Jak bude svět vypadat za padesát let?

rubrika: Pel-mel


Byla neděle, byla, i sobota, vlastně celý víkend, což se opakuje pravidelně jednou za týden, který má sedm dní. Každý z nich vypadá jinak. Někteří však už tyto nuance nerozlišují. Mají furt jeden stejný den. Jistě, opakovat ten kolovrátek sedmi dní v týdnu je skoro tak nudné, jak mezi nimi nerozlišovat, ale přesto je tu ještě jakási šance. Někteří rozlišují každý den ve svém životě a na nudu nenarazí, jiní nedokáží vnímat ani tu kolovrátkovou nudu. Baví se jí tak nějak systematicky. Mají pocit, že nic lepšího už ve svém životě nemohou vykonat.

Pokouším se tomu uniknout, ale někdy se nechám chytit do těch kolovrátkových osidel. Jen na chvíli, než zase prozřu. Valí se to ze všech stran. No a já jsem se v neděli dovalil do butovické Galerie především za účelem navštívit knihkupectví Kosmas. Ano, ještě stále si kupuji knížky, i když už ne tak často jako ještě nedávno dříve. Tuhle neděli jsem zcela nečekaně narazil na Akta budoucnosti. A v nich jsem našel řadu podnětů, námětů a myšlenek, jimiž se tady už od počátku Neviditelného čerta občas zaobírám.

Pro toto pondělí vám předkládám citaci ze začátku první kapitoly této knížky:

 

Lucifer


Na začátku roku 2006 byla čtyřicetiletá Joyce Vincentová nalezena mrtvá ve svém londýnském bytě. Nebylo by na tom nic pozoruhodného, kdyby tam neležela mrtvá již dva roky a neměla stále zapnutou televizi. Jak se to mohlo stát? Kde všichni byli? Odpověď samozřejmě zní, že všichni byli někde jinde. V Londýně stejně jako ve většině hlavních měst již neexistují sousedé; jedná o sbírku jedinců žijících čím dál tím izolovanější, sobečtější a narcističtější životy. Sousedé se starají jen o sebe a lidé se už na nic neptají ani neposkytují informace. V době, kdy jsou všichni navzájem stále více propojeni díky internetu, už nikdo nikoho skutečně nezná.

 

Máme spoustu přátel, ale jen málo z nich opravdu rozumí našim přáním a strachům. Převažuje obecný postoj, že člověk bude žít déle, pokud se bude starat jen o sebe.

 

V Japonsku existuje společenský fenomén zvaný „hikikomori“. Tuto frázi lze přeložit jako „stažení se“ a označuje chování chlapců, kteří se stáhnou do soukromí svých ložnic a téměř nikdy nevycházejí ven. Je znám případ muže, který se zavřel do své ložnice ve dvaceti letech a čtrnáct let tam hrál videohry, díval se na televizi a spal. Jídlo mu nosila matka, která žila v přízemí prakticky sama. Jedná se o fenomén typický pro Japonsko a zatím nikdo neví, kdo nebo co je jeho původcem. Podle expertů je nyní v Japonsku něco mezi stem tisíc a jedním milionem hikikomori a příčin může být více: nepřítomní (stále pracující) otcové i přehnaně ochranitelské matky.

 

Existuje mnoho jednoduchých vysvětlení pro problémy, jako je tento, a většina z nich je mylná. Někteří lidé viní individualismus, další ukazují prstem na urbanismus, technologie, vzdělání nebo dokonce na vládu. Ve skutečnosti je to vše dohromady, nicméně vinit můžeme jen sebe samotné. My a pouze my jsme toto připustili. A pokud k takovým jevům dochází nyní, jak bude svět vypadat za padesát let?

 

Zdroj: Richard Watson: Akta budoucnosti – Historie příštích padesáti let

 

Co se tady odehrává (?)

 

Krátce předtím, než jsem vyrazil ulovit zmíněný zdroj, jsem měl se svým mladším synem debatu na téma zaměstnanosti běžného člověka. Faktem je, že vyspělé ekonomiky dnes potřebují především specialisty – technicky či ekonomicky vzdělané odborníky. Obyčejní manuálové, jak „kancelářští“, tak „dílenští“, jsou mnohem efektivněji nahrazováni robotickými či počítačovými automaty. Veškerou byrokracii může vyřídit jeden kvalitní program byrokratického serveru. Vlaky, ale i automobily už přestávají potřebovat lidského řidiče. Pokladny v supermarketech přestávají potřebovat lidský personál. V knížce se píše, že v jednom supermarketu v Německu, jakož i v pár dalších ve světě, fungují pokladní automaty, chytré váhy atd. vybavené počítači, které vás tak perfektně a spolehlivě obslouží a bez jakékoli vaší námahy zařídí platbu, že ani sebelepší lidský obslužný personál včetně pokladních nemá šanci.

 

V těchto vyspělých ekonomikách se už dnes uvažuje, že veškerý nepotřební pracanti budou dostávat základní příjem, jenž jim umožní docela spokojeně žít, aniž by museli v zájmu ekonomiky hnout prstem. Ne nějaké dávky pod jistou podmínkou, ale bezpodmínečný příjem. Jako chovná zvěř. K čemu? Nejspíš ke zklidnění prostoru pro ty, co to organizují.

