Vracím se k záhadologické knížce od Arnošta Vašíčka, z níž jsem tady měl již jednu reprodukci – Trpká cesta k osvícení. Ta dnešní, v pořadí tedy druhá, se týká levitace. Levitace zde již byla probírána z jiného zdroje (viz Levitace I a Levitace II) a ještě i v jiných souvislostech. Zkusme se na to zase podívat tak trochu jinak, jak o tom píše Arnošt Vašíček, k čemuž jsem připojil takový kavárenský fyzikální dovětek.
Lucifer
Může člověk vlastní silou, tedy bez použití jakýchkoli nástrojů či přístrojů, překonat zemskou přitažlivost, gravitační sílu, a vznášet se čili levitovat? V klášteře Cheldan nedaleko Lhasy se nachází rakev s ostatky jednoho z nejvýznamnějších učitelů tibetského buddhismu Tsong Kha Pa. Pozoruhodné na ní je především to, že nespočívá na katafalku, není ani podepřena kameny či dřevem. Vznáší se bez jakékoli opory půl metru nad zemí. Evropští misionáři, kteří v roce 1845 tento neobyčejný úkaz sledovali na vlastní oči, dostali od lámů „uklidňující“ vysvětlení: ve skutečnosti nelevituje rakev, ale mumie velkého Mistra a ta zvedá svůj dřevěný posmrtný domov s sebou.
Schopnost překonávat zemskou přitažlivost je jeden z nejtajemnějších projevů lidského organismu. Někteří jedinci se v jistých okamžicích dovedou zvednout do vzduchu bez pomoci technického zařízení. Zní to šíleně a objevitel prvního univerzálního zákona gravitace Isaac Newton by zřejmě každého zastánce levitace odsoudil ke zklidňující léčbě ve svěrací kazajce, ale podivuhodné indicie a četná svědectví z nejrůznějších koutů světa naznačují, že na zkazkách o lidech vznášejících se prostorem bude přece jen něco pravdy.
Levitace, jak samovolné či záměrné poletování lidí i věcí vzduchem nazýváme, byla známa již v dávnověku. Národní muzeum v Dillí vystavuje prastaré skulptury s motivy překonání zemské tíže pouhou silou vůle. A je pouhá náhoda, že se v řadě legend Blízkého i Dálného východu vyskytuje tolik zmínek o svatých mužích plujících vzduchem?
Richard Cavendish ve své knize Tajemství světa píše:
Tibetští lámové, poustevníci a asketi se věnují meditaci a jiným duchovním cvičením nejen po mnoho let, ale po mnoho svých životů a – jak se věří – nakonec získávají ohromnou slávu díky nadpřirozeným silám, kterými začínají disponovat. (Luciferova poznámka: Pokud ty síly skutečně existují a disponují jimi přirozené bytosti, pak se nedá hovořit o nadpřirozených, ale spíš o velmi neobvyklých silách.) Soudí se, že dovedou ovládat démony a dorozumívat se s dušemi mrtvých, ovlivňovat počasí, uzdravit i zabíjet na dálku, létat a pohybovat se nadpřirozenou rychlostí. Podobně jsou schopni učinit své tělo tak lehkým, že je unese stéblo ječmene.
Proslulá znalkyně Tibetu Alexandra David-Néelová přidává svědectví o speciálním souboru cviků – lung-gom-pa. Mladí mniši, kteří ho zvládnou, dokážou levitovat. Ne že by přímo poletovali nad střechami budov, ale překonávají jako poslové obrovské vzdálenosti velkou rychlostí tak, že se v určitých okamžicích jejich nohy nedotýkají země:
Poprvé jsem viděla lung-gom-pu v travnaté poušti severního Tibetu. Navečer jsem spatřila velmi daleko před námi temný bod, v němž jsem kukátkem zjistila člověka. Velice mne to překvapilo. V těch končinách nejsou setkání častá a my jsme už deset dní neviděli živou duši. Kromě toho se do těch nesmírných samot nepouštějí lidé pěšky a sami.
