Umělé deformování lebky (Cargo kult?)

rubrika: Pel-mel


Někdy v dubnu tohoto roku jsem narazil na zajímavou knížku od německého záhadologa Hartwiga Hausdorfa, v níž se autor zabývá myšlenkou, že jsme byli a možná ještě stále jsme geneticky modifikováni mimozemskou civilizací. Spisek obsahuje celou řadu dost přesvědčivých faktů a poznatků podložených vědeckými argumenty, k nimž by mohla být bezpochyby vznesena celá řada stejně přesvědčivých protiargumentů. Až dosud jsem váhal, jestli s tím na Neviditelného čerta vyrukuji, ačkoli obsahy některých kapitol, když z nich budou vypreparovány Hausdorfovy závěry, mohou být zajímavé i pro naprosté skeptiky. Nakonec jsem se rozhodl, že vás seznámím s jednou kapitolou, která svým způsobem souvisí s kultem sebemrzačení. Jakým způsobem? To už si rozeberte sami.

 

Lucifer


V prvních měsících válečného roku 1945 zřídili Spojenci na Nové Guineji několik vojenských základen. Bez přestávky zde vzlétaly a přistávaly vojenské letouny určené k zásobování ve válce proti Japonsku. Domorodí Papuánci, kteří se dosud s představiteli západní civilizace nesetkali, sledovali hektické hemžení, jehož důvod jim byl nepochopitelný. Účel zázračných vymožeností cizinců jim naprosto unikal. Dosud žili v podmínkách doby kamenné, a tak pro ně setkání znamenalo kulturní šok.

 

Američtí vojáci rozdávali domorodcům často drobné dárky (čokoládu, žvýkačky, obnošené šatstvo atp.), které pro Papuánce znamenaly naprosté novinky, jimž začali říkat „cargo“ podle amerického označení nákladu zboží. Letadla považovali za nebeské ptáky „bohů“, jejichž břicha přetékala nejrůznějším „cargo“. To budilo závist u kmenů vzdálenějších od vojenských základen, a tak jejich válečníci začali přemýšlet, jak by si mohli to „cargo“ též vysloužit. Výsledkem porad bylo, že na mýtinách v pralese udusali bosýma nohama zem na „přistávací dráhy“ a obohatili je letadly ze dřeva slámy. Bambusové tyče vysoké jako stromy měly představovat antény a medicinmani bez ustání mumlali do skořápek kokosových ořechů jako jejich vzory do mikrofonů. Záhy domorodci nosili na hlavách „ocelové přilby“ z želvích krunýřů a cvičili s dřevěnými tyčemi místo pušek. S bezpříkladnou vážností imitovali všechno, co viděli. Tento způsob napodobování vešel do historie etnologie pod označením cargo kult (cargo cult).

 

Výše zmíněný papuánský cargo kult je lokální. Existuje však kult, jenž by se do této kategorie přinejmenším hypoteticky dal též zařadit, jehož výskyt je globální a jsou kraje, kde přežívá ještě dnes. Jde o umělé deformování lebky, které bylo v minulých dobách praktikováno bezmála u všech národů a v bezmála všech kulturách po celé zeměkouli.

 

Deformace lebky se docilovalo jejím permanentním bandážováním, s nímž se začínalo v kojeneckém věku a jež často končilo až kolem dvacátého roku, tedy ve věku, kdy už člověk přestává růst. Postiženým se přitom vázala kolem hlavy malá, ohebně spojená prkýnka. Těmi se se ještě protáhla páska, s jejíž pomocí bylo možno pomalu, ale neustále zmenšovat mezilehlý prostor. Po pár letech se lebka věžovitě vyklenula směrem dozadu, počínaje od spánků. Poněkud jiná technika deformování pracuje s tlakovou bandáží po obvodu hlavy, jež je dosud na ještě snadno tvarovatelné lebce nemluvněte vedena od čela šikmo až do týlu. Tato metoda se používá dodnes v Melanésii a u Mangbetuů ve střední Africe.

 

Jedním z největších středisek kultu, jenž obsáhl celou Zemi, je „Nový svět“. Lebky svých dětí deformovalo několik indiánských kmenů Severní Ameriky a překvapivé nálezy čekaly také v mayských hrobkách ve Střední Americe. Ale největší počet – přinejmenším ze starých dob – po sobě zanechaly vyspělé kultury jihoamerických And, jež žily v dnešním Chile, Peru a Bolívii. Umělému prodlužování lebek však v Jižní Americe neholdovaly jen vyspělé kultury v Andách, jako byli Inkové. Alexandr von Humboldt, německý přírodovědec, který v letech 1799 až 1804 procestoval rovníkovou oblast Jižní Ameriky, referoval o četných domorodých kmenech v povodí Orinoka, které rovněž prováděly zásahy do růstu lebek svých dětí.

