O prodejné lásce historicky (Podle Vlastimila Vondrušky)

rubrika: Pel-mel


Schopnost bojovat a schopnost plodit děti, tedy, být potentní ve smyslu plodivé síly i ve smyslu vůle k moci, to byly ve starověku základní předpoklady nezbytné pro výkon vlády. Tak jako v rodině zestárlý otec předal hospodářství synovi, tak panovník, který veřejně nepředvedl svou mužnou sílu, musel trůn opustit. Ohrozil by totiž plodnost své země a hrozil by hlad. Mezopotamská bohyně Ištar zajišťovala jak válečná vítězství, tak úrodu. Proto obřady na její počest byly státnické a erotické zároveň. V chrámech byly zaměstnány ženy, které měly za úkol obdarovávat muže božskou silou. Muži za božskou sílu rádi chrámu přinášeli peníze. Panovník pak musel nejméně jednou ročně absolvovat „svatou svatbu“ v objetí velekněžky a před očima kněží, bojovníků a svého lidu. Zdá se, že tyto rituály probíhaly už v 7. tisíciletí př. n. l., i když jejich popisy jsou mladšího data. Také Starý zákon zdůrazňuje Šalamounovu plodnost (tisíc dětí). Řecké bakchanálie s falickými symboly pak nebyly ničím jiným, než skupinovým sexem. Orgie bývaly tak divoké, že senát roku 186 vydal zákaz konání této oslavy boha plodnosti.

 

Stella


Dá se říci, že počátky prostituce mají kořeny právě v náboženské víře. Svědčí o tom texty sumerské, babylonské i asyrské. Gilgameš, který nemine jedinou dívku ani jinocha bez projevu své mužné přízně, má polodivokého přítele, jehož zcivilizuje právě chrámová kněžka. A to tím způsobem, že se s ním sedm dní miluje. Popis tohoto civilizování je ve slavném eposu dost konkrétní. Nevěstky pracovaly v chrámech za mzdu, ale chodily sem i bohaté paní a dívky, možná zprvu jen z důvodů náboženských. Později, když se prodejná láska institucionalizovala, odcházely chudé dívky do nevěstinců, aby si vydělaly na věno. (To platilo ve starém Řecku i v křesťanské Evropě.) Pouliční nevěstky byly nižší sortou vždy. V Egyptě byly celé čtvrti obývané pouze nevěstkami, které sháněly zákazníky na ulicích a v pivních výčepech.

 

Řekové dávali přednost kultivovanému uspokojování tělesné touhy, už ze snahy odlišit se od „barbarů“. Prostituci tak řídila obec. Vzdělané, „luxusní“ prostitutky, hetéry, lze označit za první emancipované ženy. Byly sebevědomé a velmi svobodné. Řekové jako první podřídili prostituci státní kontrole a stát z tohoto řemesla profitoval. Otec demokracie Solón kromě jiných reforem provedl také reformu prostituce. Vzdálil ji chrámům, nechal postavit zvláštní budovy, porneia, nakoupil všechny tamní pracovnice a nechal je vyškolit. Vstupné do těchto domů bylo velmi nízké, ale výtěžek zachránil athénskou pokladnu. Prodejné ženy byly otrokyněmi, přesto neměly navždy uzavřenou jinou životní cestu. Stejně tak jejich děti nebyly vystaveny opovržení a mohly se dopracovat úspěchu, měly-li potřebné schopnosti. Příkladem může být Thémistoklés, syn prostitutky, který porazil Peršany u Salaminy.

 

Pro Římany byl přijatelnější nezávazný tělesný styk bez citu než zamilovanost. Cit není pragmatický, zamilovaný člověk není rozumný. Řím poskytoval svým občanům sex zdarma, na náklady města, jako formu politické korupce. Prostituce neobyčejně vzkvétala, a to jak v domech k tomu určených, tak na ulicích, dále v budkách – stáncích pod kolonádami. Prosperovaly ovšem také dívky na objednávku do domu. Konkurence byla veliká, ale stát získával obrovské prostředky z daní. (Aby se ženy daním vyhnuly, prodávaly např. pečivo – předražené kousky ve tvaru pohlavních orgánů a k nim dávaly zdarma sex. Nepostižitelné.)

