Kyberstres

rubrika: Pel-mel


Předchozí třináctka byla laděna více méně víc než romanticky. Jenže datum, které spatříte pod tímto příspěvkem, je skutečně pátkem třináctého ledence, kdy se na chvíli oteplilo, aby se za pár dní zase omrazilo. S jistým předstihem tudíž ze své zimní ledničky vypouštím krátké pojednání o stresu v kybernetickém hávu. Tímto způsobem navazuji na Spitzerovu digitálně nemocenskou sonátu, kterou jsem loni opustil ve stavu Zmanipulovaný systém odměňování v lidském mozku.

 

Lucifer


Stres je reakcí těla a ducha na akutní, život ohrožující krizovou situaci. Náš řídicí systém vyhlásí mobilizaci veškeré dostupné energie za účelem jejího použití k jednomu jedinému cíli: Přežití. Vše ostatní – jako třeba trávení, růst, imunitní obrana či reprodukce – je od energetického zdroje dočasně odpojeno. Srdce a krevní oběh pracují na maximum a také mozek musí podávat nejvyšší výkon a v každém okamžiku optimálně reagovat.

 

Tato život zachraňující akutní reakce těla na krizovou situaci se spouští vyplavením hormonů kůry nadledvinek (kortizol) a dřeně nadledvinek (adrenalin). Tyto stresové hormony mobilizují síly k maximálnímu výkonu: zvyšuje se tep, krevní tlak a hladina cukru v krvi, svaly se napínají, pozornost stoupá, takže organismus může buď bojovat, nebo prchat. Stresové hormony, jak už bylo naznačeno, zároveň potlačují všechny funkce, které nejsou přímo životně důležité, protože při bezprostředně hrozícím nebezpečí by se organismus neměl zatěžovat tělesnými funkcemi, o které se může postarat později.

 

Tato akutní stresová reakce je zdravá; stává se však chorobnou a problematickou, když je chronická. Trvale dochází ke zvýšenému uvolňování cukru, zčásti i rozkladem svalové bílkoviny, což vede ke zvýšené hladině cukru v krvi (hyperglykemie) a ke svalové slabosti (myopatie). Obojí se projevuje únavou a malátností. Trvale přetěžovaný oběhový systém zvyšuje krevní tlak (stresová hypertonie) a nadměrné dráždění poškozuje nervové buňky. Chronickým stresem podmíněné žaludeční vředy vznikají permanentním aktivním potlačováním trávení, podobně je to i s růstem. Je-li chronicky potlačován imunitní systém, nejenže se častěji objevují infekční choroby, ale zvyšuje se i pravděpodobnost onemocnění maligními nádory (rakovinou).

 

Stres není totéž co tělesná námaha! – Právě naopak: když se fyzicky namáháme a zpotíme se, stres odbouráváme! Chronický stres je především důsledkem ztráty kontroly nad ovládáním svého života, což lze srozumitelně demonstrovat na velmi jednoduchém experimentu:

 

Představte si dvě krysy umístěné do dvou klecí ve dvou od sebe oddělených místnostech. Obě dostávají v nepravidelných intervalech přes drátěnou podlahu elektrický šok. První krysa má v kleci žárovku a tlačítko. Krátce před spuštěním elektrického šoku se rozsvítí žárovka, a pokud krysa včas zmáčkne tlačítko, tak k šoku nedojde. Kryse číslo jedna bude jistě nějakou dobu trvat, než ten systém pochopí, ale nakonec se jí to jistě podaří. Pak už bude v neustálém napětí čekat, až se rozsvítí žárovka, aby mohla vystartovat a zmáčknout tlačítko. Ne vždy se jí to podaří, ale takový už je život. Krysa číslo dvě nemá v kleci ani žárovku, ani tlačítko. Brzy pochopí, že jí nezbývá než zcela nečinně očekávat další úder do hlavy. Nemusí fakt nic dělat, jen čekat. Nemusí se nijak namáhat. Která z obou krys je vlivem svých životních podmínek ve stresu?

