Kitsch

rubrika: Pel-mel


I když mám v posledních týdnech velmi málo času na čtení internetu, zahlédla jsem tuhle v náhradním NP úvahu a debatu o kýči. Docela mě zaujala a tak jen pár slovíček navíc.

 

Zuzana


No matter how much we scorn it, kitsch is an integral part of the human condition.

 

Milan Kundera

 

juliewachtel.jpg

Julie Wachtel

 

Jak víme, kýč je dáván do souvislosti s předměty každodenního života. Mezi kýče patří například lampy ve tvaru Eiffelovy věže, obrazy Elvise Presleyho na sametu, nebo ilustrace na obálkách romantických novel. Termín kýč pochází z německého slova verkitschen (udělat to tak, aby to působilo na sentiment a laciné emoce). Kýč je vedlejší produkt možností industriálního věku masově vyrábět laciné, podbízivé ptákoviny, apelující na nenáročnou estetiku.

 

Jistý kritik jménem Clement Greenberg charakterizoval kýč jako pravý opak avantgardního umění, neb se řídí falešnými pocity a falešným vnímáním. Styl se s dobou mění, ale podstata zůstává pořád stejná. Dle jeho nazoru kýč je v našem životě ztělesněním všeho předstíraného, nepravého a falešného. Dřív bylo do kýče zahrnováno i to, co se dnes jmenuje 'populární kultura', třeba populární hudba, reklamy, filmy natočené v Hollywoodu, komerční ilustrace, atd. A dnes je kýčem hanobení, očerňování a tupení předmětů a artefaktů, obecně považovaných za kýč.

S nástupem pop artu na začátku šedesátých let začal být postoj ke kýči značně komplikovaný. Co bylo dřív zavrženo jako vulgární, je nyní preferováno i těmi, kteří si dříve byli plně vědomí statusu kýče jako low art objektů. A to náhlé zatemnění dřívějšího rozlišení mezi nízkým a vysokým uměním ('low art' a 'high art') bylo klíčem k zavržení modernismu a dalo vznik postmodernismu. Pak se kýč stal oblíbeným subjektem takových umělců jako např. Kenny Scharf, jenž zobrazuje charaktery ze sobotních 'cartoons' a Julie Wachtel, která si přivlastňuje figurky ( 'appropriate art') z pitomých gratulačních pohlednic.

Takže včil mudrujte. Mám za to, že každý člověk, který má přátele, má ve svém prostředí mnoho kýčů, nebo aspoň nějaké kýče. Avantgardnější je buď hrdě vystavují v nějakém tom 'sekretáři' nebo rovnou v galerii, zpátečníci je schovávají ve sklepě či na půdě, protože nemají to srdce je vyhodit. Kdybych se řídila konceptuální formulí, řekla bych: 'Kýč jako kýč je kýč. Co není kýč jako kýč není kýč'. ;)

Ale vážněji. Nemyslete ani na chvíli, že dávám za pravdu nepřátelům avantgardistů a konceptualismu a bagatelizuji svoje vlastní slova v predešlých úvodnících. Modernismus byl ke konci už jako auto bez brzdy, konstatně se zrychlující a problém byl v tom, že ztrácel obsah za cenu modernismu pro modernismus. Začal být hrou s materiály a formami bez kontextu se životem. A postmodernismus se obrátil k životu, jakým ten je. Začal používat 'nízké umění' jako prostředek k tomu, aby se umění znovu dostalo do kontaktu se životem, jenž není jenom abstraktní hra. Postmodernismus je zase jenom další fáze.


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
5
Lucifer 10.10.2010, 22:52:04
[4]
Mám rád všechny, které jsi jmenoval, tedy Žižku zase moc ne, ale kýče, ani kdyby želkrišna byly jejich, obdivovat nemohu ]Usmívající se

4 Mám lexikon kýče, v němčině
Mgr.Milda (neregistrovaný) 10.10.2010, 21:56:14
Tam bych řekl, že zejména poštovní kartičky ve frekvenci kýčovitých obrázků a textů převažují. Blahopřání k 60 jsou zpravidla výstavními kousky kýče. Jenomže co platí, není obsah, nýbrž úmysl, adresát takové kartičky ji nevyhodí, když bude od někoho, koho má rád. To se přenáší i obecně, kamkoliv. Protože máme rádi Kapliky, bude se stavět jeho kýčovitý blob. Protože máme rádi Václava Havla, obdivujeme jeho Tančící dům. Milujeme Jana Žižku, obdivujeme jeho kýčovitou jezdeckou sochu u Památníku písemnictví. Milujeme Alfonse Muchu, obdivujeme jeho kýčovitou Slovanskou epopej.

3 Zuzano,
aida (neregistrovaný) 10.10.2010, 20:21:00
bylo to u článku, kde se pan majitel blogu chlubil, že pronikl do Elle, právě s touhle fotkou. Když jsem si dovolila podotknout, že mi ta fotka přijde jako kýč, hned se na mě mlaďoši sesypali. Odkaz pod www.

2
Zuzana (neregistrovaný) 08.10.2010, 17:54:54
Aido, debatu o kyci jsem tam nenasla, asi jsem spatne hledala. Muzete dat link, jsem ted sice v behu, ale kdykoliv pozdeji si to rada prectu.

1 Hihi
aida (neregistrovaný) 08.10.2010, 15:20:13
Teď jsem se dostala do sporu ohledně kýče dokonce na jedněch stránkách o vaření - jde o fotku, na niž je odkaz pod www. Je efektní, stylová, ale... No, však si to tam najděte sami.Mrkající
P.S. Přiznávám se, že mi je ten časopis protivný už z definice, takže nejsem objektivní.

«     1     »