Od prosince minulého roku jsem tady vypustil čtyři příspěvky týkající se knížky Jak být neviditelný a levitovat. Poslední se jmenuje Jak se stát neviditelným III, v němž naleznete odkaz na předchozí atd. Všechny se týkají neviditelnosti, ale z názvu knížky je zřejmé, že se kromě neviditelnosti zabývá též levitací. Té je věnována druhá část, v níž je nastřádáno povětšinou ne zcela jednoznačně fakticky podložených svědectví o lidech, kteří ať už spontánně, někdy i nedobrovolně, či přímo vědomě dokázali levitovat. Nejen tibetští mniši či jogíni, ale i nejrůznější představitelé křesťanských církví včetně jedné jeptišky, která se jmenovala svatá Tereza z Avily, přičemž v tomto seznamu nechybí osoby nijak zásadně reprezentující tu či onu věrouku. Levitací jsem se už tady zabýval, především v příspěvku Levitace II a v něm uvedených odkazech. Dnes přicházím s příspěvkem, který se zaměřuje na druhou část úplně nahoře či úplně dole uvedeného zdroje a přejdu až téměř k jejímu závěru. K tibetským mnichů atd. se možná ještě vrátím, ale ze všeho nejvíce mě zaujala pasáž, která se nazývá „Mohl být klíčem k levitaci zvuk?“ a jež je z valné části citací z úplně jiného zdroje. Zde je ona poněkud zkrácena a lehce modifikována pasáž.
Lucifer
Doktor Richard Clark popsal v kapitole, již napsal pro knihu Anti-Gravity and the World Grid:
Víme o kněžích z Dálného východu, že dokázali zvednout těžké balvany vysoko do hor pouze za pomoci různých zvuků. Znalost těchto rozmanitých vibrací ve zvukovém rozsahu dokazuje fyzikům, že vibrující a zhuštěné zvukové pole může anulovat sílu gravitace.
Následující popis vychází ze zkušeností jednoho lékaře v Tibetu. Švédský lékař jménem Jarl studoval v Oxfordu. Za studií se spřátelil s mladým tibetským studentem. V roce 1939 podnikl Jarl cestu do Egypta pod záštitou Anglické vědecké společnosti. Zde ho zahlédl poslíček jeho tibetského přítele a naléhavě ho požádal, aby se vydal do Tibetu a setkal se s jistým vysokým lamou. Doktor Jarl následoval poslíčka a po dlouhé cestě letadlem a poté karavanou dorazil do kláštera, v němž žil jeho přítel a starý lama.
Jednoho dne ho vzal přítel na jisté místo v okolí kláštera. Ukázal mu svažující se louku, na severozápadě obklopenou vysokými skalami. V jedné skále zhruba ve výšce dvě stě padesáti metrů se nacházela obrovská díra, která vypadala jako vstup do obrovské jeskyně. Před ní byla plošina, na niž postavili mniši kamennou zeď. Jediný přístup k této plošině byl z vrcholu skály, takže mniši se na ni spouštěli shora na lanech.
Uprostřed louky, zhruba dvě stě padesát metrů od této skály, se nacházel vyleštěný kus velkého balvanu. Ve středu měl prohlubeninu ve tvaru misky, jež měla zhruba metrový průměr a byla hluboká asi patnáct centimetrů. S pomocí jaků byl do této díry zasazen velký kámen zhruba metr široký a metr a půl dlouhý. V devadesátistupňovém oblouku zhruba šedesát tři metrů od kamene s prohlubní umístili mniši devatenáct hudebních nástrojů. Rádius šedesáti tří metrů byl pečlivě vyměřen. Hudební nástroje sestávaly ze třinácti bubnů a šesti trumpet.
Bylo tam osm velkých bubnů, čtyři středně velké bubny a jeden malý buben. Velké bubny a všechny trumpety stály na stojanech a mniši je s pomocí tyčí namířili směrem ke kameni. Všechny bubny byly na jedné straně otevřené a na druhé straně se nacházelo kovové dno, do nějž bili mniši velkými koženými kyji. Za každým nástrojem stála řada mnichů.
