Předchozí třináctka byla laděna více méně víc než romanticky. Jenže datum, které spatříte pod tímto příspěvkem, je skutečně pátkem třináctého ledence, kdy se na chvíli oteplilo, aby se za pár dní zase omrazilo. S jistým předstihem tudíž ze své zimní ledničky vypouštím krátké pojednání o stresu v kybernetickém hávu. Tímto způsobem navazuji na Spitzerovu digitálně nemocenskou sonátu, kterou jsem loni opustil ve stavu Zmanipulovaný systém odměňování v lidském mozku.
Lucifer
Stres je reakcí těla a ducha na akutní, život ohrožující krizovou situaci. Náš řídicí systém vyhlásí mobilizaci veškeré dostupné energie za účelem jejího použití k jednomu jedinému cíli: Přežití. Vše ostatní – jako třeba trávení, růst, imunitní obrana či reprodukce – je od energetického zdroje dočasně odpojeno. Srdce a krevní oběh pracují na maximum a také mozek musí podávat nejvyšší výkon a v každém okamžiku optimálně reagovat.
Tato život zachraňující akutní reakce těla na krizovou situaci se spouští vyplavením hormonů kůry nadledvinek (kortizol) a dřeně nadledvinek (adrenalin). Tyto stresové hormony mobilizují síly k maximálnímu výkonu: zvyšuje se tep, krevní tlak a hladina cukru v krvi, svaly se napínají, pozornost stoupá, takže organismus může buď bojovat, nebo prchat. Stresové hormony, jak už bylo naznačeno, zároveň potlačují všechny funkce, které nejsou přímo životně důležité, protože při bezprostředně hrozícím nebezpečí by se organismus neměl zatěžovat tělesnými funkcemi, o které se může postarat později.
Tato akutní stresová reakce je zdravá; stává se však chorobnou a problematickou, když je chronická. Trvale dochází ke zvýšenému uvolňování cukru, zčásti i rozkladem svalové bílkoviny, což vede ke zvýšené hladině cukru v krvi (hyperglykemie) a ke svalové slabosti (myopatie). Obojí se projevuje únavou a malátností. Trvale přetěžovaný oběhový systém zvyšuje krevní tlak (stresová hypertonie) a nadměrné dráždění poškozuje nervové buňky. Chronickým stresem podmíněné žaludeční vředy vznikají permanentním aktivním potlačováním trávení, podobně je to i s růstem. Je-li chronicky potlačován imunitní systém, nejenže se častěji objevují infekční choroby, ale zvyšuje se i pravděpodobnost onemocnění maligními nádory (rakovinou).
Stres není totéž co tělesná námaha! – Právě naopak: když se fyzicky namáháme a zpotíme se, stres odbouráváme! Chronický stres je především důsledkem ztráty kontroly nad ovládáním svého života, což lze srozumitelně demonstrovat na velmi jednoduchém experimentu:
Představte si dvě krysy umístěné do dvou klecí ve dvou od sebe oddělených místnostech. Obě dostávají v nepravidelných intervalech přes drátěnou podlahu elektrický šok. První krysa má v kleci žárovku a tlačítko. Krátce před spuštěním elektrického šoku se rozsvítí žárovka, a pokud krysa včas zmáčkne tlačítko, tak k šoku nedojde. Kryse číslo jedna bude jistě nějakou dobu trvat, než ten systém pochopí, ale nakonec se jí to jistě podaří. Pak už bude v neustálém napětí čekat, až se rozsvítí žárovka, aby mohla vystartovat a zmáčknout tlačítko. Ne vždy se jí to podaří, ale takový už je život. Krysa číslo dvě nemá v kleci ani žárovku, ani tlačítko. Brzy pochopí, že jí nezbývá než zcela nečinně očekávat další úder do hlavy. Nemusí fakt nic dělat, jen čekat. Nemusí se nijak namáhat. Která z obou krys je vlivem svých životních podmínek ve stresu?
Jeden by řekl, že krysa číslo jedna. Musí být ve střehu, aby rychle reagovala, je tedy trvale „pod proudem“, aby sem tam nedostala bolestivý elektrický impulz. Na rozdíl od krysy číslo dvě, která nemusí dělat nic a prostě jenom občas dostane bolestivý podnět. Omyl. Měřením koncentrace stresových hormonů v krvi nebo i zjišťováním stresem podmíněných chorob se ukázalo, že stresem netrpí první krysa, nýbrž ta druhá. Proč? Protože stres nevyvolávají nepříjemné zážitky samy o sobě, nýbrž pocit, že jsme jim bezmocně vydáni na pospas.
Dnešní člověk je zahlcen nejrůznějšími podněty ze všech stran způsobem, jenž může vést k chronickému stresu. Hlavním zdrojem jsou aktuální informační technologie včetně internetu. Jak je to možné?
Často se praví, že jde o přesycení mozku informacemi, což na první pohled vypadá docela přijatelně. Ano, nejen z internetu, ale všemožně jiným způsobem jsme odevšad zahlcování obrovskými kvanty nejrůznějších a často i vzájemně se popírajících informací. Kdo se v tom má vyznat. Jenže v tom se problém narůstajícího efektu chronického stresu ve své podstatě neskrývá. Díky informačním technologiím jsme přece dosáhli kontroly nad vším možným, o čemž se naším předkům nezdálo ani v nejurodivějším snu. Jistě – nejde však o záplavu informací, ale o výše zmíněnou ztrátu kontroly nad sebou samým. Tuto kontrolu nad téměř všemi aspekty našeho života jsme vyměnili za nejasný a tísnivý pocit, že už je pod kontrolou nemáme.
Na naše počítače nastoupily Windows 10, které si s námi zahrávají jako kočka s myší. Na první pohled se tváří jako náš neutuchající služebník, ale ve skutečnosti si s námi dělají ne to, co chceme my, ale co chce jakýsi Big Brother za jejich oponou. A to funguje na všech frontách. Můžeme se držet cecíku, ale ten nás bude krmit svým vlastním mlékem a my s tím čím dál tím více nemůžeme nic dělat.
Jak se s tím vyrovnat?
Způsobů je několik. Například odkýblovat se někam do posledních zbytků pustin této planety. Většina to však řeší vygumováním svého vědomí do naprosté idiocie – Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské. Do toho „nebe“ je možno zakormidlovat s pomocí nejrůznějších drog. Že nemůžeme vládnout nad svým životem? Prdlajs! Troška amfetaminu a jedeme na plný plyn. Jak snadné. Strom, jehož omotáním ukončíme svůj život, si o tom myslí své.
Zdroj: Manfred Spitzer, Kybernemoc! – Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví
13.01.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9