Ten člověk se stále blížil a více a více byla patrná rychlost jeho chůze. Jeden z mých lidí řekl, že je to asi nějaký lung-gom-pa. Tím ve mně vzbudil touhu podívat se na něho, promluvit s ním, vyfotografovat ho. Když jsem se však o tom zmínila, zvolal jeden sluha: „Ctihodná dámo, nesmíte zastavovat lámu ani s ním mluvit. Měl by z toho smrt. Když jsou na cestách, nesmějí tito lámové přerušit rozjímání. Přestanou-li opakovat magické formule, uteče bůh, který je v nich, a ježto je opustí předčasně, zatřese s nimi tak silně, že je usmrtí.“…
Přišel blízko k nám. Zřetelně jsem viděla jeho netečnou tvář a široce rozevřené oči, které jako by se dívaly na nějaký bod kdesi vysoko v dálce. Ten láma vůbec neběžel. Zdálo se, že se při každém kroku zvedá od země a dělá skoky jako míč. Měl na sobě mnišské roucho a tógu. V pravici držel purbu, rituální nůž, a vypadalo to, jako by se o ni opíral…
David-Néelová připomíná, e mniši, kteří aspirují na úlohu posla, musí cvičit v naprostém odloučení od okolního světa po dobu tří let, tří měsíců, tří týdnů a tří dnů, což je klasická tibetská perioda pro duchovní cvičení. Na závěr vykonávají podivnou zkoušku:
Vykope se jáma tak hluboká, jak e kandidát vysoký. Nad ní se postaví jakási kopule s úzkým otvorem nahoře, tak vysoká, jak hluboká je jáma… Kandidát sedící v jámě musí jedním skokem projít otvorem…
Každý den přicházejí stovky poutníků do buddhistického chrámu Watt Tham Monkong v Thajsku, aby zažily svátost zázraku. Mniška Anong se vznáší nad hladinou chrámového jezírka. Sedí v lotosové pozici, vytrvale se modlí a medituje. Její tělo se jen zlehounka dotýká vody, neplave, nepotápí se, nelétá vysoko. Opírá se o hladinu, jako kdyby byla uvelebená na pevném podkladu.
Zdroj: Arnošt Vašíček, Záhady Orientu
Poznámka:
Je levitace iluzionistickým trikem, jak to třeba dokáže David Copperfield, ačkoli ten má na rozdíl od tibetských mnichů k dispozici moderní technické nástroje, nebo se jedná o sugesci, hypnózu či jakoukoli jinou psychickou manipulaci diváků, anebo je to skutečná a žádnými vnějšími prostředky ovlivněná schopnost lidského organismu, tedy především jeho mozku, odstínit vliv všudypřítomné gravitace?
Faktem je, že ani moderní věda založená na kvantové fyzice a teorii relativity si s gravitací stále tak nějak neumí poradit. Soudobé fyzikální modely umí docela věrohodně popsat ostatní tři základní síly, elektromagnetickou a silnou a slabou jadernou sílu, přičemž u všech třech jsou definované a experimentálně ověřené polní částice. Jen ten graviton tak nějak tomu experimentálnímu ověření uniká. Je gravitační síla vůbec elementární? Není to třeba statistický výsledek chaotického působení jiné a skutečné elementární síly? Třeba taková van der Waalsova síla, přilnavost, která kupříkladu velmi slabě drží v grafitu pohromadě velmi pevné destičky grafenu, je jakýsi statistický výsledek elektromagnetických sil. Mohla by být gravitace statistickým výsledkem, jakousi „vyšší harmonickou“, elektromagnetických interakcí?
Náš mozek (samozřejmě i všech jiných živočichů) funguje především na výměně elektromagnetických signálů. Zjednodušeně řečeno elektrických impulsů, ale elektrické pole či elektrická interakce je jen jedna ze dvou extrémních projevů elektromagnetické interakce, což jsme si de facto sami do své elektromagnetické teorie historicky zabudovali. Konečně elektroencefalograf, který měří elektrickou aktivitu mozku, v podstatě zaznamenává elektromagnetické záření, které mozek vysílá.
Pokud by tohle byla pravda – přičemž je třeba říci, že ani elektromagnetická síla nemusí být elementární, ale to se už pouštím někam do dosud neznámého terénu, v němž se jaksi s matematickou klopotností pohybuje teorie superstrun – pak si můžeme představit, že lidé, kteří jsou schopni levitovat, dokáží zcela intuitivně uspořádat elektromagnetickou aktivitu svého mozku tak, že generuje statistický výsledek totožný s gravitací, ovšem s opačným znaménkem.
Těžko říct, jak to vlastně funguje, výše zmíněné berte jen jako kavárenské žvatlání mezi fyziky. Se svými kolegy jsem na toto téma už asi dvakrát takto diskutoval. Jisté je, že mnozí z nás, kterým se levitovat zatím nepodařilo, měli anebo ještě stále mívají létací sny, o nichž jsme si tady už možná nejednou povídali.
15.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 66