Neviditelný čert

Dnes se s vámi musím podělit o jeden nesmírně důležitý předěl v mém životě, který nastal ve druhé polovině minulého týdne a o který jsem se s vámi neměl v úmyslu podělit, abyste mi nezáviděli či nějakým podloudným způsobem na něm parazitovali. Jenže mé chlubivé sklony nakonec zvítězily.

Lucifer

Stalo se to den před Velkým pátkem. Když jsem se chystal odejít do pracovního procesu, zapípal mi mobil, že jsem dostal SMS zprávu. V té zprávě stálo, že se mě v nejbližších minutách chystá navštívit jistý právník ze Spojených států amerických. Koukal jsem na to jako sůva z nudlí, ale než jsem se zorientoval, zazvonil u dveří zvonek. Šel jsem je tedy otevřít.

Za nimi stál vážně a nesmírně seriózně vyhlížející pán v striktním ale bezpochyby luxusním obleku. Oslovil mě precizně formulovanou americkou angličtinou s tím, že dle závěti jistého nesmírně bohatého občana USA jsem jeho jediným dědicem a že by to se mnou rád probral, abychom vyřešili všechny formální záležitosti nezbytné k tomu, abych se mohl tak obrovského dědictví zcela prakticky ujmout.

Pozval jsem ho tedy dovnitř svého kutlochu a v kuchyni usadil na jednou ze dvou rozviklaných židlí u zchátralého jídelního stolu. Na druhou jsem se pak usadil já. Žádná lepší možnost jak vykonat tento typ společenské události v mém kutlochu neexistuje.

Byl to skutečný profík, jelikož ani mrknutím oka nedal najevo, že vnímá tu kolem něj se tak tetelící bídu. Koneckonců, před ním se usadil nastávající miliardář a jak známo, někteří z těchto bohatců, ti největší profíci, se často prezentují téměř jako naprostí bezdomovci. Na jedné straně nemají důvod, aby své okolí provokovaly svým bohatstvím, na straně druhé jsou tak nezvratitelně bohatí, že si bez jakékoli újmy svého ega mohou jen tak ležérně poflakovat.

John Paul George Ringostarr, jak se mi ten právnický profík luxusního kalibru představil, mě postupně krok za krokem seznamoval se situací, která bude znamenat nejdůležitější předěl v mém životě.

Někdy v první polovině minulého století, kdy na Slovensku, odkud pochází můj otec, zuřila taková bída, že se jeden z bratrů jeho otce čili mého dědy, rozhodl emigrovat do USA. Zakotvil tam jako naprostý nuzák a svým způsobem vlastně i jako bezdomovec. Jenže geny kvalitního zemanského rodu na sebe nenechaly dlouho čekat a zprvu vratká kotva se změnila v silné a pevné kořeny. Založil jednu farmu, pak druhou a posléze i celou řadu dalších. Farmám se dařilo a synové mého prastrýce začali pronikat i do průmyslové zóny. Jeden z nich se dobral obrovitého majetku, jímž se ale nechlubil, takže ho Forbes nezaznamenal, a vysokého věku.

Ke konci svého dlouhatánského života se z jakýchsi nejasných příčin rozkmotřil se všemi svými příbuznými v USA, a jelikož neměl žádného potomka (byl neskutečně pracovitý a jeho žena se též k ničemu neměla), tak si v seznamu luxusních právníků vyhledal Johna Paula George Ringostarra. Ten si našel jistého genealoga, s jehož pomocí našel ještě jednoho příbuzného potomka, ne však v USA, ale v Česku. Tím jsem byl já. A tak tento můj mně dosud neznámý nesmírně bohatý americký příbuzný se rozhodl krátce předtím, než ulehl na smrtelné lože, napsat závěť, v níž mě bez jakýchkoli skrupulí označil za jediného právoplatného dědice.

A tak jsem se stal miliardářem. Co s tím budu dělat? Správná otázka. Odpověď znám, ale nepochlubím se.

01.04.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8