Neviditelný čert

Tak poctivou, věcnou, logicky nesmlouvavou knihu jsem dávno nedržela v ruce. Její autor, Joseph A. Tainter, americký antropolog a historik, napsal Kolapsy už v roce 1988. Mimo svět přísně vědecké literatury se čtenář málokdy setká s autorem, jenž by alespoň skrytě nepřitahoval pozornost k vlastním odborným kvalitám a neprojevoval snahu nenápadně zdůraznit, že právě on věc vidí jediným správným způsobem. Důsledné vycházení z faktů, pečlivé rozlišování názorů a teorií, srovnávání, hledání jejich kladů i záporů, hodnocení, nadhled, grafy, mapy, tabulky -  to vše je pro Taintera příznačné. Právě tak jako polemika s obecně rozšířeným pesimistickým názorem na vývoj složitých společností. Přitom se Tainter pokusil formulovat všeobecnou teorii kolapsu a vyvodit z ní závěry pro současnost. Své dílo považuje za dílo archeologické, historické a sociálně teoretické.

Stella

V úvodu knihy autor připomíná, jak si zánik civilizací obvykle představujeme. Města pod troskami, pohyblivé duny nebo džungle…  Vědci i umělci se shodují v jednom – civilizace nejsou stálé a jsou křehké. Zdrojem trvalých obav západních dějin je možný rozpad společenského řádu. Původně mělo vyjádření těchto obav spíše náboženský charakter, v posledních desetiletích získaly světskou podobu.  Většina myslitelů se domnívá, že ke kolapsu dojde v důsledku katastrofy typu jaderná válka. Zajímavé je konstatování, že právě 20. století přineslo změnu dříve nevídanou -  zmizela víra v budoucnost a v hodnotu civilizace.

KOLAPS. Podle Taintera je politickým procesem. S důsledky v hospodářství, umění,… ale především v socio-politické sféře. „Společnost se zhroutila, pokud vykazuje rychlý, výrazný pokles zavedené (tj. dlouhodobě existující) úrovně socio-politické složitosti.“ (str. 15) Aby se dalo hovořit o kolapsu, musí být společnost na URČITÉ ÚROVNI SLOŽITOSTI více než jednu či dvě generace. Kolaps musí proběhnout rychle – jen za několik desetiletí -  a projevuje se: nižším stupněm sociální stratifikace a diferenciace, nižší centralizací řízení elitami, menším zasahováním do života jednotlivců, menšími investicemi do průvodních jevů složitosti – do monumentální architektury, do literatury… Dále se projevuje nižším tokem informací, menší mírou sdílení zdrojů a jejich přerozdělování, menší celkovou koordinací a organizací jednotlivců a skupin…

Kolaps je VŠEOBECNÝ proces. Postihuje všechny společnosti. Jednoduché společnosti mohou ztratit zavedenou úroveň složitosti stejně jako velké říše. Podle Taintera jde o pravidelně se opakující, NAPROSTO BĚŽNÝ proces. Autor podrobně rozebírá příčiny kolapsu od říše západní Čou – počátek v Číně 1 122 př. n. l. - přes civilizaci údolí Indu, Mezopotámii, Egypt, chetitskou říši, minojskou civilizaci, mykénskou civilizaci, Řím, Olméky, Maye, Toltéky, Chacoánce, Hohokam, Barmu, Inky … A dodává, že k přehledu můžeme přidat kolapsy moderních koloniálních impérií, které s sebou ovšem nenesly zhroucení domácí státní správy.

PO KOLAPSU. Hroutí se úřední moc a centrální řízení. Vznikají povstání a odštěpují se provincie. Příjmy státu klesají. Oslabuje se armáda. Čím víc se mobilizují zdroje, tím víc se bouří obyvatelstvo. Přestane fungovat centrální řízení. Mizí fyzická i právní ochrana obyvatelstva. Stává se, že na čas převáží bezpráví. Přestane existovat umění podporované z veřejných zdrojů. Buď zmizí, nebo poklesne gramotnost. Upadá obchod i řemesla. Mezi regiony se oslabují kontakty. Byrokracie neexistuje, rozvíjí se místní styly u výrobků – vše nabývá lokální podoby. Obyvatelstvo musí být LOKÁLNĚ soběstačné. Rychle klesá počet obyvatel. Pustnou celé osady – úroveň se může vrátit ke stavu před tisíciletími. U jednoduchých společností se oslabí tradiční skupinové nebo kmenové vazby natolik, že přežijí jen nejsilnější. Ve složité společnosti nefunguje nadstavbová struktura a organizace se dostane na tak nízkou úroveň, aby byla EKONOMICKY UDRŽITELNÁ. Vzhledem k nutnosti lokální soběstačnosti se lidé přestávají zajímat o svět za horizontem.

Je zajímavé, jak se kolaps projevuje ve využívání architektury. Nestaví se, adaptují se staré budovy, místnosti se dělí na menší. Neudržují se fasády. Často se bydlí jen v horních patrech. Po zhroucení stavby se lidé stěhují do jiné budovy. Monumenty a paláce slouží jako zdroj materiálu.

