Tajemný člověk z Mouillans

rubrika: Pel-mel


Pokud vás zaujala Vzpoura grapefruitových hlav, jejichž inteligence mohla s úspěchem soupeřit s inteligencí leckterých současných představitelů rodu Homo sapiens, tak vězte, že na této planetě se vyskytovaly lidské bytosti, jejichž mozkovny byly naopak nepoměrně větší než ty naše. Skutečné „inteligenční bestie“, které se do běžného schématu naší prehistorie ani při nejlepší vůli nevejdou, se proháněly před 15 000 lety po pobřeží severní Afriky. Objem lebky záhadných „lidí z Mouillans“ byl dvaapůlkrát větší než ten, kterým se dnes můžeme pochlubit my.

 

Lucifer


Do běžného schématu vývoje Homo sapiens se „člověk z Mouillans“ hodí ještě méně než trpasličí miničlověk z ostrova Flores. Dokonce i v porovnání s dnešním člověkem to musela být opravdová „inteligenční bestie“. Vlastně neměl ani existovat, protože všechny jeho anatomické znaky jsou ultramoderní. Navzdory tomu předpokladu se mu však podařilo po sobě zanechat dost nálezů a fosilií, které byly objeveny na pobřeží Alžírska a Maroka.

 

Na několika místech byla nalezena malá sídliště, kde nežilo více než sto jedinců, kteří tam jsou také pohřbeni. Tento typ člověka se objevil na scéně natolik náhle, že jeho původ je víc než nejasný. Navíc dokázal zpracovávat nástroje každodenní potřeby natolik pokročilým způsobem, jaký není pro toto období doložen nikde jinde na světě. Ale jeho největší tajemství nespočívá v tvorbě nástrojů, ani ve faktu, že jeho pozůstatky byly nacházeny pohromadě se zvířaty, která nepocházejí z afrického kontinentu. „Člověk z Mouillans“ měl totiž největší mozek, jaký kdy byl u zástupců našeho druhu změřen. Zatímco moderní člověk užívá k myšlení v průměru 1500 až 1600 gramů „šedých buněk“, u neznámých obyvatel severoafrických krajů bylo naměřeno plných 2300 kubických centimetrů.

 

Ještě podivnější než neuvěřitelný objem mozku je u něho poměr velikosti lebky a tváře. Lebeční báze „člověka z Mouillans“ byla kulatější než u dnešního Homo sapiens, a tak měla lebka i v dospělosti tvar lebky dítěte. Jeho mozek spočíval na lebeční bázi, jež byla ve všech fázích růstu stále stejně velká. Protože mozkovna rostla do výšky, bylo výsledkem vysoké čelo a hluboko posazené oči, což obličeji trvale propůjčovalo dětský vzhled.

 

Rovněž spodní čelist měla zřetelně menší rozměry než u dnešního člověka, stejně jako zuby. A u všech nalezených lebek chybí tzv. zuby moudrosti, stoličky, které se u dnešního člověka klubají mezi 16. a 35. rokem života a jež jsou dle biologů zabývajících se studiem lebky čirým atavismem a v průběhu dalšího vývoje asi docela zmizí. Poměr mezi mozkovou a obličejovou částí lebky činí u dnešních lidí tři ku jedné, u „člověka z Mouillans“ pět ku jedné. Zároveň měl velmi jemné rysy obličeje a jeho fyziognomie vcelku odpovídala spíše daleko vyvinutějšímu člověku z budoucnosti než typu člověka na konci paleolitu.

 

Tajemný člověk z Mouillans pak zmizel stejně náhle, jako se objevil. Téměř to vypadá, jako by tento lidský typ z naší planety odešel. Byla to evoluční „hříčka přírody“, odsouzená k vyhynutí? Anebo člověk budoucnosti, jakýsi předčasný experiment? Anebo žila mezi námi na Zemi po jistou dobu kolonie cizích inteligencí, protože jim byl z nějakého důvodu upřen návrat ke hvězdám?

 

Tolik Hartwig Hausdorf.

 

V souvislosti s poslední otázkou mě napadá, že to mohla být trestanecká kolonie. Nad něčím takovým jsem už mnohokráte přemýšlel, aniž bych případ „člověka z Mouillans“ znal. Obecně. Co když celá planeta Země není ničím jiným než trestaneckou kolonií. Nejrůznější náboženské či filosofické věrouky, kupříkladu křesťanství či buddhismus, v sobě tak či onak tento motiv zahrnují. Mysl zločinců odněkud je jakýmsi způsobem transformována do trestaneckých lidských těl, v nichž je pak vystavena nepřebernému množství morálních zkoušek. Když je všechny zvládne s čistým štítem, byť by přitom sebevíce trpěla, je osvobozena a vrací se zpět do své skutečné tělesné schránky, jež se může velmi vymykat podobě té lidské čili trestanecké. Když je nezvládne během jednoho turnusu, je vrácena zpět do turnusu dalšího. Čím více chyb se dopustila, tím útrpnější trestanecké tělo – a možná nejen lidské, ale i zvířecí – je jí přisouzeno. V buddhismu se tomu osvobození říká nirvána, dalším turnusům koloběh vracejícího se utrpení.

 

A pak mě ještě napadá, že kromě grapefruitů je třeba do člověčího panoptika započítat i melouny, což je bezpochyby nutné k udržení jeho rovnováhy.devil

 

Zdroj: Hartwig Hausdorf – Otazníky kolem původu člověka (Stály u našich počátků genové manipulace mimozemšťanů?)


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_