 

A jaká je situace v Evropě? Budete se asi divit, ale i zde se v některých oblastech tento kult ujal. Ve střední Evropě se od Francie až k západním hranicím Ruska táhl pás, kde zvyk deformovat dětem lebky panoval odpradávna. Na severu, jihu či na jihovýchodě se setkáváme jen s několika málo kraji, kde se vyskytují deformace lebek, o to víc takových lokalit je na Kavkazu. Avšak zdaleka nejvýznamnější centrum deformací lebek v Evropě byla západní část dnešní Francie. Šokující poznatek, o kterém se skoro vůbec nemluví, je, že ještě koncem 19. století to tam bylo velice rozšířeným zvykem. Pro úplnost je třeba doplnit, že tento zvyk byl až do nenovější doby rozšířen v Laponsku, v Nizozemí a na řeckém ostrově Kréta.

 

A co Egypt, především ten starodávný? Tam se setkáváme s něčím podobným, avšak v naprosto jiné podobě. Řeč je o egyptském faraonovi Amenhotepovi IV. (1364-1347 př. n. l.), který si v šestém roce vlády změnil jméno na Achnatona. Všichni členové Achnatonovy rodiny i další příbuzní měli dozadu protažené lebky, jež byly pravděpodobně přirozeného původu, neboť ohledání neukázalo na žádné chorobné anomálie, jako třeba na hydrocefalii, ani na deformace způsobené člověkem. Nedaleko Amarny byl objeven reliéf vytesaný do vápencové desky, na němž se skví manželský pár Achnatona a Nefertiti i s jejich třemi malými dcerkami. Všechny tři děti už mají lebky výrazně prodloužené, zatímco rodiče skrývají tuto anatomickou zvláštnost pod objemnými pokrývkami hlavy. To může znamenat, že dcery faraonského páru už přišly s dlouhými lebkami na svět a že tedy nemusely teprve absolvovat prodlužovací procedury. Máme zde co činit s jedinci, kteří se od běžných zástupců druhu Homo sapiens zřetelně odlišují – možná uměle vzniklou – genetickou mutací? Anebo máme před sebou pravé a přímé potomky „bohů“ přišlých z hvězd?

 

Hausdorf dochází k jedinému logickému vysvětlení tohoto zvláštního a globálního cargo kultu: Lidé museli všude potkávat bytosti, jejichž anatomie se nápadně lišila od jejich vlastní. Ale protože se hlava tvaru věže sama od sebe na naší planetě nevyskytuje, je nasnadě závěr, že tyto bytosti nepocházely z tohoto světa. Stejně jako úvodem popsané události na Nové Guineji ve čtyřicátých letech začali i tehdejší lidé návštěvníky napodobovat. Chtěli být za každou cenu stejní jako ti, kdo sestoupili z nebes.

 

Zdroj: Hartwig Hausdorf – Otazníky kolem původu člověka (Stály u našich počátků genové manipulace mimozemšťanů?)


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

h
6
h * 23.08.2015, 21:15:02
Je vědecky nekorektní, nelogické, a naprosto nesprávně, z hlediska pokorného a materialistického uvažování o svoření světa Stvořitelem brát v úvahu nějakou pravděpodobnost výskytu toho či onoho, na základě axiomů vycucaných z prstu. Tak se korektní model světa netvoří. Šklovskij byl magor a dosebezahleděný showman, jako spousta vědců, alespoň v této oblasti zviditelňování se.
Kocour se v příspěvku [4] dopouští nemístné personifikace detailů světa. Jacípak ONI? Takováto pojmenování jsou naprostou kravinou. A podobenství s maravenci má stejnou kvalitu jako třeba mluvit o emocích a záměrech polynomů nebo "vlastnostech" chimerických mikročástic. Dopr, uvažujte trošku korektně a oddělujte přání, emoce, dogmata, naučená schémata, od myšlenek.
My nejsme vůbec žádný život, vůbec nejsme inteligentní a vůbec nežijeme na Zemi. A také ani nejsme, z určitého úhlu pohledu. To jsou jen proklamace a není to důležité. Srovnávat tyto kraviny s něčím, o čemž nevíme již vůbec nic, je nekorektní. Jde jen a jen o projekce. Zatím jest ale vědecké poznání světa toho druhu, že těmi projekcemi svět mimo jiné tvoříme. Klidně si tedy ony ONY vybásněte. Třeba tím budou zřetelnější. Důkaz stylem: "vybásnil jsem si to, takže je to pravda, se ale neuznává".