Pod pojmem SLOŽITÁ SPOLEČNOST se rozumí organizace určená k řešení problémů. Vzniká v ní větší počet částí, větší sociální diferenciace, větší nerovnost, více typů centralizace a řízení. V malých skupinách mají všichni rovný přístup ke zdrojům, ve velkých nejsou zdroje nutné k udržení života stejně přístupné všem. Tainter uvádí, že druhý typ - velké skupiny -  je ANOMÁLIÍ historie a je nutná jeho neustálá legitimizace. Kolaps pak znamená rychlý a výrazný pokles zavedeného stupně složitosti. Ztráta složitosti je kontinuální proměnnou. Kolaps je rychlý přechod od jedné strukturálně stabilní úrovně k jiné. Vývojová změna – v opačném směru.

PŘÍČINY KOLAPSŮ. Nejdůležitější teorie uvádějí: vyčerpání zdrojů, na nichž je společnost závislá. Vznik nových zdrojů. Výskyt nepřekonatelné katastrofy. Nedostatečná reakce na okolnosti. Jiné složité společnosti. Vetřelci. Třídní konflikt, špatné chování elit… Sociální dysfunkce. Mystické faktory. Nahodilé zřetězení událostí. Ekonomické faktory. Tainter polemizuje se zastánci jednotlivých přístupů k příčinám kolapsu a podrobněji teorie rozebírá ve vztahu k jednotlivým civilizacím. Také např. upozorňuje, že katastrofické scénáře jsou oblíbené, ale SLOŽITÁ SPOLEČNOST nezkolabuje kvůli katastrofě. BĚŽNĚ S KATASTROFAMI POČÍTÁ.  Ani výbuchy sopek neměly za následek zánik civilizací. Ukázalo se, že při podobných výkladech se pracovalo s chybnou datací.

A populární MYSTICKÉ teorie? Obvykle vycházejí z analogie s biologickým růstem. Spoléhají na hodnotové soudy. Odvolávají se na nepostižitelné věci. Ale. Neexistuje vnitřní, dynamická, vitalistická síla, která vede k rozkvětu a rozpadu civilizací. Podobná síla je nepopsatelná, nespecifikovaná, nevysvětlitelná. Záhadou vysvětlujeme záhadu. Obvykle pomocí metafor. A HODNOTOVÉ soudy jsou natolik subjektivní a nezměřitelnou záležitostí, že nemají žádný vědecký význam. Zvlášť to platí pro pojem „úpadkovost“. Hlavní politické struktury se nerozpadnou proto, že někdo příliš holduje sexu, pití nebo jídlu.

Strukturálně a logicky se jeví být lepší EKONOMICKÁ vysvětlení. Vycházejí z toho, že ubývají výhody složitosti, přibývají nevýhody složitosti, rostou náklady na udržení složitosti. Tak se stane, že MEZNÍ VÝNOSY začínají klesat. Mezní výnos představuje totéž, co mezní produkt, tj. výnos na dodatečnou jednotku investice. Jde o všechny přínosy, které obyvatelstvo získá, jestliže investuje do složitosti. „Společnost, která zvyšuje složitost, tak činí jako systém. Jinými slovy řečeno: pokud jsou některé z jejích navzájem provázaných částí nuceny vydat se cestou růstu, ostatní se musí přizpůsobit.“ (str. 161) Tak např. římská říše nedokázala udržet výnosy z investic do složitosti v přijatelné výši, a ztratila schopnost přežít. Úrodu konfiskovala za účelem úhrady daní, rolnické děti byly prodávány do otroctví, někteří rolníci se přidávali k vetřelcům, jiní byli apatičtí. Germánská království byla úspěšnější s nižšími náklady.

Většina autorů schvaluje složité společnosti a civilizace. Na kolaps nahlížíme jako na katastrofu. Ovšem, zdůrazňuje Tainter, vůči tzv. temným obdobím máme předsudky. Mimo jiné proto, že mizí datová základna nutná pro vědce. Ale např. archeologie může poskytnout informace o výrobních segmentech složitých společností. A důležité je, že SLOŽITÉ SPOLEČNOSTI SE OBJEVILY TEPRVE NEDÁVNO. KOLAPS je tedy NÁVRAT DO NORMÁLNÍHO STAVU nižší složitosti. Kolaps není katastrofou – je to ÚSPORNÝ proces. Nastává, když obyvatelstvo dostává zpátky jen málo za svou podporu složitosti. Ztráta složitosti vede k ekonomickým a nejspíš i k administrativním ziskům. Mezní výnosy se vracejí na příznivější úroveň. Kolaps představuje úspornou alternativu – nemá cenu investovat do boje se suchem tam, kde by náklady byly neadekvátní výnosům – pochopili např. Chacoánci.

