Neviditelný čert

I kdybychom stokrát za den sami sebe přesvědčovali, že nedáme na pověry, že se řídíme zdravým rozumem, budeme si jenom nalhávat něco, co neodpovídá pravdě. Máme v sobě magické myšlení hluboko zasuté… Může být něco racionálnějšího, než je např. programování? A může být zároveň něco tak špatně vysvětlitelného, jako to, že mašina bleskově vyhledá odpověď na nejabsurdnější otázku, zahraje nám, ukáže obrázek. Nejednu věc umíme popsat, využít ji taky, ale pochopit ne. Jen pár let tu byly počítače – a už se ve hrách zabydleli rytíři, draci, skřeti. Pořád a furt totéž, jen oblečky a mejkap musí být – no jistě: in. A dobře tak. Ať to děcko v nás přetrvá. Vrcholový sportovec, výpěstek štábu aplikujícího na něm nejnovější vědecké poznatky, nenastoupí ke startu bez talismanu… Taky dobře? Asi ano. Něco sebezáchovného z něj zřejmě mluví.

Stella

Pokud jde o talismany, takový Enrico Caruso měl při každém vystoupení na krku zlatý řetěz s korálovým růžkem, medailonky svatých a staré mince. Talismanům propadají údajně nejčastěji právě lidé, kteří veřejně vystupují – herci – a potom ti, kterým jde o život – vojáci. Správný talisman (amulet) má v sobě spojovat slovo, buď svaté, nebo naopak obscénní, a magický předmět. Nejčastěji se amulety věšely na krk. Zpočátku to byly lastury, kamínky, někdy drahokamy. Popsané pergameny svinuté do malých ruliček ochraňovaly kterékoli místo na těle slovem. (On tahák často štěstí přináší.) Řekové považovali za nejúčinnější prostředek pět alf napsaných za sebou jedním tahem – pentalfa. V nejedné zemi se používá slovo abracadabra a lidé od Malé Asie po Ameriku se dlouho zaklínali slovem sator.

Studenti i vojáci polykali magické tabulky – papírky s písmeny či slovy v určitém pořadí. Vojáci doufali v nezranitelnost, a kupovali si proto mech z lebek popravených zločinců. Mnohdy si vystačili s bylinkami od kořenářek. Stačila třezalka, kamzičník, čekanka, náročnější byly vstavač a protěž, ale dobře posloužilo i dřevo z topolu a hlavně: česnek. Osvědčil se Homérovým hrdinům a někteří bojovníci v něj věřili ještě za první světové války. Podobný účinek měly i hrací karty. Před kulkou ochránila i určitá mince, zpravidla s reliéfem svatého. Na trhu se dlouho prodávaly pásy popsané slovy Písma, dokud roku 1739 tuto praxi nezakázal rakouský císařský předpis pod hrozbou ukamenování „čarodějů“… (Tzv. Délka Kristova se prodávala na trzích ještě v 19. století. Byl to pruh papíru o předpokládané délce – výšce – Kristova těla, popsaný modlitbami, později pouze zaklínáním.) Pokud nevíte, kdo je zmrzlík, vězte, že původně šlo o nezranitelného vojáka, kterému se kulky vyhýbaly. Také se mu říkalo fest nebo fext. Když takový zmrzlík zemřel – to se mohlo stát smrtí přirozenou nebo byl ubit holí (tady kouzlo nepůsobilo), poznal se podle toho, že zčernal, ale neshnil.

Ukradený nebo půjčený talisman ztrácí moc. Nesmíme ho ztratit, protože jeho síla se může obrátit proti nám. Ale nezoufejme. Kolik nových, jistě mocnějších talismanů se dá koupit na internetu! Zboží stejného druhu, zákazník stejný…

Magickým obřadem je i běžný pozdrav. Původně okamžik, kdy člověk dával najevo, že v dobrém přichází. Má holé ruce, je beze zbraně. Pozor! Některé kmeny prý považují líbání za projev kanibalismu.

Zaříkáváním se tišila bolest, ovládalo se počasí i divá zvěř. Zaříkáváním se dá také uhranout – uřknout. Abychom něco nezakřikli, klepeme na dřevo. Úspěch v práci zajistilo plivnutí do dlaní. Zlí duchové a neštěstí se dají zahnat červenou barvou. Proto mívali beránci a telátka kolem krku červenou stužku a na střechách se staví “glajcha“ ozdobená stuhou. Uhranutí má zdroj ve zlém srdci, ve špatné myšlence. Působí parami, které uvolňuje člověk pichlavým pohledem. (Já sem nechci psát, že původně šlo o páry z menstruační krve starých čarodějnic – tak to vynechávám.) Někteří lidé jsou tak zlí, že to o sobě už ani nevědí. Nosí ale neštěstí. Poznají se podle vyčerpanosti, bledosti, smutku. Takového člověka zaženeme talismanem v podobě rohů nebo (ach ouvej) tamtoho orgánu. Vůbec mnoho věcí z oblasti zla má k téhle pánské anatomii blízko.

