Ztráty a nálezy je název čtvrté kapitoly náhodami oplývající knížky, z níž zde naposledy byla reportáž Mnich záchranář, telefonát pro Esmeraldu, čísla v Bibli a na každého jednou dojde. S touto kapitolou jsem vás zatím neseznámil, jelikož jsem ji považoval za ztracenou, byl jsem si však jist, že ji v příhodný okamžik naleznu. Ten okamžik právě nastal. Vzpomněl jsem si totiž na pohádku Ztracenka a řekl jsem si, že to takhle nemohu nechat, protože „Když vás přestanou hledat, jste nadobro ztraceni.“ Ale to už jsem trochu odbočil. Předkládám vám několik příběhů z kapitoly Ztráty a nálezy, přičemž bych vás chtěl upozornit, že když něco ztratíte, nemusíte se řídit zmíněnou pohádkou. Ta platí jen v případech, když jste se někomu ztratili vy, a záleží jen vás, jestli se v pravý čas ozvete. V ostatních to funguje tak, že když se vám někdo nebo něco ztratí, nemusíte se se za tím plahočit. Ono si vás to zase najde, když nastane ten nejvhodnější okamžik. A pokud ne, tak vám to nejspíš nebude vůbec chybět.
Lucifer
Kapitola Ztráty a nálezy je uvedena velmi poučnou úvahou založenou na zážitku jedné batůžkářky ve spodní části peruánských And. Jednoho dne se koupala pod jakýmsi vodopádem a při této jistě velmi ozdravné činnosti ztratila kontaktní čočku. O tři dny později si přepírala prádlo o něco níže po řece a všimla si, jak se na skále těsně nad vodou něco leskne. Byla to její ztracená kontaktní čočka. Možná to zní příliš neuvěřitelně, ale faktem je, že může-li se něco stát, tak se to stane, je to jen otázkou času. Pokud někdy pod vodopádem ztratíte čočku, nevzdávejte to. Jen buďte trpěliví.
Zlatá krabička na zápalky
Princ z Walesu daroval svému kamarádovi a společníkovi při honech na lišku Edwardu H. Sothernovi, úspěšnému herci z devadesátých let devatenáctého století, zlatou krabičku na zápalky. Při jednom honu Sothern spadl z koně a krabičku, která se utrhla z řetízku, ztratil. Sothern si nechal vyhotovit duplikát, který po jeho smrti zdědil jeho syn Sam. Sam, který se stal též hercem, daroval krabičku při své cestě po Austrálii jistému panu Labertouchovi. Při návratu do Anglie čekalo na Sama příjemné překvapení – původní zlatá krabička byla po dvaceti letech nalezena. Našel ji farmář tentýž den brzy ráno, když oral pole.
Sam napsal o šťastném nálezu svému bratrovi Edwardovi H., třetímu herci v rodině, který byl právě na turné po Americe. Edward si přečetl dopis ve vlaku a ihned se podělil o milou zprávu se svým spolucestujícím, Arthurem Lawrencem. Jeho společník zalovil v kapse a na řetízku od hodinek vytáhl zlatou krabičku – duplikát, který obdržel od jednoho Australana, jistého pana Labertouche.
Veselé přivítání pro Jacka Frosta
Autorce románů Anne Parrishové poskočilo srdce radostí, když v jednom zapadlém antikvariátu v Paříži objevila starý anglický výtisk knížky Jack Frost a jiné příběhy. Byla to její nejoblíbenější dětská knížka z dob, kdy ještě chodila do mateřské školy v Colorado Springs, a od té doby ji nikde neviděla. Ukázala ji svému muži, který knihu otevřel a na titulní stránce objevil poznámku: Anne Parrishová, Weber Street č. 209, Colorado Springs.
Brýle
Těsně před vypuknutím druhé světové války cestoval mladý talentovaný muzikant Harry Parr Davies přes Atlantský oceán na palubě Queen Mary. Opíral se o zábradlí na horní palubě, když mu brýle najednou sklouzly ze špičky nosu a spadly přes palubu. V Parru Daviesovi by se krve nedořezal. Právě cestoval s Gracie Fieldsovou na společné turné po Americe, kde ji měl doprovázet nejen jako její umělecký ředitel, ale především jako pianista. Davies byl všeobecně proslulý tím, že svým umem dovede jako jediný ve zpívající hvězdě vznítit tu pravou jiskru. Bez svých trochu podivínských brýlí ale nebyl k užitku vůbec nikomu.
Nepřečetl jedinou notu v partituře a všechny zkoušky naplánované po dobu plavby byly najednou v ohrožení. Náhradní brýle s sebou pochopitelně neměl. Rozrušená Gracie vyrazila do kanceláře palubního manažera v naději, že se na lodi dají nějaké brýle koupit. Bez šance, zněla odpověď. Při odchodu z jeho kanceláře se však srazila se stevardem, který na vývěsku vedle dveří právě připichoval lístek s následujícím vzkazem: Našly se brýle. Přihlaste se u palubního manažera. Kdyby se o ně nikdo nepřihlásil, prolétlo jí rychle hlavou, mohly by se snad hodit mému pianistovi. Zeptala se, jestli si je může její kolega vyzkoušet, a pak si nechala Parra Daviese přivolat. Brýle mu sedly výborně, nakonec byly taky jeho vlastní.
Stevard vysvětlil, jak se brýle našly. Jeden cestující z nižší paluby vystrčil ruku z okna své kajuty, aby zjistil, zda prší, a přitom mu do ruky spadly Daviesovy brýle.
Peníze nesmrdí
Barbaře Huttonové z Woodley v Berkshire se podařilo omylem spláchnout svůj starožitný náramek do záchodu. O několik měsíců později navštívila blízké klenotnictví právě v okamžiku, kdy do něj vstoupil muž, který chtěl nechat ocenit nalezený náramek. Barbařin náramek. Muž jej našel při práci v kanalizačním potrubí.
Poslední příhoda mi připomněla jednoho našeho politika, který vystoupal až na samotný vrchol naší politické hierarchie. Dnes se už ozývá odněkud z politického podpalubí, aby utrousil nějaké drobečky ze svých tehdejších obecný lid fascinujících mouder. Obecnému lidu se však jeho moudra časem tak zajedla, že ho vyprovodil do podpalubí nepříliš lichotivým způsobem. V době, kdy ještě stál na horní palubě u kormidla, razil velmi fundamentalistickou myšlenku, že nedokáže rozeznat špinavé peníze od těch čistých. Možná tím chtěl naznačit, že pračky špinavých peněz perou dočista, asi jak to v počátcích našeho přerodu z jedné totality do druhé razila reklama na prací prášek vizír. V podstatě měl pravdu, na penězích skutečně není napsáno, odkud pocházejí. Je to napsáno v jejich historii, což zřejmě chtěl onou elementární pravdou zakamuflovat. Ale to už jsem zase víc než trochu odbočil.
Závěrem bych chtěl říci, že když se sprchujete pod vodopádem a ztratíte kontaktní čočku, buďte trpěliví. Pokud nejste trpěliví, buď se pod vodopádem nesprchujte, anebo si předtím kontaktní čočku uschovejte na bezpečném místě.
Zdroj: Martin Plimmer, Brian King: To nemůže být náhoda – Příběhy o neuvěřitelných náhodách a co na ně říká věda
05.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14