 

Jeden by řekl, že krysa číslo jedna. Musí být ve střehu, aby rychle reagovala, je tedy trvale „pod proudem“, aby sem tam nedostala bolestivý elektrický impulz. Na rozdíl od krysy číslo dvě, která nemusí dělat nic a prostě jenom občas dostane bolestivý podnět. Omyl. Měřením koncentrace stresových hormonů v krvi nebo i zjišťováním stresem podmíněných chorob se ukázalo, že stresem netrpí první krysa, nýbrž ta druhá. Proč? Protože stres nevyvolávají nepříjemné zážitky samy o sobě, nýbrž pocit, že jsme jim bezmocně vydáni na pospas.

 

Dnešní člověk je zahlcen nejrůznějšími podněty ze všech stran způsobem, jenž může vést k chronickému stresu. Hlavním zdrojem jsou aktuální informační technologie včetně internetu. Jak je to možné?

 

Často se praví, že jde o přesycení mozku informacemi, což na první pohled vypadá docela přijatelně. Ano, nejen z internetu, ale všemožně jiným způsobem jsme odevšad zahlcování obrovskými kvanty nejrůznějších a často i vzájemně se popírajících informací. Kdo se v tom má vyznat. Jenže v tom se problém narůstajícího efektu chronického stresu ve své podstatě neskrývá. Díky informačním technologiím jsme přece dosáhli kontroly nad vším možným, o čemž se naším předkům nezdálo ani v nejurodivějším snu. Jistě – nejde však o záplavu informací, ale o výše zmíněnou ztrátu kontroly nad sebou samým. Tuto kontrolu nad téměř všemi aspekty našeho života jsme vyměnili za nejasný a tísnivý pocit, že už je pod kontrolou nemáme.

 

Na naše počítače nastoupily Windows 10, které si s námi zahrávají jako kočka s myší. Na první pohled se tváří jako náš neutuchající služebník, ale ve skutečnosti si s námi dělají ne to, co chceme my, ale co chce jakýsi Big Brother za jejich oponou. A to funguje na všech frontách. Můžeme se držet cecíku, ale ten nás bude krmit svým vlastním mlékem a my s tím čím dál tím více nemůžeme nic dělat.

 

Jak se s tím vyrovnat?

 

Způsobů je několik. Například odkýblovat se někam do posledních zbytků pustin této planety. Většina to však řeší vygumováním svého vědomí do naprosté idiocie – Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské. Do toho „nebe“ je možno zakormidlovat s pomocí nejrůznějších drog. Že nemůžeme vládnout nad svým životem? Prdlajs! Troška amfetaminu a jedeme na plný plyn. Jak snadné. Strom, jehož omotáním ukončíme svůj život, si o tom myslí své.

 

Zdroj: Manfred Spitzer, Kybernemoc! – Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
9
Stella 15.01.2017, 22:08:44
Slyšte: v nedělní příloze Víkend DNES je psáno:
Podle psychologa... šetří nekritickým přebíráním zpráv mozek energii, aby se v informačním moři neutopil. Poslušen pudu sebezáchovy hledá nejrychlejší a nejlépe schůdnou cestu orientace.

Článek: Nesnesitelná lehkost lhaní. Užitečný!
O mnoha hoaxech,které se přeposílají, atd.
O citátech, které nikdo neřekl.

Zvuky. Miluju noční štěkot psa - zvenku. Ranní kdákání a kokrhání. (Je to asi v genech...) Klinkání zvonku z kapličky. Žel, to vše je někde jinde.
Ve městě - zvony.

8
Tahiti (neregistrovaný) 15.01.2017, 21:02:40
Máš pravdu, kocoure. Nesnáším poslech svého tlukoucího srdce a taky je dost děsný slyšet tinitus. Mně v uších syčí. Už jsem si zvykla. Jednu dobu jsem slýchala i takové docela sladké cvrlikání, ale to bohužel zmizelo. Papiňák je horší, ale znám pustošivější příhody ze života, takže se jen tak rychle neskládám.

Kontrolní kód je "prvouk" - povedlo se

Lucifer
7
Lucifer * 15.01.2017, 19:33:59
Hlavně nedopustit být pod neustálým tlakem. Vnějším. Ten vnitřní si občas můžeme dopřát, ale jenom ke svému prospěchu.