„TO, CO MŮŽE BÝT KATASTROFOU PRO STÁTNÍ APARÁT (A POZDĚJŠÍ POZOROVATELE), NEMUSÍ BÝT KATASTROFOU PRO PODSTATNOU ČÁST OBYVATELSTVA.“ (str. 260) Katastrofou je kolaps jen pro ty, kdo nemohou produkovat primární potravinové zdroje. Zdá se, že v rozporu s tímto tvrzením je úbytek obyvatelstva. Ale – úbytek často kolapsu předchází, a to i o celá staletí. Musí každá společnost projít podobným procesem? Moderní ekonomické výzkumy, říká Tainter, neposkytují jasnou odpověď. (Pozn. autorky: kniha byla vydána r. 1988) Rozhodně Tainter kolapsy nepovažuje za tajemné a osudové záležitosti. Jaký je ROZDÍL mezi společnostmi, které se ROZKLÁDAJÍ a které KOLABUJÍ? V byzantské a v osmanské říši nedošlo ke kolapsu. Kolaps nastane jen v mocenském vakuu. KOLAPS NENÍ TOTÉŽ, CO ZMĚNA REŽIMU! Mayská a mykénská centra se zhroutila současně proto, že tam, kde na sebe působí rovnocenné státní útvary, postihne kolaps všechny stejně.

SOUČASNÁ SITUACE. To, jestli bude průmyslová civilizace zničena jadernou válkou nebo kosmickou katastrofou, považuje Tainter za hadačství. Zastavil se u otázky nákladů a přínosů investic do složitosti. Znepokojuje ho pokles mezních výnosů v zemědělství, v produkci minerálů a energií, ve výzkumu a vývoji, v investicích do zdraví a vzdělání… Na tento fakt existuje zhruba dvojí reakce. Ekonomové se domnívají, že čelíme pouze řešitelným ekonomickým dilematům. Energetické alternativy jsou nevyčerpatelné. Zatímco ochránci životního prostředí tvrdí, že blahobyt vytváříme na úkor budoucích generací. Volají po ekonomickém nerozvoji, po snížení spotřeby. Ovšem. Zásada ekonomické nekonečné nahraditelnosti se nedá aplikovat věčně. Převedeme-li investice z jiných oblastí do vědy a výzkumu, přinejmenším dočasně poklesne životní úroveň… Nejde o trvalé řešení. Zdá se, že ekonomičtější variantou je neřešení problémů.

ROZDÍL MEZI MINULÝM A SOUČASNÝM SVĚTEM, POKUD JDE O KOLAPS:

Novým faktorem je to, že svět je dnes plný. Je zaplněn složitými společnostmi. Každý národ je dnes spojen s nějakým mocenským blokem – neexistuje mocenské vakuum. Žádný stát se nemůže jednoznačně zhroutit, tvrdí Tainter. Rovnocenné státní útvary se neodvažují opustit spirálu soutěživosti, a jejich investice do složitosti tak stoupají vzhůru. V této spirále jsme se nechali uvěznit, přesto bezprostřední kolaps nehrozí. Nemáme možnost se vrátit k nerozvoji.

Menší státy, které investovaly mnoho do vojenství, mohou být zranitelné. Ale ani ony nezkolabují. Vykoupí je dominantní partner nebo mezinárodní finanční agentura. Podobný vývoj končí buď nadvládou jednoho státu, nebo HROMADNÝM kolapsem. Pokud ke kolapsu dojde, světová civilizace se rozpadne jako celek. Dá se podobný vývoj odvrátit? Pokud se kapitál a technika nasměrují k vydatnějšímu zdroji energie, pak ano. Bez nové energetické injekce vývoj příznivý být nemůže. Podle některých teoretiků svět dosáhl bodu, kdy mezní výnosy celkového systému investic začaly klesat, už na začátku 20. století.

Současná situace je paradoxní v tom, že můžeme pokles mezních výnosů snášet tak dlouho, dokud nenalezneme řešení. Máme oddechový čas. Musíme přesouvat zdroje z jiných ekonomických sektorů. Za cenu poklesu životní úrovně. Což ovšem může přinést politické konflikty, a při dostupnosti jaderných zbraní…  A tady Tainterův optimismus, zdá se, dosáhl také mezního bodu. Končí svou knihu: „Jakkoli rádi bychom si mysleli, že jsme ve světových dějinách něčím zvláštním, podléhají industriální společnosti týmž principům, jaké způsobily kolaps společností dřívějších. Jestliže se civilizace opět zhroutí, bude to důsledek neschopnosti využít současný odklad, který je paradoxně jak škodlivý, tak nezbytně nutný pro naši předpokládanou budoucnost.“ (str. 282)

Mnohokrát se pesimismus vyplývající z představ o budoucím vývoji objevil i na stránkách NČ.  Možná není na škodu se na věc podívat jinýma očima. Nebo je ve hře, že by Tainter nedocenil sílu ideologií, především náboženských? Jsme dnes zase o kus dál. Máme nové zkušenosti. A potom, také ta „zrádná nahodilost“. Motýlek mávne křídly…

Zdroj: Tainter, Joseph A.: Kolapsy složitých společností, Dokořán, Praha 2009

30.12.2013, 00:00:12   Publikoval Luciferkomentářů: 14