Neviditelný čert

Sira Arthura Conana Doyla známe především jako otce nesmrtelného Sherlocka Holmese. Znalci ale vědí, že se aktivně zabýval i výzkumem paranormálních jevů, dokonce byl i členem Společnosti pro (para)psychologický výzkum. Doyle byl praktický lékař a racionálně uvažující člověk, něco jako spiritismus a média ostře kritizoval. Přesto se však k paranormálnu nějakým způsobem dopracoval. Jeho život je se záhadami spjat víc, než tušíme.

Lucifer

Pokud patříte mezi pozorné čtenáře Doylova díla, tak vám jistě neuniklo, že v některých epizodách nevyužívá Sherlock Holmes pouze svůj brilantní pozorovací talent a dedukci. Je sice pravda, že se Doyle úzkostlivě snažil dodržovat jedno z přikázání metodika detektivní literatury pátera Knoxe a nekazit dobrou detektivku duchařskými vsuvkami. Přesto můžeme i v jeho knihách odhalit jemné náznaky nadpřirozených jevů. Ostatně by bylo podivné, kdyby autor, pocházející ze země, kde má hrad či zámek svoje oblíbené domácí strašidlo, netíhl k nadpřirozeným jevům. Ze zdánlivě nepostřehnutelných detailů dokáže Sherlock Holmes vyčíst věci zcela netušené. Často se vypraví na místo činu, aby se „nadýchl“ a nasál atmosféru. Chová se stejně jako každý psychometrik doby novější, například detektiv Blake z populárního seriálu Milénium.

Termín psychometrie pochází od děkana Covingtonského lékařského ústavu profesora J. R. Buchanana. Zaujalo ho tvrzení biskupa Leonidase Poleka, který o sobě prohlašoval, že je schopen rozpoznat chuť mědi. A profesor Buchanan se pustil do experimentování. Zabalil různé chemikálie do hnědého balicího papíru a požadoval na svých studentech, aby je identifikovali. Několik studentů to údajně dokázalo. Profesor Buchanan se domníval, že každá hmota vyzařuje takzvané emanace. Tyto emanace jsou ovlivněny lidskými emocemi, a co víc, veškerá lidská historie je otištěna v okolních předmětech, stačí jen, aby ji citlivý člověk uměl rozluštit. (Toto téma zde již bylo zmíněno kupříkladu v Readři a Sběrač rozptýlených informací.)

Doylův zájem o vše paranormální začíná kolem roku 1890. V roce 1891 se dokonce stává členem Společnosti pro (para)psychologický výzkum, která byla založena v roce 1882. Její činnost byla dost různorodá, od spiritistických seancí, kterých se Doyle aktivně účastnil, až po pátrání po strašidelných domech. Jako člen této společnosti se Doyle dostal k zajímavým historkám a příběhům, které ho určitě inspirovaly i v literární tvorbě. Při troše fantazie můžeme říct, že tento anglický gentleman by mohl sloužit jako předobraz populárního agenta FBI Foxe Muldera. Sir Arthur se totiž nejednou vydal do terénu, aby prošetřil činnost nadpřirozených sil přímo na místě:

Byl jsem jedním ze tří delegátů, kteří měli navštívit z rozkazu Společnosti pro psychologická bádání jeden strašidelný dům. Běželo o případ takzvaného hřmotícího ducha. Hřmoty a pošetilé kousky se v tomto domě děly odedávna.

Při naší výpravě se neudálo nic senzačního, ale naše snaha zase tak marná nebyla. První noc se nestalo nic. Druhou noc zazněl tak strašný lomoz, jako když někdo tluče holí do stolu. Je samozřejmé, že jsme z opatrnosti učinili všechna potřebná opatření, ale onen lomoz jsme vysvětlit nedokázali. Také jsme nemohli odpřisáhnout, že jsme se nestali obětí nějakého chytře promyšleného zlomyslného kousku. Tím pro nás celá věc zatím skončila.

O několik let později jsem se dozvěděl od jednoho obyvatele téhož domu, že krátce po naší návštěvě byly nalezeny kosti nějakého dítěte, které bylo zakopáno před dlouhou dobou v zahradě. Jisté je, že to bylo zcela zvláštní.