Queen - Under Pressure

https://www.youtube.com/watch?v=a01QQZyl-_I

Úžasný

Lucifer
5
Lucifer * 15.01.2017, 19:01:54
Člověk by si měl najít v rozumných intervalech čas k téměř úplnému odpojení. Vyčistit si hlavu a uspořádat svoje myšlenky. Veškeré dotěrné vnější vlivy pokud možno odfiltrovat a zůstat pouze sám se sebou. Za tímto účelem byla v křesťanství zavedena neděle. Někdy více, někdy méně.

Když jsem jako kluk jezdíval ke svým prarodičům nedaleko na východ od Vysokých Tater u hranic s Polskem, v neděli se tam nesmělo ani sáhnout na práci. Pouze příprava jídla a kostel. Tohle pravidlo jsem se naučil vnímat až poté, když jsem v jednu neděli zašel do kůlny a začal se cvičit ve štípání dřevěných špalků. To byl ale poprask.

Jaksi podvědomě jsem se toto odpojení, pročištění duše a celkovou revitalizaci naučil realizovat v podobě samostatných dlouhých procházek. Zpravidla někam, kde není moc lidí a především do přírody, což praktikuji v Praze dodnes. Někdy se pustím i do centrálních částí Prahy, kolem proudící davy vnímám jako šumění vodopádu. Záleží na mém duševním rozpoložení. V tu dobu jsem pouze sám se sebou a z okolních vlivů vnímám jen to, co mě v mém pěším zadumání inspiruje, oblažuje či přímo povznáší.

4 Ticho a TICHO
Starý kocour (neregistrovaný) 15.01.2017, 17:33:18
Úplné ticho nemusím. To je slyšet pulsující krev ve spáncích a to není nijak zvlášť hezký zvuk.

Takhle třeba letní den: bzukot včelek, švitoření ptáků, v dálce vesnický vyzvání kostelík...

Nebo den podzimní: Déšť bubnuje na střehu, vítr občas zažene kapky i na okenní tabulky, v kamnech praská hořící dřevo...

Možná by byla lepší zima: Kolem je ticho, jen sníh vrže pod nohama, kdesi daleko štěká pes pak i druhý a ještě mnohem dál jede vlak údolím a potom zahučí po železném mostě...

3
Tahiti (neregistrovaný) 15.01.2017, 09:15:20
Kdo nemá vyvinutý pud sebezáchovy, v dnešní době neobstojí. Je to nesmírná tlačenice, která se žene do hlavy, a která si nárokuje stále větši pozornost. To mozek někdy znaví natolik, že se začne bránit, vypíná se a člověk zvolna blbne - končí to demencí.

Nejkrásnější je ticho S vyplazeným jazykem

2
Starý kocour (neregistrovaný) 15.01.2017, 00:13:49
To nejsou jen digitální "věci". To je celý způsob dnešního života. Tsunami hlučných agresivních informací, u nichž nemáme šanci zjistit, zda jsou pravdivé, zda nám k něčemu budou, zda jsou vůbec někomu k něčemu dobré.

Zajištění sebezáchovy (vznešeně: duševní integrity) popsala Stella. Začalo to tím, že jsem přestal poslouchat populární hudbu, pak jsem vyřadil televizi a teď už omezuji i internet. Jen něco a jen trochu.

Protože k takovému množství podnětů jedinec není schopen zaujmout jakýkoliv postoj, integrovat je do nějakého systému, světa. Informace jsou jen jakýsi šum, hluk, který jen obtěžuje, v ničem nepomáhá. Jediná záchrana je dobrovolná isolace.

V určité míře to bylo asi vždycky. Proto asi existovali poustevníci. Myslím, že "poustevničení" nebylo nic ve spojitosti s Bohem, ale záchrana před záplavou zbytečností. Byť zcela analogových.

Stella
1
Stella 13.01.2017, 09:14:18
Častá reakce na záplavu informací: vypnout.
Zapracuje pud sebezáchovy, pokud nebyl úspěšně potlačen (viz také \"omotání stromu\"). Ono to bez nás půjde taky, a nic se nestane.
Byť by nás měli za zmíněné idioty.
Pole orat, skály lámat, děti kolébat. Jednoduše: fyzická práce, jak uvádí text.

«     1     »