Po levitační tématice z knížky Arnošta Vašíčka předkládám z téhož zdroje další záhadu. Týká se jednoho ze tří posvátných symbolů japonského císařství. K Japonsku mám zajímavý vztah. Jednak jsem se tam naučil jíst sushi a sashimi, japonští kolegové se občas zhmotňují na mém pracovišti, kdysi mě zaujala Yoko Ono, za což může John Lennon, nedávno mě tak trochu zaujal Tomio Okamura, jehož sekretářku jsem jednou požádal, zda bych zde mohl publikovat některé články z jeho webové stránky, k čemuž jsem dostal svolení, takže se jich tady několik vyskytuje. A kromě ještě dalších věcí je tu jedna velice nedávná, totiž mé zprvu dost dramaticky navázané přátelství s jedním potulným japonským houslistou (viz Můj nový kamarád made in Japan). Tento můj čerstvý japonský kamarád se jmenuje Hirohito, alespoň tak se mi představil a pravil, že stačí, abych mu říkal Hiro. Nevím, jak moc je jméno Hirohito v Japonsku rozšířené, ale vím, že se tak jmenoval předposlední japonský císař. Během několika setkání s Hirem jsem měl pocit, že v sobě to císařství jakýmsi způsobem zrcadlí. Že by další záhada?
Lucifer
Zrod japonského císařství je úzce spjat s bohyní slunce Amaterasu. Když její vnuk Hikoho no Ninigi sestoupil podle příkazu bohů do Velké země četných ostrovů, dostal na cestu posvátnou šňůru s korálky Yasakani no Magatama, meč Kusanagi a zrcadlo Yata no Kagami. O zrcadlu mu prý Amaterasu řekla: „Toto zrcadlo si vezmi jako moji duši a uctívej ho, jako bys uctíval mne samotnou!“ Všechny tři poklady pak získal pravnuk Hikoho no Ninigiho – první japonský císař Džimmu, zakladatel dodnes vládnoucí dynastie. (Nejdéle sloužícím byl předposlední císař Hirohito.)
Dárky Amaterasu jsou dodnes třemi posvátnými symboly japonské císařské moci a zároveň důležitou součástí korunovace. Přesto se o nich téměř nic neví. Nikdy nebyl zveřejněn jediný snímek. Není známo, jak vypadají a z čeho jsou zhotoveny. Nikdo jiný než císař a několik vybraných kněží s nimi nesmí přijít do styku. Při korunovaci jsou pečlivě zakryty a mimo tento slavnostní okamžik je každý z těchto posvátných předmětů uložen na jiném místě.
Japonský učitel biblistiky a spisovatel Arimasa Kubo se zajímal jen o posvátné zrcadlo. To by podle něho mohlo být rozhodujícím důkazem, že nejméně jeden ztracený izraelský kmen se ještě před počátkem našeho letopočtu usadil v Japonsku. Na zadní straně zrcadla je prý hebrejsky napsáno Boží jméno. Kubo se přitom opírá o svědectví lidí, kterým se údajně podařilo prohlédnout si tento přísně střežený předmět. Na počátku dvacátého století Arinori Mori, tehdejší japonský ministr školství, kultury a vědy, prozradil, že viděl na zadní straně posvátného zrcadla hebrejsky napsáno: JSEM, KTERÝ JSEM. Tedy Boží jméno, kterým se podle Bible Hospodin „představil“ Mojžíšovi.
Po druhé světové válce tuto překvapivou skutečnost potvrdil Dr. Sakon, profesor z univerzity Aoyama-Gakuin, který v císařském paláci viděl věrnou repliku posvátného zrcadla. Pak se do pátrání vložil hluboce věřící šintoista Yutaro Yano. Spřátelil se s jedním knězem svatyně Ise-Džingu. Tento obrovský komplex se skládá z více než stovky svatyní. Jedna z nich se jmenuje Naiku a je zasvěcena bohyni Amaterasu, božské pramáti císařského rodu. Právě zde je posvátné zrcadlo uloženo. Kněz ho Yutaro Yanovi tajně ukázal a nechal ho, aby překreslil všechny znaky na jeho zadní straně. Tento nákres byl dlouho ukrýván skupinou Shinsei-Rujinkai. Její členové ho později ukázali znalci náboženství Wadohu Kohsakovi a ten nákres zveřejnil ve své knize, která vyšla před několika lety.
Doposud byly vysloveny dvě teorie, jak nápis zrcadla vyložit. První z nich se domnívá, že písmena jsou znaky prapůvodního japonského písma, které existovalo na ostrovech ještě předtím, než byly v Japonsku zavedeny čínské znaky. Tomu ale odporuje skutečnost, že všechny známé starověké japonské texty jsou psány svisle a nikoliv ve vodorovných řádcích. Podle druhé hypotézy sedm písmen uprostřed centrálního kruhu jsou hebrejská písmena, které se dají číst jako JSEM, KTERÝ JSEM. Jiní badatelé se spíš přiklánějí k překladu: Jahve je světlo (slunce). Což kupodivu koresponduje s biblickými žalmy: „… když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo“ (Ž 84, 10) a „… vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce…“ (Ž 84, 12) A taky naznačuje souvislost s Amaterasu, která je se sluncem bytostně spojena.
Snahu o rozluštění nápisu komplikují písmena v centrálním kruhu. Ty se totiž velmi podobají řečtině. Navíc neexistuje žádný důkaz, že nákres je opravdu dokonale přesné zobrazení zadní strany zrcadla. Dokud se císařská rodina nerozhodne posvátné zrcadlo ukázat, zůstane tato jedinečná památka velkou záhadou.
Všechny země světa jsou pyšné na své národní symboly. Pečlivě je střeží, ale čas od času – jako české korunovační klenoty – je přece jen vystaví. Proč není známa podoba posvátného zrcadla? Jak vysvětlit, že vědci už dávno neprovedli rozbor, z jakého materiálu je vyrobeno? Existuje nějaký pádný důvod, proč nesmí být tajemství tohoto posvátného předmětu odhaleno? Zacloumalo by to císařstvím nebo dokonce celým lidstvem?
Zdroj: Arnošt Vašíček, Záhady Orientu
21.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8