Už jsem tady vypustil několik úvah z Doby jedové 4, poslední byla Léky z kohoutku, tu třetí jsem zatím vynechával. Hlavním důvodem asi bylo, že její autorka, Stacy Malkanová, je tak trochu (možná i víc než trochu) posedlá kosmetikou, což je mi něco naprosto cizí (viz třeba moje občasné poznámky o obličejovém „brizolitu“). Domnívám se, že každý člověk má nějakou svoji od přírody danou krásu a jakékoli oblbování této krásy jakýmkoli „brizolitem“ je oblbování nejen sebe sama, ale i těch vůkol. Nicméně i přesto se v pradávných dobách ženy zdobily nejrůznějším způsobem těmi či oněmi přírodními mastičkami, což jistě bylo jakési oblbování, jež, jako nepřítel tohoto nesmyslu musím uznat, mohlo mít docela příjemné účinky. Jenže ty doby jsou už pryč a přirozené mastičky nahradily jedovaté přípravky kosmetického průmyslu, jejichž použití je obzvláště ženám sugerováno šílenou a masivní reklamní kampaní, jež nemá za úkol nic jiného, než jim vnutit představu, že bez toho brizolitu budou nenapravitelně ošklivé, aby z nich na úkor této vnucené stupidity vytřískaly co nejvíc peněz.
Lucifer
Před několika lety učinily čínské úřady velmi zajímavý objev: luxusní krémy a pudry na bělení pleti značky SK-II obsahují jedovaté těžké kovy chrom a neodym. „Poté, co úřady odhalily, že některé výrobky americko-japonské značky SK-II obsahují zakázané chemické látky, vyšly v Šanghaji stovky rozhněvaných čínských žen do ulic a požadovaly vrácení peněz,“ sdělila v září 2006 francouzská tisková agentura AFP. „Ve čtvrtek byla povolána bezpečnostní služba, aby uklidnila rozvášněnou skupinu čítající téměř tři sta osob, které byly nuceny čekat na slíbené vrácení peněz za vadné kosmetické přípravky značky SK-II, vlastněné americkým kosmetickým gigantem Procter & Gamble.“
Společnost Procter & Gamble prodej přípravků značky SK-II dočasně přerušila a poté, co došlo k „nebezpečným incidentům“ mezi nakupujícími a prodavači a rozzuřený dav roztříštil skleněnou výplň dveří u šanghajské pobočky společnosti, zavřela své čínské prodejny. Vrácení peněz za luxusní značkové přípravky, jejichž cena se pohybovala okolo sta dolarů za lahvičku, se dožadovaly tisíce spotřebitelů. Jednalo se o dramatické narušení nedávného a poměrně hladkého vstupu nadnárodních kosmetických společností na největší světový trh.
Těžké kovy chrom a neodym mohou způsobovat ekzém a alergickou dermatitidu a v Číně patří mezi jedny z mála přísad, jejichž použití je v kosmetických přípravcích zakázáno. Společnost Procter & Gamble prohlásila, že výskyt těchto kovů je přirozený, do přípravků značky SK-II nebyly záměrně přidávány a v nízkém množství, v jakém se v přípravcích vyskytovaly, nebyly nebezpečné. V říjnu čínské úřady oznámily, že stopová množství těchto kovů nemohou u spotřebitelů, kteří přípravky používají obvyklým způsobem, vyvolat zdravotní komplikace, a v prosinci se výrobky opět začaly pomalu vracet do prodejen.
Podle společnosti Procter & Gamble je Čína nejrychleji rostoucím trhem a na ročním objemu jejích prodejů, jenž přesahuje dvě miliardy dolarů, se z převážné části podílejí právě kosmetické přípravky. Takže byznys nakonec zase vyhrál a nové a veliké stádo čínských ovcí si teď už může radostně a bez jakýchkoli obav napatlat na svou pleť, čeho si jeho umně zrozená konzumní vypatlanost po „kráse“ žádá.
