Neviditelný čert

Jedním z našich současných nejaktivnějších záhadologů je Arnošt Vašíček. O záhadách světa napsal už dlouhou řadu knížek těšících se tak velké čtenářské oblibě, že ho to nejen dostatečně uživí, ale může si je vydávat ve svém vlastním nakladatelství Mystery Film. Před časem jsem tady předložil sérii ukázek z jeho knížky Záhady Orientu, poslední se jmenovala Ježíš a buddhismus? V nedávném příspěvku na účet jiné knížky jsem se zmínil, že se mi do rukou dostala další Vašíčkova knížka, v níž jsem narazil na něco, co mi objasnilo, proč se mé oblíbené, tajemné, mystické a poezií opředené místo nazývá Loreta. Až do té chvíle jsem tak závažný křesťanský podtext netušil, prostě mi unikl, za což se kaji. Loreta však nebude dnešním tématem, možná se k ní někdy vrátím. Bude jím nástin hlavní myšlenky tohoto Vašíčkova elaborátu, jež se týká největšího tajemství templářů.

Lucifer

Templářský řád patří bezpochyby k nejtajemnějším společnostem. Jeho nejvyšší představitelé ovládali utajované nauky Západu i Východu, byli obeznámeni s poznatky starověkých mudrců i technickými dovednostmi, které značně předběhly svou dobu. Jejich neobvyklé vědomosti byly určeny jen úzkému okruhu zasvěcenců. A ctihodní velmistři řádu důsledně dbali na to, aby to tak zůstalo navždy. Aby své neobvyklé vědomosti a technologie utajili před nezasvěcenci, používali kryptogramy, šifry a přísně tajné úkryty. Templářům je přičítáno, že dokázali odhalit snad skoro všechny starozákonní kultovní předměty, kupříkladu archu úmluvy či svatý grál. Navíc dokázali nashromáždit obrovský majetek. Veškeré cennosti řádu – svátosti, relikvie a náboženské objekty, ani zlato a drahé kameny – se ale nikdy nenašly a jsou prý dodnes uschovány v důmyslných skrýších.

Templářský řád založilo devět rytířů, což dle různých mystiků či záhadologů předznamenává jeho osud či přímo symbolický záměr. Jestliže třináctka je číslem Boha, pak devítka souvisí s jeho úhlavním protivníkem. V Dantově Božské komedii má peklo devět kruhů. V tom posledním, devátém, čeká na hříšníky samotný satan. Pokud tento numerologický příměr akceptujeme, nabízí se nám vysvětlení, proč templáři, kteří na počátku přijali název Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, skončili jako velmi zámožní uctívači ďábla.

Řád templářů vznikl někdy v roce 1118, kdy urozený Hugues de Payens chtěl spolu s dalšími osmi rytíři ustavit nový náboženský řád a věnovat se ochraně poutníků ve Svaté zemi. Všichni složili slib osobní chudoby, čistoty a poslušnosti. Vzdali se veškerého majetku a vydali se do Jeruzaléma. Tamního krále poprosili pouze o jediné – aby se směli usadit v jednom z křídel jeho paláce. Přesněji řečeno v té části budovy, která stála na místě, kde před tisíci lety nechal král Šalomoun zbudovat proslulý Hospodinův chrám.

Psal se rok 1118. Od okamžiku, kdy bojovníci první křížové výpravy dobyli Jeruzalém, uplynulo téměř dvacet let. Z Evropy připlouvali věřící toužící navštívit Kristův hrob a další památná místa spojená s hlavními událostmi křesťanství. Na cestě z přístavu v Jaffě do nitra Svaté země je často přepadávaly tlupy loupeživých beduínů. Hrstka – byť statečných a udatných – rytířů by zcela jistě nestačila zajistit bezpečí početných karavan, a jak víme, ani se o to nepokusila. Jejich řád v prvních devíti letech své existence neudělal v tomto ohledu vůbec nic, nezúčastnil se ani jedné bitvy a dokonce ani nepřijímal nové členy. Proč tedy vůbec vznikl a z jakého důvodu se usadil právě na Chrámové hoře? Protože jeho zakladatelé potřebovali dokonalé krytí pro tajné pátrání v samém srdci Jeruzaléma?

Místo, které si templáři vybrali je doslova epicentrem zázraků a hlavních událostí tří velkých monoteistických náboženství. Judaismus, křesťanství a islám se v Jeruzalémě velmi často setkávají a mísí, ale žádný jiný bod není jejich tak zjevným průsečíkem jako biblická hora Mórija, později nazývaná Chrámová hora.

Na plochém kamenném vrcholu této hory se před tisíci lety praotec Abraham chystal obětovat Bohu svého syna Izáka. Už sáhl po noži, když byl zastaven hlasem božího posla, který k němu promlouval odněkud shůry: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu neudělej! Právě teš jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel obětovat svého jediného syna.“ Abraham pak obětoval berana, který uvízl nedaleko v houští. Z jakého důvodu měl Abraham velmi tvrdou zkoušku poslušnosti vykonat až na hoře Mórija, která se do té doby zdála být pouze bezvýznamným kusem skály? Umožňovalo toto místo kontakt mezi zemí a nebesy?

Také další příslušník téhož rodu – král David, kterého podle Bible dělilo od Abrahama čtrnáct pokolení – se na stejném místě setkal s božím poslem, andělem. Stalo se tak pár let po roce 1000 před Kristem, kdy byl již Jeruzalém hlavním městem. Stalo se tak poté, když se David vzepřel Hospodinovi a ten vyslal na Jeruzalém anděla, aby v něm šířil zkázu. Hospodin se nakonec smiloval a přikázal Davidovi, aby na hoře Mórija postavil chrám a nechal do něj přenést archu úmluvy a svaté boží náčiní. David vykonal mnoho příprav, ale protože vedl četné války a byl obtížen prolitou krví, bylo souzeno, aby dům boží vybudoval jeho syn Šalomoun.

Šalomounův chrám byl roce 586 př. Kr. zničen vojsky babylonského krále Nabúkadnesara. Novou, ještě větší, ale méně honosnou svatyni vystavěl Zorobabel, později ji zvelebil Herodes Veliký. Právě zde vzal starý zbožný muž Simeon do náruče malého Ježíše a pronesl o něm, že bude zjevením národům. V roce 70 Herodotův chrám zbořili Římané. V jižní části vrcholu Chrámové hory na místě původní Šalomounovy svatyně stojí od roku 1035 mešita al-Aksá. A právě tato budova byla centrem pozornosti rodícího se řádu templářů. Proč? A z jakého důvodu v ní potřebovali zůstat sami?

Jeden z nejzasvěcenějších znalců templářů Louis Charpentier poznamenal: „Existuje jediné možné vysvětlení: devět rytířů tam přijelo nalézt, střežit a odnést cosi mimořádně významného, k čemuž bylo zapotřebí ochrany muži ozbrojenými; mimořádně posvátného, a proto bylo zapotřebí mužů povznesených nad lidské vášně; mimořádně cenného a nebezpečného, a proto bylo nutné držet věc v nejvyšší tajnosti. Který předmět jenom mohl být tak důležitý, posvátný, cenný a nebezpečný? Jedině archa úmluvy a deska zákona. Neboť jedno ani druhé dost možná nejsou tím, zač bývají považovány.“

Anebo hledali, popřípadě nalezli ještě něco pro ně mnohem cennějšího? Odpověď, k níž dospěl Arnošt Vašíček, je vyobrazena vlevo nahoře.

Zdroj: Arnošt Vašíček, Největší tajemství templářů

01.02.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9