 

Organizátoři nás v zájmu kreativity oblbují, že obrovská lavina migrantů ze severní Afriky a blízkého či středního východu prchá před krutými válečnými konflikty, bídou, hladomore atd., a že nás kulturně obohatí, jelikož se mezi nimi nachází nezanedbatelný počet kvalitních chirurgů, atomových fyziků atd. Někteří možná prchají před něčím, co povětšinou sami způsobili a bezpochyby se o to pokusí u tady. Drtivá většina, obzvláště vytůněných mladíků, však prchá za tím bezpodmínečným příjmem, jenž díky multikulturní frontě sluníčkařů má ještě vyšší limit než u místního nepotřebného pracanta. A navíc oni nechtějí být pracanty, ani nepotřebnými.

 

Kdo a co tím sleduje? Je třeba vyčistit blízký a střední východ či severní Afriku od narůstajícího rakovinného nádoru? Stmelit lidský potenciál do jedné homogenní masy? Asi tak nějak.

 

Německá ekonomika i přes ten obrovský nárůst naprosto neužitečných migrantů, jimž je třeba do nastavených dlaní sypat dostatečný počet penízků, aby nedělali až tak velké problémy, je stále ještě v plusu. Vzhledem k výše zmíněnému je to celkem logické. Jenže je tady problém. Co když vzdělaní odborníci, kteří tuto ekonomiku drží nad vodou, začnou mít pocit, že je v Německu už nebaví žít? Ne kvůli příjmu, ale kvůli nesnesitelnému společenskému okolí, narůstající kriminalitě atd. Co když se seberou a emigrují třeba do Spojených států. Pak teprve půjde německá ekonomika do kolen.

 

A dál?

 


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
2
Stella 07.11.2016, 09:42:08
Upozorňuji na článek v dnešní MfDnes.
http://www.pressreader.com/ - celý, papírové vydání.
Je nepochopitelné, že nejvyspělejší země nedokáží ukočírovat podobné situace. Když k tomu mají všechny prostředky. Jenže se nechce.
Za krize 30.let tu byl nějaký Nový úděl apod..
Plány B.. Nezaměstnaná mládež nesměla zahálet.

Taže zajdeme jen na vlastní línou neschopnost. Protože někdy stačí překvapivě málo: stanovit jasná pravidla a trvat na jejich dodržování. Posílit v tomto ohledu represivní činnost státu.
Účinek by se dostavil!

Nesouhlasím s některými tvrzeními v článku, ale
to by byla nekonečná debata ve stylu mnohých jiných blogů.
Závěr je předvídavý. Odborníci z Ruska odešli v obrovském počtu, doslova, kdo mohl.

1 Postkatastrofický scénář
Starý kocour (neregistrovaný) 07.11.2016, 00:44:04
Tenhle náš "mechanický" či elektronický svět je založen na tom, že vše funguje. Ale vzhledem k šílené provázanosti systémů se jedna porucha, ať už přirozená nebo umělá, virus, může postarat o rozpad všeho, čemu říkáme "technická civilizace".
Jako sběratel postkatastrofické literatury jsem si toho docela vědom.
"Blackouty" sice zatím vždy byly nějakým způsobem nejdéle do několika dní zažehnány. Jenže s rostoucím propojením systémů by mohly být škody daleko závažnější a nevratné.
Jistě, některé organizace mají záložní napájení. Ale i to vydrží nanejvýš pár dní. Pak dojde nafta v generátorech a nebude jak ji dovézt, přečerpat. Na benzínkách opravdu nemají v kamrlíku žádné ruční pumpy. Nemáme plány "B".
Tenhle stav beru jako námět na svůj článek. Šaman Jan Kovanic sice napsal stejnojmennou knihu, ale pojal věc příliš romanticky. S rozpadem technického systému se totiž uvolní společenské síly, které jsou běžně pod kontrolou a nastane bezvládí, kde budou "hovořit zbraně". Situace se bude pohybovat mezi Malevilem, Bídnými roky a Dnem Trifidů.
Ale tenhle rozklad společnosti může způsobit i situace, kdy bude kolem spousta neodborníků, "inženýrů z Eritreje" kteří sice umí ovládat kalašnikovy, ale tyhle záležitosti nebudou umět vyřešit v okamžiku jejich vzniku.
Ale budou chtít jíst. Nastane zima, hlad, žízeň - a násilí. Jen jednoduché systémy zůstanou funkční.
U nás na chalupě by blackout měl celkem mírné následky. Topí se dřevem, voda teče samospádem. Svítilo by se svíčkami - do doby, než by došly. Našel jsem jen dvě ozdobné a obchodě mají jen pár krabic svíčiček na hrob. Problém by byl v potravinové soběstačnosti. Je nepatrná, skoro nulová. Potravin by se záhy zmocnili ti nejsilnější a ozbrojení. Ale taky jen na pár měsíců. Pak by došly i ty zásoby. A munice.

Ne, opravdu nemáme plán "B". Šlápnul vedle

(A čtečkám dojdou baterie. Majitelé papírových knih budou jediní, kteří si něco přečtou. Ve dne, protože v noci je tma.)

«     1     »