Nebojte se samoty

rubrika: Pel-mel


Devatenáctého prosince loňského roku jsem tady v příspěvku Mentální síla upozornil na knížku od Amy Morinové. Takových knížek, které vám předkládají návod, kterak ve svém životě uspět, dosáhnout svých cílů, štěstí a všeho možného ještě, dnes vycházejí mraky. Je to zřejmě na vedlejší úvazek docela dobrý byznys. Lidé se rádi poučí, co by se sebou měli udělat, aby se se svým životem dokodrcali do naprostého ráje. Sami si s tím neumí poradit. Neříkám, že každý si musí sám se vším poradit – rady zvenku, obzvláště od moudrých lidí, jsou k nezaplacení. Jenže většina lidí si to dnes bez návodu nedokáže představit vůbec. Nedokáží být sami sebou. Bojí se samoty, ve které by se mohli věnovat jenom svým vlastním myšlenkám. Mnohé z těch knížek jsou jen takovým zpoplatněným krmivem pro selátka ve chlívě. I tyto samozřejmě obsahují zajímavé myšlenky, jenže mnozí z čtenářů se nechají uspat pouze tím pojidlovým krmivem. Jen někteří z toho všeho dokážou pro sebe něco přínosného vytěžit. Postřehy z několika takových knížek jsem tady koneckonců vytěžil i já. Co užitečného jste si z nich vzali, netuším, ale já jsem si občas docela dobře uzobnul.

V názvu zmíněné knížky je třináct věcí, které psychicky silní lidé nedělají. Dnes přicházím s věcí číslo jedenáct, jelikož mě velice zaujala. Kapitola číslo jedenáct, která se touto věcí zabývá, je uvedena citací výroku Blaise Pascala: „Veškeré lidské utrpení pochází z neschopnosti klidně, sami sedět“.

Takže se klidně posaďte, nejlépe sami a bez vlivu jakýchkoli oblbujících komunikačních prostředků (s výjimkou Neviditelného čertadevil), předkládám vám několik skoro náhodných a lehce upravených výňatků z této kapitoly:

 

Lucifer


Trávit čas o samotě nebývá pro většinu lidí oblíbenou činností. Mnohé z nás představa samoty příliš neláká. Někoho může přímo děsit. Zde jsou některá tvrzení, která jsou pro většinu současných lidí zjevně pravdivá:

  • Když máte volno, ani vás nenapadne, abyste si jen tak sedli a přemýšleli.
  • Trávit čas o samotě je nudné.
  • Když doma něco děláte, pustíte si jako kulisu rádio nebo televizi.
  • Ticho je vám nepříjemné.
  • Být sám je pro vás jako být opuštěný.
  • Nikdy byste nešli sami například do kina nebo na koncert.
  • Kdybyste něco dělali sami, připadalo by vám to špatné.
  • Když například sedíte v čekárně nebo při pracovní přestávce, rádi telefonujete, posíláte SMS zprávy nebo používáte sociální média.
  • Když jedete sami autem, obvykle máte puštěné rádio nebo telefonujete, abyste se nějak zabavili.
  • Psát si deník nebo meditovat je pro vás ztráta času.
  • Na samotu nemáte čas nebo příležitost.

 

Vyhradit si čas a být sami, jen se svými myšlenkami, může být intenzivní zážitek, nezbytná pomoc při dosahování vašich cílů. Udržení mentální síly vyžaduje občasný únik z běžného denního ruchu, čas, kdy se můžete soustředit na svůj růst.

 

Přestože samota má v největších náboženstvích mnoho pozitivních konotací – Ježíš či Buddha si hodnotu samoty uvědomovali –, být sám je v moderní společnosti spíše negativní. Lidé si připadají důležití, když jejich diář přetéká akcemi. Čím častěji zvoní telefon a čím víc plánů si děláte, tím významnější přece jste. Zaneprázdněnost také skvěle slouží jako zástupné téma. Máte-li nějaké problémy, které se vám nechce řešit, co raději pozvat sousedy na večeři nebo vyrazit na nákupy s kamarády jednoho či obojího pohlaví? Dokud se můžete zabývat příjemnou konverzací, nemusíte myslet na něco protivného. A i když nemůžete trávit čas s někým jiným fyzicky, technologický pokrok vám nabízí možnost, jak nikdy nebýt sám. Skoro všude můžete telefonovat, na sociálních médiích být s kdekým v kontaktu a v každé volné chvíli posílat někomu „velmi důležitou“ SMS zprávu. Téměř neustále máte možnosti, jak se vyhnout samotě.

 

Samota se někdy zaměňuje s opuštěností. A pocit opuštěnosti lze spojit s nespavostí, vysokým krevním tlakem, oslabením imunity a zvýšením hladiny stresových hormonů. Samota však nemusí vždy vyvolat pocit opuštěnosti. Právě naopak, lidé se mohou někdy cítit opuštění i v přeplněném sále. Opuštěnost je představa, že nikoho nemáte. Samota je však vědomá volba, pokus zůstat sám jen se svými myšlenkami. Jestliže se neumíme zastavit a najít si čas, abychom se obnovili, může si na nás vybírat daň neustálé péče o denní povinnosti a vztahy.