 

Křesťané a tělesná láska

 

Snad bychom čekali, že křesťanství prostituci omezí, ale nebylo tomu tak. Konstantin ve 4. století vydal zákony na ochranu prostitutek a prostitutů. Císař Justinián (6. st.) se oženil s velmi kultivovanou bývalou prostitutkou Theodorou, jež bývá označována za první sociální reformátorku. Křesťanství jako takové však ženu odsunulo na vedlejší kolej. (Žena se nemůže obracet ke Kristovi a hlásat jeho učení.) Prostituci ale církev nutně potřebovala jako zdroj zisku. Jít do nevěstince také nebyl takový hřích, jako mít poměr se zadanou ženou. Navíc potřebovali prodejnou lásku ti, kteří se nemohli nebo nesměli ženit: druhorození synové, nemajetní čeledíni, dělníci, kejklíři, tovaryši, studenti, univerzitní mistři, preláti, žoldnéři, písaři.

 

Ve Francii v 15. století působila „Pařížská federace nevěstek“, která sdružovala čtyři tisíce žen. Nejméně další 2 tisíce ve městě nebyly registrované. V Dijonu postavily vdovy a manželky řemeslníků malé domky pro nevěstky jako výhodnou investici. Protože se toto podnikání ukázalo být lukrativní, vybudovaly ty zbožné ženy dva velké nevěstince. Francouzská prostituce byla přísně kontrolovaná. Bděl nad ní zvláštní královský úředník. Pracovnice musely dodržovat přísnou hygienu a milovat se pouze povoleným způsobem. Kontrolu prováděla bordelmamá otvorem ve zdi. (Bylo pravidlem, že nevěstinec vlastnila právě žena. Dbala na to, aby její stánek nenavštěvovali židé a muslimové. Také bylo její povinností hlásit městské radě, kdo do veřejného domu chodí a co říká o poměrech.) Nepovolený způsob milování nabízely ve svých domech prostitutky neorganizované. Při městských slavnostech v Paříži právě prostitutky závodily v běhu, skoku, hrály míčové hry. Zápisy o těchto průkopnicích sportu existují už od 14. století.

 

Veřejné domy budovali i bohatí příslušníci církve. Pak mohli vybírat peníze od dívek, a zároveň pokuty od hříšníků. Takový postup je znám ze Štrasburku, ale také z Londýna. Biskup Swithin z Winchesteru postavil prostitutkám celou čtvrť. Od krále Jindřicha II. získala anglická církev privilegium získávat všechny výnosy z londýnské prostituce (1161). Privilegium platilo celých čtyři sta let! Sixtinská kaple byla dokončena jen díky daňové reformě, po níž musely římské veřejné domy odvádět peníze papeži. Nemalé příjmy z prostituce měli i preláti v Čechách. Platí to ovšem také pro města, jak dokládají knihy městských příjmů. Nevěstkám nesměl nikdo ubližovat. Na veřejnosti nosily žluté závoje, aby se odlišily od počestných žen. O Vánocích měly právo koledy. Nabízely se v hostincích, lázních a hampejzech. (Bordel se říkalo nejprve v Itálii, Francii, Anglii.) U nás se vykřičený dům nazýval také dům kurevný nebo stydká chalupa, případně ženský dům, tetin příbytek, růžová zahrada, vepřín. Pro kuplířky se vžilo pojmenování svodnice.

 

Na konci 14. století obývaly prostitutky v Praze (také kat a městská spodina) dvě předměstské čtvrti. Staroměstské předměstí zvané Benátky a Krakov u Nového Města pražského. Nejlepší nevěstince doby renesanční byly v Celetné ulici, hodně vyhlášené pak na Františku a v Podskalí. Běžně se živily tělem ženy zaměstnané v hospodě. Kališníci proti prodejné lásce ostře vystupovali. Vymýcení prostituce požadovaly i Čtyři pražské artikuly. Nepochybně kališníci měli na mysli především kněžské smilstvo. S vymýcením prostituce nesouhlasil ani papež ani kardinál. Se zdůvodněním, že vždy jde o menší zlo, než jakým je cizoložství. (Bude zajímavé sledovat, zda se k této otázce vysloví také soudobý papež, který už stačil popudit nejednoho bigotního katolíka, viz Být dobrým katolíkem nutně neznamená množit se jako králíci, vzkázal papež věřícím)

 