Když byl kámen uložen ve své pozici v prohlubni, mnich stojící za malým bubnem dal signál k započetí celé akce. Malý buben měl velice ostrý zvuk a byl slyšet i tehdy, když dělaly ostatní nástroje šílený rámus. Všichni mnichové zpívali a odříkávali modlitby a pomalu zvyšovali tempo svého hraní. Během prvních čtyř minut se nic nedělo, ale jak se bubnování zrychlovalo, začal se kámen v prohlubni houpat a naklánět a najednou se vznesl do vzduchu. Pak stále vyšší rychlostí letěl směrem k plošině před jeskyní, nacházející se dvě stě padesát metrů vysoko. Po třech minutách na ní přistál. Mniši stále přinášeli na louku další kameny, vkládali je do prohlubně a s pomocí výše popsané metody přemístili na plošinu pět či šest set takových kamenů za hodinu.
Bruce Cathie strávil velkou část svého života studiem matematiky a mapováním energetické mřížky (známé jako ley lines) na Zemi. Na základě svého výzkumu nabízí následující vysvětlení výše popsaného tibetského fenoménu:
Zvukové vlny vytvářené kombinací nástrojů byly namířeny takovým způsobem, že v centru zaměření (tam, kde se v prohlubni nacházely kameny), ve zhruba třetině oblouku prohlubně, skrze niž se kameny pohybovaly, vznikl antigravitační efekt.
Cathie usuzuje, že Tibeťané stejně jako Egypťané a možná také původní obyvatelé Atlantidy …znali tajemství geometrické struktury hmoty. Cathie věří, že Tibeťané byli schopni popřít zákon gravitace (Luciferova poznámka: Ne popřít zákon gravitace, ale generovat sílu, která oponuje síle gravitační) a vlastnili nástroje, jež dokázaly zcela volně létat vzduchem.
Konec pro tento víkend vybrané a poněkud komprimované levitační pasáže ze zdroje Velitele X.
A proč mě ta pasáž tak zaujala? Inu myšlenka levitovat prostřednictvím silně zhuštěných tlakových vln není nereálná a žádnou mysteriózní náboženskou či jakoukoli jinak založenou mystifikaci neobsahuje. Svým způsobem je to totéž, co využívají letadla, ptáci atd. Svým způsobem, jelikož tato levitace není založena na běžném aerodynamickém efektu. Dotyčný objekt nezačne „levitovat“ díky pohybu, ale díky generaci jakýchsi zvukových vibrací.
Zajímavé je, že vytváření zvukových vibrací v podobě nejrůznějších bicích souprav se line lidskou civilizací jako červená nit. Už od pradávna se lidé téměř pravidelně věnovali seancím, při nichž hrály bubny nejrůznějšího druhu hlavní roli. Klasická hudba a ještě více i soudobý bigbít, rock či techno velmi výrazně koření svoji produkci bicími soupravami, ať už v podobě klsických bubnů či jejich elektronické imitace. Ale i ostatní nástroje svými zvukovými vibracemi přivádějí posluchače do transu. Značná část konzumentů této hudby nehledá její umělecký obsah, ale ty vibrace. Máme to v sobě už od pradávna a možná to souvisí s jakýmsi podvědomým impulsem levitovat, vznášet se, zablokovat alespoň na chvíli tu gravitační tíži, bez které se nemůžeme obejít, ale někdy nás příliš tíží, protože pociťujeme potřebu odlétnout bez jakékoli zábrany úplně někam jinam.
Zdroj: Velitel X: Jak být neviditelný a levitovat, Alexander Giertli – EUGENIKA Pbl., Bratislava 2012 (z anglického originálu Commander X: Invisibility & Levitation, Global Communication/Inner Light Publications, USA 1998)
27.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 45