Kromě zlých lidí existují také lidé jedovatí. Ti vás zabijí už dechem. Ale výhodnější je použít zákeřné uhranutí formou přehnané chvály. To se totiž potom rozzlobí bohové, protože zjistí, že je zde někdo, kdo by ohrozil jejich primát. Takovému uhranutí předejdeme formulkami: Abych to nezakřikl, Požehnej pánbůh… Nebo zaklepeme zdola (aby to duch neviděl) do desky stolu.

Způsobů, jak se ubránit uhranutí, je opravdu mnoho. Přetření postiženého místa na těle podolkem, zahánění duchů obnažením obvykle zakrytých partií (prý tady platí, že se duch buď lekne, nebo se mu ona partie zalíbí – ale pokoj dá v každém případě.) Symbolické náhražky v podobě pověstných gest prý používají cudnější osoby (kdo by to řekl.) S Luciferem můžete bez obav i obědvat, když máte nohy pod stolem zkřížené. A černá ruka s roztaženými prsty v arabských zemích ochraňuje dům.

Kletby, obávaný prostředek, se používají dodnes, a to i mezi národy… Ovlivňují sugestivně psychiku, vysávají. Jednou prokleté předměty přinášejí neštěstí. Známý je případ modrého diamantu Hope, který patřil Marii Antoinettě a zmizel s dalším majitelem při zkáze Titanicu. Účinek kletby se dá zmírnit nebo odstranit zahrabáním věci do dřevěného uhlí. Naopak se dá zvýšit pomocí vosku, lanolinu, vody. Druhem zaklínání jsou i modlitby. Jejich účinek se zvyšuje opakováním, protože opakované modlitby si božstvo snáze všimne.

Aby byl výsledek magického rituálu co nejspolehlivější, musíme znát také dobré místo a čas k obřadu. Samozřejmě, že zlo se automaticky vyhýbá zázračným jeskyním, řekám, horám, studánkám, kapličkám. Strašidelná místa, jako hřbitovy a popraviště, znásobují účinek rituálu. Oblíbeným místem je rozcestí, obzvlášť trojcestí. Domy, v nichž řádí poltergeist, jsou vděčným tématem stále. A osobně se domnívám, že v tomto případě zdaleka nejde o pouhé povídačky (na NČ už se tomuto jevu věnovalo víc místa).

Kdo svévolně dělí čas na zimní a letní, narušuje také starobylý pořádek ve směnách duchů. Při východu slunce mizí duchové zemřelých, upíři a strašidla. Východ a západ slunce budou magickým časem vždy… Obzvláště silný účinek mají magické praktiky uplatňované na svátek Petra a Pavla, Filipa a Jakuba, na Jana Křtitele, sv. Jiří, na Zelený čtvrtek, Velký pátek a také na Boží hod. Slova, předměty, místo, čas – ale také zvířata hrají v magii nemalou roli. Např. krtek vzbuzoval hrůzu – symbolizuje rytí hrobu – a nesmělo se na něj sahat, aby člověku neupadla ruka.

Jak se stát neviditelný, neprůstřelný, jak se rychle uzdravit – takové rady se dají díky technice dnes najít rychleji, než kdyby člověk musel běžet za starou kovářkou. Ostatně, pokud jde o rady, uměli je vždy udělovat (pořadí podle spolehlivosti): cikáni, židé, Valoni, Benátčané, kapucíni, jezuité, faráři (katoličtí), potulní herci, provazolezci, pilnikáři, brusiči, porodní báby, rasové, kati, pytláci, myslivci, kováři, ovčáci. Zůstaňme u rad, a protože se dnes vaří všude a dobrých receptů není nikdy dost, zakončeme jedním z nich, receptem na čarodějnou mast. Ta může uvolnit astrální tělo. Aplikuje se potíráním údů, maže se srdeční důlek, podpaždí, temeno hlavy, kříž, chodidla, zápěstí.

Satanská mast:

V neprodyšně uzavřené nádobě zahřívat 2 hodiny ve vodní lázni. Po aplikaci má člověk ve snu zažívat pocit, že je na sabatu… (Jak se získává lidské sádlo, vím – nepovím. Není to pěkné – to získávání. A jestli mi za to popřejete: Aby tě husa kopla!, to bych vážně chtěla zažít. Ta představa mě baví.)

Zdroj: Sýsová, Věra: Pověry od Věry, Adonai, Praha 2001

08.11.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12