně, v rodině Boženy Němcové se česky nemluvilo, u Karla Havlíčka vůbec ne...

Architekt Lukeš v LN kdysi uvedl, že metropolitní komplex je uvnitř velmi ponurá stavba. Dá se to předpokládat - k impozantnosti taková tajemnost patřila.

Lucifer
1
Lucifer * 31.08.2013, 14:31:05
Přiznám se, že jsem toho o Hlávkovi věděl hodně málo. Pojem Hlávkova kolej se mi mlhavě vynořuje v hlavě, ale až do dnešního dne jsem netušil, kde se nalézá. Ten pán nahoře na obrázku mi připadá dost povědomě, patrně jsem si ho zapamatoval z nějaké učebnice na základní škole, a to proto, že mě jeho vzhled silně zaujal. Co bylo v té učebnici o Hlávkovi, tak to mi už dávno vypadlo z hlavy. To jméno se vlastně v mé hlavě až do dneška vyskytovalo pouze ve spojení Hlávkův most, pod nímž se nachází ostrov Štvanice a jenž spojuje Holešovice a rozhraní Nového Města a Karlína.

Díky Stelle jsem tuto trapnou vynechávku v mých českých historických znalostech, obzvláště pak co se týče Prahy, naplnil. Hlávkovu kolej jsem už lokalizoval, nachází se na Jenštejnské 1. Ulice Jenštejnská 1 se nachází kousek od Resslovy ulice, která vede z Karlova náměstí na Rašínovo nábřeží. Existuje řada způsobů, jak se k Hlávkově koleji dostat. Nejjednodušší je asi jít z Karlova náměstí dolů Resslovou ulicí, zahnout doleva na první ulici, která se jmenuje Václavská, a pak hned první doprava je Jenštejnská. Na Resslově ulici je ale velký hluk. Nabízím příjemnější cestu. Jít pěšky nebo dojet tramvají směrem od centra na stanici Moráň, která se nachází na horním konci Karlova náměstí. U té zastávky najdete Václavskou pasáž, jíž projdete do Václavské ulice, po níž se vydáte doprava a první vlevo je Jenštejnská. Já jsem to zatím absolvoval pouze na Google Street View. Úžasný

«     1     »