Doyle byl praktický lékař a racionálně uvažující člověk, a tak jeho cesta k paranormálnu nebyla tak přímočará, jak by se mohlo zdát. Ačkoli spiritismus ostře kritizoval, stále jej tento fenomén přitahoval, a proto se zúčastnil mnoha spiritistických seancí i mnoha parapsychologických pokusů. Jedním z fenoménů, kterými se zabýval, bylo i automatické psaní (viz třeba Intuice a automatické psaní). Jeho pokusným objektem byla slečna, kterou diskrétně nazývá L. S.:

Nemohu popřít, že v případě slečny L. S. se ukázalo, že některé zprávy od ní nebyly pravdivé, a zvláště pokud se týká doby, byly naprosto nespolehlivé. Ale přes to vše byl počet zpráv, které se ukázaly být pravdivými, mnohem větší, než by mohly být náhodným uhodnutím nebo nějakými náhodnými okolnostmi vysvětlovány.

Po torpédování Lusitanie prohlašovaly ranní noviny, že pokud je známo, nedošlo k žádné politováníhodné ztrátě na lidských životech. Médium ihned hlásilo: „Ztráty jsou obrovské a budou mít velký vliv na válku.“

Tato slova se potvrdila hned nadvakrát, ohromné ztráty způsobily zapojení USA do války.

V jiném případě ošetřoval Doyle dámu, která trpěla chronickou chorobou, a když zemřela, nevědělo se, zda si nevzala život úmyslně. Asi týden po úmrtí oné dámy se Doyle účastnil seance, kterou vedl jistý Vouth Peters. Ten po řadě neurčitých a nedůležitých projevů náhle řekl: „Jest zde jedna dáma, která se opírá o jednu starší ženu. Opakuje slovo ‘morfium’. Řekla to už třikrát. Její vědomí bylo tedy zakaleno a ona to neučinila úmyslně – morfiem.“ U lůžka oné dámy bylo skutečně nalezeno morfium. Doyle k tomu poznamenává: „Na přenos myšlenek nebylo lze pomyslit, neboť v oné době jsem měl myšlenky zcela jiné a neočekával jsem žádné takové sdělení.“

Sir Arthur byl přesvědčen, že jedním z projevů nehmotného světa jsou i takzvané prorocké sny. Sám o vlastním zážitku referuje takto:

Dne 4. dubna jsem se probudil s pocitem, že mi byla přinesena nějaká zpráva. Ale ve své paměti jsem si zachoval jedno jediné slovo – bylo to slovo Piava. Pokud vím, nikdy jsem to slovo, které mi teď bzučelo v hlavě, neslyšel. Poněvadž to znělo jako jméno nějakého místa, odebral jsem se hned, jakmile jsem se ustrojil, do své pracovny a podíval se do svého atlasu. Skutečně zde bylo ono slovo v seznamu jako jméno jedné italské řeky, vzdálené asi čtyřicet mil za válečnou frontou, která se v oné době tlačila vítězně kupředu. Mohl jsem si představovat sotva něco nepravděpodobnějšího než to, že by se fronta vrátila až k řece Piavě a že by se tam odehrávaly důležité vojenské události. Přesto však byl dojem tohoto snu tak silný, že jsem napsal protokol, v němž jsem vyslovil tvrzení, že se něco podobného stane.

Tento protokol jsem dal podepsat 4. dubna 1917 své manželce a tajemníkovi. Dnes je historickou skutečností, že o šest měsíců později se celá italská fronta musela vzdálit, vzdávajíc se jednoho postavení za druhým, až se konečně zastavila na řece Piavě, a to v pozici, která byla vojenskou kritikou označena za neudržitelnou.

Přes všechna úskalí, která spiritismus přináší, dodejme, že k výzkumu těchto fenoménů přistupoval A. C. Doyle vždy poctivě a upřímně věřil ve správnost svého konání.

Zdroj: Aleš Česal, Tajemná místa Čech

12.11.2013, 00:00:12   Publikoval Luciferkomentářů: 4