 

Abyste dokázali získat čas a být o samotě, musíte to sami chtít. Staří lidé, kteří žijí sami a jsou od společnosti izolováni, se cítí spíše osamělí, než aby ze samoty dokázali něco těžit. Avšak lidé, kteří vedou rušný život s množstvím společenských styků, mohou naplánováním času o samotě získat příležitost k odpočinku a obnově. Když je vám představa trávení času o samotě nepříjemná, musíte získat pozitivní zážitky spojené se samotou. Kromě několika minut denně o samotě si jednou za měsíc domluvte rande sami se sebou. Kdekoli – v lese či v restauraci, v zajímavých uličkách svého bydliště či ve svém pokoji. Vyberte si prostor, jaký je vám zrovna libý. A na jakýkoli rušivý vnější podnět nehleďte, nevšímejte si ho ani pod jakýmkoli tlakem, uzavřete se do sebe, na to máte právo a věřte, že zbytek času vám neuteče, a vnímejte jenom to, co vaše vnitřní vědomí obohacuje.

 

 

Konec výňatků z jedenácté kapitoly zdrojové knížky Amy Morinové. V samotném závěru jsem se s těmi úpravami až tak nemazal – podstata je tatáž jako v její knížce, ale poslední věty jsou už kompletně moje. A teď už zbývá jenom můj dodatek:

 

Když neustále s někým kvokáte či kokrháte z očí do očí či spíše z úst do úst, anebo mobilem či internetem, popřípadě všemi dostupnými technickými prostředky jen tak konzumujete záplavu často i záměrně otrávených informací, unikáte ze skutečné reality. Unikáte ze sebe – už nejste sami sebou. Jste pouze mechanickou hračkou. Automatem pro radost někoho, kdo z toho těží a kdo může být automatem pro radost někoho úplně jiného anebo vůbec nikoho.

 

Před pár dny jsem na internetu spatřil video, v němž jedna Číňanka držela v ruce mobil, čuměla do něho jako puk do branky a kráčela jako automat, až spadla do jakési říčky či vodní nádrže. Utopila se, což zaznamenal její manžel či druh druhého dne, kdy na oné vodní hladině spatřil její botu. Možná neuměla plavat, ale i lidé neplavci mají či by měli mít nějaké základní instinkty, které v tom nejhorším případě umožní, aby se alespoň vynořili, máchali kolem sebe rukama a volali o pomoc. Ta automatová Číňanka se už nevynořila. Utopila se bez jakéhokoli pokusu sebeobrany, bez hlesu. Něco podobného jsem před nějakým rokem spatřil na jiném videu. Australanka, už ani nevím v jakém městě, pochodovala s mobilem po nástupišti v metru, až zcela jako kůl v plotě spadla na koleje. Žádná známka instinktivní sebeobrany. Ta to ale přežila.

 

Občasný únik z běžného a otupující konzumací otráveného života realizuji tak, že se zcela sám se sebou vydám na nějakou procházku. Kamkoli. Do přírody – poblíž mého bydliště ale i dál v Praze či kousek za ní je celá řada příjemných lesoparků – anebo do pražských ulic. Mohu procházet nejrůznějšími místy, ale co je důležité, žiji především sám v sobě, přemýšlím, a vnější podněty mají za úkol mi k tomu pouze napomáhat. Tahle procedura mi už mnohokrát pomohla zbavit se nepříjemného tlaku běžného lidského mraveniště, narovnat se a znovu oživit. Kdyby to bylo možné, tak bych v jistých chvílích vyrazil třeba i na Mars nebo do jiné galaxie. Kamkoli, ale sám se sebou. Neznám úžasnějšího mentálního léku.

 

Zdroj: Amy Morinová – 13 věcí, které psychicky silní lidé nedělají: Získejte mentální sílu, vzdorujte svým úzkostem, trénujte mozek ke štěstí a úspěchu, nebojte se změnit svůj život

 


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


Lucifer
2
Lucifer * 07.01.2016, 00:53:30
Máš pravdu, Stello, a ...

https://www.youtube.com/watch?v=vAzaOZfgf0M

Ospalý

Stella
1
Stella 06.01.2016, 10:56:20
Samota jako "vědomá volba" je výborná věc. A to i na cestách. Jet krajinou a dívat se z okna, nevnímat upovídané spolucestující, když už se k naší smůle vyskytnou, srovnat si v hlavě myšlenky, nebo co to tam je - to je krása! Léčivá. Nechápu ty, kdo s sebou vozí všelijaké mašinky.
A moc lidí neví, že podobný ozdravný účinek má i přátelské mlčení - s někým.

K tomu, co je v úvodu - když už se dnes i na dovolené jezdí s placenými lidmi, kteří mají za úkol celý zájezd bavit - není to doklad naprosté ubohosti? Osobní neschopnosti už k čemukoli, nejen k prožívání samoty? Natož k vlastnímu hledání cesty k životní spokojenosti. Je to pracné!

«     1     »