O sexu se ve středověku veřejně mluvit nesmělo. Přesto se křesťanské církve k otázkám erotiky často vyslovují. Křesťanští filozofové a lékaři v raném a pozdním středověku ztotožnili duševní zdraví a sexuální zdrženlivost. Tedy, duševně zdravý je ten, kdo o sex nemá zájem. Snad to souviselo s prosazováním celibátu, který byl ovšem nařízen až tisíc let po Kristu. Na církevních koncilech se např. řešilo, kolikrát týdně může mít věřící milostný styk (v manželství, samozřejmě). Oficiálně dlouho platilo, že dvakrát, maximálně třikrát je přiměřený počet. Církev také stanovila, že nelze líbat a hladit prostitutku. Určila také, jak se lidí smějí milovat. Bůh prý toleruje jedině klasickou polohu, při níž žena leží na zádech. Autoři návodného spisu detailně a poučeně uvádějí, co všechno je hříšné. Muž nesmí vyvíjet zbytečnou aktivitu a žena se má modlit za zdravé dítě. Pokud muž přesto nedodrží, co je zakázáno, bude se postit podle předepsaného počtu dní. Příklady necudností jsou uvedeny i s taxami. U zpovědí pak kněží ukládali konkrétní pokání podle přehledu. Kromě toho městský rychtář doby renesanční mohl provádět přepadové noční kontroly. V noci mohl vniknout do domu a ověřit, zda v loži spí lidé sezdaní. (Viz povídka Z. Wintra Kateřina zlé pověsti.)

 

Už od 11. století se církevní učenci trápili otázkou, jak odlišit počestný tělesný styk od hříšného milování. Že za problémy stojí žena, to bylo dáno, protože od Evina prvotního hříchu nese veškerou odpovědnost. (Tak se trestá zvídavost!) Muž je od přírody chytřejší, jeho víra je pevnější, o něm se disputace nevedly. Na jednom koncilu se církevní autority snažily určit i to, kolik může mít žena milenců, aby její duše byla ještě spasena. Vyšlo jim, že čtyřicet. Ale potom se už musí stát cudnou! (O počtu účastníků koncilu není nic známo. Zato je dobře známo, že do měst, ve kterých se koncily konaly, přicházely prostitutky zdaleka.) Nad čtyřicet milenců už duše hříšnice propadne peklu. Protože účelem milování má být plození dětí, počestný člověk nevyhledává předmanželský styk. Je zajímavé, jak tento názor poznamenal i mnohem pozdější dobu, a to konec 18. a celé 19. (měšťanské a měšťácké) století. Nebylo výjimkou, že manželé jeden druhého za celý život neuviděli nahého, viz Intimní historie (Podle Vlastimila Vondrušky).

 

(Stella: Bylo také neslušné, a platilo to ještě ve století dvacátém, mluvit o těhotenství. Ženy svůj stav tajily tak dlouho, jak to bylo možné. Za první republiky, v době urputných bojů za zrušení celibátu učitelek, bylo jedním z argumentů proti jejich sňatkům, že těhotná žena nemůže předstoupit před mládež.)

 

Poznámka závěrem: Nemá cenu rozebírat, že prostituce je věčná, že vážnější problém než dobrovolné prodávání těla představuje spojení prostituce se zločinem všeho druhu, s otázkou bezvýchodné chudoby a s vážnými nemocemi. To víme všichni. Ale z historického pohledu nejen na tuto otázku je zajímavé sledovat, jak jiné jsou dějiny „dole“, svým způsobem svobodnější, a jiné jsou ty „oficiální“. Vždyť člověk neznalý teorií cítí přesně, co je třeba, a chová se podle toho. Ať jde o uctívání Pána Boha, nebo o tělesnou lásku.

 

Zdroj: Vondruška, Vlastimil: Intimní historie, MOBA Brno 2007

 

Milord – Edith Piaf, Milord – Hana Hegerová


komentářů: 15         



Komentáře (15)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

astra2
15
astra2 23.01.2015, 20:43:26
V té necyklopedii jsou ale bídácí, takhle pošahat perlu národa S vyplazeným jazykem Chudák Jeník Plačící

Stella
14
Stella 23.01.2015, 17:45:44
Ne - u- vě- ři - tel- né! Křičící

A pokud jde o tu jednu prošlapanou botu, taky o druhou nohu je nutné v pekle pečovat:
http://www.konicci.cz/clanky/pece-o-kopyta-83/

Lucifer
13
Lucifer * 23.01.2015, 15:39:45
Stellina zmínka o tom, že Komenský prosazoval spojení teorie s praxí mi nedala spát, takže jsem to šel s pomocí strejdy Googleho prozkoumat na internet a narazil jsem na tenhle odborný článek o Janu Ámosovi Komenském

http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Jan_%C3%81mos_Komensk%C3%BD

