Započíná se poslední měsíc v roce, jenž vyvrcholí vánočním klidem a silvestrovským jucháním. Malou úvodní prosincovou tentokrát v rukávu nemám, nic se totiž nikdy nemůže opakovat stejným způsobem. V každém případě jsem sám sebe pověřil sdělit všem, kteří se na Neviditelného čerta byť občas podívají, že prosinec zde bude veden poněkud poklidnějším způsobem než předchozích jedenáct měsíců. Na úvod jsem přichystal jeden zajímavý Adornův fragment (viz ten předchozí první Ryba ve vodě), jenž se jmenuje Tough boy, což anglicky znamená zhruba něco jako „drsný hoch“ (překladatel Adornovy knížky to nazval „rabiátské, neurvalé děcko“). Je tedy zjevné, že tento Adornův fragment se zaobírá jistým druhem muže, a to ne zcela lichotivě. Ženy si tedy mohou na počátku prosince oddechnout, sjezd kvočen se rozebírat nebude, takže se mohou v klidu rozprchnout zaobírat se přípravou Vánoc. No a naši tough boys se postupně přemění v tough guys, čili v drsné chlapy.
Lucifer
Existuje jistý typ mužných gest, k nimž musíme přistupovat s nedůvěrou: vyjadřují nezávislost, jistotu rozkazovací moci a mlčenlivé spiklenectví všech mužů. Dříve se s úzkostným obdivem nazývala panskou vrtošivostí, dnes jsou demokratizována a filmoví hrdinové je předvádějí i tomu poslednímu bankovnímu úředníkovi.
Archetypem je dobře vypadající muž, který se pozdě večer vrací do svého bytu pro svobodné pány a zapíná nepřímé osvětlení, aby si namíchal whisky se sodou. Pečlivě natočené zasyčení sodovky říká to, co zamlčují arogantní ústa: že opovrhuje vším, co nevoní po kouři, kůži a krému na holení, zejména pak ženami, které na něho právě proto letí. Za ideál lidských vztahů považuje klub, místo respektu založeného na ohleduplné bezohlednosti.
V radostech těchto mužů, respektive jejich modelů, jimž se sotva kdo žijící podobá, protože lidé jsou vždy lepší než jejich kultura, je latentně vždy cosi z násilí. Toto násilí zdánlivě ohrožuje ostatní, které muž rozvalený ve svém křesle už dávno nepotřebuje. Ve skutečnosti jde o minulé násilí spáchané na sobě samém. Jestliže veškerá slast do sebe pojímá dřívější nelibost, pak zde se nelibost, kterou máme snášet s pýchou, povyšuje nezprostředkovaně, beze změny a stereotypně na libost: na rozdíl od vína lze u každé sklenky whisky, u každého potažení z cigarety pocítit nechuť, kterou organismus musel zaplatit za reakci na tak mocný podnět, a jedině ta se vnímá jako slast.
Stoprocentní muži by tedy co do svého vlastního ustrojení byli takoví, jak je většinou prezentuje filmový děj: masochisty. V jejich sadismu tkví lež a teprve jako lháři se vskutku stávají sadisty, agenty represe. Onou lží však není nic jiného než to, že jako jediná aprobovaná podoba heterosexuálna vystupuje potlačovaná homosexualita.
V Oxfordu se rozlišují dva druhy studentů, tough guys a intelektuálové, jež lze pouhým vyhrocením tohoto protikladu bezmála ztotožnit se zženštilci. Mnohé hovoří pro to, že se vládnoucí vrstva na cestě k diktatuře polarizuje do těchto dvou extrémů. V této dezintegraci spočívá tajemství integrace: tajemství štěstí jednoty tkví v absenci štěstí. Nakonec jsou tough guys vlastně zženštilci, kteří jako svou oběť potřebují slabochy, aby nemuseli přiznat, že se jim podobají.
Totalita a homosexualita patří k sobě. Když subjekt zaniká, neguje vše, co není jeho vlastního druhu. Protiklad silného muže a povolného mladíka se rozplývá v řádu, jenž zcela prosazuje mužský princip vlády. Tím, že vše bez výjimky, i zdánlivé subjekty, činí svými objekty, převrací se do totální pasivity, virtuálně do ženskosti.
Zdroj: Theodor W. Adorno, Minima Moralia – Reflexe z porušeného života
01.12.2013, 00:00:18 Publikoval Luciferkomentářů: 22