Lucifer
5
Lucifer * 20.08.2015, 00:41:32
Däniken je diskutabilní, ale co třeba Souček. Klub Sysifos je společnost mentálně naprosto atrofovaných mumií. Kašpárků stavících zcepenělé bábovičky na nic neříkajícím písečku. Nevím, jestli ještě existuje a vůbec mě to nezajímá. Jsem naprostý realista obohacený jistými fantastickými vizemi, ale nikdy neopouštějící podstatu skutečnosti. Tajtrlíci, kteří mají pocit, že sežrali Šalomounovo lejno mi mohou být tak akorát k smíchu. Úžasný

4 Pro Světlonoše:
St. Kocour (neregistrovaný) 18.08.2015, 20:20:25
K fyzickým návštěvám E.T.: Taky osciluji mezi Dänikenem a klubem Sysifos, ke kterému mám, přiznávám, blíž. Jenže se mi do toho motá profesor Šklovskij a jeho úpravy vzorců pravděpodobnosti výskytu cizích civilizací atd.

A rovněž možnost, že je jenom nevidíme, nevnímáme. Možná jsme \"napíchnutí\" a pozorováni už léta - podle námi dostupných technologií.
Jenže - ONI nemají důvod zasahovat do experimentu Homo Sapiens. Tak jako my koukáme na mraveniště, natáčíme mravenčí život, ale mravenci nás nevnímají - nanejvýš jako nějakou nepochopitelnou přírodní sílu.

Ale bylo by nepravděpodobné, kdyby jediný inteligentní život ve vesmíru byl tady u nás na Zemi. Usmívající se

Lucifer
3
Lucifer * 18.08.2015, 18:55:32
A k Achnatonovi. Tento faraon mě už před drahným časem velmi zaujal. Vymykal se všem ostatním:

https://www.youtube.com/watch?v=1ihYaVs-2VQ

Na druhém místě mého faraonského žebříčku je faraonka Hatšepsut, která nejspíš neměla s potomky "bohů" přišlých z hvězd nic společného, ale byla to ženská. Usmívající se A pak je hodně velká mezera. V roce 2004 jsem navštívil Egypt v rámci zájezdu organizovaného mou institucí a ještě před svým pádem do kolejí metra jsem tady o tom podal zprávu:

http://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/101-faraon-pepino.html

Lucifer
2
Lucifer * 18.08.2015, 18:37:39
Ta Ukrajinka Barbie vypadá strašně. Smějící se

Přesměroval jsi to, Starý kocoure, na módní byznys, jenž jsem do podtextu sám zařadil. Nicméně... Jsem dalek tomu, abych podléhal sugestivním hypotézám nejrůznějších záhadologů, ufologů atp., i tohle je ve většině případů též byznys. Na každém šprochu však může být pravdy trochu. K tématice návštěvy mimozemšťanů na Zemi jsem tady měl už pěknou řádku příspěvků, nejen od sebe, ale povětšinou od jiných autorů. Některé naznačovaly, že ano, jiné že ne. Přiznám se, že se umírněně pohybuji mezi oběma póly, a to i na základě některých svých zkušeností. Faktem nicméně je, že rozšíření kultu věžovitých hlav po celé zeměkouli je přinejmenším velmi pozoruhodné. Hausdorf zmiňuje ještě jiná vysvětlení, která jsem vynechal, jednoznačně se však kloní k tomu svému, mimozemskému.

1 ..být stejný jako někdo jiný..
Starý kocour (neregistrovaný) 18.08.2015, 17:55:52
Cargo kult a šišaté lebky nejsou jedinými příklady toporného "opičení se" po venkovní, vizuální stránce.
Ukrajinka, která se rozhodla vypadat jako panenka Barbie http://revue.idnes.cz/ukrajinka-vypada-jako-panenka-barbie-d7y-/zajimavosti.aspx?c=A120815_092451_zajimavosti_zar
je sice extrém, ale méně dokonalých kopií "celebrit" je spousta. Někdo se snaží vypadat jako Elvis Presley, další jako Rambo nebo Marylin Monroe. Do jisté míry hra pak přechází do úchylky. Ale nakonec - co je to móda? Jen vnějškové napodobování - a skvělý byznys. Plastické operace, zvětšování prsů atd.
Jako u každého jevu jsou ale hranice mezi normálností a nenormálností značně rozostřené.
Na druhé straně stojí "běžné oblékání se", účes, vizáž, která se od jedince očekává. Tedy vlastně také předstírání. Společensky (stavovsky) určené.

Pěkný postřeh, Čertíku!

«     1     »