Úžasný

Lucifer
12
Lucifer * 22.01.2015, 23:57:37
A proč ne celou abecedu

https://www.youtube.com/watch?v=RuJjpZ9xuOs

S vyplazeným jazykem Ospalý

11 A Dé
mefi (neregistrovaný) 22.01.2015, 23:39:11

Debussy - Arabesque

http://youtu.be/28Qi4jLtigc?list=RDGkYxV1FriOA

Usmívající se


Lucifer
10
Lucifer * 22.01.2015, 22:12:23
Mám k dispozici ještě Cé

https://www.youtube.com/watch?v=EFzK19w1chc

Nevinný

Stella
9
Stella 22.01.2015, 22:00:45
Krásné, mefi. A nesmutni.

8 Jako by chtělo něco říci i Bé
mefi (neregistrovaný) 22.01.2015, 21:53:06

Vaya con dios - Don't Cry For Louie

http://youtu.be/tgUyDhwDFdU

Zamračený

astra2
7
astra2 22.01.2015, 19:31:13
Pustila jsem si paní Hegerovou...

Stella
6
Stella 22.01.2015, 19:11:34
Jako by na tom záleželo! Ale český text je vynikající!

Lucifer
5
Lucifer * 22.01.2015, 17:33:51
Zapomněl jsem dodat, že jsem to tam přidal na podnět Stelly.

Lucifer
4
Lucifer * 22.01.2015, 17:33:04
Pustil jste si někdo ty dvě písničky, Milord od Edith Piaf a verze téhož od Hany Hegerové, které jsem přidal v podobě klikacích odkazů na závěr článku?

Stella
3
Stella 22.01.2015, 09:56:46
Astro, myslím, že kromě Lucifera nikdo s takovým osobním zaujetím nevystoupí!! On taky Komenský prosazoval spojení teorie s praxí, že.
Ke Komenskému přidám ještě J.Husa a jeho averzi k tělesné lásce a ženě - hříšnici, ač krásně a výchovně pro ženy psal.

Vondruška už napsal mnoho knih, které se vyznačují čtivostí a poučeností. Pro laika ideální.
Vyhnula jsem se záměrně shrnutí, ke kterému jsem měla cukání. Ale nakonec účelem textu nebyl rozbor... Jeden z těch bodů by byl romantizující přístup k obrazům prostitutky v literatuře, jiný pohled u Maupassanta, Dostojevského (symbol trpícího lidství), Kuprina, Tolstého, Machara, Šaldy - však věděli mnozí dobře, o čem, o kom, píší. A třeba i takový Steinbeck...
Z jiného pohledu - dívka bez věna neměla na výběr, pokud nechtěla jít do kláštera nebo být přítěží. Jako prostitutka zůstávala relativně svobodným člověkem. Než přišel pogrom, třeba.

Hetéry by možná nedělaly to, co dělaly, kdyby měly jinou možnost vzdělání!


astra2
2
astra2 22.01.2015, 06:59:24
Ještě skoro ani nevidím a tady taková spoušť! S vyplazeným jazykem Stella se odvázala a Lucifer mává plodníkem. Mlčící Co víc si přát v chladném ránu! Velice osvěžující téma.
Starořecké hetéry, to je kapitola sama pro sebe. Neměl by tam pan Vondruška více informací, Stello? Autor psal svoje Intimní historie jistě s velkým zaujetím. Sex je to, co vždycky nejvíc hýbalo lidským světem. Celá literatura, veškeré umění a všechny ty nadstavby nad lidstvím se sexem, co je svět světem, zabývají. Tak proč ne my tady. Stello, je to od tebe počin. Jsem zvědavá na reakce publika! Usmívající se

Lucifer
1
Lucifer * 22.01.2015, 00:16:13
Jan Amos Komenský jednou prohlásil zhruba něco takového: „Lepší než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti.“

Originální verze se může trochu lišit, nebudu ji hledat, ale do mé paměti se vryla tato verze: „Nežli za ženou hampejznou se píditi, je lepší ten neodbytný chtíč na svém pindíkovi vlastnoručně ukojiti.“

A právě jsem vymyslel novou verzi, která se Komenskému blíží trochu více: „Je lepší svým plodníkem řádně zamávati, než ho do mezinožního popelníku ženy hampejzné odklepati.“

Mrkající Nevinný

«     1     »