V asijských zemích, jako jsou například Filipíny, je v současné době bělení kůže v módě. Soudobá móda je zkrátka velmi oblbujícím paskvilem čehokoli přírodního, až se z toho čerti v Pekle doslova a do písmene popadají za rohy, a to tak že i vzájemně. Nejpopulárnější herečky mají světlou pleť, úzký nos a objevují se v reklamách na přípravky slibující bílou pleť. Kosmetický průmysl na Filipínách nepodléhá žádným regulacím a některé výrobky, mezi něž patří i oblíbený peelingový přípravek Maxi Peel od společnosti Splash Corporation, obsahují i čtyřprocentní koncentrace hydrochinonu. Hydrochinon je látka, jež snižuje tvorbu kožního pigmentu melaninu a způsobuje tak zesvětlení pokožky. Je o něm známo, že vyvolává rakovinu u zvířat a je toxický pro kůži, mozek, imunitní soustavu a pohlavní ústrojí. V Evropské unii je jeho užití v kosmetických přípravcích zakázáno, ve Spojených státech amerických však může být používán až v dvouprocentní koncentraci.
Zatímco tmavé ženy sní o „krásné bílé pleti“, světlé ženy zase sní o bronzovém opálení, a to tak, že nehodlají očekávat příchod letního slunečného času, jenž se navíc nemusí dostavit vždy, kdy ten bronz obzvláště na své obličejové pleti bezodkladně potřebují. A tak jsou jím dispozici „solárka“ a ohromné množství nejrůznějších opalovacích mastiček, jejichž jedovaté přísady si s těmi bělícími nijak nezadají. A kromě toho nesmyslný „antipeeling“ ne zcela zdravými ultrafialovými paprsky.
Podobně jsou na tom třeba mnozí jedinci afrického původu versus jedinci evropského původu se svým vlasovým fondem. Ti první chtějí rovné vlasy, ti druzí vlasy kudrnaté. A opět tady máme velmi efektivní kosmetické přípravky, jimiž lze učinit to či ono, jak si zákazník žádá, vše s obsahem jedovatých látek na úrovni zcela jistě tak nízké, jak doloží příslušnými firmami dostatečně placení „specialisti“, že vám nějaká újma na zdraví nehrozí ani náhodou. Ale ten pocit, že jste své vlasy mohli srovnat do rovného či vlnitého haptáku navzdory veškeré přírodě, ten za všechny drobné nepříjemnosti oné hrozby jistě stojí za to.
Jak je to tedy s onou krásou, kterou vám nabízejí nadnárodní kosmetické korporace v podobě svých okouzlujících modelek? Jistý Ken Harris se autorce Doby jedové 3 přiznal, že v něm jeho povolání vzbuzuje pocit viny. Živí se totiž retušováním digitálních fotografií a upravuje snímky okouzlujících modelek, jejichž prostřednictvím se po světě šíří idealizované obrazy krásy. „Téměř vždy nejprve upravím tvar nosu,“ vysvětluje Harris a jezdí kurzorem po fotografii. „Na každé fotografii dělám dvacet a třicet úprav, snímky opakovaně posíláme klientům a agenturám, jež je zastupují, a oni nám je vracejí s připomínkami. V konečném výsledku jsou naprosto dokonalé. Nejsou autentické ani skutečné. Podle mého názoru jsou mechanické a bez stopy lidskosti.“
„Upravené části těla a vyhlazené vrásky mají změnit vaše vnímání a názor na to, co je ideálem tělesné krásy… a jakými prostředky jej můžete dosáhnout,“ vysvětluje Harris. „Hlavním smyslem retušování je vytvořit nedosažitelný ideál krásy. Mám jisté podezření, že ve skrytu chovám jakousi potlačenou nenávist k ženám, protože retušováním snímků narušuji smysl lidí pro vlastní identitu a hodnotu.“ Dodává však, že jeho práce je velmi dobře placená. Jak jinak…
Zdroj: Stacy Malkanová, Doba jedová 3 – Kosmetika
07.07.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9